Není to zase tak dávno, co jsem napsal o ploskolebci amurském, a jako vždy na konci článku slíbil popisek dalšího hada, konkrétně ostrolebce srílanského. Čas představit Vám tohoto nádherného plaza právě nadešel...
Latinský název: Hypnale nepa,
Rozšíření: Srí Lanka,
Velikost: maximální délka 39 centimetrů.
Rod Hypnale zahrnuje tři druhy ostrolebců z jižní Asie. Typový druh, ostrolebec indický (Hypnale hypnale), je se 45 centimetry délky největším z nich. Ostrolebec srílanský (H. nepa) a jeho bratránek H. zara jsou endemity ostrova Cejlon, jenž je hlavním ostrovem Srí Lanky; tento konkrétní druh se vyskytuje ve střední až středojižní části Cejlonu. Žije v deštných lesích od nížin po horské oblasti ve výšce až 1800 metrů nad mořem. Je o něco menší, než ostrolebec indický; největší zachovaný exemplář, uložený v lihu a vlastněný Přírodovědným muzeem v Kolombu, měří 39,2 centimetru, přičemž 5,9 centimetru této délky zaujímá ocas. Podle studie z roku 1921 napsané plukovníkem Frankem Wallem, jenž byl také nadšeným herpetologem, dosahují samci ostrolebce srílanského maximální délky 38,7 centimetru a samice 38,1 centimetru. Obecně platí, že ocas ostrolebce tvoří 13 až 18 % celkové délky těla. Ostrolebec srílanský je malým druhem, žijícím v lesní hrabance. Často se skrývá pod spadlými větvemi stromů. Loví ze zálohy, je to tzv. sit-and-wait predator; čeká na kolem procházející kořist, a jakmile se mu sama naservíruje, zaútočí na ni, jedovými zuby situovanými v přední části horní čelisti vpraví do jejího krevního oběhu jed, a pustí ji, načež ji po chvíli pomocí rozeklaného jazyka znovu najde, a jedem paralyzovanou nebo spíše zabitou spolkne, a to hlavou napřed. Kořistí ostrolebce srílanského se stávají gekoni, lepoještěři, scinkové a další malé druhy ještěrů, dále však loví také myši a žáby. Jeho jed je sice člověku potenciálně nebezpečný, nejedná se však o agresivní zvíře. I při podráždění se ostrolebci zdráhají uštknout a přijít tak o cenný toxický koktejl určený primárně k zabíjení kořisti. Je-li však člověk přece jen uštknut, pocítí bolest v okolí místa vpravení jedu, to v relativně krátkém čase oteče, a následuje krvácení. V případě neposkytnutí okamžité lékařské pomoci v době několika minut po nehodě pak jed způsobuje selhání ledvin. Existují dva typy protijedu (SAsII01 a SAsII02), které vyrábí Serum Institute of India. Jakýkoliv z nich je nutné uštknuté osobě podat, někdy hned v několika dávkách. Ostrolebec srílanský je nokturnální, tedy aktivní v noci. Tehdy dokonce šplhá po stromech, nežije tedy celý život pouze na lesní půdě. Má poměrně robustní, válcovité tělo, hlava je velká a trojúhelníkovitá, a na rozdíl od ostrolebce indického má tento druh mnohem výraznější nahoru zatočenou rostrální šupinu. Tento dojem ještě umocňuje bradavicovitý výběžek, tvořený 7 až 14 malými šupinami, který následuje hned po zvětšené šupině rostrální. Oči jsou vybaveny vertikální zorničkou, což jen poukazuje na jeho přizpůsobení noční aktivitě. Stejně jako všichni zástupci podčeledi chřestýšovitých (Crotalinae) má samozřejmě ostrolebec srílanský tepločivné jamky na obou tvářích, umístěné mezi očima a nozdrami, a schopné zaznamenat tepelný rozdíl v okolí kdykoliv během dne. Dorzální šupiny hada jsou kýlnaté, středem každé z nich tedy prochází výrazný výstupek. Jejich zbarvení je různé, od bledě olivové přes světle hnědou po tmavě hnědou; had má po celém těle tmavší skvrny, pokrývající 3 až 4 šupiny. Od oka k zadní části hlavy se hadovi táhnou postorbitální pruhy, jež jsou také tmavší než zbytek hlavy. Samci mají na hemipenisech zvláštní ostré výrůstky, dosahující délky dvou třetin samotných pohlavních orgánů. Hemipenisy samců ostrolebce indického těmito útvary naopak vybaveny nejsou - odborníci si nejsou zcela jistí, k čemu konkrétně srílanskému druhu slouží. Po spáření nicméně samice přivádí na svět živá mláďata, obdobně jako další dva druhy rodu Hypnale je tedy ostrolebec srílanský viviparní neboli živorodý. V zajetí údajně 60 % gravidních samic ostrolebců rodí při teplotě 28°C, a je možné, že ve volné přírodě je tomu podobně. Zajímavé je, že byl tento druh sloučen s již neplatným taxonem Hypnale walli, kterého popsal Howard Gloyd v roce 1977 a pojmenoval jej na počest Franka Walla. Sám později, v roce 1990, ve spolupráci s Rogerem Conantem uznal, že taxonomické postavení druhu bylo nejisté. Dnes většina herpetologů skutečně považuje H. walli za mladší synonymum H. nepa. Ostrolebce srílanského popsal v roce 1768 rakouský přírodovědec J. N. Laurenti, nicméně z jakéhosi důvodu byla místo Srí Lanky jako typová lokalita druhu uvedena Afrika (a to doslova takto, jen jako kontinent). Laurenti, "otec" parafyletické skupiny Reptilia, popisoval spoustu druhů hadů a dalších šupinatých, kteří byli posíláni do Rakouska přírodovědci a průzkumníky z různých částí světa, a ve všem tom chaosu zřejmě došlo k malé chybce.
Příště chřestýšovec horský!
Žádné komentáře:
Okomentovat