Za dvacet dnů to budou přesně dva roky, co na mém blogu začal běžet příběh Lovci kryptidů. Našim přátelům se během minulých dvou sérií a předchozích dvou kapitol třetí série stalo vše možné. Příběh však neustále pokračuje, a v této kapitole se stane něco, co bude skutečným milníkem v historii Lovců kryptidů. Kapitola je nazvána Schizma. Proč, to se brzy dozvíte... V minulé kapitole, Multiverse, zjistili Lovci kryptidů, že existuje paralelní vesmír, do kterého vede portál, nacházející se uprostřed konžského pralesa. V té alternativní realitě je všechno ideální: Sabine Leroyová nikdy nezemřela, Lovci kryptidů jsou stále jen pouhými hledači kryptidů, nikoliv hrdiny, a vše je v tom světě v pořádku. Na konci minulé kapitoly se Pierre rozhodl v paralelní realitě zůstat. Zavedl do ní svou přítelkyni Kate a spolu se Sabine pak zůstali v tamní základně Lovců kryptidů v Londýně. Později také přesvědčil svého kamaráda Eweta, aby se k němu přidal... Co všechno ještě objev paralelního vesmíru způsobí? A dozví se také Lovci kryptidů, zda náhodou objekt jejich zájmu, tajemná zvířata, nepřicházejí z jiných světů?
LOVCI KRYPTIDŮ 3: SCHIZMA, ČÁST PRVNÍ:
Všude sníh. Padal, jako by jej někdo rychle sypal z oblohy. Silný, ledový vítr si s ním pohrával, vytvářel z něj všelijaké obrazce a pak jej po takové mučivé hře vždy nechal dopadnout na zem. Tou bouří procházela postava. Muž v červené kombinéze. Měl kuklu na hlavě. Oči měl kryty brýlemi. To byla jeho jediná ochrana před tou strašnou zimou. Statečně postupoval proti proudu větru. Nohy se mu bořily v hlubokém sněhu, ale on nepřestával, pokračoval, co mu jen síly stačily. Věřil, že je již blízko svému cíli. Po chvíli se počasí uklidnilo. Právě v těch chvílích došel k okraji rokle, kde před pár minutami zmizelo něco, co následoval. Něco, kvůli čemu zde byl. Ve sněhu však nebyly žádné nové stopy. Muž si konečně sundal kuklu a brýle, již je nepotřeboval. Byl to Mike Brown, starý kamarád Jacka Owena, expert na pižmoně. Byl zde na misi. Vytáhl z kapsy své kombinézy mobilní telefon. Dýchl na něj, displej se zamlžil, Mike ho pak otřel rukavicí. Za pár vteřin už do něj mluvil. "Musí být blízko, Jacku," začal, "viděl jsem ho, jak pochoduje bouří. Ale ztratil se mi." "Pokračuj. Jestli ho najdeš, bude to vítězství," ozval se hlas Jacka Owena z mobilu. Mike sestoupil do rokle. Musel být opatrný. Předmět jeho zájmu má údajně dobrý sluch. Křupavý sníh tedy Mikeovi příliš nepomáhal. Pak konečně něco uviděl. Bohužel to nebylo to, v co doufal. "Propána," řekl pro sebe nahlas a položil si ruku na ústa. Mezi zasněženými skalisky ležela mrtvola. Byla tak roztrhaná, že si ji Mike ani nechtěl prohlížet. Zpoza skaliska pak vystoupilo zvíře, které člověka zabilo. "Pozdě, Jacku," řekl Mike do mobilního telefonu, "Paula už nezachráním. Wendigo ho dostal. Teď stojí přímo přede mnou." "Tak utíkej!!!" zařval Jack do telefonu. Mike jej následně zasunul do kapsy a dal se na útěk. Přes dva metry vysoký chlupatý netvor se pustil hned za ním.
Jack Owen zde byl na poněkud odlišnější misi, než obvykle. Nedoprovázeli ho ostatní Lovci kryptidů. On, Mike a již zabitý Paul byli na stopě tajemnému zabijákovi, který údajně navštěvoval nedaleké městečko a odnášel si z něj zatoulané psy nebo děti, které se večer domů nevrátily například z hřiště. V této části Severozápadních teritorií v Kanadě, na sever od Velkého Medvědího jezera, se dosti mluvilo o Wendigovi. Někteří na existenci takové brutální příšery věřili. Jack, Mike a Paul chtěli celý případ vyšetřit... Mike neměl šanci. Ale útěk mu přece jen poskytl drahocenný čas. Začal utíkat ještě předtím, než se za ním Wendigo začal hnát, takže měl mezi ním a sebou dostatečný prostor. Sáhl teď do druhé kapsy v kombinéze, vytáhl uspávací pistoli, otočil se, zamířil, a - prásk! - šipka zasáhla Wendiga do prsou. Ale zda pronikla tam, kam měla, to Mike nevěděl. Prostě se ztratila v té husté srsti! Wendigo mohutně řval a s každou vteřinou se mezera mezi těmi dvěma zkracovala. Mike se zoufale pokusil vyběhnout na sráz. Bohužel spadl. Svalil se dolů a instinktivně se, jako kdyby jej pronásledoval medvěd, stočil do klubíčka. Wendigo k němu přiběhl, ovšem nestačil mu již dát ránu svými černými drápy. Padl těsně vedle něj. Bylo po všem...
Necelých pět minut nato přistála v rokli helikoptéra. Jack, Mike a několik chlapů naložili Wendiga do bedny. Vrtulník pak odnesl Wendiga do míst velmi vzdálených... Pro chlupaté zvíře nastal nový den. S hrůzou se shledalo v kovové kleci. Ať se snažilo, jak chtělo, nemohlo železné tyče zlomit. Nerozumnělo, co je zač ten bunkr, ve kterém se nachází. Jeho vyděšený řev přivedl do místnosti Jacka, Mikea a agentku Barbaru Kentovou ze CIA. "Vypadá zoufale," řekla agentka Kentová. "Je v pořádku. Brzy si zvykne," odpověděl Jack. Agentka se otočila a ironicky nadzvedla obočí a řekla: "Jenom aby nám tu neudělal binec." Pak opustili místnost. "Takže Lovci kryptidů zneškodnili další hrozbu. A tentokrát jí byl samotný kryptid," řekla agentka, když už pochodovali chodbou podzemní základny. "Kdo by kdy věřil, že Wendigo existuje..." dodal Mike. "Myslím, že v porovnání s tím, co jsme zastavili dříve, agentko, byl Wendigo mravencem," odpověděl Jack. "Víte, proč to děláte. Po tom, co udělali Zhou Len a Deylin Nieto nechceme, aby taková nebezpečná zvířata nějaký další šílenec rekrutoval do své armády. Děláte dobrou práci, pane Owene," dodala ještě agentka a autoritativně odkráčela do další místnosti. "Pro nás je na čase, abychom se vrátili domů," řekl Jack svému kamarádovi. "Konečně tedy uvidím základnu Lovců kryptidů na vlastní oči. A po všech těch letech vlastně znovu uvidím Londýn," zasmál se Mike. Podzemní základnu opustili s kuklami na hlavách. CIA nemohla dovolit, aby takoví lidé, byť s ní spolupracovali, věděli, kde se toto místo nachází.
V paralelní realitě mezitím Pierre vstal z postele, hezky ustlal, uvařil si ranní kafé a zašel pro poštu. Lovcům kryptidů mimo jiné přišel dopis od Akihikových rodičů. Ti sice v naší realitě zemřeli, když Akihikovi bylo dvanáct, což ho také velice ovlivnilo, ale zde, v tomto vesmíru, byli stále naživu. Vždyť již brzy měli mít oslavu a zvali Akihika zpět do Japonska. Jelikož Akihiko, stejně jako ostatní, pronikl do paralelního vesmíru a pak zase odešel, nezůstalo zde po něm nic. Akihiko byl v naší realitě... Pierre však svého přítele Eweta poslal zpátky do našeho světa, aby Akihikovi zprávu od rodičů vyřídil. Jakmile se Ewet ocitl doma, v konžské vesničce, ihned poslal Lovcům kryptidů vzkaz.
V tu dobu už Jack a Mike vstupovali do základny Lovců kryptidů. Pozdravili se s Pauline a Rogerem, kteří už je čekali v hlavní chodbě. Sedli si ke stolu v kuchyni a povídali si o svém posledním dobrodružství. Jack se ostatních zeptal, zda chtějí zmrzlinu, a oni, že ano, jenže v ledničce žádná nebyla. Ovšem ve druhé ledničce, v patře, by možná nějaká mohla být! Jack opustil místnost. Na schodech ho zastavil rozsupený Akihiko. "Stalo se něco, kámo?" zeptal se Jack. "Četl jsem si tvůj záznam z poslední mise. Kanada. S Mikem Brownem. Měli jste tam jednoho mrtvýho," řekl Akihiko. "Chtěls taky jet? Promiň, ta mise byla moc nebezpečná. I pro tebe," odpověděl Jack a dal se na odchod. Akihiko ho chytil za ruku. "Je mi jasný, co jste tam dělali, Jacku. Víš, nějak jsem si zjistil heslo na tvůj tajný účet v komunikátoru Lovců kryptidů. Všechno jsem to čet. Fahad taky. Pauline a Roger možná o ničem neví, a Pierre by zuřil, kdyby věděl, co jste dělali..." rozpovídal se. Jack se zamračil. "Je to důvod k tomu, abys byl naštvaný?" řekl podrážděně. "Vy jste přemístili Wendiga z jeho přirozeného prostředí u Velkého Medvědího jezera do nějaké přísně ututlané laborky CIA v USA?" zeptal se Akihiko. "To vadí? To zvíře zabíjelo lidi, Akihiko! V té základně je v bezpečí. Mají tam i Metallera. Žádný vězeň odtamtud ještě neutekl," odpověděl Jack. "Přestává se mi to líbit. Začínám mít pocit, že každý z nás má jiný smysl pro spravedlnost," zasupěl Akihiko. "To teda jo," osočil se Jack, "já totiž nedávám lidem rány železnou holí do hlavy a nebodám jim špičku samurajského meče do čela!" Jejich hádka gradovala. Pak se mezi ně pustil Fahad. "Akihiko, přišel ti vzkaz," řekl, "a je od Pierra. Z paralelního vesmíru." "No výborně," usmál se trochu tajemně Jack. "Půjčíme si Cryptid Swift," řekl Fahad. "Vy?!" rozohnil se Jack. "Letíme zpátky do Konga. A odtamtud pak do paralelní reality," odpověděl Fahad a s Akihikem odešel. Jack zůstal sám stát v chodbě. Tohle se mu tedy vůbec nelíbilo.
Když Cryptid Swift přímo svištěl nad Pyrenejským poloostrovem, podařilo se Jackovi, Pauline, Rogerovi a Mikeovi konečně se spojit s Akihikem a Fahadem. "Proč tohle děláte?" zeptal se Jack. "Nechápeš to, Jacku? Je to příležitost. Příležitost jak všechno napravit," odpovídal Fahad, "já sám jsem si prošel děsnými věcmi, když jsem vyrůstal v té zatracené arabské vesničce. Protože jsem byl jiný než ostatní, a přiznal jsem to, šikanovali mě. Spousta lidí z té oblasti mě pak celý život pronásledovala. Chtěli mě zabít. A vé paralelní realitě k tomu nikdy nedošlo. Nemám tam nepřátele. Všechno je tam v pohodě." "A já zas nepřišel o své rodiče a bratry, kteří mě tam mimochodem zvou," dodal Akihiko. "Moment, takže... Vy jste s Pierrem? To si jako chcete zůstat v tom zatraceném světě a opustit nás?!" pokračoval Jack. "Nejsem si jistý, jestli chci být dál s 'hrdiny', kteří tak hrdě chrání naši planetu a dělají to tak, že ostatní zavírají do klecí. Teď to byl Wendigo, příště to bude co? Lochneska? Yetti? Už nemám zájem, Jacku," odpověděl Akihiko a vypnul vysílačku.
Cryptid Swift přistál nedaleko konžské vesnice. Akihiko nastavil autopilota, který měl za pět minut s letounem odletět zpátky do Londýna a přistát na střeše základny. Poblíž vesnice přivítal Fahada s Akihikem Ewet. Společně se pak vydali na cestu k portálu... Poté, co se prosekali hustým pralesem, je však čekalo velké překvapení. V okolí portálu se nacházel bezpočet amerických vojáků a zhruba stejné množství agentů CIA. Velila jim agentka Kentová. "Termokamera zaměřila tři cíle, agentko," řekl její asistent. Akihiko, Fahad a Ewet byli přepadeni ze zálohy. Z křovin vyskákal tucet vojáků a obklíčil je. "O co se snažíte, pane Yukimuro? A pane Ghazalli?" řekla autoritativně Kentová, vstupující do dění. "Uniknout někam, kde je to lepší," odpověděl japonský drsňák, ale tentokrát zvolil jemnější tón, neboť cítil, že je v přesile. "Jsem na straně pana Owena. Nemohu Vám to dovolit," řekla agentka. "Na straně? Ony jsou nějaké strany?" podivil se Akihiko. "Tak už to bývá. Nechcete spolupracovat, dostanete se do tajných složek... Chcete utéct. Jste nepřítel," odpověděla agentka tónem, jako by se nic nedělo. "To znám," odpověděl Fahad. Hodil mezi vojáky plynový granát. Začalo se střílet. Akihiko, Fahad a Ewet utíkali k portálu a házeli mezi ozbrojence jeden plynový granát za druhým. Ewet byl při útěku zraněn. Střelili ho do ramene. Vojáků zde bylo příliš mnoho. Ačkoliv Akihiko zabil dva šurikenem, brzy byli obklíčeni znovu. Tentokrát se jim samopaly a pistolemi mířilo přímo na hlavu.
A pak náhle se začala země třást. Z puklin v půdě začalo něco vylézat. Bylo to tekuté, zelené, pohybovalo se to jako tekoucí sliz. Také že to byl sliz! Obalil dvacet vojáků zároveň. Totálně je zneškodnil. Agentka Kentová přiběhla na scénu, ale ze země vyšlehl slizový bič a obtočil jí ruku s pistolí. Zmáčkl se, a agentka byla nucena zbraň upustit. Akihiko, Fahad a krvácející Ewet nevěřili vlastním očím. Z křovin vystoupila jim již známá zelená zrůda. Dvounohý netvor zvaný Claude Ngoy! Ten, kterého přece Deylin Nieto před několika měsíci nechal spálit na břehu jezera Nikaragua. Živý a zdravý, a silnější než kdy předtím. "Pánové," řekl, a jeho slizové tělo změnilo tvar i barvu, až se před nimi objevil konžský důstojník oblečený v uniformě, "nejste jedinými, kdo má zájem žít v paralelní realitě. Já jsem s Vámi."
Je toto zánik Lovců kryptidů? Jisté je, že se už rozdělili. Jaké jsou strany? Jack, Pauline, Roger, Mike, agentka Kentová a CIA na jedné straně. To jsou ti bezproblémoví. A pak ti, kteří si toho zažili v životě až moc. Problémáci. Akihiko, Fahad, Pierre, Sabine, Kate, Ewet... A teď i Claude Ngoy! Jak je možné, že ještě vůbec žije? Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat