Správce dinosauřího parku - Boj na život a na smrt

Co se událo za poslední týden Danu Jamesonovi a jeho nejbližším společníkům? To se můžete dočíst hned tady...

Boj na život a na smrt

Tak jsem poprvé navštívil Isle of Die a řeknu Vám, nebylo to teda nic pěkného. Jel jsem tam s Oliverem, který vyrazil na misi. Chtěl najít pár zvířat, která by se nám v Dinosauřím parku hodila. Ale ta nehoda! Je ještě horší, než si myslíte! Prvého dne, to bylo v úterý, jsme přiletěli na ostrov. Všechno bylo v pořádku, viděli jsme skupinku Anurognathů žijících na pobřeží a jejich lovce, podivné Ornitholesty. Tito dravci žili v párech i se svými mláďaty. Nosili jim mrtvé Anurognathy. Oliver hned večer našel stopu, která nemohla patřit ničemu jinému, než tomu, co jsme už znali. Ve výpravě zavládla potemnělá atmosféra. Tato stopa totiž patřila Spinosaurovi. Není to jen největší dravec na ostrově, jakož i vrah pilota Donalda Rodrígueze, ale také největší dravý dinosaurus všech dob. Měřil na délku i víc, než T-Rex, 18 metrů! Při váze 10 tun nebyl příliš rychlý a lovil hlavně ryby, ale co se stane, když se setkáte s tak velkým zvířetem? A k tomu je navíc masožravé... Z toho nám běhal mráz po zádech. První noc jsme přečkali na pobřeží. Ráno se Oliver vydal do pralesa se síťovou pistolí. Rozhodl se, že nám přiveze Archaeopteryxe, které už jednou na své výpravě viděl. A pak... Došli jsme hluboko do lesa a ozval se strašný řev. Byl jsem tam jen já, Oliver a Tim, nikdo jiný, ale něco tam s námi přece jen bylo navíc. Ten řev se ozval znovu a Oliver povídá: "Raptoři, na tenhle hlas, na tenhle zvuk si pamatuju!" Když jsem se podíval na Tima, spatřil jsem jeho zděšené oči. On byl totiž tehdy ten, kdo byl raptory napaden a nechtěl s nimi zažít opakované setkání. Proráželi jsme při běhu větve keřů, občas jsme upadli, protože o všechny ty padlé větve nešlo nezakopnout, hleděli jsme jenom dopředu a doufali, že se někde objeví nějaký urostlý strom, na který bychom vylezli. Ale marně. Smečka Velociraptorů nás za chvíli dohnala, zrovna ve chvíli, kdy jsme narazili na obrovský sráz. Chvíli jsme nevěděli, co máme dělat, ale pak jsem skočil ze srázu dolů. Sjel jsem po kamenité půdě a rozedřel si kalhoty na kolenou. Tim mne hned následoval, ale spadl na hlavu, což nevěstilo nic dobrého. Padaje dolů, viděl jsem něco děsného. Smečka raptorů obklíčila Olivera ze všech stran. Pak už jsem jen zahlédl, jak na poslední chvíli bere do ruky síťovou pistoli, střílí po jednom z raptorů, ten zmatený padá na zem a další raptor skáče na Olivera zezadu, Oliver bere do ruky klacek, ale sotva vstane, raptor je již na jeho zádech. Ozvalo se táhlé lidské volání...

Zprvu jsem tomu odmítal uvěřit. Jakmile jsem se dostal dolů ze srázu, kde se nacházela ohromná trhlina a nad ní dýmala činná sopka, zděšeně jsem na Olivera volal, ale odpovědí mi bylo pouze raptořé houkání. O chvíli později spadl do rokle Tim, měl chudák celou zakrvácenou hlavu. Sundal jsem mu batoh, ve kterém měl lékárničku, zastavil jsem krvácení a hlavu mu obvázal. Obvazu byl bohužel nedostatek, a tak jsem přidal ještě papírové kapesníčky. Byla to pro nás obrovská rána. Zdráhali jsme se vylézt nahoru. Co když tam smečka raptorů zůstává? Noc jsme přečkali v rokli. Ráno jsme zjistilo, že zásoby jídla nám sežrali nějací malí rejskovití savci. Zbyl jen kousek sucharu. Snědli jsme ho a vyšlphali se nahoru do džungle druhou stranou, protější té, po které jsme dolů včera spadli. Naskytl se nám úchvatný souboj dvou Ceratosaurů. Nevěděli jsme, co máme dělat. A abych Vám řekl pravdu, nevím to ani teď. Otřesen z Oliverovy smrti, hluboko v džungli plné pravěkých příšer nemám s Timem žádnou naději...

Jak jste si mohli přečíst, nevypadá to s našimi hrdiny příliš dobře. Pokračování za týden!!!