V minulé části se Akihiko, Fahad, Pierre a Kate rozhodli osvobodit Wendiga. Ten je vězněn v tajné základně CIA někde ve Spojených státech, a jelikož Akihiko pronikl do Jackových dat, ví, kde se základna nachází. Skupinka čtyřech teď míří k portálu v lavenhamském lese, odkud se dostane do konžského pralesa v naší dimenzi, v naší realitě. A odtamtud pak hodlá přeletět do Spojených států. Jack, Pauline, Roger a Mike jsou jim ale v patách. To platí i o Zhou Lenovi, který v této dimenzi stále existuje (na rozdíl od té "naší", kde byl na konci 1. série zabit Jackem). Ať se stane cokoliv, je jasné, že Lovci kryptidů se rozpadli. Ale možná, že to, co se přihodí, zeď mezi Jackovým a Pierrovým/Akihikovým táborem ještě zvětší...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: SCHIZMA, ČÁST ČTVRTÁ:
Akihiko jako první proběhl portálem. Pierre jej těsně následoval. Pak pronikla jím proběhla Kate. Fahad byl trochu pozadu, neustále totiž sledoval Zhou Lenovy muže. Běželi za nimi. A byli rychlí. Zvláště takoví dva urostlí chlapi v kuklách už skoro dýchali Fahadovi na záda. Jeden z nich při běhu natáhl ruku, a vystřelil z pistole. Kulka prosvištěla Fahadovi jen pár centimetrů před očima. Vnikla do portálu. "Sakra!!!" zařval Fahad a proběhl portálem. V malém prostoru mezi touto a naší dimenzí jako by se něco zpomalilo. Fahad měl pocit, že je tažen k zemi. Přesto však mohl postupovat vpřed. Jako ve zpomaleném filmu měl možnost vidět rotující kulku, jak takřka levituje na místě. Proběhl tím prostorem, a jakmile byl v naší dimenzi, něco nesrozumitelného vykřikl a strhl Kate k zemi. Kulka vyletěla z portálu a téměř zasáhla Pierra. Akihiko byl v bezpečné vzdálenosti. Kulka se zaryla do samopalu jednoho z mužů CIA, kteří zde stáli zcela ohromeni. "Tak, Zhou Lena máme za sebou. A před sebou máme..." řekl Pierre, "...ehm... agentku. Hehe, dobrý den." Kentová, která stála jen kousek od nich, na ně mířila dvěma pistolemi. Její mužové se shromáždili kolem čtyřky vzbouřenců. "Tentokrát už vám žádný Claude Ngoy nepomůže," řekla Kentová. Přistoupila k Akihikovi. "Jste zatčeni! Všichni!" zařvala mu do obličeje. "Běž do háje," odpověděl Akihiko. Kopl jí do břicha, vytáhl svou teleskopickou tyč a srazil k zemi další dva vojáky. Ti stříleli jako vyšinutí, jenže vzbouřenci zamířili mezi stromy. V té husté pralesní vegetaci je prostě nešlo dostat. Vojáci běželi za nimi, ale Akihiko a jeho parťáci se jim ztráceli. Až po chvíli se ozvalo zařvání. Pierre to schytal. Dostal kulkou do zad. Kate s Fahadem k němu okamžitě přiběhli. Pomohli mu vstát. Pierre se však nedokázal udržet na nohou. "Proboha, to je bolest," syčel a z pusy mu tekly sliny. "Dostal to do míchy! Kruci!" vykřikla skoro hystericky Kate, když položila ruku na jeho zkrvavená záda. Pierre se celý třásl. V jednu chvíli jí zmáčkl ruku. "Pierre, sakra!!! To nemůžeš!!!" vzlykala Kate. Konečně přiběhl i Akihiko, který byl až doteď daleko napřed. Fahad se na něj zděšeně podíval. Akihiko mu tento pohled opětoval. "Vykrvácel bych..." zašeptal Pierre. "To nemůžeš, Pierre! Máš tam sestru! Sabine žije! A mě taky nemůžeš opustit," pokračovala Kate. Pierre si musel kleknout. Silně krvácel, padal do mdlob. "Počkej," zašeptal ještě a pak zabrousil zuby ve snaze překonat bolest, "nedořekl jsem to. Vykrvácel bych... Jenže, já nemůžu." Pak Kate zmáčkl ruku tak silně, že překvapením vykřikla. Z Pierrova krku se začal ozývat hrozivý ryk, který už nepatřil člověku. Opět se měnil v tu příšeru, v tu zelenou příšeru, ve kterou ho změnilo Nietovo sérum agresivity. Když byl v paralelní dimenzi, byl v těle svého "dvojníka", a na tom těle sérum agresivity nikdy nebylo testováno. Ale zde, v naší dimenzi, tomu bylo jinak. I to byl jeden z důvodů, proč Pierre unikal z totoho světa do toho paralelního. Protože jedině tam bude v pořádku... Po chvíli pustil ruku Kate. Ta se okamžitě skryla za Fahada, jenž na Pierra mířil laserovou pistolí. "Neboj, Fahade, nic se neděje," řekl náhle Pierre. Zase se začal měnit zpět. Z ohyzdné, humanoidní příšery, se opět stával Pierre. Jeho vrásčitá zelená kůže se jim doslova před očima měnila v lidskou. Za chvíli před nimi ležel muž v potrhané košili, poměrně ještě celistvých kalhotech, a bosý. Po ráně v zádech nebylo ani památky. "Pierre, to bylo neuvěřitelně úchylný," řekl Akihiko, zvedl ho ze země a táhl pryč. Vojáci CIA došli na místo o chvíli později. Našli zde jen velkou kaluž krve. Nedokázali si vysvětlit, kam jejich oběť zmizela...
Vzbouřenci samozřejmě neměli v plánu pokračovat dál v cestě pralesem. Nejprve mířili hluboko do lesa, ale jak se začalo stmívat, vraceli se zpět. Nedaleko portálu, neustále levitujícího uprostřed pralesa, těsně před vysokou skálou, se nacházela řeka. A tam byl přece vojenský tábor. A nedaleko toho tábora byl také Cryptid Swift! Z nějakého důvodu se ještě Jack a ostatní nevrátili z paralelní dimenze. Letoun byl jediným prostředkem, kterým se odsud mohli Pierre, Akihiko, Fahad a Kate dostat. V táboře bylo docela živo. Přesto se podařilo vzbouřencům proplížit se mezi kmeny pokácených stromů až k letounu. Vnikli do něj, nastavili kurz... Zuřivá agentka Kentová už jen pozorovala, jak letoun mizí na noční obloze. "No, a co teď?" zeptal se jeden voják. Agentka se k němu naštvaně otočila. "Víme, kam míří. Je to dost jasné," odpověděla docela klidně. Vojáka její klidný hlas překvapil. "Takže to tady balíme? Konec paření v pralese?" zasmál se. Následně dostal od agentky ránu pěstí. "Víš," řekl jeho kolega, který ho zvedal ze země, "Kentová má ráda disciplínu. Když řekneš, že se flákáš, je schopná tě zabít." Dosud však tým ze CIA nemohl prales opustit. Stále čekali na návrat Jackova týmu...
Let přes Atlantik zabral Cryptid Swiftu jen něco přes hodinu. "Takže, Akihiko, kde je ta tajná základna?" zeptal se Pierre, ležící na speciálním lůžku v zadní části letounu. "Padesát kilometrů na západ od Bowling Hill ve státu Kentucky," odpověděl Akihiko, "už jsem nastavil kurz. Doletíme tam za pár minut. Doslova. Připravte se, dostat se tam nebude jednoduchý. Je to základna CIA, ne zmrzlinářství." "Ale kam by se Habu nevloupal?" šťouchl do něj Fahad. "Maj se čeho bát," usmál se Akihiko a prstem pohladil šuriken, jehož část mu vylézala z kapsy... Poté, co letoun přistál v blízkosti základny, vydali se Akihiko, Fahad a Pierre dovnitř. Kate neměla s akcemi žádné zkušenosti, a ani se do této moc nehrnula, tak zůstala v letounu. Každý z těch tří měl na čele upevněnou kameru. Kate sledovala jejich postup z počítače, na jehož monitoru byl záznam v přímém přenosu přehráván. Muži přistoupili k velké asfaltové ploše. Základna byla pod zemí, museli ale nejprve zjistit, jak se tam dostat. Konečně po chvíli nalezli jakýsi vchod. Připomínal vstup do šachty. "Sem by šel jen nějaký špinavec," řekl Akihiko, "jen se na to podívej. Ta šachta vypadá hrozně. A takhle je zamaskována jejich základna. Není to špatný." Vstoupili dovnitř. V šachtě byla tma. Svítili si tedy baterkami. Pak dorazili k výtahu. Jeho dveře byly úplně zrezivělé. Fahad ukázal na drát umístěný na stěně šachty. Jeho druhové pokývali hlavou. Akihiko a Fahad, zkušení bývalí agenti, velmi jednoduše sabotovali systém základny tím, že drát přetrhli. "A teď velmi, velmi rychle!!!" zašeptal Akihiko. Všichni tři pronikli do výtahu. Byli odvezeni dolů, přímo do prostorů základny. Vyběhli do tmavé chodby. Nikdo zde nebyl. Kamery byly mimo. "Nevím, jak dlouho kamery nebudou nic snímat," řekl Akihiko, "ale musíme sebou hodit. A jdeme všichni spolu, rozumíte? Žádné rozdělování." Když narazili na dva muže v bílých pláštích, jednoduše je omráčili pěstmi. Po chvíli dorazili do velké, chladné místnosti. Také tu nikdo nebyl. Proběhli kolem velkého boxu, otevřeli dveře do dalších prostor a zmizeli odsud. Netušili, že v tom velkém boxu se nachází tělo kovového muže Metallera, bývalého posluhovače Deylina Nieta.
Za pár minut už byli v místnosti, v níž se nacházela klec s Wendigem. Ten příšerně úpěl. Mnul si rameno, jako by jej bolelo. Pierre se chytil za čelo: "Tak jo, zaprvé, jak ho dostaneme z té klece, když nemáme klíč? A zadruhé, jak ho dostaneme ze základny, když je v podzemí? Budeme muset najít větší výtah, a to zabere spoustu ča..." "Prostě ho pustíme," usmál se Akihiko. Vytáhl dýku z meteokolosia. "Hej, to je nehorázný! Tos ukrad ze základny Deylina Nieta? Když jsme tam byli před pár měsíci?!" zasmál se Pierre. "Přesněji řečeno to ukradl náš bývalý dobrý přítel Jack Owen," odpověděl Akihiko. Prořezal Wendigovi krásný... východ. Za chvíli to začalo v základně CIA vřít.
V těch chvílích zažívali i Jack, Pauline, Roger a Mike horké chvilky. Něco se stalo. Muži Zhou Lena je dostali. Na okraji lavenhamského lesa teď seděli spoutaní, všichni čtyři měli ruce spoutané jediným provazem. Přišel k nim samotný Zhou Len. Jack se musel usmívat. Hlavou mu projela vzpomínka na Zhou Lenovu smrt v naší dimenzi. "Vaše přátele už asi nedostaneme, ti jsou na druhé straně portálu," řekl Zhou Len anglicky se silným čínským přízvukem, "ale vás jsme dostali a chci od vás vědět, co je na druhé straně, odkud jste, co chcete, a co nám ten portál může dát." "Když jím projdete, dá vám věčný život," řekl Jack. Samozřejmě to myslel ironicky a Zhou Len to moc dobře pochopil. Kdyby se stalo, že by Zhou Len prošel portálem, jeho tělo z této dimenze by se prostě navždy vypařilo. A už by nebyl Zhou Len ani tady... Chvíli se spolu dohadovali. Pak spadl mezi Zhou Lenovy vojáky plynový granát. Všichni se začali dusit plynem. Někdo z Lovců kryptidů měl asi v rukávu své uniformy nůž či co. Prostě přeřezali provazy a unikli. Proběhli portálem. Byli v bezpečí. Ten, kdo hodil plynový granát, byl Ewet. Celou dobu se kryl v houštinách, a když přišel ten správný čas, svým "bývalým" přátelům pomohl. Pak se rychle vrátil do teréňáku, Sabine na to šlápla a už ujížděli z Lavenhamu.
Mezitím roztrhal Wendigo na dva kusy prvního vojáka, jenž se mu postavil do cesty. Dalšímu pak otočil hlavu o 180°, čímž ho pochopitelně zabil. Ruku dalšího pak překousl mocnými zuby a pár kusů masa zhltnul. "Nestřílejte!!! Sakra, nestřílejte!!!" řval Stephen, vědec, který na Wendigovi experimentoval. "Nejde ho totiž zastřelit!!! Ta látka, co jsem mu dal, ona ho zesílila!!!" pokračoval. Wendigo se dostal do chodby, ve které Stephen stál. Ten začal utíkat. Wendigo se za ním hnal jako vzteklý pes. Každým krokem urazil aspoň dva metry. Vzdálenost mezi Stephenem a Wendigem se zkracovala. Stephen konečně otevřel dveře od muničního skladu a zase je za sebou zabouchl. Wendigo si ho moc dobře pamatoval. Byl velice inteligentní. Věděl, kdo ho v kleci trápil. Bušil na dveře. Ty rány se rozléhaly po celé základně. Jako by měly každého uvědomit, že mocný Wendigo je na útěku, a že zuří. O tom však už každý věděl, a nikdo se mu nechtěl postavit do cesty. Stephen neváhal, popadl kulomet, otevřel dveře, ale Wendigo byl rychlejší, kulomet rozdrtil jediným sevřením pěsti a pak svými drápy navždy zošklivil Stephenův obličej. Pak mu přišla nepříjemná ta střelba zezadu, a tak se vrhl na ostatní vojáky, a rozcupoval je. Akihiko, Fahad a Pierre mezitím našli větší výtah, skutečně zde byl. Vlastně to byl nákladní výtah. "A co teď? Nalákáme tam Wendiga a odešleme ho na povrch, aby si mohl běhat po Kentucky? Tohle není jeho přirozené prostředí," postěžoval si Pierre. "Lepší, než aby byl zavřený v týhle bedně a aby na něm dělali pokusy. Nemyslíš?" zasupěl Akihiko. Pierre potřásl hlavou. Souhlasil. Trvalo jen chvíli, než se Wendigo dostal k výtahu. "Ten výtah vlastně nemá strop, jestli jste to pochopili," řekl Fahad, "takže se prostě chytneme toho lana nebo co to ksakru je, vyšplháme nahoru do šachty a tam naťukáme, kam má výtah přijet, a..." "Jasný, chápem!!!" odpověděl Akihiko a jako první začal šplhat. Ostatní jej následovali. Wendigo byl pod nimi. Hrozivě mával rukama a bručel. Bylo důležité dostat se nahoru co nejrychleji. Wendigo byl stále v otevřeném výtahu. Kdykoliv mohl pryč, zpátky do chodeb základny, kde by masakroval další lidské bytosti.
Nahoře čekalo další překvapení. Další vojáci. Tentokrát byli Akihiko, Pierre a Fahad v pasti. Ale Kate jim náhle poslala z letounu hlasový vzkaz přes vysílačku. "Pomoc je na cestě!" zněl. Šachtou proletělo několik šestihranných předmětů. Letěly jako drony. Jejich zdánlivě skleněný vnějšek měl snad všechny barvy duhy, tak krásně se na něm světlo odráželo. A pak se vrchní strana těch šestihranů otevřela. V rychlosti z nich začal vylézat sliz. Ano, byl zde, Claude Ngoy přiletěl včas na pomoc, a nebyl sám! Všichni vojáci byli v minutě pobiti malými i velkými zástupci Ngoyova druhu, které dokázal v paralelní realitě sjednotit... Wendigo byl vytažen nahoru, a ztratil se v lesích Kentucky. Ale bylo dobře nechat ho jen tak jít? Claude Ngoy se změnil ze zeleného slizkého humanoida v konžského důstojníka. Potřásl nejprve Pierrovi, pak Akihiko a pak Fahadovi rukou. "Říkal jsem, že vám pomůžu," usmál se. To by od něj člověk nečekal. Ani pomoc, ani úsměv. "Našel jsem svůj druh. Našel jsem v paralelní realitě klid, tak jako vy. Společně se tam zase vrátíme. A já vám pomůžu," pokračoval. "Ngoyi, vy dokážete člověka pořádně překvapit. Vším," pousmál se Pierre. Ta zášť, kterou vůči němu choval, vyprchala. Pierre zapomněl na Ngoyovu minulost, na jeho team up se Samem Weberem, vrahem Pierrovy sestry. To vše je pryč. Teď je to lepší...
Cryptid Swift však nalezli obklíčený. Dalšími vysokorychlostními letouny se tým agentky Kentové, Jack a ostatní dostali sem, k základně. Možná přišli o Wendiga, ale rozhodně nechtěli přijít o vzbouřence. Jack vykulil oči, když uviděl Akihika, Pierra a Fahada doprovázeného eskortou dvaceti Ngoyů. "To je odporný," řekla Pauline. "Pierre, Akihiko, Fahade! A Ngoyi! Stůjte!!! V tom letounu je Kate Henshallová, a jestli se okamžitě nevzdáte, odpálíme celý letoun i s ní!!!" zařval Jack. Pierre se rozzuřil. Skoro by jej to dovedlo k další přeměně v monstrum. Fahad ho ale chytil za ruku. "Uklidni se. Jenom klid, on to nemyslí vážně," řekl. "Myslí. Tentokrát jo. Znám ho líp než ty," ohradil se Pierre. Aspoň se však zklidnil. "Kvůli osvobození Wendiga a útěk z této dimenze mi tedy zabiješ přítelkyni a zničíš svůj letoun?!" zvolal pak z dálky na Jacka. "Nezapomeň, že ten letoun jsem navrhl já!" dodal k tomu Akihiko. "Co mám říct já? Miluju tě, Jacku!!!" přidal se Fahad. Agentka Kentová přistoupila k Jackovi. "Nemáme na vybranou," řekla. V jejím hlase byl cítit soucit. "Já vím, agentko. Ale používat násilí na přátele, to se mi nechce," odpověděl Jack. "Bohužel. Vybrali si to sami," řekla na to agentka. Na jediný rozkaz se američtí vojáci, Jack, Pauline, Roger, Mike a Kentová vrhli proti Pierrovi, Akihikovi, Fahadovi a Ngoyům. Letoun neodpálili, opravdu si nechtěli hrát na bestie. Ale museli zatknout ty vzbouřence! Jack a Pierre se konečně střetli. Pierre dal Jackovi ránu pěstí do obličeje. "Promiň, Jacku. Nedá se," řekl Pierre a ještě ho kopl do hrudi. Začalo se dokonce střílet, jenže všemocní Ngoyové všechny vojáky brzy spoutali ve slizu. Netrvalo dlouho, a Akihikův vzbouřenecký tým byl v letounu. Ngoyové byli tam dole, ale vítězili. Nikoho nezabili. Claude Ngoy po chvíli nařídil ústup. Vrátili se do šachty, nasedli do svých létajících šestihranů a rychlostí blesku se ztratili v dálce mezi mraky...
O dva dny seděli Jack, Pauline, Roger a agentka Kentová kolem stolu v základně Lovců kryptidů. Malí Tatzelwurmík si hrál s klubkem jako kočička v rohu místnosti. "Je konec Lovců kryptidů jak je známe. Rozdělili jsme se. Ale žádný tábor není dobrý ani zlý, jsme prostě... Lovci kryptidů. Jenom rozdělení," řekl Jack. "My žijeme tady, v reálném světě, nosíme černé uniformy a bojujeme za to, čemu věříme. A oni utekli do paralelní dimenze, kde budou prostě hledat bájná zvířata. Jsou tam šťastní. Jen mě mrzí, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Že jsme se kvůli všem těm našim problémům, a nakonec kvůli odchytu Wendiga, rozdělili. Fungovali jsme jako jedna rodina, a teď je to jinak." "Nebudeme je tam pronásledovat. Ať si zůstanou v paralelní dimenzi. Ale jestli se vrátí sem, nechám je zatknout. Wendigo se teď skrývá v lesích Kentucky, možná míří zpátky na sever. Kdo ví, jestli někoho nezabije," řekla agentka. "Měli jste mi říci, že chcete na Wendigovi dělat pokusy. Nesouhlasím s tím," řekl Jack. "No jo," usmála se hořce agentka, "jenže ani já nevěděla, co pan Stephen Barry vymyslí. Že se rozhodne s tím zvířetem experimentovat. Ten muž je vysoce postaveným vědcem. Pracuje pro nás už léta. Vždyť víte, že dělá pokusy s Metallerovým mozkem." "To by se taky mělo zarazit," řekl tvrdě Jack, "musíme tuhle planetu chránit, ne pro ni vymýšlet další hrozby. Vím, že jste na naší straně, agentko, a valná většina vašich lidí také. Vážím si toho. Budeme pokračovat společně v tom, co jsme začali s Akihikem, Pierrem a Fahadem, kteří už s námi nejsou." Všichni si podali ruce a odešli z místnosti. Cryptid Swift jim byl poslán jejich "bývalými přáteli" zpět. Nemohli ho přece dostat do portálu. Jackův tým jej měl za pár týdnů využít. Brzy je mělo čekat další dobrodružství...
Stejně tak v základně Lovců kryptidů na jihu Londýna v paralelní dimenzi seděli kolem poradního stolu Pierre, Akihiko, Fahad, Kate, Sabine, Ewet a Claude Ngoy, proměněný v konžského důstojníka. "Já vás asi nechám, ať si hledáte kryptidy. Budu žít s ostatními zástupci svého druhu v konžském pralese. Ale kdyby cokoliv, zavolejte," řekl Ngoy. Položil na stůl speciální zařízení. "Zmáčkněte ten žlutý cuplík, a my vás lokalizujeme. Když budete mít trable, objevíme se a pomůžeme vám. I když to asi při útěcích před masožravými kryptosaury nebudete potřebovat," usmíval se Ngoy. "Děkujeme," odpověděl Pierre. Plně Ngoyovi důvěřoval. "A co ta vaše technologie?" zeptal se Akihiko. "Ngoyové jsou mnohem inteligentnější než lidé," usmál se ještě více Ngoy, "máme prostě všechno. Ty naše letouny... Originální, že? Heh, jsem rád, že jsem Ngoye sjednotil. No nic, mějte se." Opustil poradní místnost. "No, a my můžeme začít jen tak hledat kryptidy. Žádné zachraňování světa, žádné násilné souboje. Prostě jen obyčejné hledání kryptidů," zasmál se Pierre, "s mou milovanou sestrou." Nato dostal facku od Sabine, uražené tou jeho lísavou povahou.
Lovci kryptidů jsou rozdělení. Jeden tým bude v černých uniformách stále hledat kryptidy a chránit svět v naší dimenzi, kdežto ten druhý bude prostě jen hledat kryptidy v té paralelní. Stále je zde mnoho otázek: odkud třeba kryptidi jsou? Je skutečně možné, že přicházejí z jiných světů? A s jakými dalšími úžasnými a nebezpečnými tvory se naši přátelé ještě setkají? Další kapitola na začátku listopadu!
Žádné komentáře:
Okomentovat