Projekt Velociraptorinae: Tsaagan

Na Štěpána tu máme další část Projektu Velociraptorinae, a zřejmě také poslední tento rok, ačkoliv o pár dalších zástupcích této podčeledi jistě napíši v roce příštím, jak už jsem ostatně slíbil na Štědrý den. Dnešní část se týká velociraptorina, kterého jsem již v rámci tohoto projektu několikrát zmínil - tsaagana!

Rod: Tsaagan,

Druh: T. mangas,

Výskyt: Mongolsko,

Období: pozdní křída, před 75 miliony let.

V roce 1996 byla v souvrství Djadokhta v Jihogobijském ajmagu na území Mongolska nalezena lebka s deseti krčními obratly a poničeným fragmentem ramenní kosti, patřící jakémusi teropodnímu dinosaurovi z čeledi Dromaeosauridae. Nejprve byl považován za exemplář rodu Velociraptor, nicméně pomocí výpočetní tomografie bylo o dva roky později, v roce 1998, zjištěno, že se jednalo o zcela nový rod srpodrápého dinosaura, byť slavnému velociraptorovi blízce příbuzného. Americký paleontolog Mark Norrell a jeho kolegové, včetně Rinchena Barsbolda, pak zvíře popsali ve studii, jež byla publikována v roce 2006 v žurnále American Museum Novitates. V článku mj. zdůraznili, že nově popsaný Tsaagan mangas byl jediným dromaeosauridem známým z vrstev Ukhaa Tolgod, patřícího k "horkým místům fosilií" v souvrství Djadokhta, tedy mimo izolované zuby, jež mohly patřit jinému srpodrápému dinosaurovi, ale také mohly náležet právě tsaaganovi. Celé jméno zvířete, tedy i s druhovým přívlastkem, znamená v překladu z mongolštiny "bílé monstrum". Zajímavé však je, že se autoři popisu dopustili menší chybky; mongolské slovo "bílý" se totiž píše "tsagaan", nikoliv "tsaagan". To ovšem v paleontologickém světě nepředstavuje problém. V proslulé publikaci The Princeton Field Guide To Dinosaurs z roku 2010 uvádí výzkumník a ilustrátor Gregory S. Paul, že Tsaagan dosahoval délky od 1,5 do 2 metrů, přičemž dle jeho předpokladů vážil asi 15 kilogramů. Šlo tedy o lehce stavěného, poměrně malého masožravce, s velkou pravděpodobností opeřeného; pernatý pokryv měli koneckonců všichni jeho příbuzní. Jeho lebka se v mnohém podobá lebce velociraptora, fylogenetický strom podčeledi Velociraptorinae jej však uvádí jako bližšího příbuzného rodu Linheraptor, ač Velociraptor osmolskae následuje v příbuznosti hned po něm. Tato analýza provedena v roce 2010. V následujících dvou letech byly publikovány studie, podle jejichž výsledků byl Linheraptor mladším synonymem rodu Tsaagan. Tato domněnka byla nakonec zavržena v roce 2015, kdy výzkum Xu Xinga, Marka Norella a jejich kolegů dokázal, že Linheraptor byl skutečně samostatným rodem. Tsaagan zřejmě lovil malé obratlovce, třeba ještěrky nebo malé savce, mezi něž patřil například dvaceticentimetrový Zalambdalestes. Lovil-li ve smečkách, pak si mohl dovolit i na větší zvířata, včetně jiných dinosaurů, zvláště pak herbivorů, jako byl dvoumetrový ceratopsián Protoceratops. Ostré zuby a robustní lebka - o něco robustnější, než lebka velociraptoří - byly pro tsaagana dobrou loveckou výzbrojí. Kromě výše uvedených živočichů se Tsaagan v oblasti Ukhaa Tolgod setkával také s multituberkulátem rodu Kryptobaatar či s malým alverizsauridem rodu Shuvuuia. Souvrství Djadokhta však pochopitelně vydalo fosilie mnoha dalších živočichů z pozdní křídy, kteří byli tsaaganovými současníky, konkurenty a kořistí. Mezi ně patřili ceratopsián Udanoceratops, ankylosaur Minotaurasaurus, krokodyliform Gobiosuchus, oviraptorid Citipati nebo třeba troodontid Byronosaurus. 

Obrázky jsou z Amino Apps a Dinosaur Pictures. Projekt Velociraptorinae bude pokračovat v roce 2021!