Lovci kryptidů 3: Schizma (2/4)

Lovci kryptidů se rozdělili na dva tábory. Na jedné straně jsou Jack Owen, Pauline Jetkins, Roger Neill a s nimi spolupracující agentka Barbara Kentová ze CIA (a její vojáci) a Mike Brown. Na té druhé jsou pak problémoví jedinci, kteří utíkají za lepším životem v paralelním vesmíru, jehož zákonitosti však stále nejsou dobře prostudovány. Těmito lidmi jsou Akihiko Yukimura a Fahad Ghazalli, již v paralelní realitě žijící Pierre Leroy, jeho sestra Sabine, v ní stále existující (na rozdíl od našeho světa, v této paralelní realitě nezemřela), Kate Henshall, Ewet a nyní překvapivě i Claude Ngoy, který asi musel vstát z mrtvých či co... Akihiko a Fahad navíc nesouhlasí s tím, že Jack nechal umístit kryptida zvaného Wendigo do základny CIA, kde má být držen, daleko od svého přirozeného prostředí, jen proto, aby nepředstavoval nebezpečí pro lidi... Je toto zánik Lovců kryptidů?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: SCHIZMA, ČÁST DRUHÁ:

Akihiko, Fahad a z ramene krvácející Ewet stále nedokázali uvěřit vlastním očím. Pro Eweta bylo setkání s Ngoyem úplnou novinkou. Akihiko a Fahad se podivovali ještě víc. Životy jim právě zachránila bytost, jež je ještě před pár měsíci chtěla zničit. Neptali se, proč. Neptali se, co tu dělá. Chtěli prostě projít portálem. Zmizet odsud. Jenže něco je nutilo tu zůstat. Byl to šok... Ngoy se na ně díval až příliš přátelsky. "Překvapuje Vás, že mne vidíte?" zeptal se s lehce děsivým úsměškem. "Popravdě, jo, překvapuje," odpověděl Akihiko. "Potřebuji do paralelní reality tak jako vy. Je to má jediná naděje. To, co se tady děje, je pěkná nespravedlnost... To, co se stalo mě a mému druhu, to, co mu provedl lidský druh... To se tam možná nikdy nestalo. Tak jako Vám se nestaly všechny ty příšerné věci..." řekl Ngoy. "Co o nás vlastně víš?" optal se Fahad. "Dost," usmál se Ngoy. Byl sice proměněn v konžského důstojníka, ale z jeho rukou se stály vinuly pramínky ztuhlého slizu, který v masách pokrýval americké vojáky a utahoval se agentce Kentové kolem ruky. "Nebudeme to už natahovat. Běžíme!" řekl Ngoy. Následně se všechna ta zelená hmota vrátila do jeho těla, změnil se ve slizkého humanoida a proběhl portálem. Akihiko, Fahad a Ewet jej následovali. Ocitli se v lesíku nedaleko Lavenhamu. "Ngoyi," oslovil ho Akihiko stále trochu nepřátelským tónem, "za chvíli odsud zmizíš a probudíš se asi někde v konžském pralese v tomto světě. Jestli seš s náma..." "Pak vás vyhledám. To nebude problém," řekl Ngoy, "nejprve chci ale zjistit, zda má rasa stále existuje v této ideální realitě. V mém světě totiž, jak víte, byl můj druh vyhuben lidmi. Ale zde, zde by stále mohl existovat. A pokud tomu tak je, opět najdu klid. Tak jako zde vy najdete ten svůj." "Jak je možné, že jsi přežil to, co Ti Nieto udělal?" položil mu otázku Fahad. Ngoy se rozesmál. Taková zelená zrůda s tenkýma rukama a nohama, s hlavou v mozkové části prodlouženou vzad a ostrými zuby vylézajícími z tlamy, vypadala při smíchu opravdu jako z hororu. "Nieto si myslel, že mě zničí, ale nepovedlo se. Když mě zavřel do té malé kopky a z jejích horních rohů na mne začal šlehat oheň, odhodil jsem malý kousek své kůže z ruky. Předtím jsem to něj přemístil svůj mozek, jehož velikost jsem velmi zredukoval. Mít tělo z nestálých molekul, jejichž velikost můžete měnit, je velkou výhodou. Ten kousek slizu se zachytil za jedním z plamenometů a oheň na něj nedosáhl. Bohužel byl ostatek mého těla po dlouhé týdny velmi slabý na to, aby opustil to místo. Pak nastaly příhodné podmínky; na zničenou Granadu začalo pršet, mé tělo se začalo díky vodě zvětšovat. Probudil jsem se do velice děsivé scenérie. Ve strachu, že Nieto vyhrál válku, jsem přemýšlel o sebevraždě. Fakt, že vyhráli Lovci kryptidů, mne utěšil..." vyprávěl Ngoy. Pak se náhle setmělo. A Ngoy byl pryč. "Tak, a už ho zákon paralelního vesmíru přenesl někam tisíce mil odsud," řekl ještě Fahad. Trojice se vydala na cestu z lesa...

Agentka Kentová stála před blyštícím se portálem. Snažila se dovolat Jacku Owenovi, který stále nebral telefon. "Sakra!" zařvala, že se někteří vojáci otřásli. Flákla s mobilem o zem. "Paní," oslovil jí jeden, "proč prostě neproběhneme tím portálem a nechytíme je?" "Tupče, protože když tím portálem projdeš, tvoje tělo zmizí a obsah tvého mozku se přemístí do těla tvého 'dvojníka' v tom vesmíru. Všichni bychom se asi ocitli zpátky v Americe. To je pěkně daleko od Londýna, kde už ty potvory jsou," odpověděla Kentová. Jack se konečně ozval. Nebyl příliš potěšen tím, co se stalo, a co mu Kentová v rychlosti vysvětlila. Akihiko, Fahad a Ewet unikli. Jacka však nejvíc vyděsilo, že s nimi byl i Claude Ngoy. Ano, spojili-li se jeho bývalí kolegové s tímto nebezpečným monstrem, pak jsou zcela jistě nepřáteli... Každou chvíli se měl na základnu vrátit Cryptid Swift, řízený autopilotem. Jack slíbil, že se s Pauline a Rogerem vrátí do Konga...

Přísně utajenou základnou CIA na americké pevnině mezitím procházel příšerný řev. Naprosto vyděšený Wendigo se snažil dostat se z klece. Ale ať se snažil, jak chtěl, nedařilo se mu se z klece vylámat. Když do místnosti přišlo pár lidí, začal řvát tak hlasitě, že jim div nepopraskaly ušní bubínky. Jakmile se uklidnil, přišel k němu jeden z vědců a dal mu dávku sedativ. "Je v pořádku. A bude. Je tu v bezpečí," usmál se vědec na svého kolegu. Pak odešli z místnosti. Wendigo usínal. Na chodbě byl vědec zastaven jedním vojákem. "Stephene," oslovil vědce, "Metallerův mozek je připraven k testování." "Výborně," usmál se Stephen a promnul si ruce.

Akihiko, Fahad a Ewet, jehož rameno již bylo důkladně ovázáno, se konečně dočkali Pierrova příjezdu. Při jízdě zpět do Londýna následovalo dlouhé vyprávění o tom, co se stalo, proč je Ewet zraněný, a že je zachránil Claude Ngoy. Poslední informaci naštěstí sdělili Pierrovi těsně předtím, než zaparkoval před základnou. Skoro auto vyboural. "Ne!" řekl nevěřícně. "Opravdu nás zachránil. Prý je na naší straně. A hledá zástupce svého druhu, kteří v tomto světě možná ještě stále žijí," odpověděl Akihiko. Pierre se vymotal z auta. "Ngoyovi přece sloužil Sam Weber. Jestli je ten chlap živej, rozcupuju mu..." rozohnil se Pierre. Pak ale uviděl svou sestru Sabine, jak na něj mává z okna. A náhle zapomněl na to všechno. Na svou zlost vůči těm osobám, zvláště vůči Weberovi. Vždyť jeho sestra zde stále žije. Není to iluze, je skutečná, stále s ní může mluvit, oba dva jsou Lovci kryptidů. Co víc si Pierre může přát?

"Au!" vykřikl Roger. Malý Tatzelwurmík se zakousl do jeho prstu. Tak jako Pauline, která seděla na gauči a samou nedočkavostí si kousala odlakované nehty, byl již oblečen v černém spandexu. Cryptid Swift se měl každou chvíli vrátit na základnu. Roger si zatím hrál s Tatzelwurmem. "Ty tvoje zuby, kamaráde," řekl mu. Tatzelwurm se zašklebil. Vydal ze svého hrdla skřek podobný zaskřípání starých dveří. Pak skočil na Rogera a předními končetinami mu podrápal krk. "Ty jeden nezbedo, já až tě
chytím," rozesmál se Roger. Tatzelwurm jako by mu rozuměl. Seskočil z Rogera a vsoukal se pod gauč. Pauline, která byla až dosud trochu mimo, se polekala, a dala to dost hlasitě najevo. Roger se rozchechtal. Konečně do místnosti vešel Jack. "Přistává na střeše. Takže pojďte, letíme zas do Afriky," řekl. Tatzelwurm naštěstí včas vylezl, takže mohl být opět umístěn do své ohrádky, kam mu byl hozen flák masa. Jak dlouho zde měl však zůstat sám?

Pierre, Sabine, Kate, Akihiko, Fahad a Ewet seděli kolem stolu a povídali si. Světlo z rudého slunka, již zapadajícího, nádherně osvětlovalo celou místnost. Nepovídali si jen o tom, co se stalo. Měli pocit, že toto je nový začátek. Lovci kryptidů takoví, jací měli být. Hledači kryptidů. Ano, to budou v tomto světě provádět. Ale Pierre byl stále nervózní z toho, co uslyší od Ngoye, až je znovu vyhledá. Podle něj to nemůže být jen tak, aby se jejich nepřítel dal zničehonic na jejich stranu... V této době procházel Ngoy konžským pralesem. První dobrá zpráva: všechna zvířata, všichni sloni pralesní, všichni ptáci, zkrátka vše živé, se ho bálo. V našem světě by na něj vše hledělo s úděsem, ale také s nevědomostí, oč jde. Zde jako by Ngoyův druh budil hrůzu u všeho živého. A pak náhle prosvištěla Ngoyovi kolem hlavy jakási spirála, jakési spirálovité ostří, jež se nakonec zaseklo do kůry stromu přímo před Ngoyovýma očima. Ngoy se otočil. Spatřil zástupce svého druhu, jakousi malou verzi Clauda Ngoye. Ten jedinec vypadal úplně stejně, byl jen o půl metru menší. Držel v ruce luku podobné zařízení se čtyřmi tětivami. Byl "nahý", neměl na sobě oblečení, ale na zádech měl toulec s těmi ostrými spirálami. Znovu zamířil na Ngoye. Z Ngoyových úst poprvé po mnoha letech vyšel jeho pravý hlas a pravý jazyk. Svou řečí sdělil té druhé zelené zrůdě, že je jako ona. Že patří k jeho druhu, a hledá jej. Byl pak zaveden k jeskyni, v jejímž okolí se to zástupci Ngoyova druhu jen hemžilo. Mluvili spolu, obchodovali spolu... Ale všichni byli menší. Ten, který sem Ngoye přivedl, pak nahlas prohlásil, že mají zajatce, že se "zástupce těch větších" nechal dobrovolně odvést k nim. Všichni začali jásat. Ngoy si něco uvědomil. Musí zde probíhat válka mezi většími a menšími "Ngoyi", či jak je nazvat. Ale... Proč toho nevyužít?

Zhou Len otevřel notebook. Jeho čínský asistent mu řekl jen jedno: "Kamera, kterou jsme nechali v lese v Lavenhamu, zaznamenala několik lidí a velkou zelenou bytost, která prošla portálem. A mezi těmi lidmi jsou i ten Japonec a Arab, se kterými už jsme se setkali." Zhou Len se pousmál. "S takovými lidmi, kteří vědí, co je na druhé straně portálu, potřebuji mluvit. A ta zelená potvůrka mě taky zajímá."

Pokračování příště. O co Ngoyovi jde? Jaké výsledky bude mít konflikt mezi členy Lovců kryptidů, týmu, který se nyní rozdělil na dvě poloviny? A co zamýšlí ten proradný Zhou Len? A navíc, co bude s Wendigem? To se již brzy dozvíte.