Ostrov Nová Guinea je domovem mnoha velmi zajímavých hadích druhů, od krajty zelené (Morelia viridis) přes kandoju smrtonošovitou (Candoia aspera) až po taipana velkého (Oxyuranus scutellatus), jednoho z nejjedovatějších hadů na naší planetě. Seznam hadích obyvatel Nové Guineje však ani zdaleka není kompletní, a ve středu 5. října 2022 na něj přibyl další druh. Jeho popis, zpracovaný Jacksonem R. Robertsem z Louisiana State University v USA a jeho kolegy Bulisou Iovou a Christopherem C. Austinem, vyšel ve vědeckém časopise Zoosystematics and Evolution. Exemplář, který se jim dostal do rukou, byl odchycen 25. února 1967 v lokalitě Dobel poblíž Mt. Hagen Town, třetího největšího města Papui-Nové Guineje. Není známo, kdo vlastně hada odchytil, učinil tak však v nadmořské výšce 1650 metrů. Později se usmrcený ocitl ve sklenici se sedmdesátiprocentním etanolem, a dodnes je uložen v herpetologických sbírkách Papua New Guinea National Museum and Art Gallery. Roberts a jeho kolegové se v roce 2019 zabývali šesti exempláři z herpetologických sbírek tohoto muzea, jež byly označeny jako zástupci rodu Toxicocalamus, popsaného belgicko-britským zoologem Georgem Albertem Boulengerem v roce 1896. Všichni byli přiřazeni k druhu Toxicocalamus loriae, který popsal stejný odborník roku 1897. Roberts a jeho kolegové si však povšimli, že jeden z těchto šesti exemplářů k druhu T. loriae nepatřil. Kam je to dovedlo? K popisu nového druhu, Toxicocalamus longhagen! Druhové přízvisko, které pro něj vybrali, kombinuje slova "long", jež v kreolském jazyce Tok Pisin znamená "z", a "hagen", čímž odkazuje na město nacházející se nedaleko místa nálezu popsaného exempláře. Tento "mt. hagenský Toxicocalamus" měří na délku - alespoň tedy v případě holotypu a zároveň jediného dosud nalezeného exempláře - 56 centimetrů na délku; od špičky hlavu po kloaku je to 47,6 centimetru, zbytek pak pochopitelně tvoří ocas zakončený kuželovitou špicí. Typické pro něj je, že prefrontální šupiny na jeho hlavě jsou v kontaktu s druhou supralabiální šupinou, což znamená předoční neboli preokulární šupina se nemůže dotýkat internasální a nasální šupiny. Tímto se T. longhagen dosti podobá druhu T. mattisoni, který byl popsán Fredem Krausem v roce 2020. Jinak se skalace tohoto druhu dosti podobá skalaci již zmíněného T. loriae, a tak není divu, že byl s nimi takříkajíc ve stejném pytli. Mikropočítačová tomografie odhalila, že typový exemplář je dospělým samcem s dvěma dobře vyvinutými hemipenisy o délce 1,9 centimetru a šířce 0,32 centimetru. V horní čelisti měl tento had v době svého úmrtí šest zubů na levé straně, a dalších pět na pravé. Protože Toxicocalamus je rodem z čeledi korálovcovitých (Elapidae), má tento nově popsaný had samozřejmě jedové zuby - ty jsou situovány v přední části horní čelisti. O jeho jedu se však zatím nic neví. Bylo by třeba odchytit živého jedince, kterému by mohl být odebrán jed - až analýza v laboratoři by pak ukázala, jaké účinky jed tohoto hada má kupříkladu na malé savce. Zda se T. longhagen živí právě malými savci nebo nějakými ještěry či žábami, to také zatím nevíme, ač se to nezdá býti pravděpodobným. Většina druhů z tohoto rodu se totiž živí velkými žížalami z čeledi Megascolecidae, z nichž některé mohou dosáhnout délky i 2 metrů!
Typový exemplář korálovcovitého hada druhu Toxicocalamus longhagen; pohled seshora (A) a zezdola (B). Obrázek z článku Robertse a jeho kolegů, odkaz viz níže
Zbarvení tohoto druhu je mezi zástupci rodu Toxicocalamus atypické. Hlavové šupiny jsou hnědé, po stranách hlavy však postupně žloutnou. Dorzální neboli zádové šupiny jsou též hnědé; tmavěji zbarveny jsou v blízkosti páteře. Boky jsou světlejší. Ventrální (břišní) šupiny jsou nepříliš překvapivě zbarveny poněkud jemnějším odstínem hnědé. Exemplář má kolem krku přivázány dvě cedulky s číslem; uvázání jedné z nich bohužel zčásti zničilo a potrhalo šupiny, kterých se poutko dotýká. O distribuci T. longhagen zatím nic nevíme. Žije poblíž Mt. Hagen Town dodnes? Je možné, že podobně jako T. loriae i on obývá údolí Waghi, ze kterých pochází několik jeho exemplářů, též studovaných Robertsem a jeho kolegy? Na to se nedá nijak konkrétně odpovědět. T. longhagen je každopádně 18. druhem rodu Toxicocalamus, a rozhodně ne prvním, který je znám na základě jediného exempláře. Některé druhy tohoto rodu žijí v nížinách pod 1000 metry nad mořem, kam byly zřejmě zatlačeny při a po pliocénní horotvorbě. Jejich předchůdci byli ovšem nejspíše horští.
Zdroj veškerých informací použitých pro napsání tohoto článku:
A new species of New Guinea Worm-Eating Snake (Serpentes, Elapidae, Toxicocalamus Boulenger, 1896) from Western Highlands Province, Papua New Guinea (Zoosystematics and Evolution)
Pozoruhodný had, že ano? Doufejme, že se toho o něm časem zjistí více!
Žádné komentáře:
Okomentovat