Po více než dvou letech konečně znovu přispívám do rubriky věnované muzeím, výstavám, zoologickým zahradám a dinoparkům. A mohu vás ujistit o tom, že tento článek nebude jediným, který letos do této rubriky přibude. Během léta jsem docela cestoval, navštívil jsem pár hezkých muzejních institucí mimo ČR, nafotil jsem si ještěrky ve Středomoří, a naposledy jsem si zavýletil minulý víkend, kdy jsem letos již počtvrté stanul ve Vídni. A po šesti letech (vzpomínáte na mou drobnou reportáž ze stejného muzea z července 2018?) jsem se vrátil do jednoho z nejkrásnějších přírodovědeckých muzeí Evropy - do nádherného Naturhistorisches Museum Wien.
Protože mám fotoaparát (svou starou dobrou zrcadlovku Canon EOS 40D) přímo narvanou fotografiemi, rozhodl jsem se napsat o své poslední návštěvě Přídodovědeckého muzea ve Vídni ne jeden, ale rovnou tři články. Ano, je to tak, tentokrát to trošičku prodloužím (a vážně nevím, kdy s vámi posdílím i fotografie z jiných muzeí, třeba z vídeňského Mumoku, kam jsem se jel podívat na začátku srpna; věřte mi však, že se pokusím najít si na napsání těch článků čas). Ze všeho nejdříve bych se rád vrhl na výtečnou výstavu, která ve vídeňském muzeu nebude navěky - vlastně si budete muset pospíšit, pokud se vám zachce ji navštívit. Proto první z trojice článků o mé letošní návštěvě vídeňského přírodovědeckého muzea bude zaměřena na ni.
Letošní léto panuje v Přírodovědném muzeu ve Vídni v chladu arktického světa. Do 22. září se totiž v prvním patře budovy nachází výstava "Arktis - Polare Welt im Wandel" neboli "Arktida - Měnící se polární svět". Je to výstava poměrně malá, zabírá vlastně dohromady dva velké sály a tři nebo čtyři sekce chodby, ale je nesmírně důležitá. Částečně se totiž týká klimatické krize, ve které žijeme, a jež svět za severním polárním kruhem nevratně poznamenává. Jak se dočtete v letáčku, který je v přízemí muzea k rozebrání zadarmo, za posledních 40 let přišel Severní ledový oceán o 40 % svého ledového pokryvu a 80 % ledového objemu. Antropogenní činnost, jež pohání současnou prudkou klimatickou změnu, poškozuje unikátní ekosystém, kterému odtikává čas. Výstava "Arktis - Polare Welt im Wandel" prezentuje návštěvníkům přístupnou formou fakta o současné změně klimatu a jejích dopadech na Arktidu, a také historii rakouského výzkumu arktického světa a různorodou faunu, jež za severním polárním kruhem žije.
V rámci této takřka rok trvající výstavy, započaté již 8. listopadu loňského roku (ubývajícího chladu arktického světa se tedy muzeum nezbavilo ani přes zimu a jaro) uvidíte mapu naší zeměkoule s veškerým oteplováním a ochlazováním od počátku průmyslové revoluce, projektovanou na stěnu chodby. Ta je doplněna rostoucím grafem značícím oteplení k hranici 1,5°C, která již byla překročena. Dále pak uvidíte obdobnou mapu ukazující zvýšení hladiny mořské vody (viz fotografie níže), přičemž nejtmavší červená značí největší zvýšení.
Dozvíte se, proč tenčí led a voda pod ním absorbují více slunečního záření, než tlustší led (viz první obrázek pod tímto odstavcem), a při vstupu do první chodby, v níž výstava začíná (a to při opuštění paleontologické části v prvním patře), vás uvítají i cedule pojednávající o různorodých arktických živočiších, z nichž někteří, jako racek Sabinův, příležitostně zavítají i do Rakouska (viz druhý obrázek pod tímto odstavcem). Veškerý text je mimochodem v němčině i angličtině, to v muzeu platí ostatně všude (a v jiných vídeňských muzejích, třeba v mnou letos navštíveném Mumoku, též).
První ze dvou sálů, ve kterých se výstava nachází, je věnován živočichům žijícím na mořském ledu ("Meereis"). Čeká zde na vás skvostný výběr vycpaných těl medvědů ledních, čepcolů hřebenatých, tuleňů několika druhů, nádherná běluha zavěšená ze stropu... Nechybí ani různorodí zástupci arktické mořské fauny, zejména z parafyletické třídy ryb. Velice mne zaujal též exemplář alkouna tlustozobého (viz poslední obrázek pod tímto odstavcem), který byl kdysi nalezen v Rakousku; byl to opravdu vzácný návštěvník.
Kromě toho se v sále dozvíte něco o různých formách, v nichž se vyskytuje led - o ledovcích, ledových šelfech, věčně zmrzlé půdě (permafrostu), mořském ledu a ledových příkrovech, a také o vzniku ledu. Neméně zajímavá je přehlídka náčiní, které rakouští vědci používají při výzkumech na stanicích ve východním Grónsku, a filmečky o čtyřech rakouských odbornících, včetně paleoklimatoložky, kteří studují svět arktického ledu.
Druhý z hlavních sálů, v nichž se výstava nachází, je věnován fauně tundry. Zde na vás čekají vycpaní sobi, pižmoni, arktičtí vlci, zajíci, lišky, lasice hranostajové nebo bernešky velké. Osobně se mi velice líbilo stát kousek od vycpaného pižmoně, ale pak... pravdou je, že postavit se v předchozím sále pod běluhu taky stálo za to!
Dále v "tundrovém" sále uvidíte také model jisté lodi, na které se rakouští vědci plavili do Arktidy na jedné významné expedici (mohl bych vám toho prozradit více, zmínit alespoň název lodi, ale naschvál vám to nedopřeji, to byste pak asi do muzea nešli!). Můžete se dozvědět o různých osobnostech, jež jsou s rakouskými expedicemi do Arktidy spojeny, a prohlédnout si obrovský narvalí zub, připnutý ke zdi! Nechybí ani dobové rekonstrukce polární zvířeny ve starých knihách, na které si však nebudete moci sáhnout (jsou ve vitríně) a staré mapy Arktidy.
Ještě bych měl zmínit, že při vstupu do arktické části vídeňského muzea vás přivítají fotografie Briana Adamse, a s výstavou se prostřednictvím nich v podstatě i rozloučíte. Brian je fotografem pocházejícím ze severozápadní Aljašky, a jeho předchůdci patřili k lidu Inupiaq. Fotografie, jež zdobí stěny chodeb, jsou součástí projektu "I am an Inuit", a aby je pořídil, navštívil 270 lidí ve 20 inuitských komunitách. Fotografie basketballového koše obklopeného vysokém sněhem, inuitskéno rybáře čekajícího s obnaženýma rukama u díry v ledu na ryby... to jsou jen některé z mnoha záblesků ze života původních obyvatel rychle se měnícího arktického světa. Návštěvníci expozice jsou několikrát upozorněni na to, že původní obyvatelé Arktidy by měli mít zajištěnu roli při rozhodování o budoucnosti své tající domoviny.
Na závěr vás čeká hezká animace matky ledního medvěda a jejích mláďat procházejících se po tundře, a to na jedné stěně chodby; na stropě pak uvidíte ledního medvěda chodícího po ledu, jako byste se nacházeli pod ním (občas strčí hlavu pod led!). Dozvíte se také o hybridech medvěda hnědého a medvěda ledního (tzv. "kapučinových medvědech") a o medvědí samici ze Schönbrunnské zoo, která musela být utracena. Její vycpanina je v podstatě konečným rozloučením návštěvníka s arktickou výstavou.
Doufám, že se vám tento výběr fotografií líbil, a že jste byli navnazeni zavítat letos do 22. září do Přírodovědeckého muzea ve Vídni třeba jen díky jejich spatření. Nezapomeňte, výstava brzy skončí!
Musím říci, že "Arktis - Polare Welt im Wandel" je hezkou náhradou v současnosti uzavřené, renovované části zoologické sbírky věnované obojživelníkům, plazům a ptákům. Kromě ní je v muzeu ještě jedna dočasná výstava, zaměřená na drobné bezobratlé. O té se snad zmíním v dalších článcích!
Žádné komentáře:
Okomentovat