Lovci kryptidů 3: Pierrova pomsta (1/3)

Lovci kryptidů byli několik měsíců rozděleni. Jackův tým působil v původní dimenzi, zatímco ten Pierrův si za domov zvolil tajemnou paralelní dimenzi, ve které žila Pierrova jinak již zemřelá sestra Sabine. Ale jak se v minulé kapitole ukázalo, celá paralelní dimenze byla vytvořena neuvěřitelně mocnou kosmickou entitou The Father jen proto, aby na Pierrovi, Akihikovi a Fahadovi dělala experimenty. A konečným experimentem, který na Pierrovi provedla, byla další ztráta jeho milované sestry... Při děsivém souboji s The Fatherem, kterého se nakonec podařilo s pomocí Zhou Lenova zařízení zatlačit do mizící paralelní dimenze, byla Fahadovi poraněna páteř. Zřejmě už nikdy nebude chodit... Šestičlenný tým Lovců kryptidů, tvořený Jackem, Pierrem, Pauline, Akihikem, Fahadem a Rogerem, se dal po měsících zase dohromady... Pierra však další ztráta sestry velmi zasáhla. Navíc je nyní nucen žít v původním světě, tom jediném, ve kterém byla Sabine zabita Samem Weberem. A ve kterém se při své mírné nestabilitě může změnit v zabijácké monstrum, jež je výsledkem experimentů se sérem agresivity, které kdysi na Pierrovi nechal dělat Deylin Nieto... Jen krátce po skončení událostí předchozí kapitoly Pierre myslí na jediné. Na svou sestru. A jak se dozvíme, také na toho, kdo ji zabil...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: PIERROVA POMSTA, ČÁST PRVNÍ:

Pierre seděl na posteli ve svém pokoji. Na původní základnu Lovců kryptidů byl zvyklý. Přestože paralelní dimenze mu byla milejším domovem, cítil se zde bezpečně. Měl rozhořčený výraz. Držel v rukou fotografii sebe a Sabine, pořízenou v době, kdy spolu jako rošťácký bratr a jím často otrávená sestra chodili na střední školu. Pomýšlel na vše, co ztratil. Uvědomoval si, že svět už nikdy nebude jako dřív. Všechno se vyvíjí. A během svého života o Sabine přišel. Přemýšlel, zda to bylo jen jednou či dvakrát. Zda Sabine v paralelní dimenzi byla opravdu tou milovanou sestrou, po které tak dlouho toužil. Bohužel ta osoba byla součástí The Fatherova experimentu, a Pierre si připadal zrazen. Ale vyrovnat se s tím, že třeba ztratil jen jednu Sabine, pořád nebylo jednoduché. Rozčilení způsobené neustálým přemítáním o její smrti, o tom, jak se s ní v realitě nemohl rozloučit, v něm vyvolávalo vztek. Musel se pořádně držet. Z očí mu tekly slzy, které kapaly na jejich fotografii. Žíly v jeho rukou zelenaly. Pierre si zakryl obličej. Pevně se držel za čelo a snažil se ovládnout to monstrum, které v něm vyrostlo. V životě si nedokázal představit, že zažije tolik bolesti. Když Lovci kryptidů začínali, když byl tým tvořen pouze jím, Jackem a Sabine, byl Pierre vtipálkem. Všechno byla legrace. Pátrání po kryptidech byla zábava. Ale kde ten vtipálek, ten strašpytel, kterého měli všichni rádi, skončil? Na svou mrtvou sestru se tak upnul, že se začal opíjet, dostal tým několikrát do smrtelného nebezpečí, bylo na něm vyzkoušeno sérum agresivity... Přesto se Pierre snažil udržet se. Zůstat stát. Být sám sebou. Paralelní dimenze byla pro něj rájem. Bylo tam vše, po čem kdy toužil. A teď je to všechno pryč... Ta Sabine z paralelní dimenze byla jeho sestrou. Nepochybně. Znovu se s ní setkal! Měsíce spolu lovili kryptidy. Jenže teď je to všechno pryč. Nemá jedinou fotografii, nic. Všechno se to vypařilo. Pierre už Sabine nikdy neuvidí... Jakkoliv The Father jeho touhy vytáhl z jeho hlavy, jakkoliv se mu do mysli dostal, to bylo Pierrovi jedno. Pomýšlel na toho, kdo ho o Sabine připravil v realitě. Jeho hlavou neustále prolétávaly myšlenky na Sama Webera. Na toho odporného zrádce, který se k Lovcům kryptidů kdysi přidal, kryt pláštěm fanouškovství. Měsíce na to Sabine přišla o život jeho rukou v kanadském Yellowknife. Přestože si Pierre dobře pamatoval, že byl minulý rok v červnu v bitvě u Granady v Nikaragui Weber smrtelně zraněn, nedokázal uvěřit, že by byl mrtvý. Vždyť v době, kdy byl Weber Ngoyovou pravou rukou, se z něj stal jakýsi hybrid. A pokud opravdu dosáhl jezera Nikaragua a umožnil vodě, aby zregenerovala jeho z části slizem tvořené tělo, žije. Weber je možná naživu, ale nezaslouží si to. Pierre vstal z postele, vyrazil z místnosti, zabouchl za sebou dveře, a v podzemní části základny začal pátrat jako divý po tom ohavném člověku. Seděl u počítače a projížděl záznamy, ke kterým by jinak měly přístup jen tajné organizace. Po desítkách minut Pierre až zvířecky zavrčel. Podařilo se mu najít jen deset dnů starou fotografii, kterou pořídilo několik německých turistů, kteří si zajeli do Venezuely. Na fotografii, již jedna z turistek vyvěsila na svém facebookovém profilu, stál Sam Weber. "Na fotografii je s námi pohostinný Max Ilves," tvrdila ve svém příspěvku. Max Ilves je Sam Weber. Pierre nenávistně hleděl na jeho obličej a svíral pěst, která zlostí zelenala...

V tuto dobu se čtyři členové týmu nacházeli několik mil od základny v Londýně. Dělali společnost zraněnému Fahadovi v jedné anglické vojenské nemocnici. Fahad ležel v bezvědomí na lůžku. Jeho stav byl stabilizovaný, ale jeho zranění na páteři byla neléčitelná. Už přes týden všichni doktoři tvrdili, že páteř ani nepůjde operovat. Fahad se za tu dobu probudil jen třikrát. Jack, Pauline a Akihiko stáli v jeho pokoji. Dívali se na spícího Fahada. "Je to houževnatej chlap," řekl Akihiko po chvíli mlčení, "a byl bych hrozně rád, kdyby se z toho dostal. Potřebujeme ho. Na světě není moc lidí jako Fahad." Pauline jen pokývala hlavou. "To, jak se postavil The Fatherovi, bylo hrdinské," řekla. Na víc teď neměla. Dívat se na zuboženého Fahada jí hnalo slzy do očí. Jack se podíval na své hodinky. "Myslím, že Fahad má ještě naději. Vážně. Teď by měl přijít někdo, kdo mu pomůže," řekl Jack tajemně. Pauline s Akihikem se na něj nechápavě podívali. Jack vyšel z místnosti a oni jej následovali. V chodbě se objevila eskorta britských vojáků. Vedla plešatého muže s brýlemi a šedivou bradkou. Jen se jemně podíval na Jacka a hned zase sklopil oči. "Ale to je přece... Larry Brickell," řekl naštvaně Akihiko. Násilně chytil Jacka za rameno a stiskl. "Tenhle chlap dělal pomocníka Deylinu Nietovi. Vyvinul to zatracený sérum, který testovali na Pierrovi... A ty ho jako... Vyvedeš z vězení? Děláš si ze mě srandu, kámo?!" syčel Akihiko. "Uklidni se. Ano, podařilo se mi dostat ho z vězení ve Státech. Ano, žádám si jeho pomoci. Tenhle chlap je expert. Vytvoří něco, co umožní Fahadovi zase chodit. Spraví mu páteř. Jestli udělá nějakou blbost, ti chlapi kolem něj ho zastřelí..." odpověděl docela klidně Jack. "Věř mi, Brickell je expert. A jak víš, byl jediným z Nietova týmu, kdo všeho litoval. Nemáme tady před sebou psychopata. Máme tu pomocníka," dodal ještě Jack. Pak přišel k Brickellovi a podal mu ruku. "Pane Owene," řekl docela nesměle Brickell a zahleděl mu do očí. "Zpytujete svědomí, doktore?" optal se Jack s úsměvem. "A před Vámi se pýřím," usmál se Brickell. Jack jej zavedl k spícímu Fahadovi. "Můžete začít svou práci, doktore," řekl Jack a předal Brickellovi veškeré informace, rentgenové snímky a vše ostatní. "Dejte mu šanci zase chodit," usmál se ještě a odešel z místnosti.

Roger byl nyní jediným členem týmu, který byl v základně. Seděl v hlavní místnosti a díval se na Válku o planetu opic. "No tak, Ceasare, běž! Sakra, běž! Ta lavina tě smete!!!" řval Roger, kte
rý celý film strašně prožíval. Najednou uslyšel tlumený kašel. Děsně se vylekal a vyskočil z gauče. Obrátil se na malého Tatzelwurma, který seděl za gaučem. "Teda, ty mě děsíš... Zrovna tahle scéna je tak napínavá, tak mě neruš, ty jeden malý uličníku," řekl mu Roger. Jenže Tatzelwurm se na něj díval s vyboulenýma očima. Něco s ním nebylo v pořádku. Z tlamy mu tekly sliny. "Proboha, ne..." řekl Roger, přeskočil gauč a zvedl malého Tatzelwurma. Ten se sotva hýbal. Opět zakašlal. "Co je ti, kamaráde? Co je ti?!" mluvil naň Roger a hladil jeho černou srstí porostlá záda. Položil ho na gauč a otevřel mu tlamu. Uvnitř byla úplně zpěněná. Tatzelwurm byl jistě nemocný. Roger stál před obtížným úkolem. Musí malému Tatzelwurmovi pomoci. Ale jak?

Pierre stál na prašné cestě a pohlížel na nekonečné močály, rozléhající se až k horizontu. Přiletěl do venezuelských Llanos. Ne proto, aby obdivoval stádečka kapybar, která lemovala břehy močálu, nebo aby chytal pětimetrové anakondy, jež se zde prý vyskytují. Na okraji městečka Socopó, které na jihu a východě lemovaly tropické bažiny, měl stát hotel. A právě v něm měl Pierre najít Maxe Ilvese. A pomstít se mu.

Okolo šesté hodiny odpolední vstoupil do hotelu Estrella Plateada. Byl to malý, tříhvězdičkový hotel, v jehož přízemí se nacházel bar. Pierre měl na hlavě klobouk a černé brýle, takže vypadal trochu jako kovboj. Pozorně si prohlédl bar. Sedělo zde pár pořádných chlapů. Popíjeli alkohol. Nikomu z nich nebylo vidět do obličeje, ale všichni to byli statní Venezuelci, o tom nebyl pochyb. Sama zde zatím neviděl. Pierre si sedl k pultu a objednal si pivo. "Pivo je hořké. Jako život," řekl mu usměvavý barman s černým knírkem. "Mohl bych se tu ubytovat?" zeptal se Pierre. "Jistě. V prvním patře mám pořád volné pokoje," odpověděl barman, zřejmě i majitel hotelu. Pierre se usmál. "Potřeboval bych jen malý pokoj," řekl Pierre. "Ten nejmenší Vám nedám, je už obsazený jedním mým pracovníkem," zasmál se nevinně barman, "takový Evropan, říkal, že přijel ze střední Ameriky. Byl nezaměstnaný. Ze střední Ameriky, povídám. Ovšem on je Estonec." Pierrovi se vztekem rozšířily zorničky. Naštěstí to přes černé brýle nebylo vidět. Měl chuť popadnout barmana za límec a vytřepat z něj všechny informace o Samu Weberovi. Ovládl se však. Jen zakýval hlavou. Sam Weber je tady. Možná je v budově právě teď! Barman na chvíli odešel. Pierre popíjel pivo a koutkem oka pozoroval tři kovboje, kteří hráli karty u kulatého stolu. Najednou do baru vešla bledá Evropanka, nejspíše Ruska. Elegantně si přes hlavou přehodila záclonu, jež kryla vstup do skladu beden s alkoholem. "Nastasya!" ozvalo se náhle ze skladu. Do místnosti vletěl chlap v klobouku. Jediný pohled na něj Pierra znechutil, rozčilil a naštval. Ruska se na něj otočila, usmála se na něj a odstrčila ho od sebe. On jí pořád něco říkal a ona se pořád tak zvláštně usmívala... Sam Weber flirtoval se svou přítelkyní, aniž by si byl vědom, že ho ze vzdálenosti jen pár metrů sleduje jeho největší nepřítel.

Po chvilce si Nastasya stoupla za pult a nalila whisky nějakému nově příchozímu. Zřejmě teď měla směnu - střídala toho předchozího barmana. Pierre si všiml, jak mává na Webera, mířícího po schodech do prvního patra, do svého pokoje. "Max," řekla tiše a poslala mu pusu. Pierre byl znechucen, když to viděl. Zatímco se Nastasya věnovala dalším hostům baru, přikráčel Pierre ke schodům. Ještě jednou si prohlédl celý bar. Nikdo si ho nevšímal. Pierre sáhl do kapsy. Ohmatal rukojeť pistole. Zlověstně se usmál, pln zuřivosti a touhy po pomstě. Pak odkráčel do prvního patra. Najít Weberův pokoj nebylo složité. Za jedněmi dveřmi se ozýval zpěv. A navíc v estonštině. Pierre si za ně stoupl a vytáhl pistoli. Byl připraven...

Co se stane nyní? Zabije Pierre vraha své sestry, Sama Webera? Jak je vůbec možné, že Weber přežil zranění, jež utržil v boji v Granadě? A nestává se vlivem pomsty z Pierra ještě větší netvor? Pokračování příště...