Dravci, tedy raptoriální denní ptáci z řádu Accipitriformes, dokáží každého zaujmout. Snad není člověka, který by nebyl potěšen ze zahlédnutí poštolky či káněte. Velcí dravci, jako sup hnědý (Aegypius monachus), přímo hrají na lidskou představivost - jen těžko se nám o nich smýšlí jinak, než jako o potomcích stejně úžasných a mnohdy opeřených zabijáků, kterými byli jejich příbuzní z druhohor. Je těžké potlačit fascinaci i z dalšího velkého dravce, toho největšího v Latinské Americe - harpyje pralesní (Harpia harpyja). S rozpětím křídel až 224 centimetrů, hmotností od 4 do 9 kilogramů (menší samci váží průměrně 4 až 6 kilogramů, větší samice 6 až 9 kilogramů), a zobákem (culmen) dlouhým až 6,5 centimetru je to bez pochyby majestátní jestřábovitý, a řadí se mezi zvířata, která ekoturisté navštěvující Střední a Jižní Ameriku chtějí vidět nejvíce. Také je každému nadšenci do světa zvířat známo, že se jedná o národního ptáka Panamy. Tam se harpyjím daří vcelku dobře - v roce 2012 hnízdilo v zemi 227 párů; nejvíce v Národním parku Darien u hranic s Kolumbií. Podstatně hůře jsou na tom harpyje ve středoamerické zemi, se kterou Panama sousedí, v Kostarice. Tam jsou totiž v podstatě vyhynulé anebo velmi vzácné. Podle některých zdrojů je možné se s nimi setkat na poloostrově Osa, je to ale jako hledat jehlu v kupě sena. Asi před dvaceti lety byly na Ose pořízeny na dlouhou dobu poslední fotografie divokých harpyjí na území Kostariky. Je znám případ jedné harpyje, která přeletěla hranice Panamy a Kostariky, a usídlila se v Národním parku Corcovado na Ose. Vytvořila hnízdo, nakladla do něj jedno vejce a pak se starala o zdravé mládě. Její postup byl sledován strážcem parku. A pak najednou oba zmizeli. Vyprávělo se o tom, že jakýsi pytlák na strom vyšplhal, ptáče ukradl a ilegálně ho prodal za velké peníze. Od té doby nebyly harpyje v Kostarice viděny. Sem tam po nich někdo nalezl nějakou stopu - to se v lednu 2020 poštěstilo i dr. Andrewu Whitworthovi, který při výpravě na Osu našel lebku chápana poznamenanou harpyjím útokem. Jinak se však po kostarických harpyjích slehla zem. Až do července 2022.
Harpyje pralesní vyfotografovaná v Brazílii. Obrázek ze stránek Jaguars of Pantanal
Stalo se to ve čtvrtek 21. července. Skupinka turistů se zrovna nacházela v automobilu na silnici mezi návštěvním střediskem Mirador de Pizote a obcí Boca Tapada de San Carlos na severu Kostariky. Jedná se o dobré místo pro birding; spousta nadšených pozorovatelů ptáků ho navštěvuje kvůli více než 400 ptačích druhů, včetně kolpíků růžových (Platalea ajaja), ibisů hnědých (Plegadis falcinellus) nebo tukanů krátkozobých (Ramphastos sulfuratus), též nazývaných tukan žlutoprsý. Někteří pozorovatelé ptáků již na internetu teorizovali, že pokud se někdy ze sousedních států do Kostariky zatoulá další harpyje, ocitne se buď na Ose, anebo právě v oblasti Boca Tapada. A měli pravdu. Lesy v této oblasti jsou pro harpyje jako stvořené - anebo přesněji, jsou právě takové, jaké harpyje v Kostarice k životu potřebovaly, než byly ze země vytlačeny. Na severu Kostariky jsou tyto rozsáhlé porosty napojeny na ještě větší lesní plochy rezervace Indio Maíz v sousední Nikaragui. V Indio Maíz není harpyje pralesní tak vzácná. Právě proto je možné, že na území Kostariky harpyje potají hnízdí třeba už několik let, ale neexistuje pro to žádný důkaz. Tito ptáci se zkrátka nenechají jen tak zahlédnout. Turistům, kteří měli to štěstí, že oficiální návrat harpyje do Kostariky byl letos ohlášen ve spojení s jejich jmény, se ptáka podařilo spatřit zkrátka z toho důvodu, že se nacházeli na silnici vedoucí džunglí. Taková místa jsou vždy dobrá ke spatření nějakého zvířete, jež se na něj náhodně zatoulá. Nesporným důkazem tohoto oficiálního návratu harpyje do Kostariky je fotografie pořízená na mobil Henrym Antoniem Solisem Loriou. Jakmile se objevila na internetu, kostaričtí pozorovatelé ptáků se okamžitě do oblasti vydali, ale harpyji se jim bohužel nepodařilo najít. Avšak kdyby nic jiného, alespoň se nyní ví, že se harpyje do Kostariky přinejmenším čas od času zatoulají, a to nejen z Panamy, odkud jsou jistě všechny ty harpyje tajemně se objevující na Ose, ale i z Nikaragui.
Harpyje z Boca Tapada, vyfotografovaná 21. července 2022. Obrázek z webu Mongabay
Je otázkou, jak to bude s harpyjemi v Kostarice dál. Nastane třeba někdy v budoucnu reintrodukce? Vrátí se největší středoamerický dravec do nejdivočejší středoamerické země podobně, jako se v 90. letech vrátili vlci do Národního parku Yellowstone v USA? Doufejme, že ano. Kostarika se o svou přírodu stará dobře, a to jí v roce 1987 zbývalo jen 20 % lesů. Od té doby lesní porosty v zemi "narostly" o 150 %. Národní park Corcovado se možná již harpyjemi pyšnit nemůže, a pořád jsou v něm vzácní i jaguáři a jejich hlavní kořist, pekari bělobradý (Tayassu pecari), ale jinak poskytuje útočiště skutečně nemalému množství druhů. V rezervaci Pacuare se zase dobře starají (nejen) o kožatky velké, jež díky tomu zažívají v Kostarice comeback. Uvidíme, jak se situace v zemi vyvine pro harpyje. Každopádně je stále možné se tam s nimi setkat, byť jsou to třeba ptáci, kteří přiletěli odjinud.
Zdroje informací pro napsání tohoto příspěvku:
Harpy Eagle Seen in Costa Rica, July 21, 2022 (Costa Rica Living and Birding)
Extinction in Costa Rica (Quepolandia)
Doufám, že se vám tento článek líbil. Vsadím se, že harpyje máte také rádi. Není pochyb, že si zaslouží obývat území, ze kterých byly vlivem člověka vytlačeny!
Žádné komentáře:
Okomentovat