V říjnu 2022 navštívily aktivistky Phoebe Plummer a Anna Holland z hnutí Just Stop Oil proslulou Národní galerii v Londýně, a sklo kryjící jednu z maleb ze série Slunečnice Vincenta Van Gogha pokryly rajčatovou polévkou. Vyjádřily tak nesouhlas s těžbou ropy a emisemi skleníkových plynů, kvůli nimž se naše planeta nachází v klimatické krizi, jež je hrozbou pro stovky milionů v nejchudších regionech světa. Média všech typů a se všemi možnými agendami reportovala odvážný čin těchto dvou mladých žen. V pátek 27. září 2024, takřka dva roky po události, byl v Korunním soudu v Southwarku vynesen rozsudek o jejich trestu - a pokud dlouhodobě sledujete, jak britský soudní systém s klimatickými aktivisty hází, jako s bezcennými hadrovými panenkami, určitě vás nepřekvapuje, že je to trest naprosto nespravedlivý. Rozhodl o něm soudce Christopher Hehir, jenž letos v létě odsoudil pětici aktivistů složenou z Rogera Hallama, Cressie Gethin, Louise Lancaster, Daniela Shawa a Lucii Whittaker k celkem jednadvaceti letům vězení. Nespravedlivý trest za jejich poklidný protest na dálnici M25 se pochopitelně setkal s obrovským nesouhlasem veřejnosti, včetně oblíbeného průvodce přírodovědnými dokumenty Chrise Packhama. Phoebe Plummer a Anna Holland za něco tak malého, jako hození rajčatové polévky na sklem kryté Slunečnice, dostaly každá od soudce Hehira dva roky vězení.
A to přitom soudce Hehir dlouhodobě snižuje tresty odnětí svobody mužům, kteří zneužili mladistvé. V roce 2022 rozhodl, že notorický sexuální predátor z Peckhamu, zodpovědný za sexuální zneužití mladistvého/mladistvé o věku třinácti let, měl být poslán do vězení na jediný rok. Takže si to zopakujme. Pokud se v Británii postavíte ropnému průmyslu a na kus skla v muzeu hodíte rajčatovou polévku, dostanete od soudce Hehira dvacetiměsíční trest odnětí svobody. Pokud se dopustíte sexuálního násilí, dá vám soudce Hehir pouhých dvanáct měsíců. Dvacet měsíců za pošpinění skla versus dvanáct měsíců za násilný čin, který zřejmě navždy poznamená psychiku oběti, a ze kterého je každý soudný člověk zhnusen. Věřím, že dále není nutné opakovat, že trest, který byl Phoebe Plummer a Anně Holland udělen, je naprosto nepřiměřený a nespravedlivý, a že Christopher Hehir je morálně zkaženým, zkorumpovaným a systém zneužívajícím soudcem.
Phoebe Plummer a Anna Holland před Van Goghovými Slunečnicemi krytými sklem, jež bylo pokryto rajčatovou polévkou. Fotografie z webu CNN
Hehir je očividně zaujatý proti klimatickým aktivistům stavícím se těžbě fosilních paliv. Proč, to si můžeme domyslet. Úplatky? Kamarádství s vysoce postavenými v ropném průmyslu? Možné je vše. Naopak s muži zneužívajícími děti má Hehir opravdu bizarní sympatie. Zasloužil si letos v létě Roger Hallam pět let vězení za to, že na zoomovém setkání aktivistů z Just Stop Oil řekl pár slov o tehdy chystané, nenásilné blokádě dálnice? Proč je sexuální násilí triviálnější, než varování před klimatickým a ekologickým kolapsem? Proč je někdo, kdo ublížil dítěti, potrestán menší měrou, než někdo, kdo se jen tak postavil na dálnici či kdo jen tak hodil na sklo polévku? Člověk opravdu kroutí hlavou nad tím, co je takový zkorumpovaný soudce schopen udělat - jak je schopen zruinovat odvážným aktivistům životy, a jak horlivě zachraňuje ty, jež se dopustili skutečných zločinů na mladých lidech. Jen naprostý cynik bez špetky empatie a s pochybnými choutkami by s Hehirovými rozhodnutími souhlasil (v české kotlině snad jen Whiny15 neboli Blogplateosaurus, což mohu kterémukoli zájemci dokázat screenshoty komentářů toho nanejvýš pochybného ňoumy).
Kromě toho dal Hehir pouze podmíněný trest muži, který naschvál vrazil autem do brány na Downing Street, a který měl ve svém vlastnictví urážlivé fotografie nezletilých. Další podmíněný trest udělil policistovi zodpovědnému za znásilnění ženy, jež byla pod vlivem alkoholu, a kterou sám nalákal do automobilu s tím, že jí slíbil odvoz domů. Pohlavní zneužití, ale také velké škody na - dokonce vládním - majetku, očividně nejsou pro Christophera Hehira něčím, za co by měli být pachatelné nikterak potrestáni. Zájem o budoucnost naší planety, zájem o budoucí generace, jež budou muset vyrůstat v chudším, klimatickou krizí negativně ovlivněném světě, ve světě se sníženou biodiverzitou a s mnohem větší četností extrémních jevů počasí, to je zřejmě podle tohoto muže, tohoto soudního boha, skutečný zločin. V jakém světě to jen žijeme...
Když Hehir při soudu minulý pátek promlouval k Phoebe Plummer, řekl jí: "Akce, kterou jste podnikli, byla extrémní, nepřiměřená a kriminálně idiotská vzhledem k rizikům, která s tím souvisí. Na házení polévky není nic mírumilovného ani nenásilného. Házet někomu polévku do tváře je násilné." Opět vzpomeňme na to, jaké skutečně násilné činy toho nejohavnějšího kalibru Hehir omluvil. Polévka na skle versus ublížení lidem. Je-li něco kriminálně idiotského, pak Hehirovy rozsudky. A jen tak mimochodem, do tváře nikdo nikomu polévku neházel. Sklo není lidská tvář.
Phoebe Plummer pak k Hehirově rozsudku, podle něhož má být zbavena svobody na dva roky, prohlásila následující: "Mé rozhodnutí je dnes přijmout jakýkoliv rozsudek, který obdržím, s úsměvem a s vědomím, že jsem našla klid v tom, co dělám, abych zabránila utrpení a umírání bezpočtu milionů nevinných lidí. Našla jsem klid v jednání podle svého svědomí.
V těchto procesech měly poroty na výběr, jaké verdikty nám vynesou, a to je něco, za co jsem nesmírně vděčná. Být souzena porotou složenou z vašich vrstevníků je základem naší demokracie a soudního systému. Diskutabilní však může být, zda porota měla možnost se plně svobodně rozhodnout. V obou procesech, i dnes, byl vědecký fakt nazýván ideologií a názorem, a největší ohrožení života bylo považováno za irelevantní.
Na Parliament Square, tepajícím srdci demokracie ve Spojeném království, jsou sochy Pankhursta, Gándhího a Mandely… proč? Protože tito lidé bojovali za naši demokracii. Bojovali za nastolení práv, která dnes vidíme. A jak to udělali? Porušili zákon, aby dosáhli spravedlnosti, když společnost, ve které se nacházeli, byla nespravedlivá."
Na podporu Phoebe Plummer a Anny Holland se před budovou Korunního soudu v Southwarku sešlo mnoho dalších aktivistů z Just Stop Oil. Fotografie z webu CNN
"Splníme-li pouze současné závazky, dosažení nulových emisí do roku 2050, možná nějaká část lidstva přežije. To není ideologie, to je věda Mezinárodního panelu pro klimatickou zěnu, OSN, Výboru Spojeného království pro změnu klimatu... v době, kdy tyto akce proběhly, požadovaly, aby již nebyly vydávány žádné další licence na těžbu fosilních paliv, a přesto konzervativní vláda stále bouřila s více než 100 novými licencemi. Odmítání naslouchat vědě, rozumu nebo morálce je to, co se mi jeví jako nebezpečná a extrémní ideologie.
Pokud si myslíte, že dnešní autoritářský přístup k odsouzení nějakým způsobem zastaví obyčejné lidi, aby se postavili za spravedlnost, věřím, že se ukáže, že se mýlíte... Myslím, že máme na výběr mezi autoritářským režimem nebo volbou ochrany demokracie, ochrany života. Vybrala jsem si a jsem s tím spokojená. V obou těchto akcích jsem se rozhodla pokojně narušit systém, který je nespravedlivý, nečestný a vražedný," zakončila svůj projev Plummer.
Anna Holland řekla před začátkem soudu následující: "Neočekáváme spravedlnost od rozbitého systému, který byl zkorumpován svou závislostí na fosilních palivech. Tresty odnětí svobody, ať už jsou jakkoli dlouhé, nás neodradí. Nepřestaneme volat po ukončení veškeré těžby a spalování fosilních paliv; pokud chce Keir Starmer dokázat, že je lepším předsedou vlády než posledních šest konzervativních premiérů, vyslyší tyto výzvy a bude podle nich jednat."
Ale Starmer, bezobratlý centrista a takový "nový Tony Blair", tedy další lídr údajně socialistické strany, který absolutně není socialistou (na rozdíl od svého předchůdce Jeremyho Corbyna, který byl ale z pozice lídra strany vytlačen na jaře 2020), asi nic moc pro příznivější budoucnost Británie a světa neudělá. A žádný z členů jeho vlády, sestavené po parlamentních volbách v červenci, se aktivistek z Just Stop Oil nezastal.
Odradil Hehirův rozsudek aktivisty z Just Stop Oil? Nebudu vás napínat. Neodradil. A to je sakra dobře. Jen pár hodin po skončení soudu v Southwarku se totiž Slunečnice zopakovaly. Tři aktivisté z hnutí zavítali do Národní galerie v Londýně, a na protest proti rozsudku a proti další těžbě fosilních paliv znovu pokryly sklo zakrývající malbu polévkou. Účinné, nenásilné, zasloužené.
"Budoucí generace budou na tyto zajatce svědomí pohlížet jako na ty, jež byli na správné straně historie," pronáší ve videu čtyřiadvacetiletá klimatická aktivistka Philippa Green. Co mohu dodat? Má naprostou pravdu. Ze soudce Hehira se nám už dnes zvedá žaludek, za desítky let na něj budeme vzpomínat v nejhorším jako na nebezpečného spolupachatele otřesných zločinů a potlačovatele lidských svobod, v nejlepším pak jako na ostudného šaška.
Zdroje informací pro tento článek:
Broken Britain: Judge Christopher Hehir’s bizarre sentencing record demands Investigation (Political Concern)
Just Stop Oil (X/Twitter)
Žádné komentáře:
Okomentovat