Šupinatí z Jihoafrické republiky: Zmije Schneiderova

Jak jsem slíbil v závěru posledního Obrázku týdne, mám pro vás další, v pořadí již čtvrtou část série Šupinatí z Jihoafrické republiky! Předchozí příspěvek, který do ní patřil, se zabýval kruhochvostem obrovským. Dnes se pro změnu zase podíváme na nějakého toho hada. A zatímco Montaspis gilvomaculata, kterého jsem vám představil ve druhé části, byl nejedovatý, tato překrásná potvůrka jedem vybavena je! Zavítáte-li tedy na místa, kde žije, nedrážděte ji!

Druh: Bitis schneideri,

Zařazení: podřád Serpentes, klad Colubroides, nadčeleď Viperoidea, čeleď Viperidae, podčeleď Viperinae,

Habitat: písečné pouští oblasti s řídkou křovinatou vegetací poblíž pobřeží.

Zmije Schneiderova je pravděpodobně nejmenší zmijovitý had na světě. Obvykle měří jen 18 až 24 centimetrů, ač jeden rekordně velký exemplář byl dlouhý 28 centimetrů. Jen pro srovnání, největší druh z početného rodu Bitis (zahrnujícího patnáct jednotlivých specií), a to sice zmije gabunská (B. gabonica), měří na délku až 205 centimetrů. Zmije Schneiderova byla popsána v roce 1886 německým zoologem Oskarem Boettgerem, původně jako zástupkyně rodu Vipera. Druhové přízvisko, který Boettger zvířeti dal, ctí drážďanského konchologa Oskara Schneidera, zabývajícího se schránkami měkkýšů - ten se totiž s Boettgerem přátelil. Do rodu Bitis pak hada až v roce 1975 přeřadil Wulf Dietrich Haacke, ač jej považoval za synonymum zmije pouštní (B. caudalis). Na území Jihoafrické republiky se lze se zmijí Schneiderovou setkat na západním pobřeží, v bioregionech Namaqualand Sandveld až Bushmanland; podle některých zdrojů jsou nejjižnějším místem jejího výskytu břehy zálivu Hondeklip v Severním Kapsku, ač jiné zdroje uvádějí, že se s ní lze setkat i na březích Olifants River v Západním Kapsku. Dále na sever od hranice JAR se vyskytuje už jen v Namibii, až po městečko Lüderitz v nejjižnějším namibijském regionu ǁKaras. V Namibii se s ní lze setkat až šedesát kilometrů od pobřeží Atlantského oceánu, po lokalitu Sperrgebiet. Jinak ale zmije Schneiderova nikdy nežije příliš daleko od pobřeží. Má totiž velmi úzké požadavky na stanoviště; je specializována na život v písečných pouštích s řídkou, nízkou křovinatou vegetací nepříliš daleko od moře, od jeho úrovně až po nadmořskou výšku 300 metrů. Mezi jednotlivými ročními obdobími se teplota v těchto oblastech téměř nemění. Loví zde malé ještěry a případně také žáby. Zabíjí je pomocí jedu, o němž je však známo velmi málo informací. Pochopitelně jej do těl svých obětí vpravuje poměrně velkými předními jedovými zuby, které jsou v klidu sklopeny a zataženy dásnovým pouzdrem. Při otevření tlamy se pouzdro stáhne, aby had mohl kořist uštknout. Případů uštknutí člověka zmijí Schneiderovou je velmi málo. DP Hurrell v roce 1981 napsal článek pro South African Medical Journal, v němž popsal symptomy uštknutí tímto hadem - zmije ho totiž v sebeobraně uštkla do ukazováčku na levé ruce. Rána mu napuchla, její okolí změnilo barvu, a poté mu z rány začala vytékat nepříjemně vypadající tekutina. Po třech až čtyřech dnech se však jeho stav stabilizoval, a po dvou týdnech byl opět zdravý. Tkáň v místě zranění měla jen minimální újmu. V roce 2018 vyšel ve stejném lékařském odborném časopise jednostránkový popis čtyř dalších případů uštknutí. Žádný z těchto lidí, pohybujících se věku 10 až zhruba 35 let, nezemřel - vlastně si ani jeden z nich nestěžoval na velkou bolest. Desetiletý chlapec byl uštknut do chodidla při běhání po pláži, a strávil noc v nemocnici, ovšem jen kvůli pozorování. Třiadvacetiletý muž uštknutý do prostředníčku na pravé ruce popsal bolest způsobenou jedem tohoto hada jako "bolest po štípnutí včelou". Ačkoliv okolí rány bylo osmnáct hodin po incidentu citlivé, bolest se velmi rychle vytratila. To je jen další důkaz, že pověra o extrémní jedovatosti těch nejmenších hadů je více než přehnaná. Zmije Schneiderova samozřejmě nepotřebuje příliš silný jed - loví drobné obratlovce, a stejně jako každý had má jed primárně na lov, nikoliv na obranu! Tento druh má dosti silně kýlnaté subkaudální šupiny. Je lehce zaměnitelný s o pár centimetrů delší zmijí zakrslou (B. peringueyi), na rozdíl od ní má však oči po stranách hlavy, nikoliv na jejím vrchu. Co se týče rozmnožování, je to vejcoživorodý nebo živorodý druh. Neví se však, kolik mláďat se nachází v jednom vrhu, ani jak často se tito hadi páří. Ačkoliv se jedná o málo dotčený druh, vyskytující se v JAR na území 28 491 čtverečních kilometrů, dříve byl z dobrého důvodu považován za zranitelný. V některých místech, zvláště v Namaqualandu (mezi Namibií a JAR) vlastně dodnes zmiji Schneiderově hrozí ztráta přirozeného prostředí - těží se tam totiž aluviální diamanty. Další hrozbou je pro ni ilegální odchyt pro obchod s domácími mazlíčky, ten však ovlivňuje jen několik populací na přístupnějších lokalitách. Zmije Schneiderova má řadu přirozených nepřátel, například dravých ptáků. I z toho důvodu má vysokou roční mortalitu, pohybující se mezi 39 až 56 %. Zatím je to pouze hypotéza, ale je možné, že se rozmnožuje rychleji, než ostatní druhy zmijí z jižní části Afriky - vysvětlovalo by to, jak je schopna přežít, když ji loví tolik jiných druhů zvířat.

Informace prezentované v tomto článku jsem čerpal z publikací A Photographic Guide to Snakes and Other Reptiles of South Africa od Billa Branche (2002) a Atlas and Red List of the Reptiles of South Africa, Lesotho and Swaziland od kolektivu autorů (2014). Další informace mi poskytl web IUCN Red List (2019) a paper Bryana Maritze ze South African Medical Journal (2008). Obrázek byl stažen z webu iNaturalist. Těšte se na další články o šupinatých obyvatelích Jihoafrické republiky!