Mezoamerický korálový či bariérový útes je druhým největším na naší planetě. Rozkládá se na pobřeží Mexika, Belize, Guatemaly a Hondurasu, je dlouhý 1126 kilometrů a zabírá území o 106 629,5 čtverečních kilometrech. Pro srovnání, australský Velký bariérový útes má délku 1429 kilometrů a rozléhá se na ploše 344 400 čtverečních kilometrů. Jedná se o druhově velice rozmanitý ekosystém s více než 500 druhy ryb, 350 druhy měkkýšů a 65 druhy korálů z řádu větevníků (Scleractinia). Je též domovem největší žijící paryby, kosmopolitně rozšířeného žraloka obrovského (Rhincodon typus). Není pochyb, že Mezoamerický korálový útes je ve všech ohledech působivý, ale bohužel na tom vůbec není dobře. Červený seznam ekosystémů Mezinárodního svazu ochrany přírody jej vede jako kriticky ohrožený. Za poslední zhruba půlstoletí byl značně zredukován, a nadále se potýká s takovými problémy, jako je neudržitelný komerční rybolov, acidifikace oceánské vody, invaze indopacifických perutýnů (rod Pterois), extrémní jevy počasí a zvedající teplota mořské vody. Některé z vyjmenovaných problémů útesu souvisí se současnou antropogenní změnou klimatu.
Situace se pro tento zranitelný ekosystém stále zhoršuje. Rok 2024 byl na severní polokouli nejteplejším za celou historii klimatologických měření. A rekordní teploty negativně ovlivnily také Mezoamerický korálový útes. S 29. říjnem byl ochranářským programem Smithsonova institutu Healthy Reefs for Healthy People vydán Mesoamerican Reef Report 2024, na jehož publikaci se podílelo více než 70 organizací tvořících kolektiv Healthy Reefs Initiative. K pravidelnému vydávání reportů o stavu Mezoamerického bariérového útesu dochází každé dva či tři roky již od roku 2008, kdy byl program Healthy Reefs and Healthy People započnut. Na letošní zprávě se podílelo celkem 93 sběračů dat ze 42 organizací, jež pracovali na 286 lokalitách. Zjištění, ke kterým se došlo, jsou děsivá. Jak praví titulek tohoto článku, rok 2024 je pro Mezoamerický korálový útes dosud tím nejhorším. Kolaps tamního ekosystému se rapidně blíží.
Vybělený korálový útes, který je součástí širšího mezoamerického bariérového ekosystému, v honduraském zálivu Tela. Fotografie Fritze Pinnowa z webu Mongabay
Ze zprávy vyplývá, že 39 % z oněch 286 monitorovaných lokalit v rámci korálového útesu je ve špatném, a dalších 23 % pak dokonce v kritickém stavu. Od roku 2022, kdy Healthy Reefs for Healthy People vydal předchozí report, se pokrytí ekosystému korály snížilo z 19 % na 17 %. K odumírání korálů ale dochází samozřejmě i nyní, měsíce po skončení průzkumu. Rozhodně to není tak, že by se pokrytí korály na onom území zastavilo na 17 %. Během letoška si Mezoamerický korálový útes prošel největším vybělením v důsledku nárůstu teploty oceánské vody a s tím související acidifikace, ovlivněno bylo touto událostí 40 % jeho území. Některé z ikonických lokalit v ekosystému letos v podstatě "zahynuly". Korál byl vybělen, zmizel další život, a vše, co na nich zůstalo z dob předchozí slávy - z dob před teprve několika lety - jsou jen podmořské pouště vápenatých kostřiček. Biolog Paolo Guardiola z americké neziskové organizace Coral Reef Alliance uvedl pro ochranářský a environmentální web Mongabay, že navštívit jednu takovou lokalitu, a to sice záliv Tela v Hondurasu, "bylo jako vznášet se nad nekonečným hřbitovem." Zpráva dále upozorňuje na zhoršující se kvalitu vody na území Mezoamerického korálového útesu; na 64 % lokalit je úroveň kyslíku špatná, a to platí také o úrovních živin. Dále bylo za poslední dva roky 1,4 % zkoumaných korálů napadeno virálními či bakteriálními onemocněními, což se může zdát málo, ale tento problém se týká určitých druhů korálů, jež jsou oproti jiným znevýhodněny a to pak vede k nerovnostem v jejich zastoupení v ekosystému. Všechna tato zjištění jsou alarmující, a opravdu poukazují na to, že je třeba problém, kvůli němuž Mezoamerický korálový útes strádá, a to sice současnou klimatickou změnu, rychle řešit.
Působivý, ale kriticky ohrožený Mezoamerický korálový útes fotografovaný z letadla. Obrázek z webu Tribune Travel
Aby se ale neřeklo, vydaná zpráva obsahuje také nějaká pozitiva, byť jich mnoho není. Počet lokalit, které jsou na tom nyní dobře, za poslední dva roky vzrostl z 5 na 9 %. Díky větší regulaci lovu ryb v posledním dvouletí také ve třech ze čtyř zemí, kterým území korálového útesu náleží, došlo k nárůstu biomasy ploskozubců (čeleď Scarcidae) o 30 %. Protože se mnozí ploskozubci živí řasami, jež nejsou příhodné pro korály, dává nám to do budoucna jistou naději. Je však smutnou pravdou, že ty druhy ploskozubců, které spořádávají nejvíce mořských řas ubližujících korálům, jsou stále druhy vzácnými. Mezoamerický korálový útes má nepochybně velké problémy, a nevyřeší je jen jeden či dva činy. Regulace lovu ryb je jedním krokem, legální ochrana částí útesu je krokem druhým, ale podle již citovaného Paola Guardioly je třeba dalších řešení. Jedním z nich má být lepší vzdělání lokálních komunit a také větší nábor pracovních sil do sféry ochrany korálových útesů. Máte-li tedy starost o takové ekosystémy, jako je tento významný, ale mizející korálový útes, nebojte se zamířit marinním biologickým nebo ochranářským směrem. Třeba se vám nakonec podaří pracovat na jeho záchraně - a každá pomoc je potřebná.
Zdroje informací pro tento článek:
Mesoamerican Reef Report Card – 2024 (MAR Fund)
Žádné komentáře:
Okomentovat