Šupinatí z Jihoafrické republiky: Ještěrkovec obrovský

Poslední dva týdny jsem na svém blogu dosti věnoval prehistorickému životu. Myslím si, že je tedy nejvyšší čas zase trochu Blogorgonopsid zpestřit popiskem nějakého toho současného plaza, a proč ne rovnou v rámci projektu "Šupinatí z Jihoafrické republiky"? Minulou část jsem věnoval zmiji Schneiderově, tedy hadovi z čeledi zmijovitých, takže se tentokrát přesunu zase k ještěrům, a k zástupci čeledi, kterou jsem snad za celou historii svého blogu ani nezmínil. Seznamte se s ještěrkovcem obrovským!

Druh: Matobosaurus validus,

Zařazení: podřád Sauria, infrařád Scincomorpha, nadčeleď Scincoidea, čeleď Gerrhosauridae,

Habitat: savany, bushveld, skalnaté výchozy.

Ještěrkovec obrovský je jedním ze dvou zástupců rodu Matobosaurus řadícího se do čeledi ještěrkovcovitých (Gerrhosauridae), která zahrnuje také dlouhochvosty (Tetradactylus) či ještěrkovce rodů Zonosaurus nebo Cordylosaurus. Tento rod byl zaveden v roce 2013; dříve byli oba matobosaurové řazeni do rodu Gerrhosaurus. Zatímco M. maltzahni (nemá český ekvivalent) se vyskytuje v Namibii a Angole, s ještěrkovcem obrovským se setkáme v Jihoafrické republice, Eswatini (dříve Svazijsko), na jihu Zimbabwe, v Botswaně, Zambii, Mozambiku a dokonce i v Malawi. Na území JAR se vyskytuje v provinciích Limpopo, Mpumalanga a KwaZulu-Natal, tedy na severovýchodě země. Existuje také jediný záznam jeho výskytu v nejsevernější části Severozápadní provincie, ačkoliv se zřejmě jednalo o uměle převezené zvíře. Pod názvem Gerrhosaurus validus popsal tohoto ještěra v roce 1849 britský zoolog, etnolog a průzkumník Andrew Smith, který se s ním setkal na svých cestách po Mozambiku. Zajímavé je, že rodový název Matobosaurus v překladu do češtiny znamená "ještěr s holou hlavou"; matobo je však v jazyce lidu Ndebele také výraz pro území s granitem vyzdviženým na povrch. Na jihu Zimbabwe se nacházejí Matobo Hills, kde se ještěrkovcům velmi daří - mají totiž rádi skalnaté výchozy v savanách a bushveldech (subtropických lesích). Odkud se ale vzalo druhové přízvisko validus, to se přesně neví. Podle článku herpetologa Thomase Ulbera z roku 1999 se jedná o odkaz na švédského zoologa Carla Jakoba Sundevalla, a správně by tedy vědecké jméno ještěrkovce obrovského mělo být Matobosaurus vallidus. Smith svého času každopádně neuvedl, proč pro zvíře vybral zrovna toto jméno. Co se velikosti týče, je ještěrkovec obrovský ze dvou druhů rodu Matobosaurus tím větším. Od nozder po kloaku měří až 28 centimetrů, ovšem podstatně větší část jeho těla zabírá ocas - i s ním je tento ještěr dlouhý až 75 centimetrů. Tělo má zploštěné, a to platí i o hlavě. Jeho supranasální šupiny se vzájemně za rostrální šupinou dotýkají. Tympanický štítek, který kryje ušní otvor, je zhruba trojúhelníkovitého tvaru. Ocas je na bázi stlačený a ztluštělý. Zbarvení tohoto ještěra je převážně tmavě černo-hnědé s podélnými nažloutlými proužky na zádech, bocích, krku a ocasu. Hlava je zdobena žlutými skvrnkami. Boky jsou světlejší, než záda. Samcům se v období páření mění zbarvení spodní části krku a "tváří"; stávají se růžovými až fialovými (nebo, pokud chcete, získávají barvu švestky). U mladých jedinců, kteří ještě nedosáhli pohlavní dospělosti, světlé zádové pruhy velmi výrazně kontrastují s černými zádovými šupinami. Svůj anglický název "giant plated lizard" si toto zvíře vysloužilo díky přítomnosti šupinatých plátů na zádech, které působí jako jakési brnění. Jedná se o vejcorodého plaza. V JAR se ještěrkovci obrovští vyskytují v nadmořské výšce 300 až 1400 metrů. Na skalních výchozech žijí komunálně, ve volných koloniích - opravdu se jim líbí zvláště vyšší části velkých granitových kopců. Za potravou se však tito ještěři vydávají klidně docela daleko od svých úkrytů ve skalních štěrbinách. Vyrážejí mezi traviny, a aktivně hledají cokoliv, co dokáží spolknout. Jsou to všežravci - požírají nejen vegetaci, ale také hmyz, další bezobratlé a malé obratlovce, včetně želvích mláďat. Ještěrkovci jsou aktivní za bílého dne, jsou tedy diurnální. Je obecně známo, že ještěrkovec obrovský je velmi plaché zvíře, a není lehké se k němu přiblížit. Cítí-li se ohrožen, vtlačí se do skalní štěrbiny, a nafoukne své tělo vzduchem, díky čemuž je prakticky nemožné jej ze štěrbiny vytáhnout. S tímto obranným chováním se samozřejmě setkáme i u mnoha jiných ještěrů z jiných koutů světa. Ještěrkovec obrovský je klasifikován jako málo dotčený, a kromě ztráty přirozeného prostředí mu ze strany člověka nehrozí nebezpečí, a to ani na území Jihoafrické republiky, ani jinde v jeho areálu rozšíření.

Informace pro tento příspěvek jsem čerpal z publikace Atlas and Red List of the Reptiles of South Africa, Lesotho and Swaziland z roku 2014, a dále z webů IUCN Red List a Reptile Database. Fotografie, jejímž autorem je Markus Lilje, je ze stránky iNaturalist. Série o jihoafrických šupinatých bude pokračovat!