Co nás fosilní rostliny učí o změně klimatu. Horniny tvořící Irsko poskytují vhled do jeho 1,8 miliardy let dlouhé historie. Jsou však také vodítkem k zjištění, jak na tom bude naše planeta v nepříliš vzdálené budoucnosti. Liz Bonnin se setkává s profesorkou Jennifer McElwain, paleobotaničkou pracující na School of Natural Sciences na Trinity College Dublin. Společně nám představí laboratoře, v nichž jsou znovuvytvářeny podmínky, jež měly v geologické minulosti Země vliv na rostlinstvo. Profesorka McElwain se zabývá vztahem vývoje rostlin a vývoje klimatu, ale poněvadž ne každá fosilie rostliny může povyprávět celý svůj příběh, hodí se experimentovat se současnými rostlinami z jejich příbuzenstva v umělých podmínkách a zjišťovat, jak chemicky a morfologicky reagují na různé koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Tyto pokusy poskytují dodatečná data k rekonstrukci paleoklimatu, třeba i před 200 či 300 miliony roky. Profesorka McElwain upozorňuje na to, že existuje vztah mezi počtem průduchů na listech rostlin a zastoupením oxidu uhličitého v atmosféře; s rostoucím množstvím oxidu uhličitého se počet průduchů snižuje. V jednotlivých kabinách jsou tedy simulovány různé typy klimatu, a počet průduch pak vědci u jednotlivých rostlin počítají. Poté je počítán počet průduch na listech fosilních rostlin. Srovnáním dat docházejí vědci k závěrům o podobě klimatu v té či oné době minulosti Země. V prehistorii došlo několikrát k velkým vymíráním života, a v těch většinou hrála roli vulkanická činnost, oteplující v průběhu milionů let klima. Je však důležité si uvědomit, že současná antropogenní klimatická změna je desetkrát rapidnější, než změny klimatu způsobené vulkanickou aktivitou před miliony a miliony let. Výsledky výzkumů z těchto laboratoří pomáhají určit, které rostliny současnou změnu klimatu přečkají, a které jsou náchylnější k vymírání. Na závěr profesorka McElwain říká, že lidé jsou silnější geologickou silou, než kterákoli jiná v minulosti, a dopad naší činnosti na klima za posledních sto let je podle ní větší, než kterákoli sopečná epizoda v prehistorii; pokud ke změnám dochází tak rychle, že se organismy nemohou přizpůsobovat, pak zkrátka uvidíme více a více vymírání, a budeme žít v druhově chudším světě. Proto je třeba současnou změnu klimatu mitigovat. Od začátku průmyslové éry zhruba v polovině 18. století bylo do atmosféry napumpováno obří množství skleníkových plynů, zvláště oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného. Jak Liz na závěr připomíná, blížíme se k "tipping point", k bodu zlomu, kdy zbylé kontinentální ledovce na pólech roztají, což bude mít na světové ekosystémy katastrofický dopad.
Klip ze třetí epizody, Život (Life), z dokumentární trilogie Irsko: 1,8 miliardy let dlouhý příběh (The Island: 1.8 Billion Years in the Making), uvedené na podzim 2022 na britské BBC a irské RTÉ.
Žádné komentáře:
Okomentovat