Po více než roce přináším konečně další příspěvek do rubriky Filmová doporučení. A ta konečně přechází do neblockbusterovské fáze. S koncem léta jsem totiž poprvé zhlédl film, který se na jakémsi pomyslném seznamu toho, co jsem opravdu chtěl vidět, držel po tři roky. Jedná se o britský sci-fi snímek, který má jistou hodnotu, neboť je takovou kapsulí času, ve kterém byl vyroben. Času, kdy ulice byly prázdné, a kdy venku vládlo to zvláštní, děsivé ticho. Je to film, který se ze strany obyčejných "konzumentů" filmu, zkažených divokými očekáváními a nezdravým nářezem CGI, setkal s ostrou kritikou. Od přemýšlivých kritiků a znalců filmu k němu naopak směřovaly více či méně pozitivní ohlasy. Osobně se řadím k těm, kteří si tento snímek užili, a kterým něco dal. Myslím si, jde o odvážné nízkorozpočtové sci-fi, které si zaslouží mnohem, mnohem více pozornosti. V tomto článku vám představím Infinitum: Subject Unknown.
Ian McKellen jako Dr. Charles Marland-White a Tori Butler-Hart jako Jane ve filmu Infinitum: Subject Unknown. Obrázek z webu CatchPlay
Ráno dne 11. března 2020 jsem vyhlédl z okna, a zarazil jsem se. Venku bylo ticho, absolutně nic se nedělo. Bylo pod mrakem, sem tam zazpíval některý z jarních ptáčků, ale jinak bylo vše tajemné, zalezlé, hrobově tiché. Žádní školáčci, kteří by jeden druhého otravovali, a já na ně musel házet cihly z okna, protože mě probudili. Zkrátka nic. Pamatuji si, že jsem si pomyslel: "Tohle je jako po Thanosově lusknutí v MCUčku. Začátek Endgame." Předešlého dne česká vláda uzavřela všechny školy, včetně univerzit. Do kina se snad ještě smělo, ale jen, když počet osob v sále nepřesáhl stovku. Vzpomínám si, že jsem ještě rychle uvažoval nad tím, že si zajdu na nový disneyovský film Onward. Ale nepřálo mi. Další den, 12. března, už totiž začal oficiální lockdown. Měl trvat měsíc, nakonec se ale prodloužil na takřka dva měsíce, a poté se vrátil s pomstou na podzim, načež trval dlouhých sedm měsíců. Na to období si dobře pamatujeme všichni. Vzdělávání přes zoom, MS Teams a BBB, naše domácí pokusy o úpravu džunglových účesů, pro některé z nás dokonce první pokusy se změnou barvy hára... A specifičtější záležitosti, jako byl - pro mne a pro další wildlife nadšence - Self-Isolating Bird Club Chrise Packhama a Megan McCubbin. Ale to už se dostávám moc do detailů.
Jarní lockdown byl výjimečným stavem. Zcela poprvé v moderní historii jsme se museli vypořádat s šokem, který přinesla rychle se šířící nemoc. Bylo to jako z mezititulkové scény Zrození planety opic. Covid-19 se rychle šířil z jedné části světa do druhé. Ulice se vylidnily, zavládla nespokojenost, anxieta a deprese zachvátily nemálo z nás. Ale umění nikdy nespí, ani za světové pandemie. Britský režisér Matthew Butler-Hart přišel se zajímavým nápadem - natočit v tomto období sci-fi film na svůj iPhone. A ne jen tak ledajaký sci-fi film. Ulice bez lidí, hrobové ticho a úzkostné pocity s tím vším spojené totiž vytvořily unikátní prostředí pro jeho příběh, v němž se měla před objektivem držet pouze jediná postava. Během jarního lockdownu 2020 byl natočen film Infinitum: Subject Unknown, který řeší pozoruhodná témata fyziky a etiky, ale který je zároveň časovou kapsulí období, které proměnilo náš svět. O rok později, konkrétně 22. března 2021, zamířil na různorodé VOD platformy.
Poprvé jsem zhlédl Infinitum: Subject Unknown teprve v sobotu 14. září 2024. A byl to opravdu zajímavý zážitek. Nemohl jsem při sledování filmu nemyslet na první lockdown na jaře 2020. Ačkoliv se film vůbec netýká světové pandemie, nelze na něj myslet jinak, než jako na film z oné doby; a ta doba je zaznamenána v každé venkovní scéně. Těžko říci, zda lze dobu výroby odseparovat od finálního produktu. Věřím, že ano, protože Infinitum: Subject Unknown nabízí vstup do jiného světa, tolik podobného tomu našemu, ale pouze z pohledu jeho protagonistky, Jane. Tu hraje Tori Butler-Hart, kterou si můžete pamatovat jako Lanthe Innis z mysteriózního thrilleru The Isle (2018), který též režíroval Matthew Butler-Hart. Pokud máte rádi filmy, ve kterých fikčním světem procházíte s jednou konkrétní postavou, a vše vidíte v podstatě z její perspektivy, pak je tento film jistě pro vás. Jistě, Infinitum není Memento. A není to žádný found footage film jako The Dinosaur Project. Je to indie sci-fi, film s minimem speciálních efektů, s minimem postav. Jedním z největších lákadel filmu byl pro široké publikum Ian McKellen, kterého máme rádi snad všichni (Gandalf z filmů o Středozemi a Magneto z mých oblíbených filmů o X-Menech). Ten se však ve filmu objevuje jen krátce, na jeho začátku; stejná scéna se pak objevuje ještě ke konci filmu na monitoru počítače. Kromě Iana McKellena ve filmu vystupuje ještě jedna hvězda, Conleth Hill. Ten hraje profesora Aarona Östergaarda, ale také pouze v několika scénách. Je to Torin herecký výkon, co diváka vtahuje do příběhu. Jsou to strasti Jane, která vůbec netuší, kde je, co diváka nutí sedět na kraji židle po celý film.
Tori Butler-Hart jako Jane ve filmu Infinitum: Subject Unknown. Obrázek z IMDb
O co vlastně ve filmu jde? Jane se na jeho začátku probouzí připoutaná k židli, s roubíkem v ústech, v jakési místnosti, ze které zdánlivě není úniku. Venku se nacházejí jen prázdné ulice. Po obloze létají vzducholodě, v nočních hodinách se dokonce zvenčí ozývají hrozivé zvuky, jako by po ulicích pobíhali vojáci s honícími psy. Jane se sice podaří vyprostit se ze zajetí provazů, ale nemá, jak se z místnosti dostat pryč. Občas slyší něčí hlasy, ale nikdo se nikdy neukáže, a nikdo jí neodpoví, když zavolá. Netuší, že je z rohů místnosti sledována, a že je předmětem experimentu, kterému ani nemůže rozumět. Nakonec se z místnosti dostává pryč, prozkoumává dům, nachází auto a musí se rozhodnout, co dál. Pojede pryč autem nebo půjde pěšky? Občas se jí v hlavě objeví nějaký podivný obraz. Občas jako by sní o místě, které nikdy nenavštívila, a přece ho vidí na chvíli jasně a zřetelně ve své hlavě. A občas má pocit, že jí někdo za zády zavřel dveře, nebo že jí mimo zraky někdo přeběhl. A čas od času její příběh končí. Čas od času je to celé u konce. A Jane se zase probouzí v té samé místnosti, připoutaná k židli a s roubíkem v ústech.
Dezorientace, zmatení, prekognice, strach, útěk před neznámými nepřáteli, odhodlání vypořádat se s naprostou neznámou situací, prázdnota okolního světa a nekonečné opakování stejných aktivit... Jane se nachází v jakémsi zvláštním loopu. Neví, co se s ní děje. Neví, proč je venku tak pusto, tak prázdno... A když nakonec navštíví místo, které jí má poskytnout odpovědi, je více než zděšena. Dokáže se její mysl vypořádat s nekonečností? Právě o tom Infinitum je. O setkání lidské mysli a lidského chápání s nekonečnem. A jak říká postava Iana McKellena, doktor Charles Marland-White, v úvodní talking-head scéně, jde také o vývoj nového druhu člověka ve zcela odlišné realitě. V paraverzu. Více vám však neprozradím.
Musím říci, že Infinitum: Subject Unknown se mi velice líbil. Je to výtečný film. Již výše jsem s vámi sdílel svůj názor, že dnešní filmová publika jsou opravdu zkažena magnitudou CGI festů, které možná vytvářejí zajímavé fikční světy, ale pořád jsou o tom samém. Jsou zkažena i magnitudou Nolanových filmů, které část internetu začala považovat za jakýsi zlatý standard moderních old-school-looking blockbusterů. Jak je možné, že mne více nadchl Infinitum než Oppenheimer? Tím nechci tvrdit, že druhý jmenovaný není brilantní, ba naopak, je to dost možná nejlepší film roku 2023. Ale small-scale, nezávislý sci-fi snímek jako je Infinitum, krásná ukázka toho, co je mistrnný filmař schopen natočit s nesmírně omezenými zdroji a možnostmi, mi přijde tisíckrát cennější, než horlivě propagovaný americký film s plejádou nejznámějších a nejobdivovanějších herců současnosti. Možná je chybou srovnávat indie sci-fi se sci-fi blockbustery. Tenet, Inception, Interstellar, to všechno je jiná kategorie. Nikoliv jiná liga, ale po filmařské stránce je Infinitum nesrovnatelné s nahajpovanými snímky, obsahujících z poloviny záběry natočené na IMAX kameru.
Je to brilantnost té small-scaleness, té maličkosti, té po filmařské stránce vynucené subjektivity vyprávění, co činí Infinitum tolik zajímavým snímkem. Rozhodnete-li se na něj podívat, doporučuji nemít takřka žádná očekávání. Nečekejte speciální efekty, nečekejte nikterak zvláštní, nerealistickou atmosféru. Očekávejte obyčejně působící thrillerový film natočený na iPhone s několika postavami a cameem Iana McKellena; očekávejte film, který byl limitován událostmi jara 2020. A pak, až se pustíte do jeho sledování, úplně zapomeňte na všechno. Žijte jen tím, co se odehrává na obrazovce vašeho počítače či televize. Bude to pozoruhodný zážitek.
Jane konfontována něčím naprosto děsivým. Obrázek z webu The Guardian
Politická message filmu je opravdu "subtle". Infinitum: Subject Unknown v podstatě hovoří o tom, co je vláda schopna schválit na úkor obyčejných subjektů, podvoleným její moci. Život Jane byl radikálně změněn, aniž by komu kdy dala svůj souhlas. Je nekonečno, ve kterém je uvězněna, porovnatelné s nekonečnem našeho úsilí ve světě, kde je nám vládnuto, a kde dochází k rozhodnutím, se kterými nemohou lidé souhlasit? To, čím Jane prochází, může být metaforou pro pracující s nízkými výdělky. Každý pokus, ukončený terminací možnosti, směřuje k návratu do chudého stavu. Jane se snaží dostat se k původcům jejího trápení, jen aby byla nakonec konfrontována děsivou realitou - sama nezmůže absolutně nic. Jako individuum je izolována ve světě, který mají pod kontrolou jiní. Právě beznaděj její situace, ze které se nezdá být východiska, diváka na konci vrazí do hrudi.
Co dál? Může neznámý subjekt akceptovat nekonečnost svého strádání nebo může učinit nějakou změnu a vysvobodit se? Je příběh tohoto filmu jen prvním krokem k získání svobody nebo nihilistickým vypovězením kruté pravdy o nekonečném utrpení subjektu neetického experimentu? Nakolik je svět, ve kterém se Jane nachází, výsledkem neetického experimentu... a nakolik je svět, ve kterém se nacházíme vy a já, výsledkem neetického experimentu (a to sice experimentu nazvaného třídní společnost; experimentu založeného na vytvoření nerovných podmínek pro život)?
Viděli jste film Infinitum: Subject Unknown? Pokud ano, jaký na něj máte názor? A pokud ne, přesvědčil jsem vás pustit si jej?
Žádné komentáře:
Okomentovat