Vědecký název: Uria lomvia,
Rozšíření: východní Kanada, Grónsko, severní Skandinávie, Špicberky, Rusko, Aleuty, Aljaška a kanadská provincie Yukon,
Velikost: délka 40 až 48 cm, rozpětí křídel 64 až 81 cm, hmotnost 0,7 až 1,5 kg.
Mezi alkouny rodu Uria patří dva žijící druhy a čtyři druhy fosilní, známé z podzního miocénu až pozdního pleistocénu. Nejbližším současným příbuzným alkouna tlustozobého je příhodně pojmenovaný alkoun úzkozobý (U. aalge), který je k nalezení i na britských ostrovech (říká se mu tam "guillemot"). Tlustozobí alkouni dostali své vědecké druhové přízvisko na počest Mortena Thranea Brünnicha, dánského zoologa a mineraloga z 18. a 19. století, který studoval mj. skandinávské ptactvo. Jedná se o největšího v současnosti existujícího zástupce čeledi alkovitých (Alcidae); do roku 1844 se nicméně tímto titulem pyšnila alka velká (Pinguinus impennis), která dorůstala výšky 75 až 85 centimetrů. Celkem jsou platné čtyři poddruhy alkouna tlustozobého. S černou hlavou, zády a křídly oproti kontrastnímu bílému bříšku jde o ptáka poměrně dobře rozlišitelného. Zobák má dlouhý a zahnutý, černě zbarvený, směřuje k němu však bílý proužek. Ačkoliv je tento pták doma v arktické a subarktické oblasti, čas od času se zatoulá i dále na jih; už asi 30 alkounů tlustozobých bylo zaznamenáno na území Spojeného království, byť asi polovina z nich byla mrtvolami vyplavenými mořem. Alkouni tlustozobí žijí v pobřežních koloniích, hnízdí na úzkých skalních římsách a na útesech, nedaleko od moře. Ze všech žijících druhů ptačích dinosaurů mají nejmenší teritorium - rovná se přibližně 929 čtverečním centimetrům. V přítomnosti svých druhů vyluzují všelijaké zvuky, při letu nad mořem jsou ale tišší jako myšky. V období rozmnožování tvoří monogamní páry, samice klade jediné vejce, a oba rodiče ho inkubují. Po vylíhnutí tráví ptáče 18 až 25 dnů na útesu, než se poprvé vydá na moře. K tomu dochází obvykle po setmění, kdy se mláďata vrhají doslova po hlavě do bouřících vod pod útesy. Hlavní potravou alkounů tlustozobých jsou ryby rodů Gadus, Mallotus, Boreogadus či Myoxocephalus. Červený seznam Mezinárodního svazu ochrany přírody vede tento ptačí druh jako málo dotčený, ač v nedávné minulosti na tom byl hůře, a ani dnes není v bezpečí; v 60. a 80. letech minulého století byla jeho grónská populace dosti negativně ovlivněna sběrem vajec a lovem, dnes jsou pro něj hlavními hrozbami znečištění moří, nezodpovědné rybaření (alkouni končí v rybářských sítích a pak umírají) a obecně změna klimatu.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat