Rautiania byl rod neodiapsidů z čeledi Weigeltisauridae. Jeho pozůstatky byly v roce 2005 objeveny ve svrchnopermských vrstvách naleziště Kul'chumovo v Orenburské oblasti v Rusku. Rok poté, co je paleontologická expedice odkryla, se popisu zvířete ujali Valerij V. Bulanov a Andrej G. Sennikov, a na počest významného ruského zoologa Aleksandra Sergejeviče Rautiana mu udělili rodový název Rautiania. Uvědomili si, že expedici se podařilo najít pozůstatky dvou odlišných druhů rautianie, a těm dali druhová jména R. alexandri (též podle A. Rautiana) a R. minichi (na počest paleontologa Maksima Georgieviče Minikha). Samotný plaz byl asi 30 centimetrů dlouhý, vážil možná pár stovek gramů, a zřejmě byl schopen plachtit ze stromu na strom. Weigeltisauridi byli obecně dobře přizpůsobeni k životu v korunách stromů, šlo o plazy šplhavé, s drápky perfektními k uchycení na kůře stromů. Nález rautianie paleontologům poskytl nové informace o anatomii a životním stylu zástupců této čeledi. Je možné, že se skutečně přemisťovali plachtivým letem, při němž samozřejmě ztráceli výšku, a tak se coby malí potenciálně zranitelní živočichové drželi dál od země, kde se mohli stát snadnou kořistí gorgonopsiantů a jiných karnivorů. Rautiania měla pravděpodobně mezi předními a zadními končetinami napnutu kožovitou blánu, upevněnou k boku. Její tělo bylo celkově velmi lehké, squamosální (pterotická) kost, jež je součástí lebky "plazů" i savců, měla spoustu vzduchových kanálků, které celkově odlehčovaly lebku a stejně tak výrazný hřebínek, umístěný na její zadní části. Ten mohli samci rautianie používat k zastrašování soků a lákání samiček. Hypotézu o "plachtivosti" rautianie dále potvrzuje přítomnost tří kostrčních obratlů (nikoliv dvou, jako u většiny plazů), jež zřejmě mírnily dopad končetin a tedy následný tlak na pánev při rychlém přistání na kmeni stromu. Končetiny rautianie byly vybaveny pěti dlouhými prsty, jež nesly zahnuté drápky. Premaxilla, tvořící přední část horní čelisti, nesla 11 až 13 zubů, tedy asi dvakrát více, než kolik jich měl v premaxille Weigeltisaurus. Z maxilly samotné pak druhu R. alexandri vyrůstalo 30 zubů, natlačených jeden vedle druhého, naopak druhu R. minichi pouze 23. Největší zuby byly ty, které byly nejblíže premaxille. Je velmi pravděpodobné, že Rautiania byla hmyzožravcem. Možná chytala hmyz i při plachtění. Dále lze předpokládat, že podobně jako mnozí dnešní gekoni a další stromoví ještěři kladla vejce do dutin v kmenech stromů.
Popis rautianie naleznete například na anglické Wikipedii.
Žádné komentáře:
Okomentovat