Zmije pobřežní - nosorohá lovkyně ze zálohy

Poslední popisek hada přibyl do rubriky o současné přírodě 22. července. Byl to článek věnovaný užovce Kirtlandově ze středovýchodu Spojených států amerických a jedinému zástupci rodu Clonophis. V jeho závěru jsem slíbil, že dalším hadím článkem bude popis zmije pobřežní, jednoho z nejznámějších hadů Afriky, a nyní, 2. září, je konečně tu!

Vědecký název: Bitis nasicornis,

Rozšíření: západní a střední Afrika,

Velikost: délka 70 až 120 centimetrů, výjimečně až 150 centimetrů.

V roce 1792 popsal britský zoolog a botanik George Shaw, rodák z Blertonu a jeden z prvních vědců věnujících pozornost tehdy tajemnému ptakopyskovi z Austrálie, druh jedovatého hada z rovníkové Afriky, kterému dal název Coluber Nasicornis. Zařadil ho do rodu z čeledi užovkovitých, který dnes zahrnuje jediný druh, a to Coluber constrictor, česky štíhlovku americkou. Může se to zdát neuvěřitelné, ale s koncem 18. století byla taxonomie hadů takovou divočinou, že zařadit typickou zmiji mezi užovky nebylo ani mezi odborníky vzácností. Teprve po jedenácti letech, roku 1803, zmínil francouzský zoolog François Marie Daudin tohoto hada v jedné ze svých prací jako Vipera nasicornis. Pozoruhodný barevný had s růžky na nose byl tak vřazen mezi zmijovité (Viperidae), ale v průběhu 19. století neměla být jeho klasifikace zakonzervována. V následujících desetiletích byl různými zoology řazen k rodům Clotho, Arastes, Cerastes a Echidna; až na třetí jmenovaný není žádný z těch rodů v současné době platný, a mezi zmije rodu Cerastes patří jen tři druhy pouštních zmijí ze severní Afriky a Arabského poloostrova. Až v roce 1890 byla zmije pobřežní švýcarským zoologem Johannem Büttikoferem zařazena do rodu Bitis, do něhož patří také zmije útočná (Bitis arietans) a řada dalších středně velkých i malých zmijích druhů ze subsaharské Afriky. V češtině je možné pro tento druh používat ještě jeden název, který je vlastně výstižnější, než "zmije pobřežní"; nejde totiž o hada žijícího jen na západoafrickém pobřeží. Tím názvem je zmije nosorohá, což je lepší překlad vědeckého názvu zvířete. Jde o jednoho z největších zástupců rodu Bitis, dosahujícího délky až 120 centimetrů, a v nejvýjimečnějších případech dokonce až 1,5 metru. Na to, že je podobné velikosti, jako zmije gabunská (B. gabonica), má tento druh docela malé jedové zuby; u zmijí gabunských dosahují délky až 5,5 centimetru, což je mezi hady vskutku rekordní délka, u tohoto druhu však "jen" 1,5 centimetru. Každých šest až deset týdnů se tyto jedové zuby obměňují. Zmije pobřežní je zbarvena krypticky, podobně jako její příbuzná s dlouhými "tesáky". Směsice šedých, modrých, sametově černých, naoranžovělých a fialových šupin, na bocích navíc s bílými zakončeními, z ní činí krásnou součást lesního koberce. Je těžko rozpoznatelná od okolí, lidé se s ní však málokdy dostávají do kontaktu. Neexistují žádné statistiky uštknutí osob těmito zmijemi. Její jed je hemotoxický, takže rozkládá červené krvinky, a už malá dávka může člověka připravit o život. Zároveň nepostrádá neurotoxickou složku. Pokud by byl člověk tímto hadem uštknut, mělo by to neblahý dopad na jeho krevní oběh, docházelo by k vnitřnímu krvácení, a v místě uštknutí by mu začala během několika minut odumírat tkáň. V roce 2003 uštkla zmije pobřežní Američana z Daytonu v Ohiu, který ji choval v teráriu jako domácího mazlíčka; nehodu nepřežil. Existuje minimálně jeden protijed, jenž je možné obětem podat, nicméně jak bylo uvedeno výše, tyto zmije jsou zřejmě zodpovědné za velmi málo lidských úmrtí. Preferují totiž lesnaté oblasti, které málokdy lákají lidi. Zmije pobřežní je typickým predátorem lovícím ze zálohy. Vydrží číhat na jednom místě v lesní hrabance celé dny nebo týdny, takřka bez pohnutí, a teprve jakmile kolem ní projde vhodná kořist, v mžiku na ni zaútočí, přičemž své sklápěcí jedové zuby vysune dopředu, a vpraví do ní jed. Její kořistí se stávají hlavně hlodavci, ve vlhčích oblastech však loví i ropuchy, žáby a výjimečně též ryby. Dobře plave, a je schopna také šplhat po nízkých keřích. Jde primárně o nočního hada. Na hlavě této zmije jsou nápadné dvě věci; jednak je to velká šípovitá kresba, většinou černé barvy, na jejím vrcholu, a pak jsou na ni přítomny samozřejmě ony výrazné růžky. Nad každou z nozder se nacházejí dva nebo tři. Je to pozoruhodné, ale jsou delší než u zmijí nosorožčích (Bitis rhinoceros), v minulosti považovaných za poddruh již zmíněné zmije gabunské. Neví se, proč se tento znak u tohoto druhu vyskytuje. V zajetí je zmije pobřežní schopna žít i déle než osm let, pro svou jedovatost však není vhodným mazlíčkem. Co se týče rozmnožování, je to živorodý had; samice rodí, minimálně v oblasti západní Afriky, 6 až 40 mláďat dlouhých 18 až 30 centimetrů. Zda k rození mláďat dochází v tomto období i ve střední a středovýchodní části Afriky, to se neví. Nejvýchodněji je tento druh k nalezení v Ugandě, Rwandě a na západě Keni. Její areál se do těchto oblastí táhne přes Středoafrickou republiku, Zaire, Libérii a Sierru Leone, nejzápadněji je pak k nalezení v Guineji.

Příště želvohlavec kroužkovaný!