Minule se Jack, Pauline a Roger vydali do města Point Pleasant v Západní Virginii. Již léta se zde mluví o tajemném přízraku, který v noci létá nad městem, děsí místní obyvatele a občas se objevuje tam, kde dochází ke katastrofám. Má Mothman co do činění s brutální vraždou Joshe Levina, strýce dvou vyděšených dětí, jež ho nalezly oběšeného v obývacím pokoji? Kdo je ten chlapík s pomalovaným obličejem, který chtěl přelézt plot a dostat se do Levinovy zahrady, kde Lovci kryptidů tábořili? A co je vlastně Mothman, který Lovce kryptidů napadl? Druhá část...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: NESTVŮRA Z POINT PLEASANT, ČÁST DRUHÁ:
"Našij to do něj! Našij to, krucinál, do něj!!!" křičela Pauline na Jacka, který zcela strhnulý strachem hleděl na Mothmana, soukajícího se skrze okno dovnitř. Jack se ještě stále nedokázal vzpamatovat z útěku ze zahrady. Nikdy v životě neměl pocit, že by něco, co mu dýchalo na záda, bylo tak děsivé. Roger byl trochu více při sobě a vyrval Jackovi laserovku z ruky, a hned nato vytáhl z pouzdra i tu svou. Vystřelil po Mothmanovi z obou, jenže nestvůrná příšera se už dostala dovnitř a oběma laserům nejnižšího stupně se vyhnula. Nyní se Mothman vrhl na Pauline. Ta také nečekala a zmáčkla spoušť laserové pistole. Tentokrát se podařilo Mothmana odrazit. Dostal silnou ránu a celý se zapotácel. Roger neváhal a rozsvítil v místnosti světlo. Teprve teď měli možnost vidět, jak Mothman vypadá. Působil skoro jako člověk, měl dvě vysoké zadní končetiny, v kolenou trochu pokrčený postoj, a mohutné, skoro až lidoopí tělo pokryté hustou srstí či peřím, či co to snad bylo. Přední končetiny byly přeměněny v křídla, nepochybně pokrytá peřím. Zvířeti chyběl krk, hlava byla nasazena přímo na lidoopím těle, ale vypadala, jako by ji někdo vzal sově a nasadil na tohoto netvora. Dvě velké rudé oči člověka skoro hypnotizovaly hrůzou. Mothmanovy zorničky se ve světle velice zmenšily. Tvor na světlo reagoval dosti podrážděně. Zvláště na tak silné. Okamžitě si hlavu překryl svými křídly a skoro osleplý se hrnul zpátky k rozbitému oknu. Roger se mu hned postavil do cesty. Držel v ruce pistoli s uspávací šipkou. Mothman se před ním vztyčil, rozevřel křídla, vychrlil ze zobáku nějakou tekutinu, která pokryla Rogerovu uniformu, a pak jej mávnutím jednoho křídla srazil k zemi. Rychle prolezl oknem. Na zahradě se pak vznesl do vzduchu a zmizel. Jack a Pauline přiběhli k Rogerovi a pomohli mu postavit se na nohy. Hned potom si však museli zacpat nos. Roger měl chvíli pocit, že se vyzvrátí. Ano, ta tekutina, kterou na něj Mothman "vyplivl" byly nestrávené zbytky potravy. Proto Roger neváhal a uniformu si sundal, a hodil ji do rohu místnosti. "Teda, to bylo," řekl, "a to, že se na mě Mothman vyzvracel, promiňte, jestli vás ta slova urážejí, no, tak to je prostě něco. To člověk nezažije každý den, i když je Lovcem kryptidů." "Když po mě šel, úplně se mi sevřelo hrdlo," přiznala se Pauline, "ani Chupacabry z Portorika nebyly tak hrozné. Když jsem se mu podívala do očí, měla jsem pocit, že jsem mimo. Že existuje jen on, a že ho musím nechat, aby mě... Zabil?" "Měl jsem skoro ten samý pocit, jen co jsem se na něj na zahradě otočil. Když jsem utíkal dovnitř, připadal jsem si strašně pomalý, a to jsem upaloval jako zajíc pronásledovaný liškou," dodal Jack. "Hnusná potvora," řekl ještě Roger. Teprve teď si uvědomili, že jsou vlastně v domě zavražděného. "Víte co, lidi? Sbalíme tábor. Zkusíme si najít nějaký hezký hotel v Point Pleasantu, a dospíme se tam," navrhl Jack a jeho dva kolegové souhlasili... Ve tři ráno dorazili do tříhvězdičkového hotelu vzdáleného několik bloků od Levinova domu. Celou cestu měli pocit, že je něco sleduje... Recepční jim dala "krásný pokoj pro tři". Bohužel byl jen pro dva. Roger zalehl jedinou postel, a tak si Jack a Pauline lehli na své karimatky.
Ve čtyři Pauline vzbudilo ťukání na okno. Vstala a podívala se ven. Noční vítr si hrál s listy. Občas nějaký list narazil na okno. "Uf, nic se neděje," pošeptala si pro sebe Pauline. Pak se oknem objevila ohyzdná hlava Mothmana! Ty velké červené oči!!! Pauline si úlekem zakryla obličej a něco nesrozumitelného vykřikla. Jack na to reagoval nejrychlejším vstáváním, jaké kdy člověk může vykonat. Ze spaní se doslova postavil a popadl laserovku, která ležela na židli vedle něj. Namířil ji na Mothmanovu hlavu, která ve vteřině zase zmizela. Jack přiběhl k oknu. "Sakra, nedělej to! Neotevírej ho!!!" vykřikl Roger, vyskočil z postele a povalil Jacka na zem. "Promiň, co jsem to chtěl udělat?!" zeptal se Jack. "Chtěl jsi otevřít okno, abys ho mohl trefit. Jenže to je to, co chtěl. Chtěl se oknem dostat dovnitř!" řekl mu Roger. "Vůbec jsem nepřemýšlel," chytl se za hlavu Jack. A když něco takového říká rozvážný vůdce Lovců kryptidů, je asi něco špatně. Deset minut stáli všichni tři u okna, čekajíce na Mothmanovo zjevení, ale tajemný letec se již neobjevil. Během té doby jen několik lidí zezdola silně zadupalo na podlahu, což byl signál Lovcům kryptidů, aby se ztišili. "Šel po nás. Věděl, že jsme tu," řekla Pauline... Druhého dne se telefonicky spojili s Kentovou. Tu velice zaujalo Jackovo vyprávění a tak se rozhodla, že se k Lovcům kryptidů přidá. Odpoledne měla přiletět z New Yorku. "Takže víme tohle: nějaký zmalovaný psychouš chtěl vtrhnout do Levinovy zahrady. Možná to byl jeho vrah a něco tam hledal. Kdo to byl, nevíme, ale rád to zjistím. No a pak je tu Mothman. Víme, jak vypadá. Víme, že je to noční tvor a bojí se světla. O jeho původu však nevíme nic. A co sakra dělal na Levinově zahradě a proč šel potom po nás?" shrnul vše Jack. "Víte, co je zajímavé? Mothman se často objevuje tam, kde dojde k nějaké katastrofě," řekl Roger, "myslel jsem, že je to blbost, ale co jiného mohla jeho přítomnost znamenat na střeše Levinova domu poté, co v něm jeho neteř se synovcem našli Levina mrtvého?" "Hm, možná má Mothman čuch na takové děsné věci," řekl Jack. "Ale proč nás pak sledoval?" zeptala se Pauline. Všichni ztichli. "To zjistíme," řekl asi po deseti vteřinách mlčení Jack, a řekl to velmi rozvážně. U mostu na hranici města se znovu setkali se seržantem Ratnerem. Také mu pověděli o svém zážitku s Mothmanem. Ratner se tomu nejprve smál, ovšem pak přiznal, že by to mohla být pravda. A když mu Roger ukázal fotografie pořízené noční kamerou, kterou připnul na Levinův plot, docela se vyděsil. "Takže Mothman existuje. Ale to je hrůza. Teď už nebudu moci za tmy se psem," postěžoval si Ratner. Jejich rozhovor přerušila rána. "Nemáte pocit, že se ten most trochu naklonil?" zeptala se Pauline. "Utíkejte! Všichni!!!" zařval Roger a jako první začal sprintovat zpátky na pevnou zem. Most padal. Proč?!
Trvalo to jen chvíli. Z nějakého důvodu prostě celý most spadl. "Heh, a já myslel, že ten incident se Silver Bridge roku 1928 byl ojedinělý," pokusil se o vtip Ratner. Nad celou zkázou, nad mrtvoly lidí plavajícími na hladině řeky, nad troskami mostu a poničenými, potopenými auty, se náhle, nyní, za bílého dne, objevil onen můří přízrak. Proletěl, jeho červené oči zablikaly, a zmizel nad městem. "Ať se stalo cokoliv, Ratnere, musíme ho sledovat! Musíme za ním!!!" vykřikl Jack. Policejní auto bylo naštěstí daleko za mostem. Jack, Pauline, Roger a Ratner se okamžitě dali do pronásledování Mothmana. Dlouho viděli jen černou tečku, pohybující se nad městem. Ale pak se začali přibližovat. Když se dostali ke druhému okraji města, spatřili již Mothmana zcela jasně. Kroužil ve vzduchu. "Tohle je naše šance," řekl Roger a vystoupil z auta. Zamířil uspávací pistolí nad Mothmana. "Seš blázen? Přijdeme o šipku! Z pistole ho netrefíš, je strašně vysoko," řekl Jack. "Jen počkej, Jacku," odpověděl mu Roger. Vystřelil. Šipka v sobě měla zabudovaný sledovací mechanismus. Zaměřila Mothmana. Přízrak se rychlostí blesku začal blížit k nedalekému lesu. Mizel. A šipka jej následovala. Byla ještě rychlejší než on. Pak ho trefila, a jako padající letoun se Mothman zratil mezi stromy. Lovci kryptidů se rozběhli do lesa. Ratner jim nestačil, tak zůstal u auta. Les byl temný, byla zde mlha, listí pomalu padalo ze stromů. Trojice prošla celým územím, kde měl Mothman být. Ale nikde nic. Zkrátka se vypařil. Pak Pauline vykřikla. Mothman seděl na větvi stromu přímo nad ní. Byl docela při sobě. Snesl se na ní a zahalil ji svými křídly. Jack přiběhl právě včas a do Mothmana to z laserovky. Tentokrát mu dal takovou ránu, že jej omráčil. Jako nějaký mimozemšťan sebou Mothman na zemi házel ze strany na stranu. Pak konečně omdlel. "Propána, co je tohle za zrůdu?" řekl Roger. Přistoupil k nic nevnímajícímu Mothmanovi a dotkl se jeho hlavy. "Je strašně... strašně teplý na dotyk. Tohle není z našeho světa, lidi," řekl. "Myslíš?" zeptal se Jack a také si na Mothmana sáhl. "Proč byl u kolapsu mostu?" zeptala se Pauline. "Na to přijdeme," odpověděl Jack. Roger neváhal a pořídil několik fotografií, a videozáznam Jacka a Pauline, jak měří Mothmanovo křídlo. Po pár minutách se z Mothmanova zobáku začal ozývat sténavý zvuk. "Rychle, další sedativum!" zařval Jack na Rogera. Ten sáhl do kapsy, ale bylo pozdě. Mothman se v rychlosti vztyčil, zamával křídly a odletěl. Zmizel kdesi nad stromy, kdesi daleko nad těmito hlubokými lesy. Asi mířil domů, někam do hnízda... Trojice Lovců kryptidů zde jen ohromeně stála. Byli přimražení strachem i radostní z tohoto objevu zároveň. Ale ještě nebyl všemu konec...
Jsou zde otázky, na které se musí odpovědět. Co je Mothman zač? Proč byl přítomen těmto hrozným událostem? A podaří se najít vraha Joshe Levina, ať už jím byl kdokoliv? Poslední část již brzy...
Žádné komentáře:
Okomentovat