Obrázek týdne 21. 10. 2022

Za chvíli to bude měsíc, co oficiálně začal podzim, a příroda se již s přípravou na zimu pěkně činí. Každý týden listů na stromech ubývá, a naopak jich přibývá na lesní půdě, na parkových trávnících anebo na střechách našich aut. Užíváme si nejbarevnějšího období v roce, a k tomu se ještě blíží nový Autumnwatch, o kterém byly včera zveřejněny detaily na webu BBC (již jsem se o něm nicméně zmiňoval ve svém "dokumentárním měsíčníku"). Před několika týdny jsem slíbil, že pár Obrázků týdne bude mít podzimní tématiku. A hodlám tento slib splnit! Tentokrát jsem pro vás vybral toto nádherné dílo digitálního paleoartisty Liama Elwarda, dokončené a představené v první den roku 2021. Podívejte se na ty barvy... Také na vás působí podzimně?

Popisek k obrázku: Pár dicynodontů druhu Lystrosaurus murrayi přizpůsobuje svou noru k přečkání polární noci. Je pozdní podzim, a dny se v této části světa - v místech, jež se po rozpadu Pangaei a nakonec i jejího potomka stanou Antarktidou - krátí. Lystrosauří samec se právě nachází v noře, vydupává ji, rozšiřuje ji, a zanáší do ní příjemné, voňavé listy kapradin. Od samice se odlišuje vyšší lebkou s výraznými oblouky nad očima, a také pestřejším zbarvením. Jeho družka, omámená pohledem na prací zahlceného samce, má lebeční oblouky mnohem menší, zato má však větší, vystouplejší zobák. Nebude v okolí nory trávit nicneděláním příliš dlouhou dobu. Až bude samec unavený, a bude se potřebovat napást odumírající vegetace, i ona přiloží tlapu k dílu. Pár spolu zůstane po celou polární noc, a prospí ji, vzájemně zahříván, než se s počátkem jarního období podmínky k životu venku zase zlepší, svět zezelená, a přijde čas založit novou generaci. Rudnoucí a hnědnoucí kapradiny v okolí nory jsou druhem Osmunda claytoniites. V popředí vidíme nahosemenné rostliny rodu Rochipteris, patřícího do řádu Petriellales. Lystrosaurus byl hojně rozšířeným therapsidem, bývá ostatně často používán jako jeden z fosilních, živočišných důkazů Wegenerovy teorie kontinentálního driftu. V současnosti jsou rozeznávány čtyři druhy; L. murrayi je nejstarším popsaným, a zavedl ho "Darwinův buldok" Thomas Henry Huxley v roce 1859, tehdy však jako zástupce rodu Dicynodon. Jednalo se o až 2,5 metru dlouhé zvíře. Scéna se odehrává na Antarktidě v raném triasu. Pozůstatky L. murrayi jsou známy pouze z triasových sedimentů, nikoliv z permu, kdy se jeho rod poprvé objevuje ve fosilním záznamu.

Liam Elward podle mě odvedl výtečnou práci. Rekonstrukci obou zvířat provedl po velmi pečlivé rešerši vědecké literatury. Nechtěli byste si tento obraz pověsit na stěnu, zvláště v tuto roční dobu? Já tedy ano!

Co dalšího můžete v příštích dnech či týdnech na mém blogu očekávat? Příští týden určitě přibude ještě jeden klip z Nefalšované přírodní podívané. Vzhledem k tomu, že se od úterý do pátku bude na BBC Two vysílat Autumnwatch, budu pak v listopadu věnovat příspěvky do rubriky Videa vybraným úryvkům z nové série (avšak nebojte se, Nefalšovaná přírodní podívaná se pak na můj blog zase vrátí). Také se brzy dočkáte 2. kapitoly nového příběhu Vřískot v džungli! A možná budu věnovat pozornost i nějakému tomu jihoafrickému dinosaurovi... Mám toho pro vás hodně, těšte se!