Po třech týdnech je tu konečně nová část série "Šupinatí z Jihoafrické republiky"! Stalo se již pravidlem, že vždy jeden příspěvek v jejím rámci patří ještěru, a další zase hadovi. A poněvadž jsem naposledy popisoval ještěrkovce obrovského, pěknou potvůrku z ještěří čeledi Gerrhosauridae, hodlám věnovat dnešní část některému z našich beznohých šupinatých přátel. Vybral jsem druh Ambyodipsas concolor! Doufám, že se s ním seznámíte rádi.
Druh: Amblyodipsas concolor,
Zařazení: podřád Serpentes, klad Colubroides, nadčeled Elapoidea, čeleď Lamprophiidae, podčeleď Atractaspididae,
Habitat: vlhká zalesněná krajina a travnaté oblasti.
Amblyodipsas concolor je poměrně nenápadným a jedovatým hadem z čeledi Lamprophiidae a podčeledi zemězmijovitých (Atractaspididae), který se endemicky vyskytuje v Jihoafrické republice a v Eswatini (dříve Svazijsko). Jedná se o jeden z devíti druhů rodu Amblyodipsas, který byl popsán v roce 1857 německým přírodovědcem a průzkumníkem Wilhelmem Karlem Hartwichem Petersem, jenž byl velkým cestovatelem po jihu afrického kontinentu (v roce 1842 učinil cestu z Angoly do Mozambiku). A. concolor byl však popsán již o osm let dříve, ač jakožto zástupce rodu Choristodon, a to britským zoologem Andrewem Smithem. Protože byl však rodový název taxonu zabrán již zdánlivě nezajímavým jihoamerickým mlžem z čeledi zaděnkovitých (Veneridae), jenž byl popsán roku 1844, zařadil pak George Albert Boulenger v roce 1896 tohoto hada do rodu Calamelaps. Ten je dnes považován za synonymum rodu Amblyodipsas, který byl, jak již bylo uvedeno výše, popsán Petersem o devětatřicet let dříve. Historie klasifikace tohoto druhu však není zcela jistě tak zajímavá, jako zvíře samotné. Amblyodipsas concolor měří na délku kolem 75 až 85 centimetrů. Údaje o jeho velikosti se ve vědecké i populárně naučné literatuře v průběhu desetiletí liší; v knize FitzSimons' Snakes of Southern Africa z 80. let bychom se dočetli o maximální délce 55 centimetrů, a v práci Darrena a Errola Pietersenových, publikované v roce 2006 ve vědeckém časopise African Herp News, bychom zase dohledali délku samičího exempláře rovnající se 73 centimetrům. Rekordně velký jedinec byl jihoafrickými herpetology nalezen v roce 2009 v provincii KwaZulu-Natal. Měřil 93 centimetrů, a velikostně byl tak shodný s největším nalezeným exemplářem blízce přibuzného druhu Amblyodipsas polylepis, o kterém bratři Pietersonovi napsali článek v roce 2002. Kromě provincie KwaZulu-Natal žije A. concolor také v Limpopu, na severovýchodě Severního Kapska a v severní polovině Eswatini. Pravděpodobně se vyskytuje i na samém jihu Mozambiku, to je však sporné. V každém případě je to endemit regionu Atlas, jehož areál rozšíření se v JAR táhne od Duiwelskloofu v Limpopu až po pobřeží Indického oceánu. Preferuje vlhké lesy a savany v nížinných oblastech, 14 až 1650 metrů nad mořem. Podobně jako další zemězmijové, je i on fossoriálním neboli hrabavým živočichem. Jako typický hrabavý had má malé oči a tupou hlavu. Zavrtává se do humických půd, a když nehrabe, je možné jej zastihnout při odpočinku pod tlejícími kmeny stromů či jejich větvemi anebo pod kameny. V dospělosti loví ostatní hady, ale v mládí zřejmě dává přednost ještěrům, hlavně scinkům. Zabíjí je jedem; ten vpraví do těla kořisti po jejím uchycení svými zadními jedovými zuby. K člověku je v případě fyzického kontaktu - k němuž nedochází příliš často, vlastně většinou jen v případě odchycení odborníkem - velmi mírný. Je známo, že se nepokouší kousnout. Když se útočník přiblíží, schová A. concolor hlavu pod smyčky svého těla. Před predátory se brání vypuštěním velmi nepříjemné substance z kloaky. Ta zapáchá jako pižmo, a vypadá jako hořčice. Dostane-li se nějakému dravci do tváře, jistě ho odradí. Na lidské pokožce neztratí substance silný zápach přinejmenším několik minut. Zbarvení tohoto hada je jaksi nafialovělé. Co se jeho ochranářského statutu týče, je v současné době A. concolor klasifikován jako málo dotčený druh. Dříve (na konci 80. let a v průběhu let devadesátých) byl považován za mnohem vzácnějšího, a byl veden jako zranitelný. Dnes se má za to, že zkrátka nebývá lidmi často viděn. Výzkum exempláře žijícího v zajetí, který se dožil pěkných dvaceti roků, dokázal, že tito hadi jsou aktivní hlavně po setmění. Přes den rádi spí zahrabáni v měkké půdě nebo, jak již bylo uvedeno výše, pod dřevem a kameny. Nokturnální a hrabavý - i kvůli tomu je nelehké na tohoto plaza narazit! Pokud mu však nějaké nebezpečí ze strany člověka hrozí, pak je jím jistě aforestace (zalesňování) vlhkých savan na severním pobřeží KwaZulu-Natal. O část své přirozené domoviny ve stejné provincii přišel v 80. letech kvůli rozšiřujícím se polím s cukrovou třtinou. Na některých lokalitách, jež obývá, se doluje - to pro něj také není ideální. Podle údajů z roku 2017 jeho počty klesají.
Informace pro tento příspěvek jsem čerpal z publikace Atlas and Red List of the Reptiles of South Africa, Lesotho and Swaziland (2014), práce R. C. Boycotta Amblyodipsas concolor. Size, defensive behaviour and lepidosis (2009) a z webů Biodiversity Explorer a IUCN Red List. Obrázek byl stažen z webu iNaturalist, a jeho autorem je Nick Schaller. Projekt "Šupinatí z Jihoafrické republiky" bude dozajisté pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat