Vědecký název: Chionis albus,
Rozšíření: Antarktida a okolní ostrovy (Jižní Orkneje, Jižní Georgie),
Velikost: délka 34 až 41 cm, rozpětí křídel 75 až 80 cm, hmotnost 460 ažv 780 g.
Štítonos světlezobý je ptákem dobře známým z přírodovědných dokumentárních filmů o Antarktidě a subantarktických ostrovech, byť mu v nich ne vždy bývá věnován dostatek prostoru. Tento sněhobílý teropod z řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes) je vlastně jedním ze dvou druhů rodu Chionis, přičemž jeho bratránek, štítonos černozobý (Ch. minor), který je doma na subantarktických ostrovech jižní části Indického oceánu, je od něj snadno rozlišitelný díky tmavě zbarvenému zobáku. Štítonos světlezobý má na obličeji obnaženou růžovou kůži, jež je pokryta bradavčitými výrůstky (mláďata jich mají obvykle méně, než dospělci). Často je k zastižení v koloniích ploutvonožců, kupříkladu rypoušů sloních, při pátrání po potravě. Podle výsledků výzkumu Marca Favera publikovaných roku 1996 v Journal of Field Ornithology tráví tento pták 86 % dne hledáním potravy, a pouhých 14 % dne odpočinkem a dalším chováním. Štítonosi jsou všežraví, často požírají mršiny, kradou ukořistěnou potravu jiným ptákům, vykrádají vejce či ptáčata z hnízd jiných druhů, a v přítomnosti lidí se neštítí konzumovat ani lidské exkrementy. Wayne Lynch v publikaci The Scoop on Poop z roku 2001 uvádí, že tito ptáci pojídají i šestiostné tasemnice obalené výkaly tučňáků. Jedná se o skutečné generalisty, kteří zkrátka zkonzumují vše, co se dá, a z čeho získají třeba jen malé množství živin. Štítonosi světlezobí žijící přes léto na Antarktickém poloostrově migrují na zimní období do Patagonie, na Ohňovou zemi (Tierra del Fuego) nebo alespoň na Malvíny, aby unikli krutým mrazům jihu. Umějí velice dobře létat; zdání, že jsou to takoví "antarktičtí baculatí holubi" opravdu klame, překonávají při svých sezónních taženích velké vzdálenosti (jedním letem mohou uletět stovky kilometrů). Samice jsou trochu menší, než samci. Jde o poměrně sociálního ptáka, během období rozmnožování však své druhy poněkud ignoruje. Při něm naklade samice dvě až tři vejce, ze kterých se za 28 až 32 dnů vylíhnou ptáčata, o ta se rodiče starají dalších 50 až 60 dnů, a ve věku devíti týdnů se pak potomci naučí létat. Štítonos světlezobý je pro některé jen "špinavým" ptákem Antarktidy a jejího jihoatlantského okolí, je však očividně úspěšný a podle dostupných dat není ani nějak výrazně ohrožen.
Zdroj obrázku:
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat