Podivuhodná divočina Antarktidy

Skandinávie, Hokkaidó, západ Spojených států, jihovýchodní Asie, Madagaskar, jižní část Jižní Ameriky, Australasie, Česko a nyní je tu i Antarktida. Tento díl je zcela poslední z této série a je tu také jeden patrný rozdíl: jde o dokument o celém kontinentu...

Je konec jara a na západní straně Antarktidy čekají mláďata tučňáka císařského na rodiče, kteří jim donesou potravu. Přes jeden rok naši filmaři snášeli tvrdé podmínky míst za Jižním polárním kruhem, kde žijí jedni z nejfantastičtějších živočichů naší planety. Ale Antarktida není jen věčný led, studené moře plné ker a šedá obloha. Je to něco mnohem většího... Antarktický poloostrov - tady žije spousta fascinujících druhů zvířat. Kromě mnoha mořských savců se zde vyskytují i velicí ptáci. Jeden z nich, tento albatros má rozpětí křídel až 370 cenimetrů, váží až 10 kilogramů a je zapsán do seznamu zranitelných zvířat. Albatrosi požírají ryby, korýše a chobotnice a mláďatům vyvrhují "olejovitou kaši", kterou je vyživují. V blízkosti rodičů mládě setrvává po dobu zhruba 9 měsíců a poté samo hnízdo opouští - v té době se pokouší o své první lety. Nejpodivuhodnější však na labatrosech je, že se dožívají 80 let, a to ve volné přírodě! Antarktický poloostrov je také domovem mnoha jiných fascinujících zvířat - například tento kolosální rypouš sloní má až 6 metrů na délku a to z něj činí největšího ploutvonožce na Zemi. Živí se rejnoky, korýši a olihněmi a kromě těchto chladných míst obývají například teplá klimata Kalifornského poloostrova v USA... Ale Antarktická sněhová čepička je velice krutá. I když je tato ledová země, kde z jednoho ledovce pohlédnete až na 20 kilometrů daleko, doslova "zledovatělá", v létě se její vzhled zcela mění... Mys Adare v červenci... Tady žijí největší živočichové světa. Plejtvák obrovský. Tento ohrožený živočich je zde loven pro maso, ale přesto je jeho populace ještě dosti velká. Živí se krilem. Okolní zajímavostí je, že za den pozře až 40 milionů drobných korýšů! Tělo dosahuje asi 30ti metrové délky a váží asi 170-185 tun. Další zajímavostí je, že jazyk má až 2,9 tun! Ačkoliv je toto zvíře obrovské, nemůže se nijak bránit a proto bychom je měli chránit, abychom jej úplně nevybili. Na mysu Adare žijí také jiní tvorové, například tento buřňák obrovský. Buřňáci zastávají na Antarktidě roli supů a sežerou jakoukoliv mršinu. Jsou schopni se o ni i poprat, přesto, že tito velcí ptáci s rozpětím křídel přes 190 cenimetrů vypadají nemotorně a mírumilovně. Na západě u Weddelova moře čekají na krách mláďata tuleňů Weddellova. Ačkoliv se to zdá nemožné, tady je ve vodě tepleji než na souši - a to jednoduše proto, že voda zamrzá při 0°C. Na souši je mezitím -30°C a ve vodě okolo 0,3°C, což je opravdu veliký rozdíl. Čekají tu také tučňáci císařští, jejich mláďata. Rodiče se vydali na moře nakrmit se a poté, co se vrátí, vyvrhnou mláďatům zvláštní olejovitou kaši přímo do úst. Tito tučňáci jsou endemity Antarktidy. Živí se korýši, krilem a krakaticemi. Dospělci mají na výšku až 1,2 metru. Zadržíá dech na 20 minut a potopí se až do 550ti metrové hloubky. Léto však také končí... A nastává podzim... Nedaleko australské vědecké stanice Casey se do vody vrhají tučňáci kroužkoví. Předtím, než začne zima, chtějí toho využít. Země, v zimě zamrzlá, je náhle rozmrzlá a objevuje se neznámá černá půda - takto si Antarktidu představuje jen málokdo. Tučňáci kroužkoví mají až 50 cenimetrů na výšku a patří tedy mezi velké zástupce své skupiny. Samice snáší dvě vejce a sedí na nich oba rodiče, střídají se. Také se živí krilem. Ten je tvořen fosforeskujícími korýši, kteří jsou zdroji nenasycených mastných kyselin. Kromě toho, že se jím živí tučňáci a jiní zdejší tvorové, využívá jej i člověk a přidává do většiny své vyrobené potravy. Je to vlastně důležitý základ potravního řetězce... I podzim je však u konce a nastává zima. V okolí ruské stanice Vostok bylo jednu zimu naměřeno -89,3°C, což je rekordní teplota na Zemi. Zatímco gladiologové hledají v ledu a pracují, tučňáci a ploutvonožci se připravují na chlady... Antarktida není trvale obydlena a její lidské obyvatelstvo tvoří pouze tito vědci. V roce 2010 však došlo ke zvratu - nyní je Antarktida návštěvním místem. Zde žijící tvorové jsou málo dotčeni a tak musíme doufat, že je jednou nevyhubíme poté, co bychom si Antarktickou sněhovou čepičku označili za výletní místo. Proto je třeba naši planetu chránit...

Toto byla zcela poslední část tohoto dvacetidílného dokumentárního cyklu. Ještě napíši článek o informacích ohledně této série, kde o cyklu zjístíte více informací... Pokud se Vám líbil, prosím, komentujte...