Lovci kryptidů 3: Zachtělo se mi telepatie (3/4)

V minulé části se Jackovi podařilo "najít" The Fathera, kosmickou entitu, která vytvořila již neexistující paralelní dimenzi. Povedlo se mu to díky telepatickému spojení s Chupacabrou, které The Father s pomocí svých telepatických schopností lokalizoval... Akihiko nebyl zrovna nadšen z toho, že je v podzemní části základny Lovců kryptidů držena Chupacabra, které se tam vůbec nelíbí. Už několikrát Jackovi telepaticky naznačila, že se chystá být agresivní. Dalšího dne přijel Lovce kryptidů navštívit britský premiér Mayson, který Jacka donutil zasouhlasit s odvozem Chupacabry. Akihiko hovor poslouchal z vedlejší místnosti, zdá se, že premiérovi mohl zavolat právě on... Malý Tatzelwurm se už vrátil z veterinární nemocnice, jeho parazit však stále zůstává v mrazícím boxu v podzemní části základny. Protlačil se ven ze zkumavky a čeká, až někdo otevře mražák... Mezitím zažívají Pierre a Curupira dobrodružství v Amazonském deštném pralese a setkávají se s všelijakými zvířaty, která předtím žádný živý člověk nespatřil... A Deylin Nieto a Stephen Barry se rozhodli Lovce kryptidů navštívit. Samozřejmě mají své plány a vůbec se nehodlají se s někým mazlit...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZACHTĚLO SE MI TELEPATIE, ČÁST TŘETÍ:

Jack a Pauline se vrátili do místnosti. Chupacabra na ně nahlas syčela a objímala svými prsty, vyzbrojenými smrtícími drápy, mříže klece. "Co s ní teď uděláme?" zeptala se Pauline. "No, nejprve zavolám agentce Kentové a informuji ji o tom, co mi Mayson řekl a že zvíře musíme odvést," odpověděl Jack, "ale nebude to trvat dlouho. O všem agentku informuji, ty mezitím zvíře uspíš a pak ho i s klecí dostaneme do Cryptid Swiftu a odletíme na Portoriko. Tam ho vypustíme." Pauline zakývala hlavou na znamení souhlasu. Zatímco Jack stál v rohu místnosti a telefonoval s agentkou Kentovou, otevírala Pauline mrazící box s anestetiky. Náhle z něj něco vyskočilo. Byla to malá, asi pět centimetrů dlouhá potvůrka, a šíleně rychle se pohybovala po podlaze. Tatzelwurmův parazit! "Jacku!!!" zařvala Pauline. "Co to bylo za hysterický výkřik? Neříkejte, že vaše přítelkyně přelila horký čaj a opařila si ruku," poznamenala do telefonu Kentová, která zrovna se svou přítelkyní Amandou obědvala v luxusní mexické restauraci s výhledem na pláž. Jack hodil mobilní telefon na zem a vrhl se na parazita. Bezobratlé zvířátko mířilo ke kleci s Chupacabrou. "Proboha živého, ať je to cokoliv, nesmí se to k ní dostat!" křičela Pauline. Jack sundal ze stolu plastovou nádobu a parazita v ní uvěznil. "Fuj, to je potvora!" řekl Jack. "Tenhle je větší než ti, které z Tatzelwurma vytáhl náš známý veterinář," řekla Pauline. "Tohle bude asi dospělák. Vidíš jak má druhou polovinu těla nafouklou? Je plný vajíček. Kdyby se dostal do nějakého živoucího zvířete, nakladl by je do něj," okomentoval to Jack. "Co navrhuješ udělat?" zeptala se Pauline. Jack vytáhl z kapsy laserovou pistoli, kterou měl vždycky po ruce a stoupl si nad nádobu s parazitem. "Vymažu ho z povrchu zemského," řekl a vypálil z pistole. Parazit se uškvařil, a stejně tak nádoba. Pauline vzala pinzetu a spálené zvířátko zvedla. "Kde se tohle vzalo?" zeptala se. "Zdá se, že to je parazit, který trápí jen Tatzelwurmy. Byla chyba, že jsme našeho malého pořádně neprošetřili předtím, než jsme si ho vzali... Co mě děsí je to, že takoví paraziti asi v Tatzelwurmech žijí po celé měsíce... Náš malý byl nakažený už když jsem ho v červnu minulý rok našel v Rakousku," řekl Jack ne zrovna nadšeným hlasem. "Co když se nějak rozšířili? Co když infikovali i nás?" zeptala se Pauline. "Věřím, že ne," odpověděl Jack. Pauline mrtvého parazita odnesla do koše s biologickým odpadem. Jakmile se jeho tělo ocitlo uvnitř, vylezla z něj další malá potvůrka. Přestože mateřský parazit byl uškvařen, jedno z vajíček se přece jen vylíhlo a nějakým zázrakem tu strašnou teplotu uvnitř přečkalo. Malý parazit se vysoukal ven a zamířil si to ke svému dalšímu hostiteli. K Chupacabře. Prosoukal se mřížemi v kleci a zakousl se Chupacabře do pravé zadní končetiny. Vypustil přitom látku, kvůli níž Chupacabra ani nepoznala, že se do ní něco zahryzlo... Toto byl začátek.

Bylo nádherné ráno v Amazonii. Slunce právě vyšlo nad obzor a svými paprsky začalo pronikat korunami stromů. Prales se probouzel k životu. Opice začaly nahlas volat, ptáci opouštěli svá hnízda a ti nejopozdilejší netopýři se vraceli na místa hřadu. Pierre se probudil na své "matraci" z listí a větví. Jako každé ráno se nejprve podíval dolů. "Ty jo, dneska ráno bych nechtěl být opilej a spadnout," řekl si pro sebe. Spal ve výšce deseti metrů nad zemí. Curupira přespávala na obdobné matraci na vedlejším stromě. Jenže v tuhle dobu už byla dávno na nohou tam dole, seděla u ohně a opékala na něm nějaké lesní plody. Pierre, kryt hustým listovím, se rychle převlékl; jako vždy na sebe hodil svou expediční košili, kvalitní hnědé kalhoty, nasadil si své trekingové boty, a pak sjel po liáně až dolů. "Ty plody bych radši snědl syrové. Promiň, ale nevypadají moc vábně, když jsou takhle... uch, spálené," řekl Pierre. "Kdybych je nespálila, zabily by tě. Syrové jsou jedovaté. Ale když je dáš nad oheň, jed vykape ven," řekla Curupira. "Hm, beztak musí být pořádný risk je jíst," řekl na to Pierre. "Jestli chceš jinou snídani, ulov si ji," zasmála se Curupira a dala mu do ruky svůj oštěp. "Ne, ne, díky, já nejsem na zabíjení zvířat," řekl Pierre. Po snídani se vydali do hlouby pralesa. Celý včerejší den strávili pátráním po tajemném savci, kryptidovi, o kterém Curupira neustále vyprávěla. Ale nedokázali jej najít. Ovšem nyní, časně zrána, nalezli v okolí tábora jeho stopy. "Tohle je nejblíž mému domovu, co zatím přišel," usmívala se Curupira a ukazovala Pierrovi stopy v rozbahněné půdě. "Vypadají jako psí. Nic zvláštního," řekl Pierre a poplácal ji po rameni. "Uvidíš, že zvláštní to zvíře je," odsekla přátelsky Curupira a vedla Pierra dál. Malý kompsognátek Lil běžel za nimi a chytal létající hmyz. "Počkej... Mám pocit, že jsem ztratila stopu," řekla náhle Curupira. "Ne, neztratilas... Tady totiž stopa končí," odpověděl Pierre a pak pohlédl do hustého křoviska. Uslyšel totiž nějaké vrčení. Před keřem se zrovna objevil Lil, chroupající mouchu. "Pozor!" zařval na něj Pierre a aby ho schválně vyděsil, hodil po něm klacek. Lil se na něj zadíval, jako by říkal: "Co po mě házíš klacek, ty darebáku?" Náhle z keře vyskočila černá šelma. Na první pohled připomínala psa svýma vysokýma, špičatýma ušima, ale měla obličej kočky. "Mitla!" vyhrkl překvapením Pierre. Zvíře skočilo po Lilovi, ale dinosaurek byl rychlejší. Roztomile pádil mezi keře a skryl se mezi nimi. Mitla, překvapená pohledem na člověka a Curupiru, zůstala chvíli stát. Pierre si ji okamžitě vyfotil. "Bože, to je úžasná fotka! To je úžasná fotka!!!" křičel jako malé dítě Pierre a hned ji chtěl ukázat Curupiře. Mitla se mezitím vzpamatovala a zase šla po Lilovi. "Ne!" vykřikla Curupira a hodila po zvířeti svůj oštěp. Nehodlala jej zabít; oštěp dopadl přímo před Mitlu, která se zalekla a vrátila se do své houštiny. "Jdeme, nebudeme ji rušit. Pojď, Lile!" rozkázala Curupira. Pierre i Lil na slovo poslechli. "To by
lo úžasné, i když docela krátké setkání... Vrátil bych se pro víc fotek," řekl Pierre. Curupira nesouhlasila. "Nemůžeme obyvatele lesa takhle děsit," řekla. Pierre mlčel. Promluvil až za chvíli: "Hele, víš, že o Mitle mluvil slavný britský dobrodruh Percy Fawcett? Ten, co se ztratil v Amazonii při hledání města Z?" Pak se trochu začervenal; Curupira přece nemohla vědět, o čem mluví. Znovu se alespoň podíval na pořízenou fotografii. Byla zkrátka úžasná.

Pauline se chystala uspat Chupacabru. Ta se tiskla k rohu klece a nepěkně se na ni usmívala. "Neboj, maličká," mluvila k ní Pauline, "za chvíli bude všechno v pořádku." Do místnosti přišel Jack. "Teď jsem vynesl koš s biologickým odpadem," řekl s úsměvem. Hned poté do místnosti přiběhl Roger. "Lidi, mám tady něco úžasnýho," říkal s velkým úsměvem, přikročil k Jackovi a ukázal mu na smartphonu video, které bylo před pár minutami publikováno na internetu. Jack okamžitě vypadal zaujatě. Pauline zatím nechala děsivě se usmívající Chupacabru být a také přišla k Rogerovi. Na videonahrávce byl jakýsi šupinatý tvor. Byl sice natočen z pořádné dálky a mezi křovisky, ale přece jen to bylo poblíž golfového hřiště a bylo na něj docela dobře vidět. "Vypadá jako nějaký ještěří muž," řekla Pauline. "Taky, že to je ještěří muž. Lizard Man," odpověděl Roger. "Docela kvalitní video. Nevypadá to jako podvrh. Ta chůze... Takhle zkrátka člověk ani žádný jiný primát nechodí," řekl Jack, "docela mi chůzí připomíná některé velké ještěry, které už jsme na svých výpravách potkali." "Natočili to v Jižní Karolíně. Co byste řekli tomu, kdybychom se tam teď podívali?" usmál se Roger. Jack se zamyslel. "Vlastně proč ne? Chupacabra počká," řekl a usmál se na Pauline. "No, snad," znejistěla Pauline. "Rogere, najdi přesné souřadnice natočení videa. Jdu připravit Cryptid Swift! Letíme hned!" rozkázal Jack a odešel z místnosti. Roger také opustil místnost. Pauline se jen podívala na Chupacabru, která na ni vyplázla jazyk. "Zůstaň," řekla tím nejhodnějším hlasem Pauline.

Jen o hodinu později přistál Cryptid Swift poblíž golfového hřiště kdesi v okrese Lee v Jižní Karolíně. Vyšli z něj Jack, Pauline, Roger a Fahad. "Těšil ses na svou první misi s páteří z meteokolosia?" zeptal se Roger. "Jo, jo, těšil, kámo," zasmál se Fahad, "jen mi chybí Akihiko." "Hm, s tím moc srandy nezažiješ. On je celý takový naštvaný," smál se Roger, "a navíc musí tu potvoru doma někdo hlídat." "Zrovna on si to užije," řekl vážně Fahad. Jack a Pauline vstoupili do lesíka. Roger s Fahadem je následovali. "Nechtěli jste si přinést megafon? Haló, Lizard Mane, kde seš? Kde se schováváš, ty darebo?" vtipkoval Roger. "Seš volnej?" zasmál se Fahad. "Já?" zeptal se překvapeně Roger. "Ne, ty. Lizard Man," odpověděl Fahad. "To nevím. Podívej se na nějakou seznamku. Třeba ho tam najdeš," odpověděl Roger. "Docela by mě zajímalo, jaký má břišáky," řekl Fahad. "Ticho!" zašeptal pronikavě Jack. V houštinách před nimi se začalo něco hýbat. "Určitě jenom nějaký králík. Nebo nějaký tvůj bývalý," řekl Roger a při druhé větě poklepal Fahadovi na hruď. "No dovol, Rogere. S Američany zásadně nechodím," zasmál se Fahad, "a s Kanaďany jako ty taky ne!" Jack si nasadil na hlavu korunku s elektrodami, jež mu měla umožnit telepatickou komunikaci s tím tvorem skrývajícím se v houští. Korunka byla napojena na krabičku, kterou si vzal ze Zhou Lenova přístroje. Opravdu se mu podařilo jakési telepatické spojení navázat. Nastavil frekvenci vln podle Chupacabry. Zvíře reagovalo! "Ukaž se. Neboj se, nic ti neuděláme. Jen se s tebou chceme seznámit," sdělil Jack kryptidovi pomocí telepatie. Zvíře pomalu vylezlo z houštiny. "No tohle..." řekl zděšeně Roger. Z opasku vytáhl laserovou pistoli. Fahad udělal to samé. Dvounohý kryptid byl celý pokryt šupinami a v obličeji měl zlý úsměšek. Ze zad mu vystupovaly trny a na každé z předních končetin měl čtyři prsty s drápy. Zprvu vypadal docela překvapeně, že vidí čtyři postavy v černých spandexových oblecích, ale pak se osmělil a s tím strašlivým úsměškem nahlas syčel. "Nechceme ti ublížit," sdělil mu telepaticky Jack. Zvíře mu odpovědělo. Něco mu sdělilo. Nebylo to v jazyce, kterému by Jack rozumněl, ale smysl výpovědi pochopil. Lizard Man tvrdil něco jako "Zmizte odsud nebo vás zabiju." Jack napřáhl ruce. Gestem ostatním naznačil, aby začali ustupovat. Lizard Man zasyčel. Všichni zrychlili tempo. Roger v poslední chvíli vytáhl fotoaparát a kryptida vyfotografoval. Teď se Lizard Man naštval. Nahlas zařval a nemotorně se rozběhl k Lovcům kryptidů. Fahad to do něj napálil z laserovky, zvíře se zastavilo a vyděšeně na ně hledělo. "Pryč!" zařval Jack. Vyběhli z lesa a zamířili k letounu. Okamžitě odletěli. "Proč jsi do něj pálil?!" řekl Jack Fahadovi. "Protože nás chtěl rozpárat," odpověděl Fahad. "Tvůj bývalý," vložil se do toho Roger. "Nech toho, Rogere! Tohle je vážná věc! Mohl jsi tomu zvířeti ublížit!" pokračoval Jack. "Tak promiň. Ale nepřišlo mi, že by ta tvá telepatická komunikace..." odporoval Fahad. "Fungovalo to líp, než jsem si myslel! Jo! Na něco jsem přišel. Na něco úžasného! Odteď můžu komunikovat s kryptidy," rozzlobil se Jack. "Kdyby ses teď slyšel," řekl Fahad, flákl s ručníkem, kterým si utíral pot, o podlahu letounu a sedl si na své sedátko. "Jacku, nejsi tou telepatií trošku posedlý?" zeptal se Roger. "Hele, tys nás informoval o existenci tohohle zvířete!" "V pohodě, Jacku. Uklidni se. Asi je toho na tebe moc," řekl Roger.

V tuto dobu byl Akihiko v tělocvičně v podzemní části základny. Uhýbal výstřelům zbraní ve zdech. Z vystřelovačů po něm pak začaly létat šurikeny. Akihiko vytáhl svou věrnou kovovou tyč a jeden po druhém odrážel. Když už ho cvičení nebavilo, opustil tělocvičnu a zamířil nahoru do kuchyně, kde si dal limonádu.

Ve středu Londýna byl zrovna doctor Brickell, nyní již definitivně propuštěný z vězení. Byl zde s jedním vojákem; momentálně byl zaměstnán ve vojenské nemocnici - v té samé, kde operoval Fahada a pomohl mu znovu na nohy. Ve stoje si četl noviny poblíž městského parku a pokukoval po holubech, kteří sbírali kousky chleba, které nadrolil ke svým nohám. "Jen se napapejte, drobečci moji," řekl až směšně vysokým hlasem a pokračoval ve čtení. V pravém uchu měl jakési zařízení. Umožňovalo mu slyšet lépe než běžnému člověku. Byl to jeho nejnovější vynález, a Brickell ho zrovna testoval. Náhle se zděsil. Pohlédl na oblohu. "Proboha, to ne!" zvolal a všichni lidé kolem na něj začali divně koukat. "Děje se něco, doktore?" zeptal se voják. "Právě jsem... slyšel... letoun, který přeletěl nad Londýnem," řekl Brickell. "Žádný letoun tu nebyl, pane. Asi se vám něco zdálo," odpověděl mu voják. Brickell se na něj ani nepodíval, hleděl na oblohu a poklepal prstem na přístroj v uchu. Voják už radši nic neříkal. "Plukovníku, okamžitě mě vezměte na základnu Lovců kryptidů! Je to nutné!" vyhrkl Brickell. "Proč?" zeptal se voják. "Protože ten leto
un letěl na jih Londýna!!! Nechápete to?!" Voják zakýval hlavou a vzal Brickella do auta.

Akihikovi zrovna zavolal Mayson. "Chcete mi říci, že Chupacabra ještě nebyla převezena?" zeptal se naštvaně Mayson během hovoru. "Jack vám slíbil, že ji odveze. Situace se jen trochu zkomplikovala - ne s Chupacabrou. Tým našel nového kryptida v Jižní Karolíně. Nebojte se, Chupacabru odsud ještě dnes odvezeme," řekl Akihiko. "Čekal jsem, že vám můžu věřit, pane Yukimuro," řekl Mayson, "koneckonců jsem na základnu přijel na váš apel." "Nevěřte mi, premiére. Ale Jackovi věřte. Něco vám slíbil, dodrží to," odpověděl Akihiko. "Proč bych vám nevěřil? Superhrdinovi z Tokia!" zasmál se premiér. "Dej už mi pokoj, kámo," řekl Akihiko a flákl s mobilem o stůl. Mayson si jen pomyslel: "Takhle se mluví s britským premiérem?", ale neměl to komu říci.

U dveří někdo zazvonil. Akihiko šel otevřít. Vypadal dost naštvaně, když spatřil obličej doktora Brickella, který se pokoušel o úsměv. "Co tady chceš, borče?" zeptal se Akihiko. "Pan Owen není doma?" zeptal se Brickell. "Ne, není. Jsem tady jenom já!" Brickell na chvíli mlčel. "Co chceš? Vodpálit tuhle budovu?" zeptal se naštvaným hlasem Akihiko. "Podívejte se, víte, že nejsem váš nepřítel... Pomohl jsem přece panu Ghazallimu a také panu Leroyovi," řekl Brickell. "Jo. Ale předtím jste mu s tím sérem pěkně zavařil," řekl stále stejným tónem Akihiko. Brickell začal trochu hysterčit. "Letí sem nějaký letoun. Se skvělým stealth systémem. Proletěl nad Londýnem, nikdo ho neviděl, byl neviditelný. Ale mířil sem! Pane Yukimuro, někdo chce asi zaútočit na základnu!" sdělil vše Brickell. Akihiko se usmál. "Ať to zkusí. Zrovna jsem trénoval," zasyčel.

Z podzemní části budovy se ozvala rána. "Dejte mi chvilku," řekl Akihiko a zabouchl Brickellovi dveře přímo před nosem. Na tílko si hodil černý spandex, popadl svou železnou tyč, zasunul laserovou pistoli do opasku a vstoupil do výtahu. Nechal se odvézt do suterénu. Kdyby mohl, zasyčel by vzteky. Jenže instinktivně věděl, že vydat jakýkoliv zvuk by bylo příliš riskantní. Mříže klece, ve které ještě před chvílí odpočívala Chupacabra, byly úplně rozervány. Chupacabra teď mohla být kdekoliv v budově! Jenže Akihiko cítil, že je blízko. Ten odporný dech se k němu vanul ze stropu. Držela se ho přímo nad ním. Vyplazovala jazyk, zlověstně se usmívala a byla připravena ke skoku...

Jak je možné, že se Chupacabra dostala z klece? Co udělají Deylin Nieto a Stephen Barry, a opravdu letěli na jih Londýna k základně Lovců kryptidů? Co teď bude s tím krvelačným monstrem? Přežije Akihiko? A co Chupacabře provedl parazit? Pokračování příště...