Po týdnu přináším další popisek hada. Tentokrát je to jedna obzvláště zajímavá kobra...
Latinský název: Naja mandalayensis,
Rozšíření: střední Myanmar,
Velikost: 1 až 1,4 metru.
Kobra mandalajská byla popsána až roku 2000. Její popis zhotovili britský herpetolog z Bangorské univerzity Wolfang Wüster a proslulý americký herpetolog Joseph Bruno Slowinski, který bohužel 12. září 2001 podlehl uštknutí bungara právě v Myanmaru. Kobra mandalajská je velice výjimečným druhem kobry, snad jediným, který žije pouze v jediné ekologické zóně jediného státu. Vyskytuje se jen v suché části středního Myanmaru. Má velice specifické požadavky na habitat; území, kde žije, je v celém Myanmaru skutečně nejsušší, neboť v něm naprší méně než 1000 mm za rok. Takové prostředí je v zemi jinak původně pokryté pralesy velice vzácné. V tomto suchém prostředí se vyskytují akácie a dvojkřídláčovité rostliny. Také díky nim to tam vypadá, jako by někdo vzal kus africké savany a přemístil ho přes tisíce kilometrů do jihovýchodní Asie. Kobra mandalajská žije na území, které sotva pokrývá 20 000 čtverečních kilometrů. Herpetologové předpokládají, že pravděpodobně žije na území rovnající se 18 500 čtverečních kilometrů. To není vše, co ji činí zranitelnou. Ničení přirozeného prostředí a rozvíjející se zemědělství mají též podíl na zmenšování jejího areálu výskytu... S kobrou mandalajskou se setkalo jen velmi málo herpetologů, zřejmě méně než už s tak vzácnou dvojnožkou dvoupórou z Kalifornského poloostrova v Mexiku. Tato kobra je tedy skutečně vzácným plazem, a IUCN ji klasifikuje jako zranitelný druh... Podobně jako její blízká příbuzná kobra indočínská je i kobra mandalajská druhem schopným plivat jed do očí svých nepřátel. Jde o velice plachého a rychlého hada, který se člověku mnohem raději vyhne, než aby s ním měl mít problémy. Pokud je však vyrušena, může se velice rychle vztyčit a ve vteřině vystříknout z tlamy spršku jedu. Pokud se jed dostane do očí útočníka, způsobuje velkou bolest. Ačkoliv asijské plivající kobry nejsou tak přesnými plivači jako ty africké, dokáže kobra mandalajská stříknout jed přesně na vzdálenost 2 metry. Je také známa tím, že se ke svým útočníkům rychle přibližuje, zatímco nahlas syčí. Je jen málo kober, které tohle dělají, většina z nich totiž spíše leží na místě a dělá výpady právě z jednoho místa... Kobra mandalajská začíná lovit s příchodem šera, je to noční druh. Žere ropuchy, žáby, případně i malé savce, jiné druhy hadů a nepohrdne ani rybou, když nějakou najde ve stojatém jezírku či v řece. Obvykle dorůstá délky 1 až 1,2 metru, jeden exemplář měl ale 1,4 metru na délku. Zdá se, že větší už tyto kobry nebývají. Oči jsou vybaveny kulatou zorničkou. Tělo je poměrně robustní. Nozdry jsou už z dálky viditelné, jsou poměrně dosti velké. Šupiny jsou šikmé a hladké. Zbarvení se pohybuje v rozmezí od žlutohnědé po matně hnědou, ve všech případech však s temnými skvrnami rozmístěnými po celé délce těla. Břicho hada světlé a též pokryto tmavými skvrnkami. Krk bývá často také tmavý, a kápi zezadu zdobí 2 nebo 3 tmavé pruhy.
Příště suta Dwyerova!
Žádné komentáře:
Okomentovat