Od napsání desáté části projektu Hmyz a jeho předci, jenž je nejdéle běžící sérií článků na mém blogu (začal 10. dubna 2010), uběhl více než rok. Přitom je ale stále tolik hmyzích skupin, o kterých bych se v něm mohl zmínit. O tom snad není pochyb, vždyť každému malému dítěti je známo, že hmyz zahrnuje většinu živočichů na naší planetě (možná až 90 %). Uvidíme tedy, zda se Hmyz a jeho předci stane častější náplní Blogorgonopsidu, nebo zda se mu budu i nadále věnovat jen sem tam, kdy se mi zachce. Rok 2020 nicméně nebude o tento projekt ochuzen, to koneckonců tato část zajišťuje.
HMYZ A JEHO PŘEDCI - 11. ČÁST - SRPICE:
Srpice (Mecoptera) jsou řádem hmyzu, který zastupuje asi šest set žijících druhů, patřících do devíti čeledí. Dále je známo celkem šestnáct čeledí vyhynulých. Charakteristickými znaky srpic jsou dva páry blanitých křídel, nitkovitá tykadla a kousací ústní ústrojí, kráčivé končetiny s pětičlánkovými chodidly a desetičlánkový zadeček. Český název srpice nebo také anglické obecné pojmenování "scorpionflies" odkazuje na vzhled samců některých zástupců tohoto řádu, kupříkladu druhů z rodu Panorpa, kteří mají zvětšené pohlavní orgány (gonopody) výrazně připomínající zadeček štírů. Je zatočen nahoru, a na jeho konci se nachází zvětšená žárovkovitá struktura. Před pářením se samci snaží samice zaujmout vibrováním křídel či stridulací, a mnohdy se jim pokoušejí nabídnout "svatební dar" v podobě mrtvého hmyzu. K atrakci mohou užít také hnědého slinného sekretu. Jakmile je darem zaujata a požírá jej, snaží se s ní spářit; čím větší dar, tím déle s ní může být. Samice mnohých druhů srpic kladou vajíčka do mechu, případně do vlhké půdy, a ponechávají je svému osudu. Vajíčka postupně absorbují vlhkost a nabývají na velikosti. U druhů, které žijí v suchých oblastech, se nemusí vylíhnout až několik měsíců! Vylíhnuté larvy připomínají svým vzhledem housenky motýlů, a jsou býložravé. Na hlavě mají sclerotin, který během jejich života tvrdne. Kuklí se na zemi nebo v tlejícím dřevě, kokon většinou nevytvářejí. Druhy ze sušších oblastí to mají opět poněkud složitější; larvy většinou zpomalí své životní pochody (diapauza), než se podmínky k zakuklení zlepší. Dospělé srpice jsou především mrchožrouty, požírajícími jak tlející vegetaci, tak měkká těla uhynulých bezobratlých. Některé skupiny srpic se ovšem specializují i na konzumaci nektaru, pylu či larev dvoukřídlého hmyzu z podtřídy Nematocera. Mnozí zástupci rodu Panorpa vyhledávají pavučiny a jejich strůjcům kladou ulovenou kořist; případně někdy útočí i na pavouky samotné. Srpice jsou nejhojněji zastoupeny na africkém kontinentu a na Blízkém východě, ale také celkově v Evropě a v Asii, tedy v afrotropické a palearktické oblasti. Velký počet druhů se však vyskytuje i v neotropech, v Severní Americe a v Australasii. Naopak málo druhů žije na velkých ostrovech, kupříkladu v Japonsku. Na ostrově Madagaskar nežijí srpice vůbec. Průměrná délka zástupců tohoto řádu činí 0,2 až 3,5 centimetru. Co se vývoje srpic týče, je velice zajímavý. Je velmi pravděpodobné, že motýli (Lepidoptera), chrostíci (Trichoptera) a dvoukřídlí (Diptera) se vyvinuli z předchůdců srpic nebo jejich blízkých příbuzných. Pozdně permské rody Permotanyderus a Choristotanyderus z řádu Protodiptera, nalezené v Austrálii, představují přechod mezi srpicemi a dvoukřídlým hmyzem. Srpice se ve fosilním záznamu objevují v raném permu, mezi nejstarší čeledi řádu patří například skupina Mesopsychidae, která zahrnuje přinejmenším 18 různých rodů. Tato čeleď žila v době od permského období až do střední křídy stupně apt, a mezi její nejvýznamnější zástupce patří například jurská Lichnomesopsyche a křídová Vitimopsyche; fosilie obou rodů byly nalezeny v Číně. V průběhu druhohor se srpicím dařilo zdaleka nejlépe; právě tehdy dosáhl řád největší rozmanitosti. Diverzita žijících druhů srpic nás může překvapit, není však ničím ve srovnání s divokou minulostí tohoto mimořádně úspěšného řádu hmyzu. Mezi mezozoické čeledi srpic patří například Pseudopolycentropodidae, zahrnující pět rodů (např. Sinopolycentropis). První zástupci této čeledi se objevili v triasu, mnohem více jich je však známo z křídového období, z doby, kdy se vyvinuly první kvetoucí rostliny. Jednalo se pravděpodobně o srpice specializované ke konzumaci nektaru. I před začátkem křídového období zřejmě sloužili jako důležití opylovači benetitů (semenných rostlin z řádu Bennettitales). To takové čeledi Holcorpidae a Dinopanorpidae jsou známy zase ze starších třetihor, z paleocénu a eocénu. Rod Eorpa, jediný zástupce vlastní čeledi Eorpidae, žil pouze v raném eocénu stupně ypres, zhruba před 50 miliony let. Známy jsou tři druhy, jeden z nich byl dokonce nalezen na Falklandech. Eorpa byla popsána teprve v roce 2013. To taková Englathauma ze Spojeného království, žijící v rané křídě stupně barrem (asi před 129 až 125 miliony let), byla popsána až v roce 2016. Vynořily se spekulace, že některé druhohorní srpice se mohly živit krví jiných živočichů, včetně obratlovců jako byli dinosauři, to je však nesmysl, ke konzumaci krve jejich ústní ústrojí vůbec uzpůsobeno není, a vyhynulé skupiny srpic nebyly výjimkou. Některé větší vyhynulé druhy však měly až centimetr dlouhý sosák. Blízkými příbuznými srpic jsou kromě již výše zmíněných hmyzích skupin také blechy (Siphonaptera), které jsou naopak specializovanými hematofágy, sajícími krev svých teplokrevných hostitelů z řad savců a ptáků.
Zajímavost: Poněvadž jsou některé druhy mrchožrouty, jsou velmi důležitými pro forenzní entomology. Když byly učiněny první experimenty s lidskými mrtvolami, jež forenzním vědcům posloužily ke studiu saprofágního hmyzu a jeho larev, byly srpice prvními, kdo je navštívil. Platí, že byla-li mrtvola zabita v nedávné době, vždy přiláká srpice. Mají totiž v oblibě mršiny čerstvě zabitých živočichů.
Tento projekt bude určitě pokračovat! Ať se vrátí kdykoliv, vězte, že se tu s ním ještě setkáte!
Žádné komentáře:
Okomentovat