Lovci kryptidů 3: Pierrova pomsta (2/3)

Po několika měsících, během nichž byli Lovci kryptidů rozděleni, se tým zase dal dohromady. Ale poté, co se zánikem paralelní dimenze Pierre navždy ztratil svou v původní dimenzi jinak již dávno zemřelou sestru Sabine, začal si s ním zase hrát jeho vztek. Zatímco Roger řeší zdravotní problémy malého Tatzelwurma v základně Lovců kryptidů v Londýně a ostatní členové týmu doufají, že Fahadova zlomená páteř bude nějak spravena s pomocí vynikajícího technika a bývalého Nietova spojence doktora Brickella, pátrá Pierre Leroy po svém dávném nepříteli a vrahu své sestry. Sam Weber z nějakého důvodu přežil incident v Granadě, ke kterému došlo minulý rok v červnu. A Pierre jej nyní našel v malém hotelu na okraji venezuelského městečka Socopó. Žije zde pod jménem Max Ilves se svou ruskou přítelkyní Nastasyou... Nestává se však touhou po pomstě z Pierra ještě větší netvor? A co vůbec přinese jeho konfrontace se Samem?

LOVCI KRYPTIDŮ 3: PIERROVA POMSTA, ČÁST DRUHÁ:

Pierre naslouchal Samově veselému zpěvu. Rozmýšlel se, zda má do pokoje vletět a přímo to do Sama napálit z pistole, nebo zda si má celou chvíli pomsty náležitě vychutnat. Chvilkové dilema nakonec rozhodl. Vidět Sama, jak trpí, mu bude milejší. Prudce otevřel dveře a vnikl do Samova malého bytu. Weber stál u nočního stolku, na kterém byla jeho pracovní košile. Zrovna si oblékl tenké bílé tričko. Klobouk, ve kterém ho Pierre viděl dole v baru, ležel na posteli. Dvě vteřiny na sebe překvapeně hleděli. Weber byl celý pohublý. Dříve plné tváře měl zaryty do obličeje, z něhož vystupovaly lícní kosti. Naopak Weberovi připadal Pierre větší, statnější a svalnatější než kdy předtím. Pierre za sebou zabouchl dveře. Teprve teď Sam ožil. "To je mi překvapení," řekl s ďábelským úsměvem a mírně se třesoucím hlasem, "Pierre! Starý, úžasný Pierre Leroy, jistě truchlící nad tím, že jeho sestřička před pár lety zhebla v Kanadě!" Pierre zuřivě vydechl a také se ďábelsky usmál. Samovi se začaly třást ruce. "Našel jsem tě, ty odporná svině," zasyčel Pierre skrze zuby, "a teď od tebe jednou provždy osvobodím tenhle svět!" "Ú... Jak cynické," odpověděl s úsměškem Weber, "a, ehm, to mě jako chceš... Zastřelit tímhle? Ty seš amatér." Pierre se nahlas zasmál. Věděl, že pistole, kterou drží v ruce, rozhodně není jen nějakou obyčejnou zbraní. Našil to z ní do Webera, který se, jist si tím, že z ní vyletí pouze kulka, ani nepokoušel uhnout. Když se ale ukázalo, že ho nezasáhla kulka, ale střela, jež se při styku s jeho paží vznítila, začal Weber šílet. Oheň, jediná věc na světě, která dokáže zničit sliznaté tělo Ngoye. A jelikož Weberovy regenerační schopnosti vycházejí ze slizu, který již téměř před rokem Claude Ngoy vložil do Weberových ran v hrudi, dají se snížit pouze s pomocí ohně. Ten je jediným prostředkem k zabití Sama Webera... Sam začal nahlas řvát. Oheň se z jeho paže rozšířil už na rameno. Sam popadl peřinu a pokoušel se plameny udusit, ale nešlo to. "Skončils, Webere! Tohle je za mou sestru!" zařval Pierre a při druhé větě mu z očí vytryskly slzy. Náhle však Pierre ucítil bolest v zádech. Padl na zem. Stál u dveří, které někdo prudce otevřel, a tím někým byla Samova přítelkyně Nastasya. "Max!!!" křičela zděšeně, když svého milence viděla v plamenech. "Za vodoy!!!" zvolal na ni Sam. Voda byla tím jediným, co teď mohlo Sama zachránit. Pierre se hbitě postavil na nohy a zamířil pistolí na Nastasyu, utíkající opět do přízemí. Jenže předtím, než stačil zmáčknout kohoutek pistole, cítil, jak ho Sam kope do hýždě a mocnými prsty mačká jeho krk. Pistole vypadla Pierrovi z ruky. Sam kopl Pierra do zad, svalil ho a pak mu na obličej přiložil hořící paži. A držel. Pierre se snažil ruku dostat z obličeje, neměl však dost síly. Velice Sama podcenil. Ten vyhublý chlápek byl přece jen aspoň z půli silný jako Ngoy. Plameny ošlehávaly Pierrův obličej. Jak s otevřenými ústy zvířecky řval, dotýkaly se plameny i jeho jazyka. Byla to ohromná bolest, ale jak šla vteřina za vteřinou, cítil ji Pierre méně a méně. Znovu popadl paži též bolestně hořícího Sama a odtrhl ji ze svého obličeje. Žíly mu vystupovaly z rukou a rychle zelenaly. "A sakra..." řekl bolestivým a zároveň ironickým tónem Sam. Hned nato se v místnosti objevila Nastasya a chrstla na Sama vodu z vědra. Popálený Sam, stále vyhublý a nyní oblečený jen v ohořelých kalhotách, padl těžce na záda a vydechoval. Kůže po celém jeho těle se rychle hojila. Nastasya se rychle podívala na Pierra, jehož spálený obličej se též velmi rychle hojil. Nehty na prstech se mu měnily v ostré keratinové drápy, svaly se mu rychle zvětšovaly, rostla i jeho hlava a jeho kovbojský klobouk praskal, stejně jako švy v jeho košili. Pierre s řevem vyskočil a uhodil Nastasyu vší silou do břicha. Byla to taková rána, že Nastasya odlétla až na druhou stranu místnosti a hlavou narazila do šatní skříně.

Pierre, změněný v odporného, zeleného, dvoumetrového netvora, nelidsky zařval přímo před Samovým obličejem a vryl své drápy do jeho obličeje. Sam začal také řvát. Vypadalo to, jako by zde spolu bojovala dvě zvířata. A popravdě, ani jeden z nich neměl k divokému zvířeti daleko. Sam popadl Pierrovu ruku a jediným trhnutím mu ji skoro zlomil. Pierre dupl nohou s keratinovými drápy na Samovo břicho. Sam ji také sevřel v rukou, zlomil jeden z keratinových drápů a pak Pierrovi nohu podlomil. Hbitě vyskočil a zasáhl Pierra do obličeje. Mezitím se mu všechny rány v obličeji a v břiše velmi rychle hojily. Přibližoval se k Pierrovi, ležícímu u otevřených dveří a nelidsky skuhrajícímu. Zvedl ze země jeho zápalnou pistoli a namířil ji na Pierrovu hlavu. "Uvidíme, co tohle udělá s tebou, ty jeden hnusnej netvore!!!" zařval na Pierra. Jenže ten rychle natáhl ruku a pistoli sevřel v dlani. Zbraň se celá rozpadla. Sam zařval a kopl Pierra do obličeje. Pierre rychle zareagoval, chytil Samovu nohu a pak ji roztrhl. Jenže všechen ten sliz, hromadící se ve Weberově noze, se zase shlukl k sobě. Nevytekla kapka krve. Pierre se postavil, jen proto, aby hned zase spadl na zem. Tentokrát jej někdo střelil do zad. Byl to jeden z těch kovbojů zezdola, z baru. Chlapi se rozhodli podívat se do prvního patra, jelikož byla jejich pitka vyrušena strašným hlukem. Za nimi byl také barman a majitel hotelu, jenž držel v ruce pušku. Kulka po chvilce doslova vyskočila z Pierrových zad a rána v jeho zelených zádech se opět zacelila. Vytrhl dveře z pantů a hodil je na skupinu chlapů, kteří neměli ani tušení, do jakého souboje se to právě vložili. Toho, který Pierra střelil, zasáhly letící dveře do hlavy a nejspíše ho zabily. Ostatní utíkali po schodech dolů a vykřikovali všelijaké španělské nadávky. Sam chytil Pierra za krk a také vší silou trhl, takže mu na krku roztrhl kůži. Z rány začala téci zelená krev. "Seš odpornej, Leroyi. Doslova," smál se Weber, sevřel Pierrovu hlavu a pokusil se mu zlomit vaz. Ovšem Pierre pouze pohnul pravou rukou a zabodl keratinové drápy do Samovy hrudi. Pak začal prudce couvat a natlačil Webera k oknu. Chytl ho za krk, otočil se, dal mu pár ran pěstí do břicha a pak ho vyhodil z okna. Sam dopadl do velkého vědra s vodou, nacházejícího se přímo pod oknem. Zasypala ho myriáda skelných úlomků. Pierre vítězoslavně zařval, přestože věděl, že takhle Samovi vůbec neublížil. Chystal se skočit z okna též, ale pak si všiml, ž
e se Nastasya probrala. Jako blesk opustila místnost. Utíkala do přízemí. Mohla by být nebezpečná. Kdo ví, třeba jí Sam řekl, kým je a kdo je jeho nepřítel, a jak se proti němu dá bojovat. V rychlosti se Pierre dal do jejího pronásledování. Nastasya skočila za pult v baru a vytáhla odtamtud samopal. Šila to do Pierra, jehož rány se ani nestačily hojit. Když byl Pierre dostatečně poraněn, opustila bar a utíkala ven. Oběhla budovu, kolem které se shromáždilo několik vyjevených lidí. Přiběhl k ní barman. "Co se to tady jako děje?! Co to je?! Rozumíš tomu?!" řval na ni. Aby na ni přestal křičet, přejela mu Nastasya pažbou samopalu po hlavě. Utíkala k vědru. Sam se vynořoval z vody jako přízrak. Ale právě ve vodě se zhojily všechny jeho rány, a on si teď připadal silnější než kdy předtím. "To je ten chlápek, který po tobě jde..." řekla Nastasya. "Já vím. A já teď zase půjdu po něm," odpověděl naštvaně Sam, vyskočil z vědra a utíkal zpátky do budovy.

Mezitím panoval v základně Lovců kryptidů v Londýně rozruch. Ostatní členové týmu se již dávno vrátili z vojenské nemocnice, kde měl Brickell znovu pomoci Fahadovi na nohy s pomocí své vyspělé technologie. Nyní se někteří členové týmu zajímali o nemocného Tatzelwurma. "Prostě jsem se včera koukal na film a pak jsem si všiml, jak je mu blbě," odpovídal Roger na všetečné otázky Pauline, která stála u malého Tatzelwurma, položeného na stůl v podzemní části budovy, a poslouchala tep jeho srdíčka. "Propána, je nějak otrávený... Aspoň si to myslím," říkala Pauline, poslouchající jeho tep a zároveň si prohlížející tvorečkovu zapěněnou tlamu. "Snažil jsem se jeho stav stabilizovat nějakou obdobou paralenu či co to bylo... Bojím se, že jsem přehnal dávkování... Pauline, promiň. Ale on byl v tak zuboženém stavu. A vlastně pořád je," říkal Roger, třesoucíma rukama hladící Tatzelwurmova zádíčka. "To je v pořádku, Rogere," odpověděla Pauline a malého Tatzelwurma zvedla ze stolu. "Vezmu ho na lokální veterinu," řekla. Roger se zarazil. "Myslíš, že ho... že nás... totiž... Nikdo přece neví, že tu máme kryptida. Tak trochu, ehm... nelegálně. Navíc rakouského," řekl Roger tiše. "Já vím, budou z toho potíže. Jenže on potřebuje zachránit. Nemáme jinou možnost, Rogere. Nikdo z nás neudělal chybu. Něco se s ním děje, a na veterině mu určitě pomůžou. Je přece jenom víc jako kočka než jako plaz nebo červ, a oni budou na veterině vědět, co mu je, co s ním a jestli se to dá vyléčit," odpověděla Pauline. Pak společně opustili místnost. Jen zkumavka se vzorky Tatzelwurmových slin zůstala ležet na stole. A cosi se v ní dalo do pohybu. Cosi se v ní titěrně pohybovalo jako malý červík, který se snaží dostat z vězení.

V horní části budovy mezitím Jack a Akihiko řešili, co je s Pierrem. Nezanechal jediného vzkazu. Prostě zmizel. Letoun Cryptid Swift přesto zůstal v základně. Pierre totiž do Venezuely odletěl letadlem za vlastní peníze. V podzemní části budovy nicméně nesmazal historii hledání v počítačovém systému. Tak Jack s Akihikem přišli na to, že hledal Sama Webera, a že ho nalezl. Vzhledem k tomu, že fotografie německé turistky, na které byl Sam identifikován jako Max Ilves, byla pořízena ve Venezuele, došlo oběma, kam se Pierre vydal. Teď stáli Jack s Akihikem v hlavní místnosti. Jack hleděl z okna, Akihiko seděl na gauči. Oba přemýšeli. "Jestli to takhle půjde s Pierrem dál, bude zle. Pamatuješ, jak dostal tým do smrtelného nebezpečí v Japonsku? Taky si takhle odletěl. A výsledek? Setkal se s tvým nepřítelem Amanem, kterému asistoval Sam Weber a tak se do Pierrovy krve poprvé dostalo Nietovo sérum agresivity. My jsme v Tokiu bojovali o život s těmi pitomými ninjy a jejich draky," vzpomínal Jack. "Tohle je podobné. Jenže tentokrát si nemyslím, že je Pierre v pasti. Jestli jde po Weberovi, je to pomsta. A já to chápu, Jacku. Mstím se celý život. Pomstil jsem svoje rodiče, svoje bratry, s tvou pomocí svou přítelkyni... Když někomu, kdo mi ublížil, naflákám na zadek, kámo, je mi líp," odpověděl Akihiko. "Nechtěj ospravedlnit to, co dělá Pierre. Nevidíš to? Zloba s ním mlátí. Musím něco udělat. Asi odletím do Venezueli v Cryptid Swiftu a pokusím se ho najít," řekl Jack.

V několik mil vzdálené vojenské nemocnici zatím doktor Brickell sestavoval nové zařízení ze slitiny meteokolosia, kovu, který tvoří tělo Metallera, a několika ještě vzácnějších prvků. Zařízení mělo být vsunuto do Fahadovy páteře. Brickell se radil s doktory, jak by mělo zařízení vypadat, zatímco jej vyvíjel. V těchto chvílích stála před Fahadovou postelí jedna ze sester a měřila mu tlak. Fahad se na chvíli probral a ptal se po ostatních Lovcích kryptidů. Když mu sestra řekla, že tu za ním včera byli a dokonce i ve vojenské nemocnici přespali, aby jej ještě ráno mohli vidět, usmál se Fahad na celé kolo, než zase vlivem příšerné bolesti upadl do bezvědomí. Pak se kolem něj shromáždila kupa doktorů. Fahadův stav se náhle začal prudce zhoršovat. "Přineste další mofín! Další morfín! Dělejte!!!" ozývalo se z davu doktorů. "Elektrošoky... To dál nejde... Musíme mu dát pár elektrošoků!" řval jiný doktor. Fahad se opět ocital na hranici života a smrti...

Pierre klečel u pultu a jemně se ho přidržoval rukou. Již se změnil ze zeleného monstra zpět v člověka. Jeho tělo vůbec nebylo zjizvené; ba naopak, po celé přeměně, během níž utržil pár ran, které se však hned zhojily, vypadal opět svalnatější a statnější než předtím. Svaly na rukou mu rozhodně narostly. Pierre se postavil. Zadíval se na flašky s alkoholem za pultem. A pak se jeho oči střetly s krabičkou sirek. Hbitě, byť s těžkým oddechováním, přeskočil pult, zapálil jednu sirku a otevřel láhev toniku. V tu chvíli vletěl do baru Weber. "Tak tady jsi... Už ses zase transformoval, jo? Hele, netoužil jsem tě už nikdy v životě vidět. Ale když jsi sem přišel, abys mi narušil můj klidný život, který už nemá nic co do činění s tím, co jsem dělal dřív, dokončím to, kámo, dokončím to!!!" zařval Weber a vrhl se na Pierra. Ten na něj hodil zapálenou sirku. Weber vykřikl několik sprostých slov. Následně ho Pierre polil tonikem a oheň se opět začal šířit po Weberovi. Pierre schytal další ránu do obličeje. Odletěl až ke všem těm flaškám s alkoholem, narazil do několika z nich a rozbil je. Mezitím se vznítila dřevěná podlaha baru. Oheň se díky rozlitému alkoholu rychle šířil. "Jestli umřeme, tak já umřu se ctí," řekl Pierre, když ho Sam znovu držel pod krkem. "Ty v sobě žádnou nemáš. Podívej se na sebe, Leroyi! Furt nedokážeš unést, že jsem ti zabil sestřičku. Nikdy se s tím nevyrovnáš. Seš troska!!!" vysmíval se mu Weber. Přitlačil ho k jednomu ze stolů, který byl již celý v plamenech. "Víš, jak jsem v Granadě přežil? Všichni mě tam nechali ležet. Bez nohou, bez ksichtu... Ležel jsem tam jako pokořená zrůda, celé týdny, s rukou nataženou k jezeru, jehož hladina se vůbec nezvýšila. Když se ke mě přiblížil nějaký z těch amerických vojáků, kteří sbírali všelija
ké trosky na břehu, vždycky do mě kopnul. A já, skoro nežijící, slyšel to praskání. Ležel jsem tam vysušený, zničený... A nikdo mě nezvedl, nikdo mě nepohřbil... Byl jsem mrtvý a živý zároveň. Pak začlo pršet, voda ve mě znovu probudila Ngoyovu sílu, a já se vrátil. Narostly mi nohy, spravil se mi ksicht, jenom jsem trošku pohubnul... Ten výbuch mě nezabil. Nic mě nikdy nezabije," vysvětlil Weber vše Pierrovi. "Ngoy o tobě řekl, že jsi neschopný. Že jsi jeho armádu nedokázal dovést k vítězství," usmál se Pierre. "Co je mi po Ngoyovi. Ten je dávno mrtvej. Nositelem jeho síly jsem teď já. A můžu si dělat, co chci. A to, že jsem tady celý měsíce žil jen tak, v pohodě, v klídku, dokazuje, že jsem něco víc než ty, Leroyi," odpověděl Weber. "Upřímně doufám, že jestli tě nedostanu já, tak Ngoy jo. Protože on žije. A vzhledem k tomu, jak strašně nenávidí lidi, heh, myslím, že si tě stejně najde a ten sliz si z tebe vodčerpá... Dobrej nápad, že? Jestli ho ještě někdy uvidím, řeknu mu tohle..." mluvil Pierre. Jak tak ty plameny olizovaly jeho záda, opět se rychle měnil v zeleného netvora s keratinovými drápy. Tentokrát narostl tolik, že jedinou ranou s Weberem prorazil zeď.

Weber byl téměř v bezvědomí. Obyvatelé městečka se rozutekli, jakmile spatřili zeleného netvora vystupujícího z díry ve zdi. Pierre se rychle blížil k Weberovi a držel v ruce kus hořícího dřeva. "Ale myslím, Webere, že tě dostanu sám!" zasmál se Pierre, mluvící mnohem hlubším, děsivým, vražedným hlasem. Weber se zvedl a utíkal k nedalekému jezírku, od něhož odehnal pár kapybar. Skočil do vody a opět se zregeneroval. "Heh. Tohle mě začíná unavovat," řekl nahlas Pierre. Pak si všiml, že ho zpovzdálí jeden z místních natáčí na mobil. Naštvaně se k němu rozběhl. Chlapík přestal natáčet, ve vteřině zveřejnil video na Twitteru a pak už nebylo nic, jen tma. Pierrovy drápy totiž projely jeho krkem. Pierre si ani neuvědomoval, jakého dalšího strašného činu se to tady dopustil... K bažině přiběhla Nastasya. "Nastartuj auto, lásko. Dělej! Musíme vodtud, hned!" zařval na ni Weber. Bitka rozhodně ještě neskončila, ale Weber přece jen doufal, že se spasí útěkem. Nastasya nastartovala pěkný sporťák, který si u hotelu zaparkoval některý z jeho hostů. Weber vyběhl z bažiny, skočil do auta, a už spolu ujížděli. Jenže Pierre to nehodlal vzdát. Musí se Samovi za každou cenu pomstít! A nepřestane, dokud neuvidí Sama Webera jen jako mrtvolu...

Jak souboj mezi Pierrem Leroyem a Samem Weberem skončí? Jakou roli v něm ještě bude hrát Weberova velice schopná pomocnice a zároveň přítelkyně Nastasya? Jak to dopadne s Fahadem, který neustále balancuje na hranici života a smrti? A co se vlastně stalo malému Tatzelwurmovi? Co způsobilo jeho nemoc? Pokračování příště...