Therapsidi jsou hlavní skupinou synapsidů z kladu Eupelycosauria. Jejich předchůdci byli pelykosauři ze skupiny Sphenacodontia, jež zahrnuje například slavného býložravého edaphosaura nebo dravého dimetrodona. Přestože se na therapsidy mnohdy pohlíží spíše jako na dominantní skupinu obratlovců v permském a částečně i v triaském období, přežívají v podstatě dodnes; do skupiny Therapsida koneckonců patří i savci (Mammalia). A přestože někteří savcotvární plazi z permského období byli skutečnými obry, najdou se dnes jejich potomci, kteří jsou mnohem větší, a řadí se mezi největší živočichy všech dob. My se však v tomto článku zaměříme na největší permské therapsidy - a vězte, že mnozí z nich svou velikostí překonali většinu dinosaurů z období triasu. Nejde o seznam největších therapsidů, je to zkrátka výčet některých obrů z této podivuhodné skupiny tvorů, jež během vývoje dala základ i nám...
Anteosaurus
Tento velký synapsid patřil do podtřídy Dinocephalia a čeledi Anteosauridae. Byl popsán v roce 1921 na základě fosilních pozůstatků nalezených v Jihoafrické republice, které jsou 260 až 270 milionů let staré. Mezi therapsidy to byl skutečný obr. Na délku měřil 5 až 6 metrů (konkrétně 4,9 až 6,1 metru), vysoký byl až 1,8 metru, tudíž zhruba tolik, co dospělý člověk, jeho lebka měřila asi 80 centimetrů, a celkově vážil 0,5 až 1,3 tuny. Rozhodně byl největším masožravým synapsidem mimo řád savců, a je velmi pravděpodobné, že na území dnešní pánve Karoo i v jejím širokém okolí byl před oněmi 260 miliony lety vrcholovým predátorem. Je možné, že lovil velké savcovité plazy, jakými byli Moschops nebo Doliosauriscus. Jak přesně však lovil, to zůstává záhadou. Paleontologové předpokládají, že trávil část svého života ve vodním prostředí, a že zřejmě lovil ze zálohy pod vodní hladinou, podobně jako nilští krokodýlové loví pakoně a zebry. Jakmile po kořisti chňapl a sevřel její hlavu či hrdlo svými masivními čelistmi, stáhl ji do vody a utopil, případně ji mohl začít trhat ještě živou. To vše jsou nicméně jen domněnky. Vrchní část lebky anteosaura byla výrazně zpevněna (tomuto znaku se říká pachyostóza), což některé paleontology dovedlo k názoru, že spolu například samci těchto zvířat mohli zápasit o teritoria či samice v trkacích soubojích. Dosud je znám pouze jeden druh anteosaura, a to sice A. magnificus. Mezi již neplatná synonyma tohoto rodu patří například Titanognathus nebo Micranteosaurus.
Deuterosaurus
Zástupce podřádu Dinocephalia a monotypické čeledi Deuterosauridae, jež byla příbuzná čeledi Anteosauridae, popsaný německým geologem Karlem Eichwaldem v roce 1860. Jeho pozůstatky byly nalezeny na Sibiři. Občas bývá svou velikostí přirovnáván k medvědu grizzlymu, zřejmě byl však ještě mnohem větší. Podobně jako Anteosaurus byl i Deuterosaurus vybaven 80 centimetrů dlouhou lebkou, z níž lze usuzovat, že celkově měřil na délku 4,6 až 5,5 metru, případně 5 až 6 metrů. Vysoký byl asi 1,8 metru a vážit mohl až 0,5 až 1,4 tuny. Byl to robustně stavěný savcovitý plaz, s očima, jež umožňovaly stereoskopické vidění, a ve své domovině mohl být dominantním predátorem - pokud tedy masožravý byl. Panuje názor, že byl spíše všežravcem. Stereoskopické vidění mu umožňovalo zaměřit kořist, na druhou stranu byl ale zřejmě dosti pomalý, a jeho zavalité tělo poukazuje spíše na vegetariánský styl života. Je však také možné, že lovil ze zálohy, obdobně jako Anteosaurus, a byl tedy striktně masožravý. Ať tak či onak, byl to obrovský synapsid. Významný anglický paleontolog Thomas Henry Huxley jej dokonce považoval za dinosaura, kteří byli v době deuterosaurova popisu známi jako jediní obří pravěcí plazi. Deuterosaurus měl na horní části hlavy umístěno parietální (třetí) oko, jež vnímalo intenzitu světla.
Moschops
Rozhodně jeden z nejznámějších, ale také největších permských therapsidů. Moschops byl býložravým zástupcem podtřídy Dinocephalia z čeledi Tapinocephalidae. Stáda těchto velkých savcotvárných plazů se potulovala po permské krajině v místech, z nichž se jednoho dne stala Jihoafrická republika, nebo se hromadila poblíž vodních zdrojů a trávila společně mnoho času ve vodě jako hroši. Dospělý M. capensis měřil minimálně 2,7 metru na délku, některé zdroje však udávají jako maximální délku i hodnotu 4,9 metru. Výška zvířete se pohybovala okolo 1,8 metru a jeho tělesná hmotnost okolo 1 až 1,2 tuny. Samci moschopsů se při vzájemných soubojích o teritorium či o samice trkali, což prokázal výzkum, jehož výsledky byly publikovány v žurnále PeerJ v roce 2017. Jejich centrální nervový systém byl přitom adaptován ke správnému fungování i po těžkých, tvrdých nárazech do lebky. Má se za to, že Moschops požíral zvláště na živiny chudou vegetaci, kupříkladu listy a stonky cykasů. Ačkoliv byl Moschops zřejmě pomalý, byl schopen náhlého zrychlení. Stejně jako ostatní dinocefaliáni měl končetiny umístěny nikoliv pod tělem, ale po jeho stranách.
Inostrancevia
Ctící svým rodovým jménem ruského geologa Aleksandra Inostranceva, je Inostrancevia jedním z nejproslulejších gorgonopsidů. Byl to velký dravec s lebkou o délce 60 centimetrů; celé jeho tělo měřilo až 3,5 metru. Hmotnost inostrancevie se pohybovala okolo 300 kilogramů, na výšku měřila asi 1,3 metru. Přestože měla poněkud krátké končetiny - v poměru k velikosti těla kratší než někteří jiní gorgonopsidi - byla rychlá a hbitá. Ve své sibiřské domovině se před 260 až 252 miliony let setkávala třeba se scutosaury, a je možné, že právě ti se stávali její častou kořistí. Z horní čelisti jí vycházely dva šavlovité špičáky o délce 15 centimetrů, jež byly dokonalou zbraní k roztrhnutí krční tepny jakékoliv oběti. Těžko říci, zda žila Inostrancevia ve smečkách či samotářsky, jako dnešní lvi. Je nicméně možné, že byla osrstěná.
Tapinocephalus
Tento dinocefalián měřil na délku 3 až 3,4 metru, vysoký byl zhruba 1,2 metru a vážil 1,5 až 2 tuny. Spolu s rody Riebeeckosaurus, Moschops či Keratocephalus patřil do čeledi Tapinocephalidae. Popsal ho Richard Owen v roce 1876, a to na základě fosilií nalezených v jihoafrické pánvi Karoo. Stejně jako Moschops, i Tapinocephalus měl lebku uzpůsobenou k trkání. Jednalo se o býložravce.
Gorgonops
Známy jsou tři druhy gorgonopse; G. torvus, G. whaitsi a G. longifrons. Měřily 1,5 až 2,5 metru na délku, maximálně 1,1 metru na výšku a jejich tělesná hmotnost zřejmě činila jen několik desítek až stovek kilogramů. Gorgonops je také znám jako "permský vlk". Smečky těchto dravců se proháněly po Pangaei přinejmenším na území dnešní Jihoafrické republiky, ale jistě i mimo něj, a lovily býložravé "paraplazy" a synapsidy, kteří byli mnohem větší, než gorgonopsové samotní. Jejich špičáky měřily až 12 centimetrů. Tento dravec byl rychlý, štíhlý a silný, a rozhodně se řadí k větším zástupcům čeledi Gorgonopsidae (případně kladu Gorgonopsia).
Napsat tento článek mne napadlo přesně před rokem, 30. prosince 2019, kdy jsem zhotovil podobný článek Největší druhohorní savci. Hodlal jsem zpracovat téma největších therapsidů na jaře, věnoval jsem se však jiným článkům a projektům, a proto se napsání tohoto článku tolik zpozdilo. Doufám, že se Vám líbil! Možná příští rok napíši další výčet největších zástupců nějaké skupiny prehistorických živočichů...
Žádné komentáře:
Okomentovat