Pravěk v Čechách je jedním z nejdéle běžících projektů na mém blogu - začal jsem s ním už téměř před sedmi lety, v první den roku 2014. Jak ten čas letí... O tom koneckonců vypovídají horniny na našem území, v nichž se z pohledu geologického času teprve někdy včera fosilizovaly ostatky všemožných pravěkých živočichů, rostlin a hub. Od projektu Pravěk v Čechách jsem si dal menší přestávku, a zatím poslední část jsem napsal 22. září 2019! Avšak nyní, krátce před Vánoci 2020, se tento projekt zase vrací! Uvědomil jsem si, že jsem ještě na svém blogu nikdy nezmínil jednu nesmírně zajímavou lokalitu ve středních Čechách...
Místo: Koněpruské jeskyně,
Období: pleistocén (před 1,5 milionu let až 13 000 lety).
Koněpruské jeskyně se nacházejí asi pět nebo šest kilometrů jižně od Berouna v Chráněné krajinné oblasti Český kras. Jsou nejdelším jeskynním systémem na území Čech; tato síť chodeb z vápence, vytvořeného přírodními silami v devonském období před více než 400 miliony let, měří asi 2 kilometry na délku. Systém je tvořen třemi jeskynními patry, výškový rozdíl mezi nimi činí asi 70 metrů. A zatímco horní patro je svou rozlohou nejmenší, a to spodní je zase více či méně průměrné, střední patro je zdaleka největší. Když na našem území vládlo tropické klima, tvořily se v těchto jeskyních podivuhodné krápníkové útvary, složené především z nahromaděného opálu, dnes nazývané Koněpruské růžice. Je to pravý unikát, podobné opálové růžice se v ostatních jeskynních systémech ve světě nevyskytují. Ačkoliv základem Koněpruských jeskyní je, jak již bylo zmíněno výše, devonský vápenec, a tudíž jejich historie sahá do dob ještě před příchodem obratlovců na souš, samotný jeskynní systém, jak ho známe, vznikl ve starších třetihorách. Tehdy začala prasklinami ve vápenci protékat voda a postupně vyplňovat jednotlivé dutiny. A zatímco je vápencový masív nad Koněpruskými jeskyněmi ideální k hledání trilobitů, lilijic a mechovek ze starších prvohor, jejichž studiu se na tomto území věnoval Joachim Barrande, jsou pro jeskyně paleontologicky nejvýznamnější nálezy obratlovců, zvláště tedy savců, z první epochy čtvrtohor, pleistocénu. Mnohé z kostí těchto zvířat se datují do doby před asi 1,5 milionu let a samozřejmě pak do doby poté. Prehistorickými obyvateli středních Čech, jejichž ostatky se v Koněpruských jeskyních zachovaly, byli například jeleni, ať už šlo o zástupce druhu Cervus elephus, tak veledaňka Megalocerus giganteus, a sobi (rod Rangifer), ale také jistě sympatičtí pravěcí makaci (Macaca). Dost možná největším částečně masožravým savcem z Koněpruských jeskyní je Ursus deningeri, blízký příbuzný proslulého medvěda jeskynního (Ursus spelaeus) a možný potomek druhu Ursus savini. Kromě Koněpruských jeskyní byly jeho pozůstatky na území České republiky objeveny také u Stránské skály na Moravě. Predátorů však ve středních Čechách v pleistocénu žilo více, a Koněpruské jeskyně vydaly také ostatky jeskynních hyen (Crocuta crocuta spelaea), vlků (Canis lupus) a dokonce i šavlozubých koček, nesmíme však opomenout ani jeskynního lva (Panthera leo spelaea). Podle J. Svobody, V. Ložka a E. Vlčka byly v Koněpruských jeskyních nalezeny také kosterní ostatky mastodontů (zástupci rodu Mammut skutečně na našem území žili, a v rámci středních Čech bylo území v okolí Koněprus zřejmě nejsevernějším bodem jejich výskytu). Nechyběli tu ani srstnatí nosorožci (Coelodonta antiquitatis) - i jejich pozůstatky byly výzkumníky v Koněpruských jeskyních nalezeny a následně studovány - dále koně (rod Equus), kamzíci (Rupricapra rupricapra), kozorožci horští (Capra ibex) a možná nepříliš překvapivě bobři (rod Castor). Pozůstatky všech těchto živočichů byly nalezeny v Proškově a Barrenově dómu. Mnozí se do jeskyní propadli komínovými strukturami, jež byly v pleistocénu na povrchu otevřené. Jeskynní dravci a mrchožrouti, jako byli lvi a hyeny, se pak pozůstatky polámaných býložravců živili. V Barrenově dómu jsou dnes pro turisty vystaveny repliky některých fosilií, kupříkladu spodní čelisti pleistocénních jelenů či část lebky srstnatého nosorožce, pravé fosilie jsou však samozřejmě součástí sbírek Národního muzea v Praze. Jedna z lebek srstnatých nosorožců, která byla v Koněpruských jeskyních nalezena, je stará pouhých 13 000 až 12 000 let, což je asi tak stejně, jako pozůstatky dalšího, neméně významného obyvatele středních Čech, který však na rozdíl od huňatých savců doby ledové přežil do dnešní doby a proměnil si svět kolem sebe, jak mu to vyhovovalo. Řeč je samozřejmě o člověku, Homo sapiens sapiens. A v okolí lidských kostí, starých třináct tisíciletí, byly nalezeny také kamenné nástroje a různé dekorativní předměty, jež sloužily ke zpříjemnění atmosféry v jeskyních. Je to důkaz, že i na sklonku doby ledové se naši předchůdci stále přinejmenším čas od času skrývali a po delší období žili v jeskyních. Mimo fosilie větších savců pak Koněpruské jeskyně vydaly také mnoho drobných zkamenělých ostatků pleistocénních netopýrů a hlodavců, se kterými se naši předkové museli ve svém domově naučit žít. Koněpruské jeskyně jsou skutečně velmi důležité k porozumění čtvrtohorního života během dob ledových na našem území, navíc však poskytují i pohled do mnohem "mladší" historie, a to jsou důvody, proč jsou zařazeny mezi Kulturní památky České republiky.
Obrázky jsou z webů Prague Best Experience a Pinterest. Nejsem si jist, kdy napíši další část projektu Pravěk v Čechách, rozhodně však bude pokračovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat