Boj mezi příšerami: Tlustolebý souboj (1/2)

Pokud Vám náhodou unikly předchozí příběhy z mé série Boj mezi příšerami, bez potíží je najdete v rubrice Příběhy na vyprávění .

Boj mezi příšerami: Tlustolebý souboj, část 1.:

Na malé pláňce u lesa v pravěké Albertě, provincii dnešní Kanady, před 75 miliony let, pásl se starý Pachycephalosaurus, tlustolebý ještěr asi 2 metry dlouhý, žijící ve stádech. Tento samec ovšem svou skupinku ztratil a tím přišel i o nejdůležitější ochranu. Jeho zbraň, silná vyvýšená lebka opatřená tvrdou kostí, mu už teď nemusela při obraně příliš dobře posloužit. Byl totiž dehydrovaný, hladový a k tomu ještě zraněný. Na stehně levé zadní končetiny se rýsovala obrovská podlouhlá rána. Způsobil mu ji únik před predátorem. Když stádo utíkalo před dravcem rodu Albertosaurus, náhodou starý Pachycephalosaurus zaškobrtnul a sjel po dlouhém ostrém kameni, jenž mu způsobil tuto vysilující bolest. Stádečko uteklo kamsi do lesa. Starý samec měl štěstí, že před hladovým Albertosaurem vůbec unikl, s rozedřenou končetinou rychle běžet nedovedl. Nyní byly jeho smysly zcela otupeny. Jediné, co potřeboval, bylo najít nějaký malý pramínek studánky a napít se čisté vody, která by mu dodala trochu energie. Ani na šťavnaté kapradiny, rozléhající se široko daleko, kam jen oko dohlédlo, nedostal chuť. Občas odlomil koneček jedné z nich, ale příliš se nad nimi nepovznesl. Viděl jen několik centimetrů před sebe, to, co bylo dál, tvořilo jen nějaký mlžný oblak. I čich už neměl dobrý. Alespoň, že sluch mu ještě dobře sloužil. V tom uslyšel varovné volání. Vydával po nějaký druh pravěkého ptáka. Zvuk vycházel z lesa. Hned nato uslyšel Pachycephalosaurus skřehotání nejstrašnějších dravců, brutálnějších, než Albertosaurus. Byli to Dromaeosauři. Tito dinosauři, vzdáleně příbuzní ptákům, jsou vybaveni srpovitým drápem na prstu zadní končetiny, který užívají jako hák pro zachytnutí se do tvrdé kůže kořisti. Tlamu mají plnou ostrých, dozadu zahnutých zubů, které kůži trhají a rychle se prokoušou až k masu nebo tepně, kterou jednoduše přetrhnou a oběť vykrvácí. Ale co měl starý Pachycephalosaurus dělat? Spustil alespoň výrazný řev, aby jím případné útočníky odradil. Ale brzy poznal, že smečka Dromaeosaurů už musí stát okolo něj. I když špatně viděl, rýsovaly se ve vyschlých očích malé siluety predátorů. Ve vteřině ucítil, jak jeden z Dromaeosaurů skáče na jeho záda. Rychle se po něm ohnal svou těžkou hlavou a zasáhl svůj cíl. Vrazil svou zbraň přímo do Dromaeosaurova hrudního koše. Kašlající dravec se musel vzdálit, aby se uklidnil a vyrovnal se zraněním. Hned nato však další Dromaeosauři skákali po Pachycephalosaurovi, který už nestačil odrážet jejich útoky. Za chvíli jeho život definitivně skončil...

Dromaeosauři vítězně hodovali na jeho mrtvole. Starý samec neměl před svou smrtí nejmenší potuchy o tom, že záchrana se nacházela velmi blízko... Na žluté pláni, kousek odsud, odpočívalo jeho bývalé stádo. Dva samci se prali o samici. Nejprve na sebe pokřikovali hlubokým hrdlením zvukem a snažili se zahnat svého soka, aby se tak vyhnuli případným zraněním. Nepomohlo to však. Proto se rozběhli proti sobě. V poslední chvíli mladší samec trochu ustoupil a starší ho tak bouchl svou těžkou lebkou do boku. Mladší samec ze sebe vydal bolestivý zvuk. Hned nato se samci znovu rozběhli a tentokrát to sebe narazili hlavami. Byla to ohromná rána. Jakmile se srazily, ozvalo se hlasité ťuknutí. Mladší samec to vzdal. Utekl do pozadí, aby si vyléčil uraženou pýchu. Starší se obrátil na samici, ale ta na něj jen zařvala, jako by mu tím chtěla dát najevo, aby se ztratil. Celá tato bitva tedy byla na nic. Ostatní členové skupinky se zvedli a šli se pást na kapradinách. Slunce nádherné svítilo a na pláň z lesa vyšlo stádo Parasaurolophů. Žádné zvíře však netušilo, že se blíží nebezpečí. Zazněl výhružný řev, pocházel z hrdla Albertosaura. Dromaeosauři se rozutekli a museli mu zanechat Pachycephalosauří mrtvolu. Jen se prohnali plání a zase jakoby se vytratili z povrchu zemského. Albertosaurus se nasytil, ale Dromaeosauři si z vlastně uloveného dinosaura utrhli jen pár kusů masa a měli hlad. Všimli si ovšem mladého samce Pachycephalosaura. Ležel na boku, uražený z porážky souboje a byl výborným předpokladem pro příští oběd...

Snad se Vám tento příběh líbil, pokračovaní se pokusím zase napsat v co nejbližší době...