Chřástal ascensionský

Chřástal ascensionský (Mundia elpenor) byl zástupce ptačí čeledi chřástalovitých (Rallidae) endemicky se vyskytující na sopečném ostrově Ascension jižně od rovníku v Atlantickém oceánu. Existuje jediný záznam o jeho pozorování, které roku 1656 učinil britský cestovatel Peter Mundy. Zvíře se pokusil nakreslit (viz obrázek níže), zatímco utíkalo, a slovně jej popsal jako "podivný druh drůbeže" s "barvou šedou nebo kropenatou, směsicí bílého a černého peří, očima červenýma jako rubíny, křídly velmi nedokonalými, takže se nemohou zvednout ze země." Od té doby zřejmě živého chřástala ascensionského nikdo nespatřil. Pták byl formálně popsán až na základě nalezených kostí nevelkého stáří, a to v roce 1973 americkým biologem Storrsem Olsonem, který se věnoval studiu fosilií Ascensionu, Svaté Heleny a Havajských ostrovů. Olson měl za to, že byl tento pták blízce příbuzný chřástalovi Rogersově (Laterallus rogersi), dříve řazenému do rodu Atlantisia; jedná se o zranitelný druh vyskytující se pouze na Nepřístupném ostrově, který je součástí sopečného souostroví Tsistan da Cunha (to spolu se Svatou Helenou a Ascensionem patří do celého britského závislého území vzniklého v roce 2009). Drobní, 13 až 15,5 centimetru dlouzí a maximálně devětačtyřicet gramů vážící chřástalové Rogersovi obývají strmé útesy při pobřeží Nepřístupného ostrova, vytvářejí si na nich teritoria, a v hustých porostech pobřežních travin loví různorodé bezobratlé, od žížal přes můry a jejich housenky až po stonožky. Jsou to monogamní ptáci, o snůšku tvořenou dvěma vajíčky se v období romnožování starají oba rodiče. Zajímavé je, že chřástal Rogersův má velmi nízký bazální metabolický výdej, který je podle výsledků vědeckých výzkumů výsledkem životního stylu tohoto ptáka; na Nepřístupném ostrově nežijí žádní predátoři, kvůli kterým by chřástalové museli být čilí, a tak se u těchto nelétavých ptáků v průběhu vývoje jaksi zpomalila rychlost energetického výdeje za jednotku času. Vlasům podobné peří tohoto druhu je kaštanově hnědé až tmavě šedé. Do již neplatného rodu Atlantisia byli v minulosti řazeni nejen chřástal ascensionský a chřástal Rogersův, ale také chřástal svatohelenský (Aphanocrex podarces), endemit Svaté Heleny, který vymizel na počátku 16. století. Dnes jsou všechny tyto druhy řazeny do jiných rodů; rod Mundia pro chřástala ascensionského zavedli v roce 2003 Bourne, Ashmole a Simmons.

Mundyho kresba chřástala ascensionského; mimo kostí, spolu s Mundyho slovním popisem, jediný doklad existence tohoto ptáka. Obrázek z Wikimedia Commons

Co bylo zodpovědné za tiché vymizení chřástala ascensionského? Nebyl loven, lidé se s ním vlastně setkávali velmi vzácně. Olson se domníval, že za něj mohly být částečně zodpovědné krysy, jež byly na Ascension zavlečeny v 18. století. V únoru 1701 se na ostrově objevilo asi šedesát mužů posádky britské lodi HMS Roebuck, jež se vracela z vědecké expedice do Austrálie a jež nešťastně skončila pod mořskou hladinou právě u Ascensionu. Muži přežívali v drsném pouštním prostředí ostrova po asi dva měsíce, než byli zachráněni. Je také možné - byť historických materiálů, jež to potvrzují, je velice málo - že Britové na Ascension posílali muže obviněné ze zločinů na moři. Holandský námořník Leendert Hasenbosch byl v květnu 1725 vyhnán na Ascension, tehdy stále neobydlený, za to, že měl pohlavní styk neodpovídající tehdejším striktním, neskutečně omezujícím zákonům a morálce standardizující pouze určitou část širokého spektra přirozeného lidského chování. Zda se však krysy na Ascension dostaly s posádkou HMS Roebuck nebo později s příjezdem lodi, jež Hasenbosche na ostrově ponechala, to se neví. Organizované osídlování Ascensionu započalo až v roce 1815. Tehdy se na ostrov dostalo další zvíře, které už podle Olsona mohlo být pro chřástaly ascensionské skutečným hřebíčkem do rakve. Tím zvířetem byla kočka domácí. Těžko říci, zda tito ptáci měli též nízký bazální metabolický výdej; Mundy je popisoval a kreslil v běhu. Každopádně z toho důvodu, že měli zakrnělá, nefunkční křídla, nebyli vybaveni k tomu, aby ustáli predační tlak ze strany introdukovaných koček. O biologii chřástala ascensionského není známo takřka nic, Olson se jen domníval, že jeho jídelníček sestával (alespoň částečně) z vajec rybáka černohřbetého (Onychoprion fuscatus). V letech 2000 a 2004 vydalo spojenectví nevládních organizací BirdLife International oficiální prohlášení, jež chřástalovi ascensionskému vysloužila na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody status vyhynulého druhu.

Nepříbuzný chřástal Rogersův, nejmenší žijící nelétavý pták, z Nepřístupného ostrova. Fotografie z webu Atlas Obscura

Informace pro napsání tohoto článku jsem čerpal z anglické Wikipedie a webu Červeného seznamu IUCN. I nadále můžete očekávat příspěvky do nedávno obnovené rubriky o zvířatech vyhynulých v našem letopočtu.