Vřískot v džungli - Kapitola 8.

Zažili hrůzy, o kterých se jim ani nesnilo. Nechali se svázat strachem. A naslouchali vřískotu v džungli. Herpetologická výprava složená ze čtyřiadvacetiletého Russe Andru, pětadvacetileté Helgy Wolff, devětadvacetiletého Landona Kaelbera, vedoucího jejich magisterských a doktorských prací Batbayara Jochiho a Seta Bayangkary, jednoho ze strážců Národního parku Kayan Mentarang, se vypravila do bornejské džungle s cílem zkoumat zdejší obojživelníky a jejich vztah s místním křehkým ekosystémem. Velmi brzy se však obyčejný herpetologický výlet změnil v hrůzostrašný mystický zážitek. Nejprve studenti vídali zvláštní oči na kmenech stromů, záhy nahrazené krvavými skvrnami. Helga a Landon pak byli v noci napadeni jakýmsi netvorem či netvory, jež byli podle Seta dětmi krajtí ženy z Desa Hantu. Russ utíkal hořícím lesem, a skončil v jeskyni s plazivým skřítkem, který mu ukousl tři prsty na pravé ruce. Seto rozhodl, že tým musel les co nejrychleji opustit. Byl přesvědčen, že se síly lesa rozhodly návštěvníkům ublížit, neboť zástupce lidského druhu, jakýsi pytlák, nedávno krajtí ženu zabil. Poté, co byl Russ svými kolegy nalezen, dozvěděl se od nich, že požár v pralese vůbec nenastal - snad se mu to jen zdálo? Postupně se čím dál víc ukazovalo, co byl zač Landon Kaelber. Nejen, že to byl rasista, islamofob a homofob, ale také před dvěma roky znásilnil svou přítelkyni, a pořád je k ženám nekontrolovatelně tažen. Sledoval Helgu, když si odskočila, a kdyby nebylo jeho zranění v mezinoží, napadl by ji. Kolegové byli z jeho sexuálních pudů zděšeni, a když jim pralesní monstra dýchala na záda, rozhodli se Landona ponechat svému osudu. Teprve po návratu do výzkumného střediska se Jochimu, po většinu výpravy skeptickému vůči Setovým slovům o silách lesa, celá skládačka dala dohromady. Dává mu najednou smysl, proč zvláštní úkazy v džungli viděli Russ, Helga a Landon, ale on s pověrčivým Setem nikoliv... Je všemu konec? Nebo to nejhorší naši výpravu ještě čeká? Poslouchejte... Slyšíte to? Co je to za zvuk?!

Vřískot v džungli

Kapitola 8.

Studená, vlhká ruka příšery sevřela Russova ústa. Pevně mu stiskla rty, div mu je nerozdrásala. Studentovi vyšlo z hrdla zoufalé zasténání. Z očí mu stále vytékaly slzy. Ne pouze pro Helgu, ale i pro sebe samotného. Ovládl ho strach. Svítivé obrazce se mu zarývaly do hlavy, a on se v bolestech kroutil na lesní půdě. Sotva vnímal, že se samou hrůzou pomočil. Netvorovy oči na něj upřeně hleděly, a vášnivě svítily. Bylo v nich tolik radosti a sadistického roztoužení! Druhou, lepivou končetinu přitiskl Russovi na hruď, jako by mu chtěl z plic vytlačit všechen vzduch. V tu chvíli si ale mladík uvědomil, že nebyl bezmocný. Konečně zajel pravou rukou ke svému opasku. Prsty, které mu ještě zbývaly, se dotkly rukojeti nože. Russ jej s dalším zasténáním vytáhl z pouzdra, a přestože jej držel jen slabě, zaryl špičku jeho čepele do netvorova obličeje. Nelidský skřek mu potvrdil, že zásah byl úspěšný. Russ se vymanil ze sevření tajemné bytosti, řevem si dodal odvahy, a pevně stiskl její krk. Převrátil ji na bok, a oběma rukama ji škrtil, naslouchaje jejímu nechutnému, dusivému kašli. V tuto chvíli to bylo jediné, co jej drželo v realitě. Obrazce vystupující z příšeřiny hrudi již Russovi dokonale zamlžily oči. Ztrácel se. Vstupoval do jiného světa. Slabě modré světlo se zelenými vlákny, jež z něj v elektrickém tanci vystupovala, jej táhlo do jakési jiné dimenze, plné neznámých vjemů. Pak cosi lesklého proletělo temnotou, a Russ pocítil bolest ve tváři. Vystříkl z ní krvavý gejzír. Lesklý předmět prolétl vzduchem ještě jednou, a krvavý gejzír vytryskl z Russova levého oka. V křiku se svalil na záda, a špinavými prsty si zakryl obličej. Netvor jej přemohl. Smál se, vzrušeně při tom hrčel, a s Russovým nožem se ztrácel v džungli.

Helga přivřela oči. Uvědomila si, co Jochi držel v ruce.

"Pane Andru... Jak jste to sem dostal? Vždyť to je přece..." 

"Trip! LSD!" vykřikla Helga, a s vykulenýma očima se podívala na Russe. 

"Říkal jsem si, proč jsem celou tu dobu, během noci i rána, neviděl žádný z těch zvláštních úkazů a monster. Ani Seto žádného nezahlédl. Oba jsme viděli les takový, jaký byl," pokračoval Jochi, "já se snažil do poslední chvíle zachovat chladnou hlavu... A pak se při pochodu z tábora v křoviscích objevil nějaký savec... asi jsme ho probudili... a já hysterčil stejně, jako vy." 

"Počkat... co... co to znamená?!" vyhrkla Helga, a postavila se před Russem. 

"Znamená to, že nás nic nepronásledovalo," odpověděl Jochi, "to jen po vás... po vás třech... šly vaše halucinace." 

Setmělo se. Atmosféra v domku zhoustla. 

"Ukažte mi ten kufřík, pane Andru. Prosím," řekl Jochi svému studentovi. 

"Ne! Nebudu nic ukazovat!" vykřikl Russ, a když k němu Jochi učinil pár kroků, instinktivně oběma rukama objal svůj batoh, jako by jej chtěl bránit. 

"Hele, já si žádný trip nebrala! V životě jsem nezkusila drogy! Samozřejmě kromě mariánky, ale tu zkusil každý normální člověk," bránila se Helga. Celou dobu vyčítavě pohlížela na Russe. Došlo jí, co musel Russ udělat. 

"Nebudu vás nutit, abyste nám ten kufřík ukázal," řekl Jochi, "ale myslím si, že tady slečna Wolff si zaslouží vysvětlení. A já také, propána! Provedl jste něco, co naši výpravu předčasně ukončilo! A Kaelbera, i když je to deviant a nejspíš i totální psychopat, jsme nechali uprostřed divočiny... jenom kvůli vašim drogám!" 

"Russi, Russi, Russi! Už tě zase pokouší! Sníme si tě, Russi! Chutný, mladý Russi... Ty víš, jak to je!" 

Čtyřiadvacetiletý Skot se rozbrečel. Vnořil obličej do svých dlaní, a dlouze sténal. 

"Co jste jim to provedl, pane Andru? Slečně Wolff a panu Kaelberovi jste dal ten trip do jídla, není to tak? Včera u večeře," řekl Jochi. 

Russ plakal, a kolébal se na posteli. Neřekl ani slovo. 

Helga se vedle něj posadila, a dotkla se opatrně jeho ruky. Russ popotáhl, a utřel si oči. "Já... já nevím... nevím, proč jsem to udělal..." říkal pomalu v pláči. "Vzal... vzal jsem si s sebou drogy, protože... protože jsou fajn. Dělají člověku dobře." 

"To ti nikdo nebere," řekla mu Helga, "já to naprosto chápu. Ale dávat je lidem, aniž by s tím souhlasili... to asi není správné, ne?" 

Russ si dvěma prsty pravé ruky zmáčkl čelo. "Nevím... nevím, co vám můžu říct... chtěl... chtěl jsem prostě..." 

"Co? Co jsi chtěl?" 

"Experimentovat," odpověděl Russ, a podíval se Helze do očí, "nemohl jsem si pomoct... Svět je tak velký, je plný možností... Jenom blázen chce zůstat ve svojí bublince... Srabi se zakoření, a nehnou se... Já chci experimentovat. S lidma. Někdo to zkusí s želízkama, s prostitutkou... a já jsem si vybral kyselku. To přece není špatně." 

"Není, ale... dávat to lidem bez souhlasu špatně je," řekla mu Helga, "tys dal mně a Landonovi trip do jídla, my jsme ho v podstatě snědli, a pak jsme začali mít halucinace. Všechno, co se v noci stalo... Vlastně i všechno, co se stalo za poslední den, se odehrávalo jenom v našich hlavách. Ale nechtěli jsme to. Nedali jsme ti souhlas." 

"Nikdo by mi nedal souhlas," odpověděl Russ, a podíval se krátce na Jochiho, "byla to velká dávka. Chtěl jsem něco zkusit... Vidět, co se stane! Sakra, lidi! Vždyť to bylo tak vzrušující!" 

"Co bylo vzrušující na tom, že jste v celé skupině vyvolal šílenou hysterii?" zeptal se přísným hlasem Jochi. 

"Právě to, co jste řekl! Nemůžu si pomoct. Rád vidím účinky psychotropních drog na jiných lidech. Nebyli jste první, komu jsem je podsunul. Jenom jsem je nikdy nikomu nedal v takové dávce. Kruci," smál se Russ, "vždyť jsem ošálil i sám sebe! Je to naprosto šílený... Utíkal jsem lesem, který hořel, a on v něm přitom neplál ani ten táborák! Nějaká potvora se mi snažila spolknout prst na noze, a ten malý skřet..." 

Russ zamával pravou rukou. 

"... pamatuju si, jak mi ty prsty ukousl. Bože... Musel jsem si je odřezat! Jiné vysvětlení pro to nemám!" 

"Ty víš, jak to je, Russi! Ty víš, jak to je, můj chutný, skvělý Russi!" 

Když Russ usoudil, že Helga a Jochi k němu nebudou zlí, ačkoliv z něj byli oba trochu roztřeseni, vytáhl kufřík z batohu, a ukázal jim jeho obsah. 

"Je tu hodně tripů. Ani jsem je nepočítal, balil jsem to na poslední chvíli," pokračoval ve vysvětlování, "jsou tu taky houbičky a DMT. Kromě kyselky jsem vám do jídla dal i je. Proto byly ty halucinace tak silné." 

Zase se začal smát. "Víte, já se považuju za psychonauta. Miluju exploraci vlastní mysli. LSD, DMT a houbičky vám ukážou věci, o kterých člověk ani nesní. Posílí to, co už ve vaší hlavě je. Svět jako by rozteče, změní se... Těžko se mi to popisuje. Je to, jako byste se vnořili do úplně jiné reality, která je součástí té skutečné, pravé reality kolem nás. Vůbec se nedivím, proč Cary Grant, Steve Jobs nebo Beatles, samozřejmě kromě Paula, brali LSD. Je to ten nejúžasnější, nejkrásnější způsob, jak otevřít... co otevřít, odemknout... svou mysl. Halucinogenní drogy nediktují člověku žádná zasraná pravidla, jako svět kolem nás." 

"A já si myslel, že se neshodneme jenom na tom vegetariánství," řekl Jochi, "popravdě, zklamal jste mě, pane Andru. S jakými studenty tu vlastně jsem? Nic proti vám, slečno Wolff, ale vy dva mladí muži... Vy jste pro mě obrovské zklamání." 

"Jako kdyby se mě to mělo dotknout," řekl s úsměvem Russ. 

Jochi nahlas vydechl, obrátil zrak k podlaze a zakroutil hlavou. 

"Kdysi jsem někde slyšela to, co jsi teď říkal," řekla po deseti vteřinách ticha Helga, "to, že LSD posílí jenom to, co už v tvojí hlavě je. V noci mě probudily hlasy mých spolužaček ze střední. Působily strašně živě. Vtipný je, že jsme je spolu my dva řešily odpoledne, kdyžs mi říkal, že Landon o mně měl zájem." 

"To dává smysl," odpověděl na to Russ. 

"A bylo to od tebe pěkně hnusný. Vybavovalo se mi, jak čuměly na mou sex tape. Když jsme se seznámili, Russi, říkala jsem ti, že mám PTSD. Ze střední. Nechci už nikdy znova, třeba jenom v halucinacích, procházet tím, jak mi holky prstama napodobovaly nůžky u rozkroku. Chápeš to? Chápeš, cos mi způsobil?!" 

Russ na ni vyjeveně hleděl. 

"Způsobils mi halucinace kněze z našeho vesnického kostelíčka, který po mě pokukoval, když jsem byla malá holka! Bylo to tak silný, že jsem cítila, jak mi znova sahá na rameno, úchylák jeden..." 

"A to nás, slečno Wolff, nejspíš přivádí k nejpodstatnějším událostem předešlé noci," řekl Jochi, "s čím jste to vlastně zápasila?" 

"Proboha..." zašeptal Russ. 

"Co zas?" zeptala se ho Helga. 

"Vy jste fakt dobří... Brečím tady nad studem ze své lásky k drogám, což je pěkné, ale vůbec neřešíme, co vlastně na tebe a na Landona zaútočilo." 

"Vy si myslíte, že v táboře opravdu něco bylo? Nebo někdo?" zeptal se překvapeně Jochi. 

"Landon říkal, že viděl velké zlaté X, které se proměnilo v kříž... To byly halucinace. Vzhledem k tomu, že je to exkatolík, a přiznal se nám, že svou víru opustil hlavně kvůli znásilnění přítelkyně, nemá očividně čisté svědomí. Proto se mu ty symboly vrací. Ta holka se mu celý den jenom zdála, a zrovna tak ten jeho Ježíš. Ale je pravda, že se s ním něco pářilo..." 

"Něco mu potrhalo pindíka," doplnil ji Jochi, "pravda. Jenže co?" 

Spolu s Jochim a Helgou vyšel Russ ven z domku. Bylo půl jedenácté, džungle byla ponořena ve tmě. V žádné z budov výzkumné stanice se již nesvítilo. I Seto nejspíše spal.

"Pokud tam opravdu něco žije," řekla Helga, "tak už to Landona zabilo. Pokud ne, tak je venku úplně sám, a my ho musíme najít." 

"Já se pořád přikláním k tomu, že nás nic nepronásledovalo. Byli jsme všichni hysteričtí," vyjádřil znovu svůj názor na věc Jochi, "takže tam v džungli zřejmě pořád je." 

"Děsí mě představa, že by si ho našlo dítě krajtí ženy, spářilo se s ním, a Landon by se pak proměnil v šupinatou příšeru. Tak, jako se to stalo té paní z vesnice." 

Russ se začal řechtat. "Krucinál, ten pokus byl úspěšný! Setův příběh u táborového ohně nás všechny naprosto pomátl. Je fajn vidět ty efekty na tobě, Helgo, ještě čtyřiadvacet hodin poté... Jak tomu částečně věříš, když máš pocit, že..." Větu nedořekl. Sám se ve svých zmatených myšlenkách pořád ztrácel. 

Se svítilnami, baterkami a mobilními telefony v rukou vkročili tři odvážlivci do temného lesa. 

"Pane Kaelbere?! Pane Kaelbere! Ozvěte se!" zařval Jochi. 

"Jste si jistý, že jste mi dal správné číslo?" zeptala se Helga, a odtrhla od ucha svůj mobil. 

"Hluboko v lese není signál. Proto neodpovídá." 

"Měl vůbec telefon u sebe?" zeptal se Russ. 

"Na tom asi nezáleží. Řvěte jeho jméno. Třeba se ozve. Pane Kaelbere! Slyšíte nás, pane Kaelbere?!" 

"Landone?!" 

Překonali padlý kmen stromu, na kterém se spolu pářily dvě létavky druhu Rhacophorus nigropalmatus. Russovi se při pohledu na ně rozsvítila očka.

"Co se Landona týče... Mohly být jenom halucinace," zamyslel se Russ, "ale nedokážu si úplně představit, jak by... jak by si to poranil, když by si představoval nějakou orgii." 

"Leda, že by to otíral o ostrý kámen," řekla na to Helga. 

"Ehm, tak to už je moc i na mě," řekl ve smíchu Russ, "ta představa..." 

"Můžu vám říct, že když jsem mu to ráno zašíval, říkal jsem si, že už někdy musel podstoupit nějakou operaci scrota. A když nám potom vysvětlil, že po znásilnění své přítelkyně musel i on do nemocnice... No, nedivil bych se, kdyby měl masochistické sklony." 

"Možná si představoval sex s velkou, sliznatou žábou. Jednou jsem četl článek o parafilovi, který trpěl obsesí fantaziemi o pohlavním styku s nějakými chlupatými tvory," řekl Russ, "Landon mohl mít zase slabost pro sliz. Dává to smysl, ne?" 

"Kámo, tohle je síla," řekla mu Helga, "říkám si, proč vám vůbec pomáhám toho člověka hledat. Možná, že kdyby mi z keřů nečuměl na holou prdel, byla bych schopná cítit k němu nějakou empatii. I přes všechny jeho tragický, fašistický názory. Ale teď je mi z něj opravdu šoufl." 

Z hlubin lesa se ozvalo zahoukání. 

"Landone?!" vykřikl Russ. 

Helga s úsměškem odfrkla. "Byla to jenom sova." 

"Že by Otus brookii? To je nížinný druh puštíka, se kterým bychom se v této části Bornea mohli bez problémů setkat," řekl Jochi. 

"Začínám si dělat starosti... Možná... možná máte pravdu. Možná nebyl dobrý nápad vám ty tripy a houbičky dávat do jídla... Co když Landona nenajdeme?" řekl Russ, pohlížeje do temnoty džungle. 

"Pak za to ponesete všechnu zodpovědnost, kterou za to máte. Řekl jste nám dost, pane Andru. Oba bychom vás usvědčili," odpověděl Jochi, "problém ale budu mít i já. To si pište." 

"Jak jsi vůbec ty drogy propašoval až sem?" zeptala se Helga svého kolegy. 

"Myslíš si, že by mi na letišti někdo prohledával batoh? Tady? V Singapuru? Prdlajs. Kufřík není z kovu." 

"A ty věci, co jsme na tripech viděli nakreslené... Co mají znamenat?" ptala se dál Helga. 

Jochi, projíždějící po vegetaci světlem ze svítilny, opět vytáhl dva tripy z kapsy, a podal je Helze. "Je na nich přesně to, co pan Andru halucinoval." 

"Velké žluté oko. Takové, jaké jsem pozorovala i já. Až na to, že jsem ty papírky před požitím LSD vůbec neviděla. Zvláštní," řekla tiše. 

"Možná máme hodně společného, Helgo," zasmál se Russ, "a byli jsme na podobné frekvenci." 

Helga se zasmála. "Ty jsi říkal, že ten skřítek, co ti ukousl prsty... vypadal jako tvůj spolužák? To teď taky dává smysl," řekla po chvíli. 

"Charley," vzpomněl si Russ na svého jediného kamaráda ze základní školy, "byl to takový dobrák. Nemohl jsem za jeho smrt. Zemřel při autonehodě. Nějaký opilý blázen narazil do auta přítele Charleyho maminky, který ho po škole odvážel domů. Nikdy jsem se z toho nedostal. Přišel jsem nejenom o někoho, s kým jsem si mohl povídat o čemkoliv, ale taky o ochránce. Ve škole mě dost šikanovali. Svlíkali mi kalhoty, dělali si srandu z mojí sexuální orientace, a podobné věci." 

"Nikdy jsi mi to neříkal." 

"To období je pro mě vymazaná stránka. Nevracím se k němu. Po Charleyho smrti to bylo ještě horší, tak jsem se rozhodl, že se ve škole nebudu s nikým bavit. Vzdal jsem se sociálního života, a zkusil jsem drogy. Nejdřív mariánka, pak houbičky, a jel jsem. V patnácti jsem začal drogy prodávat. Ty papírky... Ty tripy... To je můj design." 

"Je mi tě moc líto," řekla Helga. 

"Hele, nebýt drog, tak moje puberta nestála za nic. Jak jsem říkal, LSD ti odemkne mysl. Lidi by se měli přestat na tyhle věci dívat skrze prsty. V době, kdy nemáš žádné přátele, můžou ti halucinogeny pomoct tak moc, že jim budeš do konce života děkovat... jako nějakému bohu, který ti dal smysl života. Chápeš?" 

Russe zasáhl do tváře studený vítr. 

"Taky to cítíte? Nebo je to zase všechno jenom v mojí hlavě?" zeptal se ostatních. 

"Je mi najednou zima," řekla Helga. 

"Pane Kaelbere?!" vykřikl Jochi. 

"Taky je vám zima, pane doktore?" zeptala se ho Helga. 

"Tam... tam něco svítí!" vykřikl Russ, a ukázal na drobné žluté světýlko, jež se objevilo v temnotě. 

"Máte pravdu," řekl Jochi, "opravdu tam něco svítí... Baterka! Pane Kaelbere?! Pane Kaelbere, jste to vy?!" 

"Landone?! Landone, ozvi se!" vykřikla Helga. Rozběhla se za světlem. 

"Počkejte, Helgo," řekl Jochi, ale studentka mu nevěnovala pozornost. "Krucinál. Říkala, že jí je z něj špatně, a stejně za ním utíká, jako kdyby ho chtěla zachránit." 

"Helga má dobré srdce, pane doktore," řekl na to Russ, "nebo jste si snad nevšiml?" 

Vichr sílil. Stromy padaly. Plameny šlehaly vzhůru. Obrovská žlutá oka rostla. Z jejich zorniček vylézaly hadovité provazce, kroutily se, prošlehávaly vlhkým vzduchem, a táhly se z nich růžové, vnitřním tkáním lidského těla podobné niťky. Srdce lesa vzrušeně bušilo. Vytryskávaly z něj gejzíry krve, vášně, horké tekutiny. Cosi zatouchle páchlo, jako by to bylo příliš dlouho skryto - příliš dlouho ponecháno hnilobě v bavlněné náruči, odmítající vypustit svého svěřence do světa, a dovolit mu prozkoumat ten zvláštní, bohatý svět plný barev, vjemů, chutí a potěšující brutality. S každým krvavým vyprsknutím jako by molekuly tvořící nejmenší z buněk prošly stavem excitace. S každým vydechnutím, zahučením a zavřískáním jako by se džungle usmála, ukazujíc konečně svou pravou tvář, nikoliv přísnou a krutou, ale milující a erotickou. Její msta nebyla strašným, nezaslouženým trestem. Byla hmatatelným vyvrcholením shnilé touhy, vespod se rozplývající, na vrcholu rozplizlé. Shnilé touhy, která nemohla být potlačena. Shnilé touhy, jež byla příliš dlouho držena na uzdě, a vedla k mučivé bolesti subjektu pomsty. Zvratky se mísily s listím, s těly mnohonožek, stonožek a chvostoskoků. Krev prosakovala do voňavé půdy plné žížal. Moč, ve strachu uniklá, kropila těla hub nenávidějících sůl. Džungle se usmála, otevřela svou náruč, a ty, jež se v ní považovali za vetřelce, ujistila, že do ní patří, a vždy patřili. Do čeho to jen Helga utíkala? Co ji to jen táhlo do náručí toužebné krvežíznivosti zhmotněné v ohavné příšeře, jež dokázala myslet jen na jedno?

Skotský student stále naříkal. 

"Pane Andru... Russi... Co se to stalo?!" ptal se ho plačtivým hlasem Jochi. 

"Nevím... Já nevím!" odpověděl Russ, a odhalil světlu baterky svou zkrvavenou tvář. 

"Počkejte... Počkejte, já vám to něčím zavážu..." 

Jochi přiložil třesoucí se ruce na Russův obličej. 

"Došly obvazy," ozval se z temnoty hluboký, ďábelský hlas. 

"Ty... To ty za všechno můžeš!" zařval Russ. 

"Ne, můžeš za to ty. A já ti děkuju. Z celýho srdce. Vypustils mě z klece. Jsem přesně to, čím jsem vždycky měl být. Nenechám se držet zajatcem. Patřím sem, do světa, stejně jako ty. Tvoje názory, tvoje činy ovlivňují svět, a strhávají ho na cestu do bezedný řitě, na kterou příroda, planeta nikdy nebyla připravená. Moje názory a moje činy všechno napraví. Ještě pořád není pozdě. Jsem dítě krajtí ženy. Jsem síla lesa. Síla přírody."

"Jsi blázen! Vrah! Psychopat!" zařval Russ. 

"Proboha... to... to je slečna Wolff? Bože... Helgo... Helgo, co vám to... co to...?!" rozbrečel se Jochi, a poklekl u nehybného těla studentky. "On ji... on ji... bože, já v tom klečím... bože, já v tom klečím! Mám to na kolenou! Proč jí... proč?! Ona přece... Proč?!" 

"Pamatuj si, kamaráde, otevřels mi oči. Odemkls mou mysl." 

"Kreténe! Psychopate! Za tohle budeš sedět! Za všechno! Za všechno, cos proved, budeš sedět!" řval Russ. 

"Přestaňte řvát do vzduchu, Russi!" 

"Russi, Russi, Russi! Chutný a zlý Russi!" 

"Je tu, pane doktore! Neslyšíte ho?!" 

"Neslyším nic, Russi. Další z vašich halucinací. Pojďte mi pomoct s Helgou, sakra už!"

"Co... Cože?!" brečel Russ. "Já... já ho slyším! Mluví ke mně!"

"Jsem síla, kterou člověk, ten ohavný parazit, nepotlačí."

"Co vaše oko?" zeptal se Jochi svého studenta, když vkročil do jeho pracovny. Od návratu z Bornea uběhly tři týdny. 

"Příští týden jdu na operaci. Dají mi umělé. Pojišťovna mi to naštěstí zaplatí." 

"To jenom proto, že jsem zalhal. Máte štěstí, pane Andru. Stál jsem víc o studenta na naší škole, než o studenta zametajícího listí na ulici. A tam jste klidně mohl skončit. Vlastně to mohlo být i horší." 

"Poslouchejte, pane doktore... Jestli mě na tu magisterskou nechcete..." 

"Najdu pro vás téma. Ale bude se to týkat obojživelníků tady v Británii," odpověděl rázně Jochi, "něco se zimní hibernací. Kvůli klimatické změně nám teď skokani skotačí už na začátku ledna. Tak se připravte na to, že budete práci psát až někdy na jaře. Sotva to stihnete." 

"Děkuju vám," odpověděl nevěřícně Russ. "Chtěl jste po mě ještě něco? Mám teď hodinu v chemické laboratoři. Osmdesát minut hraní si s chemikáliemi... s jediným funkčním okem. To zas bude zábava." 

"Chci vám ještě něco říct," řekl Jochi, "ta krev z Helginých šatů... krev z té noci, kdy jste všichni tři zažili ty zvláštní věci... nechal jsem ji analyzovat."

"Ano? A... jaký byl výsledek?" zeptal se Russ, a kousl se do rtu. Znervóznilo ho to. 

"Čemu si myslíte, že ta krev patřila?" 

"No... to snad... to snad bylo..." 

"Ano," odpověděl Jochi, "Landonovi. Napadl ji, když spala. Když ho bila tím klackem, a jeho krev pokryla její šaty, nejspíš ho několikrát zasáhla mezi nohy. Proto byl v tak zuboženém stavu. Když jsem ho následující ráno našel na břehu potůčku, nebylo to po nějaké imaginární orgii, kterou prožil... ale je možné, že Helgu halucinoval jako to sliznaté monstrum, a ona ho zase vnímala jako hadího netvora." 

Russ pokýval hlavou. Jakási vzpomínka mu probleskla hlavou, a utřel si své jediné oko. "A... co Landon? Nějaké zprávy o něm?" zeptal se nervózně. 

"Ne. Pořád pohřešovaný. A pokud máte pravdu... pokud to Helze udělal on... no, asi v tom stavu dlouho zůstane." 

"Byl jsem na jejím pohřbu. Letěl jsem do Německa. Bylo to strašné." 

"Neříkejte mi, že pohřeb vedl ten chlápek z jejich vesnice, který..." 

"Radši nechtějte znát detaily." 

"Pane Andru, zpytujte svědomí. Ze řetězu se utrhl jen díky vám a vašemu nikým neschválenému pokusu."

"Započal jsem válku, a budu ji s vámi vést, dokud ta síla ve mně neutuchne. Budete naříkat, budete se kroutit v bolestech. Jste paraziti, a parazity je třeba hubit! Džungle teď patří mně. A každý, kdo do ní zavítá, aby se ji pokusil zkrotit - tak, jako zkoušeli zkrotit mně - bude vřískat!"

KONEC.

Zdroje obrázků:

1. Shutterstock

2. Adobe Stock

3. Wallpaper Safari