Climatius

Climatius je také označován jako "ostnitý žalok". Tato ryba z rodiny Acanthodii (trnoploutví) žila v pozdním Siluru a v raném Devonu po celé severní polokouli, o čemž svědčí zkameněliny objevené v Kanadě i ve Spojeném království. Climatius nepatřil mezi obry, na délu měřil pouhých 7,5 centimetru, ale stejně byl výjimečný. Nejen, že hrál důležitou roli v tehdejším ekosystému jako potrava větších živočichů, včetně velkých členovců, škorpiónů a jim podobných, ale také jako lovec. Byl to zřejmě aktivní lovec. Svědčí o tom velký a nahoru ohnutý ocas, jako u žraloků. Párové ploutve dokládají úplně to samé. Před nebezpečnými predátory Climacia chránily především ostny na těle (odtud "osnitý žralok"). Pro dravce mohlo být velice obtížné Climacia spolknout, protože tyto ostny vyrůstající z kůže a chráněné rybími šupinami byly ostré jako nabroušená břitva. Ostnů se na jeho těle nacházelo celkem 15. Navíc, přední ploutve byly vyztuženy velkými, kostěnými bodci. Stejně tak hřbetní ploutev. Climatius měl velké oči. Zřejmě se dobře orientoval ve tmě. V dolní čelisti se nacházely malé, ostré zoubky. Když byly opotřebovány, vypadly a byly nahrazeny novými. I tím se Climatius tak moc podobal žralokům. Na počátku Devonu byl však Climatius překonán žraloky a novodobějšími rybami, proto nakonec vyhynul...

Příště Platysomus!