Lovci kryptidů 3: Zachtělo se mi telepatie (1/4)

V lednu se dali Lovci kryptidů po několika měsících zase dohromady. Ukázalo se, že paralelní dimenze, ve které byla součástí týmu i Pierrova sestra Sabine, byla vytvořena kosmickou entitou, která si říká The Father. Celý paralelní vesmír byl přitom jejím pokusem, experimentem na Pierrovi, Akihikovi a Fahadovi. The Father nakonec zlomil Fahadovi páteř a Sabine z paralelní dimenze, stejně jako zbytek onoho vesmíru, zničil. Podařilo se jej však dočasně porazit (je-li to správné slovo) s pomocí zařízení, které v paralelní dimenzi vyvinul Zhou Len a se kterým hodlal učinit jakýsi pokus s mezidimenzionálním portálem... Nyní je Zhou Lenovo zařízení tím jediným z paralelní dimenze, co stále existuje. Lovci kryptidů si ho nechali. A jak se brzy ukáže, přístroj bude mít zajímavější využití, než se dalo čekat... V minulé kapitole se Pierre vydal do Venezueli, aby se pomstil Samu Weberovi, vrahu své sestry v již jediné, původní dimenzi. Nakonec se však rozhodl, že nemá cenu Webera zabít, a tak ho a jeho přítelkyni nechal jít (co se s nimi dále stalo zjistíte ve spin-offu Nastasya Savinna and Sam Weber - The Cursed Runaways). Jack přesvědčil doktora Brickella, aby vyvinul protilátku na sérum agresivity. Pak s Pierrem odletěl do Amazonského deštného pralesa, kde se prý nachází někdo, kdo mu pomůže se vším se vyrovnat...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZACHTĚLO SE MI TELEPATIE, ČÁST PRVNÍ:

Bylo teplé únorové ráno. Ještě stále byla tma. Jeden londýnský rezident právě vycházel ze svého domu. Zamykal dveře a přitom po očku hleděl do otevřeného kufru a kontroloval, zda má všechno na svou osmihodinovou směnu. Pomalu kráčel dolů po schodech před domem a rozhlížel se po silnici, kterou se chystal přejít. Už se chystal vyrazit, když tu náhle se na silnici přiřítila pěkně velká dodávka. Vyskočili z ní dva pořádně udělaní chlapi a vytáhli z auta velkou krabici. Muž na ně překvapeně hleděl, oni si ho však vůbec nevšímali. Jen si povšiml příšivky na jejich oblecích; byli ze CIA. Muž se sám pro sebe pousmál a dal se do pochodu. Bylo mu jasné, že Američané zase něco přivezli Lovcům kryptidů, kteří měli základnu naproti mužova domu. Chlapík si jen říkal, jak je skvělé mít za sousedy hrdiny, kteří už dvakrát zachránili svět a kteří se vydávají na ty nejúžasnější a nejbláznivější mise, jaké si kdo dokáže představit. Náhle se z přenášené krabice začaly ozývat skřeky. Tuhla při nich krev v žilách. Muž se otočil a úlekem se kousl do rtu. V krabici bylo přenášeno nějaké zvíře, a jistě bylo dosti nebezpečné. "Sakra, ona už se probrala!" řekl jeden z přenašečů. "To je dost blbý... Byl bych nerad, kdyby se nějak probojovala ven," odpověděl ten druhý.

V podzemní části základny Lovců kryptidů mezitím seděli na židlích Jack a Fahad. "Kdyby to bolelo..." řekl Jack. "Začnu řvát," zasmál se Fahad. Jack mu podal jakousi korunku s několika elektrodami. Byla napojena na zvláštní zařízení, krabici obsypanou dráty, ze které vyčníval kužel s dírkou ve špičce. Šlo o Zhou Lenovo zařízení z paralelní dimenze. To samé zařízení, jež dokázalo vtlačit zpět do portálu The Fathera. "Věř mi, Jacku, mít zlomenou páteř bylo stokrát horší, než bolest hlavy," dodal ještě Fahad. Jack připojil drát z korunky k přístroji a spustil ho. "Dobrá, Fahade," řekl, "zeptám se tě teď, jak se to má s Brickellovou 'tyčkou' z meteokolosia, kterou máš v páteři." Fahad pokýval hlavou na znamení souhlasu. Jack si také nasadil korunku s elektrodami, zavřel oči a začal se soustředit. Stejně tak Fahad. Chvíli proti sobě seděli. Po dvou minutách si oba korunky sundali a řekli jeden druhému své dojmy. "Tak nejprve ses mě ptal na tu 'tyčku'," řekl Fahad. Jack se začal podezřele usmívat. "Nebo... Ehm... Snad ne?" znejistěl Fahad. "Nejprv jsem se tě zeptal, co jsi měl k večeři," řekl se širokým úsměvem Jack. "Uzenou rybu," odpověděl Fahad. Oba se začali huronsky smát. "Tak tuhle otázku jsem nepostřehl, kamaráde," řekl Fahad. "Ach jo... A já myslel, že to zařízení bude fungovat," odpověděl Jack. "Přesto mám pocit, že se mi na chvíli v hlavě vybavil takový pohled na tebe... Na vteřinku, možná na míň než vteřinku, jsem se jako by tvýma očima díval na svou ruku a něco na ní viděl... Bylo to lesklé. Ale víc si nepamatuju," řekl Fahad. Jacka to velmi překvapilo. Postavil se. "Cože jsi to viděl?" zeptal se. "Teď jsem ti to řek," odpověděl zmateně Fahad. "Je pravda, že se mi na chvíli vybavilo, že v té děsivé paralelní dimenzi jsem s Pauline nejen chodil... Vzali jsme se tam... A já, když jsem se dostal do těla svého dvojníka, jsem viděl, že on, nebo já, nosil snubní prsten," začal vše vysvětlovat Jack. "Myšlenka byla asi tak silná, že jsem ji postřehl," řekl Fahad. "To je úžasné. To ale znamená, že ten přístroj funguje!" vykřikl nadšeně Jack. "Dokážu s jeho pomocí přenést svou myšlenku do hlavy někoho jiného... Jen tak myšlenka musí být silná, snad... Snad musí být spojená s něčím emočně... Heh, zajímavým," dodal Jack. "Jenže já tu myšlenku sotva zachytil," namítnul Fahad, "jak chceš ovládnout telepatii, když sotva dokážeš přenést do něčí hlavy myšlenku, kterou si do ní ani přenést nechtěl?!" Do toho se ozval zvonek. Jack se usmál. "Existuje jedno zvíře, které mi s tím pomůže," odpověděl tajemně Jack. Fahad se zvedl ze židle. Vrhnul na Jacka překvapivý pohled. "Ano, vím co si myslíš, a teď na to telepatii nepotřebuju. Někoho tu ubytujeme."

Po dvaceti minutách už byla v podzemní části budovy ona velká krabice. Svalouši seděli v rohu místnosti a utírali si pot. Pauline vložila do díry v krabici uspávací pistoli a dala přenášenému zvířeti dávku anestetik. "Zaberou rychle. Bude spát jako zabitá," řekla Pauline Jackovi. Ten přistoupil ke krabici a zaposlouchal se do těžkého oddechování tvora uvnitř. Výtahem do místnosti přijeli Akihiko a Roger. "Tak co kovová páteř?" řekl Akihiko Fahadovi a plácl ho po zádech. "Hele, pozor, ty jedno zvíře," zasmál se Fahad a chytl přátelsky, ale silně Akihika za rameno, "ještě mi ji zlomíš!" "Neboj, Akihiko už dlouho neposiloval... Však taky vidíš ty jeho plandající bicepsy," vložil se do toho Roger. Akihiko se snažil hrát uraženého, ale nakonec propukl v hlasitý smích. Po třech minutách Jack otevřel víko přenosného boxu. "Můžete blíž," řekl ostatním, "už spí." V přenosném boxu ležela Chupacabra. Nahlas oddychovala. Při spánku se každý sval na jejích zádech pohyboval, krk se jí prohýbal, děsivě velké oči měla zavřené. Jack pomalu sáhl na její přední končetinu, ze které vystupovaly žíly. "Je v pořádku," řekl Jack, "teď ji přeneseme do klece. A připravíme na experiment."

Nitrem Amazonského deštného pralesa ve státě Amazonas v Brazílii procházely dvě postavy. Jednou z nich byl muž oblečený v expediční košili s hnědým batohem na zádech, tou druhou lehce oblečená blonďatá lesní dívka, oblečená pouze do listí, a s malým dvounohým zvířátkem držícím se pevně jejího levého ramene. Byli to Pierre Leroy a Curupira. "Nádherné ráno, že?" řekl Pierre a vtáhl do sebe hustý, teplý vzduch. "Ano," odpověděla jednoduše Curupira. Komps
ognátek Lil ze sebe vydal roztomilý zvuk, kterým bylo zakručení bříška. Oba se rozesmáli. Lil zapískal, jako by se snažil říci, že za to nemůže, že už má hlad. "Tohle je paráda," řekl Pierre, "jak dlouho už tady jsem? Týden, dva? Já ani nevím... Nepočítám dny. Poprvé v životě nemyslím na minulost ani na budoucnost... Jack měl pravdu. Pobyt v tomhle ráji mi pomůže." Curupira se zastavila u stojatého jezírka a vylovila z něj malou rybku. "Nechceš ji snad sníst syrovou, že ne?" zděsil se Pierre. "Já ne," pousmála se lesní dívka a hodila rybku do vzduchu. Lil seskočil z jejího ramene a při svém akrobatickém kousku po rybce chňapl a spolkl ji. Pak zase zapískal a hrdě se vyprsil. "Ten si toho o sobě nějak moc myslí," řekl Pierre a dřepl si k Lilovi. Začal ho drbkat na hlavičce, což se malému dinosaurkovi moc líbilo. Jako kočička začal otáčet hlavu na stranu a zavíral očka. Pierre se mezitím podíval na Curupiru, která si prohlížela okolí. Zkoumala každý pohyb v lese. Zajímal ji každý padající list. Každý stín na sluncem kropenatě ozářené lesní půdě. "Myslíš, že si v tomhle lese sama?" zeptal se Pierre. Pak se za otázku trošku styděl, protože se bál, že se dotkl nějakého citlivého tématu. Ale Curupira ji dobře pochopila. "Asi ano," řekla, "žádné další zástupkyně mého druhu jsem tu nenašla." "Liší se tvůj život nějak od toho v té druhé dimenzi?" zeptal se Pierre. "Ne," řekla s kouzelným úsměvem Curupira, "všechno je tu stejné." "Taky mi to tak přijde," odpověděl Pierre a dál drbkal Lila na hlavičce a na krku. Mysl Curupiry z paralelní dimenze se sice přenesla do její dvojnice v tomto světě, již jediném existujícím. Ale jinak zde nebyla žádná změna. The Father si s Curupirou rozhodně nepohrával. Pierra jen hluboko v mysli děsilo, že svou novou kamarádku získal díky tomu, že byl nalákán do paralelní dimenze existencí své jinak již zemřelé sestry... Snažil se však na takové věci nemyslet. Již se mu podařilo opustit myšlenky na Sama Webera, na The Fathera, na Sabine, kterou tolik miloval... Ale také pomalu začínal zapomínat na svou přítelkyni Kate. Myslel na ni čím dál méně. A čím více času trávil procházením lesa s Curupirou, tím víc v myšlenkách Kate opouštěl. Ani si to neuvědomoval. Jenže ke Curupiře ho rozhodně nic netáhlo. Byla to zkrátka kamarádka, a navíc ani nebyla člověkem. Někdy se mu dokonce zastavovalo srdce děsem, když pozoroval ta její chodidla, obrácená o 180°, takže vlastně směřovala dozadu. Zvlášť, když spolu někde seděli a ona si protahovala prsty na nohou, připadal si opravdu zvláštně. Zase se dali do pohybu a zaměřili se na skupinku chlupatých ptakoještěrů, kteří se zrovna shromáždili na větvi jednoho stromu. Curupira vydala z hrdla pískavý zvuk; snažila se napodobit její volání. A ptakoještěři odpovídali. Takto si Curupira povídala s ostatními obyvateli lesa, jejichž ochraně byla zasvěcena. "Chtěla by ses někdy setkat s nějakou další... ehm... Curupirou?" zeptal se přitom Pierre. "Ráda," odpověděla, "ale žádné tu nejsou." "Předtím, než jsi přišla o... ty ostatní... to... jste byly všechny holky?" zeptal se trochu stydlivě Pierre. "Jo," odpověděla Curupira. "Ty snad nejsi holka?" zeptala se ho. Pierre na ni hleděl s otevřenou pusou. Byl trochu udiven. "Obávám se, že ne," řekl. "Divný," odpověděla Curupira a dál si pískotem povídala s ptakoještěry. Pierre byl trochu rudý z toho, že se tak hloupě ptal. A tak rychle změnil téma: "Jak ses naučila jejich jazyku?" "Je strašně lehké povídat si s letouny jako jsou tihle," usmívala se Curupira. "Zkus to taky," dodala a začala Pierra učit všelijaké zvuky. Pierrovi se to moc líbilo, učil se, jak komunikovat s ptakoještěry! Pobyt v Amazonii si moc užíval...

Na pobřeží Mexického zálivu se to štosovalo lidmi. Děti si hrály na pláži jako divé, rodiče je čas od času okřikovali, mnozí se slunili, někteří si četli... Byl tu stovky a tisíce lidí na dovolené. Daleko na obzoru se čas od času vyrýsovala výletní loď. Racci poletovali nad pláží a hledali zbytky jídla, kterými by se mohli nasytit. Kousek dál od toho humbuku ležely v plavkách na lehátku dvě ženy a líbaly se. Byla to agentka Kentová a její přítelkyně Amanda Lyonsová. Náhle zazvonil mobil. Ozvala se znělka animovaného seriálu X-Men z 90. let. "Promiň, zlato. Zase volají z práce," řekla agentka Kentová, nasadila si černé brýle, zvedla se z lehátka a vzala telefon. "Kdo mě to zase ruší, když jsem na dovolené?" řekla ostře a vtipně zároveň Kentová. "Tady Jack Owen. Moc se omlouvám, ale potřebuji s vámi mluvit," ozvalo se z telefonu. "Ach ti chlapi," řekla Kentová a její přítelkyně se nahlas zasmála. "Začínáme s naším experimentem," řekl Jack, zatímco v londýnské základně Lovců kryptidů stál u klece se skřekající Chupacabrou, "hodláme s pomocí Zhou Lenova přístroje zjistit něco o telepatii. A popřípadě ji ovládnout." "Už jste mi o tom říkal, ale pokračujte... Zaujal jste mě," odpověděla agentka a začala pochodovat po pláži. "V posledních pár týdnech jsem sestrojil takové dva přístroje, které si člověk dá na hlavu, napojí je na Zhou Lenovu mašinku a podaří se mu telepaticky komunikovat s tím druhým... Zatím to moc nefungovalo, drobného úspěchu jsme já a Fahad Ghazalli, kterému se mimochodem po operaci daří dost dobře, dosáhli až dnes ráno. Ale už máme Chupacabru," pokračoval Jack. "No konečně. To teda mým kolegům trvalo, než ji odchytili... Nezlobíte se snad, že zásilka přišla až teď," řekla na to agentka. "Vůbec. Chápu, že odchytit kryptida jako je Chupacabra musí být extrémně těžké," odpověděl Jack. "Víte, kolik papírů jsem musela vyplnit? A to soukromé jednání s portorickou vládou... Fuj, jsem ráda, že už mám dovolenou. Kolik času jsem tam strávila vyjednáváním," řekla agentka. "Telepatické schopnosti Chupacabry* nám jistě mohou pomoci. Hodlám teď jednu z těch dvou korunek umístit Chupacabře na hlavu a začít se s ní dorozumívat. Na Zhou Lenovo zařízení máme napojený notebook. Uvidíme tam veškeré telepatické vlny, a budeme jim moci porozumět. Agentko, teď se konečně dozvíme něco o telepatii. A o Chupacabrách. Takže... díky za to, co jste udělala. Chápu, že ta jednání byla dlouhá. Ale jsem vám nesmírně vděčný," řekl Jack. Pak se spolu rozloučili...

Chupacabra seděla v kleci a nenávistně hleděla na Jacka a ostatní Lovce kryptidů. "Je tohle správné?" pošeptal Akihiko do ucha Fahadovi. "Myslím, že Jack ví co dělá," odpověděl Fahad. "Trošku se bojím, že by se mohlo stát něco, čeho budeme litovat," řekl mu na to Akihiko. "Já taky," usmál se Fahad, "věř mi, kámo, jsem stejně vystrašenej jako ty." Roger nasadil na teleskopickou tyčku korunku s elektrodami, vsunul ji do klece a opatrně ji dal Chupacabře na hlavu. "Neboj," řekl jí, "nebude to bolet. Ničeho se neboj." Říkal to neuvěřitelně dobrým hlasem. Vždyť také Roger často pečoval o malého Tatzelwurma. On věděl, jak mluvit se zvířaty. Pak náhle všichni něco ucítili. Něco v mysli. "Páni," řekl Jack, "to je síla." Myslí jim proběhlo něco zvláštního, velmi neurčitého, snad pocit zděšení smíšený s ostrým, pichlavým "zvukem", který však nebyl zvukem, ale zkrátka myšlenkou. Chupacabra
k takové telepatické vlně nepotřebovala žádný přístroj. Byla jí odjakživa schopná. Jack si nasadil korunku a zapojil ji do přístroje. Pauline a Roger začali sledovat vlny na notebooku. Jack si sedl před klec a zavřel oči. Myslel na jedinou věc. Plně svou mysl soustřeďoval na Chupacabru. Zvíře nejprve nahlas syčelo a skrze klec natahovalo po Jackovi ostré drápy, ale po chvíli se uklidnilo. Také zavřelo oči. V místnosti bylo ticho. Na notebooku se začaly objevovat telepatické vlny. Pauline se musela držet. Nejradši by vyskočila a Jacka objala. Protože právě teď se mu něco podařilo. Podařilo se mu navázat telepatické spojení s kryptidem! Jack byl ponořen hluboko ve své mysli.

Ocitl se v jakési místnosti. Byla malá, měl v ní velmi klaustrofobický pocit. Ano, tak se teď Chupacabra cítí. Dává mu o tom vědět. Jack myslel na brzkou svobodu. Na to, jak se zdi místnosti hroutí, jak se venku rýsuje teplý, vlhký prales. Jenže zeď se zase začala stavět. Jack ji opět zbořil, ještě rychleji než předtím. Ukazoval rukama na prales, který měl znamenat svobodu. Snažil se jí naznačit, že bude zase volná. Že tohle je dočasné. Ale zeď se zase postavila. A on ji zase zbořil. Najednou ucítil, jak ho něco drží ve spárech. Začal křičet. Drápy procházely celým jeho tělem. Z ran stříkala krev. Měl pocit, že ji něco pije. Cítil, jak jazyk s ostrými výrůstky objímá celé jeho tělo, saje krev a dusí ho. Před zeď přiletělo zrcadlo a začalo před ní levitovat. A on v něm viděl svůj nový zjev. Nebo spíše Chupacabru. Jejímu rozhořčenému, zuřivému výrazu naprosto rozuměl.

Otevřel oči. A začal se třást. Chupacabra se rukama držela klece a vydávala ze sebe děsivé skřeky. Jack hleděl do jejích očí. Úplně ho hypnotizovaly. Snažil se od nich odtrhnout zrak, ale nešlo to. Ona ho měla! Jack chtěl křičet, ale nemohl. Ostatní měli pocit, že má nějaký záchvat. Akihiko k němu přiběhl a sundal mu korunku. Jack padl na zem a hystericky se chytal za hlavu. "Proboha, Jacku!!!" řval Akihiko. Dotkl se ho, ale Jack vyletěl jako divý a chytil Akihika pod krkem. Mocně sevřel, ale japonský bojovník byl silnější. Stiskl svými prsty Jackovu tvář a ten se probral. Zase spadl na zem. Pauline k němu přiběhla, on se postavil a objali se. Pak se Jack obrátil na Akihika a s hlasitým oddechem mu poděkoval za záchranu. Chupacabra stála v kleci a šklebila se na ně. "Ona mě ovládla... Proboha, na chvíli mě ovládla... Je strašně silná... Její telepatické schopnosti jsou strašně silné. Tohle nebude tak lehké," řekl Jack. "Nechceš ten experiment radši ukončit? Než se stane něco strašného?" zeptal se Akihiko. "Ne, tohle je teprve začátek," řekl Jack. Pak se podíval na data, která zůstala v notebooku. Na tváři se mu konečně vykouzlil úsměv. "Teď nemůžeme přestat," řekl, "protože to, na co jsme právě přišli, je naprosto úžasné."

* - Chupacabra je schopna telepatické komunikace, viz 1. kapitola 3. série - Ztělesnění noční můry

Jak bude Jackův experiment s telepatií pokračovat? Pokusí se opět navázat telepatické spojení s Chupacabrou, i když nyní ví, že je to nebezpečné a že by jej krvelačná nestvůra mohla aspoň na chvíli ovládnout? Jaká konkrétní data Lovci kryptidů získali a jak je využijí? A co také bude s Pierrem a Curupirou v Amazonském deštném pralese? To a mnohem víc se dozvíte příště...