Lovci kryptidů 3: Zachtělo se mi telepatie (2/4)

V minulé části jsme se dozvěděli, že agentka Kentová zařídila Lovcům kryptidů dovoz krvelačného monstra z Portorika - Chupacabry. Jack se již nějakou dobu zabývá zkoumáním Zhou Lenova zařízení z paralelní dimenze - toho zařízení, které zatlačilo entitu, která si říká The Father, zpět do zanikajícího paralelního světa. The Father vytvořil paralelní dimenzi z představ a ideálů Pierra, Akihika a Fahada, a do jejich myslí se dostal pomocí telepatie... Zařízení jej dokázalo porazit... A jak se nyní ukazuje, dokáže umožnit Jackovi telepatické spojení s Chupacabrou, kryptidem, s jehož telepatickými schopnostmi se Lovci kryptidů poprvé seznámili minulý rok v srpnu. Jack se s netvorem telepaticky spojil, ale Chupacabra jej na chvíli ovládla. Kdyby nebylo Akihika, kdo ví, co by Jack provedl... Pierre mezitím tráví čas s lesní dívkou a ochránkyní zvěře Curupirou v Amazonii a společně objevují tajemný svět zvířat, která zatím nikdo kromě nich nespatřil...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZACHTĚLO SE MI TELEPATIE, ČÁST DRUHÁ:

"Vidím jenom nějaké křivky. Nic zajímavého," ušklíbl se Akihiko, stojící za všemi, kteří se naštosovali před notebookem a prohlíželi si zaznamenaná data. Roger se na něj lišácky usmál a řekl: "Tohle je jen pro pravé vědátory. Takovým věcem ty nemůžeš rozumět." Akihikovi bylo do smíchu, ale skryl to a poznamenal naštvaným hlasem: "Tak ty jsi vědátor? Za kolik jsi je uplatil, aby ti dali doktorát?" Jack očima podrobně studoval všechny grafy, klikal na jeden bod za druhým a při pohledu na zaznamenaná čísla se nadšeně usmíval. "Lidi, nevím, jak vám to jednoduše vysvětlit," začal. "Co nejjednodušeji, pane doktore," řekl na to Akihiko. "Našli jsme ho," řekl Jack. Pauline stěží skrývala vyděšený výraz v obličeji. "Myslíš tu entitu?" zeptala se nicméně překvapivě klidným hlasem. "Něco vám vysvětlím," usmál se Jack, "Zhou Lenův přístroj zaznamenal telepatické vlny, mohu-li tomu takhle jednoduše říkat, The Fathera. To proto, že na něj byl použit. Je to složité, technickou část radši přeskočím... Nicméně The Father má velice silné telepatické vlny, je to bytost naprosto nepopsatelná, a to nejen vzhledem a gigantičností, ale i svou telepatií. Přístroj zaznamenal nějaká data. A ta data se liší od všeho ostatního. Hele, třeba Chupacabra vysílá telepatické vlny přibližně 500 krát silnější než člověk napojený na Zhou Lenovo zařízení. Ale The Father za sebou zanechává jakousi telepatickou stopu, jo, to je ten správný termín, telepatickou stopu, která je přibližně 200 milionkrát silnější než u člověka." Všichni na něj hleděli s překvapením a zděšením zároveň. "A právě tuto telepatickou stopu jsme právě zaznamenali. Předpokládám, že The Father, který je prostě nějak přítomný v prostoru, zaznamenal telepatickou komunikaci mezi mnou a Chupacabrou. A protože za sebou zanechala telepatickou stopu, která je pro tak silnou, mysl skenující bytost, jako je on, naprosto nepřehlédnutelná, je-li to správné slovo, tak se zde objevil. Přišel se na to podívat. Vnikl mi do mysli. A počítač to zaznamenal!" pokračoval Jack. "Fajn, takže to zjednodušíme, protože to bude třeba," řekl Akihiko, "telepaticky ses spojil s Chupacabrou, a The Father, který pořád existuje, a lítá po celým vesmíru nebo co, si toho povšiml, a vjel ti do mozku." "A počítač to zaznamenal!" usmál se s dětským nadšením Jack. "Skvělý," řekl hlubokým tónem Akihiko, otočil se a zamířil ke dveřím. "Počkej, Jacku, já myslela, že tohle celé je o Chupacabrách. Teď se mi zdá, že všechno, co chceš najít, je The Father. Proto celý tenhle pokus?" zeptala se zmateně Pauline. "Ne, je to celé o telepatii. Ale The Father je nejsilnějším telepatem v celém vesmíru. A já právě o něm něco zjistil. Třeba... třeba se to bude hodit," řekl již vážně Jack. "Bavte se tu dobře, lidi," řekl Akihiko, "mě se to nějak nezdá... Radši si jdu do vedlejší místnosti zacvičit." Vytáhl z opasku svou teleskopickou kovovou tyč, několikrát s ní zatočil a odešel. "Pro dnešek stačilo," řekl Jack a přistoupil ke šklebící se Chupacabře. Vůbec nebyla nadšena ze svého pobytu v kleci. "Přísahám, že tě za pár dní pustíme," usmál se na ni Jack. Chupacabra na něj vyplázla svůj dlouhý jazyk. Jako by mu rozumněla. Uměla koneckonců číst jeho myšlenky, věděla tedy, co se jí snažil říci. Jazyk na něj nevyplazovala z drzosti. Jack to moc dobře věděl. Chupacabry svým jazykem sají krev obětí, a ona zuřila, a snažila se mu naznačit, že si ho podá. "Jen klid," řekl jí Jack a s ostatními opustil místnost.

Na větvi vysokého stromu, vyčnívajícího z okolního pralesa a tvořícího jakousi pevnost pro všechno ptactvo, seděli tři ibisové druhu Bostrychia olivacea. Se svým okolím se dorozumívali pronikavým "gar-wa", které bylo možné slyšet snad na míle daleko. Zničehonic se na obloze objevil černý letoun a všichni tři ptáci zděšeně vzlétli. Skryli se někde mezi hustými větvemi nižších stromů. Letoun prosvištěl kolem stromu a očesal z něj pár desítek kilogramů listí. Pak přistál v nedaleké rokli. V té samé rokli uprostřed Konžského deštného lesa, ve které se ještě před měsícem nacházel průchod do paralelní dimenze. Z letounu vystoupili dva muži; jeden vysoký Američan s jizvou po Wendigových drápech v obličeji, a druhý malý Nikaragujec s vousy pouze nad koutky rtů. Byli to Stephen Barry a Deylin Nieto. Vrátili se sem již poněkolikáté, ale tentokrát je čekalo velké překvapení. Z té malé skupiny obyvatelstva planety Země, jež věděla něco o portálu do paralelní dimenze, byli oni těmi posledními, kteří zjistili, že byl portál již dávno uzavřen. Příroda se po všech těch bitvách v jeho okolí již vzpamatovala. Nikdo by nikdy nepoznal, že tu kdy nějaký portál byl. "Přišli jsme pozdě," řekl hysterickým a naštvaným hlasem Nieto a kopl do kapradiny. "Uklidněte se, Deyline," řekl Stephen a začal si prohlížet okolí. "Měl jste zájem o zkoumání té pitomé paralelní dimenze... A teď je to všechno pryč! Co budeme dělat?!" křičel Nieto. Vážně někdy připomínal malého kluka, který si něco umanul. Stephen neodpovídal. Jen si prohlížel les. Byl klidný, ozývalo se z něj volání bezpočtu ptáků, bzučel zde hmyz, bylo zde vedro... Ale jinak nic. "Tak slyšíte mě?! Co chcete dělat?!" zařval zase Nieto. Jelikož Stephen neodpovídal, jeho zloba rostla. Přiběhl ke Stephenovi a chytil ho pod krkem. "Chci svoje peníze! Nebaví mě dělat vám poskoka! Tohle nebylo v plánu! Tohle jste mi neslíbil!!!" řval a prskal Stephenovi do obličeje. Stephen už to nevydržel. "Tak poslouchej, ty sociopatku," usmál se drze Stephen a pevně uchopil Nietovu tvář, "všechno dostaneš, jen se potřebuju dozvědět víc o té paralelní dimenzi a o tom portálu... Pak ti všechno dám. Pak budou prachy. A ty je dostaneš." Nieto se zašklebil a pustil Stephena. Ten si zase prohlédl prales. "Předpokládám, že se portál zavřel už dávno... Vypadá to tu, jako by tu nikdy nebyl. Takže změna plánu," řekl a otočil se na Nieta, "budeme se muset na portál někoho zeptat. Slíbil jsem vám, Deyline, že jednou to s Jackem Owenem vyjde... Že se třeba setkáte a že to třeba dopadne tak, jak jste si vždycky přál..." Nieto se zvířecky usmál a položil dlaně svých rukou na tváře. Vypadal jako nadšené děcko s těma nejzlejšíma o
čima, jaké si kdo dokáže představit. "Myslím, že to bude už brzy," dodal Stephen.

Bylo pozdní odpoledne. Uprostřed Amazonského deštného pralesa teď bylo největší parno. Pierre seděl na kmeni padlého lesního velikána a ovíval se velkým tropickým listem, který si před chvílí opatřil. Náhle vykřikl úlekem. Na listu byla malá žabka, které si předtím nevšiml. Přistála na jeho obličeji a začala šplhat po jeho čele až do vlasů. Pierre ji opatrně chytil. Žabka vyskočila z jeho dlaně a přistála na lesní půdě. "Měj se," zasmál se Pierre. Pak si sundal batoh a vytáhl z něj flašku s vodou. Pořádně se napil. Potom z batohu vyndal malý kufřík a otevřel ho. Nacházelo se v něm několik injekčních stříkaček naplněných průzračně modrou tekutinou. "Co to je?" zeptala se Curupira, jež Pierra zezadu překvapila. "Fuj, to jsem se lekl," řekl Pierre, "promiň. Ehm... Tohle pro mě vytvořil doktor Brickell. Ten co stvořil sérum agresivity. Teď je z něj Jackův spojenec. Tohle je lék. Pomůže mi." "Nechápu, co je sérum agresivity," řekla Curupira. "Nemusíš," řekl hořce Pierre, "lidi vymýšlejí všelijaké věci. Buď ráda, že o nich nevíš." Píchl si injekci. "Podle toho, co zatím vím, jsou lidé velice zvláštní druh," řekla Curupira. "Někdy si přeju, abych k němu nepatřil," odpověděl na to Pierre. "Ale ty k němu patříš." "Bohužel." Konečně se z průzkumu vrátil kompsognátek Lil a vyskočil na padlý kmen stromu. Jako kočička se přilísal k Pierrovi a nechal se jím opět drbkat na hlavičce. "Co budeš dělat, až tě odsud tvůj přítel vyzvedne? Nebudeš přece v pralese do konce života, ne?" zeptala se Curupira Pierra. "Nechci na to myslet," odpověděl Pierre. "Jinak nechtěla by sis mi ukázat úkryt toho podivného čtyřnohého zvířete, o kterém pořád mluvíš? Toho savce, víš... Chtěl bych ho vidět. A vyfotit si ho," řekl Pierre a vytáhl fotoaparát. "Ráda," odpověděla Curupira.

Dalšího dne někdo zazvonil u dveří základny Lovců kryptidů v Londýně časně zrána. Jack se celý ospalý vymotal z ložnice, hodil na sebe župan s krásným logem Lovců kryptidů a šel otevřít. Byl trošku překvapen tím, koho viděl. Stál před ním nonšalantní muž v obleku. Za ním byla černá limuzína obklopená pár jeho asistenty. "Premiér Mayson,*" usmál se Jack. "Dobré ráno, pane Owene," odpověděl premiér. "Pojďte dovnitř, pane," řekl Jack. O chvíli později spolu seděli v kuchyni. "Chodí do vaší kuchyně premiéři často?" zavtipkoval Mayson, popíjející horký čaj. "Popravdě, jste první," odpověděl Jack. "Tak to je rekord. Paráda," řekl na to Mayson. Byl nějak moc usměvavý. Asistenti se na Jacka dívali vážně. Všichni měli černé brýle, nebylo jim vidět do očí. Nepůsobili ale moc bezpečně. "Doufám, že vám nevadí..." řekl Jack a ukázal na svůj župan. "Vůbec ne. Naopak, měl bych se vám omluvit za to, že vás tak brzy ráno budím. Ale víte... V pět ráno se přece jen člověk vyhne žurnalistům a bulváru," usmál se Mayson. Odložil šálek čaje na stůl. Přiklonil se k Jackovi. Výraz v jeho obličeji se úplně změnil; zvážněl. "Pane Owene, sám jsem před týdnem mluvil s velitelem CIA. Barbara Kentová zařídila převoz kryptida z Portorika do Spojeného království. Souhlasili jsme. Teprve včera se ke mne doneslo, o jakého kryptida jde. A teď nesouhlasím," zašeptal Mayson. "Mohu se zeptat proč?" položil mu otázku Jack. "Protože Chupacabra je nebezpečný kryptid. A já nechci mít nebezpečné kryptidy doma v UK." "Něco podobného už jste kdysi říkal.** Nemusíte se bát, pane premiére," odpověděl klidně Jack. "Myslím to vážně. Kdybyste si sem přivezl, já nevím, Yettiho... Možná bych přivřel oko. Ale Chupacabra? To je moc." "Nemusíte se ničeho bát. To zvíře je v bezpečí. Neunikne. A nechová se nebezpečně," řekl Jack. Poslední větu řekl velmi přesvědčivě. Ale sám věděl moc dobře, že lže. "Na tom mi nezáleží. Já nechci nic riskovat. Podívejte se, Lovci kryptidů mají v naší zemi výsadní postavení. Ale co je moc, to je moc. Nechci, aby v zemi, jejíž jsem premiérem, žilo něco takového," pokračoval Mayson. "Mohu vás ujistit, pane premiére, že Chupacabra nepředstavuje nebezpečí. Zvíře, které se nachází v místnosti pod námi, je v pořádku, chová se umírněně, a je předmětem vědeckého výzkumu, který možná... změní svět. K lepšímu, samozřejmě," namítal Jack. Mayson zakýval hlavou na znamení nesouhlasu. "Domluvíme se, pane Owene," zašeptal, "dostanete to zvíře z Británie a já vás nechám být." Když něco takového řekne premiér, těžko se odporuje. Jack se podíval na jeho muže. Dívali se na něj stejně jako on. "Dobrá," řekl kysele Jack, "ale odvoz kryptida je naší starostí. Takže se do toho prosím nevměšujte." "Bez obav. Pěkný zbytek dne," pousmál se Mayson a s muži opustil budovu. Jack jen kroutil hlavou. Za dveřmi vedlejší místnosti stál Akihiko, který celou dobu jejich rozhovor poslouchal. "Promiň, Jacku," řekl si pro sebe.

V deset hodin ráno se Jack a Pauline opět sešli v podzemní části základny. Prohlíželi si naštvanou Chupacabru. Na oba syčela, vyplazovala jazyk a pevně se držela mříží. "Musím udělat aspoň jeden další pokus," řekl Jack. "Není to příliš riskantní?" zeptala se Pauline. "Nemám na vybranou. Tohle je průlom ve vědě," řekl Jack a nasadil si korunku s elektrodami, jež mu měla umožnit telepaticky se zvířetem komunikovat. Pauline skrze mříže vložila korunku Chupacabře na hlavu. Kryptid po ní chňapl drápy. Ale Pauline byla rychlejší. Nebyla zraněna. Jack zapnul Zhou Lenův přístroj. Opět se telepaticky spojil s Chupacabrou... Ocitl se v temné, nepříjemně zapáchající místnosti. V dáli blikala žárovka. Jack se k ní přibližoval. "Takhle se cítíš? Jsi v temnotě, ale v dáli je světlo?" zeptal se Jack. Jako odpověď dostal hučení, kterému nedokázal porozumět. Pak se světla v celé místnosti rozsvítila. Byly tu mraky Chupacaber. Vrhaly se na Jacka. Začaly ho trhat. Jedna zabořila drápy do jeho břicha a vytrhla velký kus masa. Druhá do rány zabořila hlavu. Jack cítil každé stisknutí čelistí... A přece to jen byla iluze. Přece to jen všechno bylo v jejich mysli! Jack odtrhl korunku z hlavy. Celý se třásl. Na chvíli měl pocit, že to, co mu Chupacabra promítla do mysli, byla realita. Pauline k němu přiběhla a položila ruku na jeho rameno. Jack se okamžitě uklidnil. Chvíli na sebe hleděli. "Mayson má pravdu," řekl Jack, "Chupacabra něco zamýšlí. Možná jsme s její pomoci zjistili něco o telepatii, ale mít ji tady je risk."

V hlavní místnosti Lovců kryptidů si zatím Roger hrál s malým Tatzelwurmem, jenž se už vrátil z veterinární kliniky. Byl prý nakažen nějakým neznámým parazitem***. Ten se usadil v jeho vnitřnostech, odkud se pak dostával do slin. K léčení došlo včas. Kdyby začal parazity, obsažené ve slinách, kašlat, mohli by teoreticky infikovat i ostatní lidi. "Těším se, až mi z kliniky pošlou informace o těch zlobidlech, co tě zlobila," usmíval se Roger na svého mazlíka, který ovinul svůj ocásek kolem Rogerovy ruky, zatímco ležel na stole. Ale zkumavka s Tatzelwurmovými s
linami, ve které se něco neustále pohybovalo****, byla stále v mražáku v podzemní části budovy. Ve stejné místnosti jako Chupacabra v kleci. V tuto chvíli v místnosti nikdo nebyl. A ze zkumavky se něco protlačilo ven. Čekalo to, až někdo mražák, ve kterém potvůrka dokázala i přes velký chlad přežít, otevře...

* - premiér Harold Mayson se poprvé objevil v kapitole "Trofeje" ze 2. série Lovců kryptidů. Jde o kontroverzního premiéra Spojeného království, jenž měl v minulosti problémy s drogami

** - Mayson v kapitole "Trofeje" zavedl ve Spojeném království zákon, který umožňoval lovit a zabíjet všechny kryptidy, včetně těch potenciálně nebezpečných, kteří by podle něj mohli ohrozit občany Velké Británie. Jack ho nakonec přesvědčil zákon odvolat

*** - malý Tatzelwurm byl nakažen neznámým typem parazita v předchozí kapitole, "Pierrova pomsta"

**** - ve 2. části Pierrovy pomsty nechali Roger a Pauline na stole ležet zkumavku s Tatzelwurmovými slinami; ve zkumavce se něco pohybovalo

Jaká budoucnost čeká Chupacabru drženou v podzemní části základny Lovců kryptidů? Bude nakonec vypuštěna zpět do divočiny? Informoval o ní premiéra Maysona samotný Akihiko? Jaké plány mají Stephen Barry a Deylin Nieto, které stále zajímá již neexistující paralelní dimenze? Podaří se Jackovi učinit další objevy ze světa telepatie? A jakou roli bude v příběhu hrát Tatzelwurmův parazit? Pokračování příště...