Poslední popisek hada jsem napsal 13. prosince, je tedy na čase se k těmto článkům vrátit... Tentokrát se seznámíme s velice zajímavým zemězmijem Bibronovým. Zemězmijové jsou sami o sobě dosti zajímaví hadi...
Latinský název: Atractaspis bibronii,
Rozšíření: střední a jižní Afrika,
Velikost: 30 až 70 centimetrů.
Do rodu Atractaspis (zemězmij) patří 15 až 22 druhů; záleží na tom, jak jsou klasifikovány. Někteří herpetologové počítají méně, jiní více druhů do tohoto rodu. Zemězmij Bibronův je však nepochybně jedním z jeho zástupců. V angličtině má tento had spoustu jmen, nejčastěji se v nich však objevuje sousloví "stiletto snake" či "mole viper", tedy krtčí zmije. Samozřejmě se nejedná o zmijovitého; zemězmijové patří do čeledi Lamprophiidae (nemá český ekvivalent), do níž se řadí jedovaté i nejedovaté druhy hadů (například mnozí hadi, kteří byli dříve považováni za užovkovité). Zemězmije Bibronova poprvé popsal skotský zoolog Andrew Smith roku 1849 a pojmenoval jej podle Gabriela Bibrona, francouzského herpetologa, který se účastnil expedice Morea na Peloponésu... Zemězmij Bibronův se vyskytuje ve střední a jižní Africe; setkáme se s ním ve středu Namibie, na východ na severu Jihoafrické republiky a v sousedních státech, a na východě kontinentu přes Tanzanii a Keňu až na samý jih Somálska. Podle některých zdrojů se však vyskytuje i v dalších zemích střední Afriky, kupříkladu v Demokratické republice Kongo. Je to poměrně malý hrabavý had. Žije hlavně v savanách a trnitých buších, ale nedělá mu problém přizpůsobit se pouštním podmínkám; vždyť také žije v poušti Namib. Tělo je válcovité a je tmavě hnědé. Břicho je špinavě bílé a na dotyk velice hladké. Má zakulacenou hlavičku s prodlouženým nosním štítkem, který využívá při hrabání v zemi. Stejně tak mu při hrabání pomáhá ocas zakončený ostrým trnem. Je to samozřejmě jedovatý had, a svůj jed používá k zabíjení malých savců, plazů a žab... Zemězmijové jsou nechvalně proslulí tím, že se s nimi těžko pracuje. Je totiž těžké je uchopit. Pokud člověk chytí zemězmije za hlavou, která je velmi malá, může had prostrčit jedový zub či jedové zuby mezi rty, pohnout hlavou do strany nebo dozadu a zakousnout se do prstu. Dokonce i když se ho člověk nedotkne a jen třeba přiblíží ruku k jeho hlavě, had zaútočí, a opět může uštknout i směrem vzad. Je-li člověk uštknut, měl by okamžitě do nemocnice. Jed je poměrně toxický a způsobuje otoky, intenzivní bolest, dokonce i nekrozu (odumírání tkání). Had ho ale na člověka používá jen v sebeobraně. Je však nepříjemné na takového hada stoupnout. Jde nicméně o noční druh; na povrchu se obvykle objevuje po setmění, což redukuje šanci, že by se s ním člověk náhodou setkal... Jde o vejcorodý druh, který snáší snůšku o 6 až 8 vejcích. Rozhodně není nijak ohrožený, ba naopak, v některých částech východní Afriky je docela běžný.
Příště vodnářka pruhovaná!
Žádné komentáře:
Okomentovat