Před dvanácti dny, ve čtvrtek 15. září, byl ve vědeckém časopise Journal of Systematic Palaeontology vydán popis nového druhu jurského plaza, který patřil do řádu hatérií (Rhynchocephalia). Na rozdíl od své jediné přežívající sestřenice, která žije na ostrovech Nového Zélandu, nepatřil do čeledi Sphenodontidae, ale rozhodně s ní měl společné to, že to byl zástupce podřádu Sphenodontia. David G. Demar Jr., Marc E. H. Jones a Matthew T. Carrano, kteří popis zhotovili, pro něj vybrali jméno Opisthiamimus gregori. Jeho rodový název odkazuje na rod Opisthias, dalšího fosilního zástupce řádu hatérií, který s ním má jedno společné - jeho fosilie totiž pocházejí ze stejného souvrství. Druhá polovina rodového jména znamená "napodobitel". Druhové přízvisko zvířete odkazuje na Josepha Gregora, preparátora fosilií, který se na výzkumu podílel. Čtyři exempláře včetně holotypu, na základě nichž byl tento druh popsán, byly nalezeny v severním Wyomingu, a pocházejí z Morrisonského souvrství, které vydalo světu fosilie proslulých pozdně jurských dinosaurů, jako byli Allosaurus, Stegosaurus, Brachiosaurus, Kaatedocus nebo Camptosaurus. Mimoto v minulosti vydalo také pozůstatky tří dosud popsaných jurských hatérií - těmi jsou Eilenodon, Theretairus a již zmíněný Opisthias. Je důležité však vědět, že Eilenodon a Theretairus byli popsáni na základě jediné části těla - spodní čelisti, případně s nějakými těmi zuby. Opisthias je znám na základě celé lebky z Dinosaur National Monument. V případě opisthiamima je to jinak, neboť typový exemplář je v podstatě takřka kompletní kostrou. Je dobře zachován až po oblast pánve. Rozhodně je to vzácnost, křehké kosti drobných živočichů totiž nefosilizují tak snadno, jako kosti těch větších. Druhý exemplář pak sestává z částečně zachovalé lebky se spodní čelistí, třetí z části os dentale, a poslední z obratlového komplexu atlas/axis. Výše uvedení výzkumníci tyto exempláře vystavily rentgenové mikrotomografii, aby vytvořili trojrozměrný model opisthiamimovy lebky, a aby zjistili více o anatomii jeho kostry. Celkově byla tato hatérie dosti podobná těm dnešním, což ostatně není překvapivé, neboť tato skupina "lepidosauriánů" svou stavbu těla nezměnila po nějaké dvě stovky milionů roků. Na rozdíl od dnešních hatérií však Opisthiamimus působil trochu robustněji.
Opisthiamimus si vychutnává splešťulí oběd v blízkosti alosauřího hnízda. Obrázek od Julia Csotonyiho
Úžasné je, že typový exemplář, tedy ona takřka kompletní kostra, byl nalezen nepříliš daleko od hnízda alosaura. Je snad možné, že ještěr, kterého Big Al sežral v Baladě o Alosaurovi (Walking with Dinosaurs: The Ballad of Big Al), byl právě opisthiamimem, aniž by si to tvůrci filmu, jistě zahlcení natáčením v prehistorických časech a nevěnující pozornost každému drobnému plazu, uvědomili? Možná. Opisthiamimus byl od nozder po konec ocasu dlouhý 16 centimetrů. To není moc, nebyl to žádný macek. Dnešní tuatary jsou sice poněkud štíhlejší, než byl on, ale dokáží dorůst mnohem větší velikosti - délky až 80 centimetrů a hmotnosti i 1,3 kilogramu. Vzhledem k tomu, že jsou to dlouhověcí tvorové, si však určitě lze představit většího a staršího opisthiamima, který dosáhl i dvojnásobné velikosti. Autoři jeho popisu se o tom nezmiňují, ale to, že hatérie žijí více než 100 let není pro nikoho jistě žádná novinka (dokonce panují i názory, že někteří jedinci v zajetí mohou dosáhnout věku 200 let). Rostou během prvních 35 let svých životů. Jak starý byl typový exemplář opisthiamima v době, kdy zahynul, to se neví. Rentgenová mikrotomografie lebky poskytla vědcům pohled do vnitřku tlamy tohoto plaza, a na základě tvaru jeho zubů usuzují, že požíral bezobratlé. Byl to tedy insektivor. Preferoval hmyz s tvrdší tělesnou schránkou, třeba skrytorohé (Nepomorpha), mezi které patří i naše splešťule blátivá (Nepa cinerea); zástupci tohoto infrařádu v rámci řádu polokřídlých se ve fosilním záznamu objevují už na začátku triasu, a Opisthiamimus se s nimi v pozdní juře v Severní Americe jistě setkával.
Rekonstrukce lebky opisthiamima. Obrázek z článku Demara Jr. a jeho kolegů
Zdroje informací pro tento příspěvek:
Tuatara (Wikipedia)
Žádné komentáře:
Okomentovat