Jak bylo slíbeno v závěru včerejšího příspěvku do rubriky Obrázky týdne, oživuji po více než třinácti měsících sérii Pravěcí netopýři! V poslední části, jež pojednávala o kubánském druhu Artibeus anthonyi, vymizelém teprve před pár tisíci lety, jsem zmiňoval, že se vynasnažím najít další prehistorické letouny pro popsání. Slavná poslední slova! Po dlouhé odmlce mi ovšem netrvalo dlouho najít nějaký ten druh pranetopýra, který jsem na tomto blogu ještě nikdy nezmínil. Ano, paleontologický svět je tak rozmanitý. Nebudu to tedy dále protahovat, pojďme se na toho létajícího krasavce podívat.
Druh: Desmodus stocki,
Období: pleistocén a holocén,
Území: Mexiko a USA (Arizona, Nové Mexiko, Západní Virginie a Florida).
Netopýří rod Desmodus tvoří spolu s rody Diphylla a Diaemus podčeleď upírů (Desmodontinae) v rámci čeledi listonosovitých (Phyllostomidae). Ačkoliv dnes na naší planetě přežívají jen tři druhy upírů, a každý z nich se řadí do jiného z těchto tří rodů, z fosilního záznamu je známo více specií rodu Desmodus, konkrétně tři. Jedním z oněch druhů je největší upír, který kdy žil, poměrně známý Desmodus draculae, se kterým se možná před pár tisíci lety setkávali i lidští obyvatelé Střední Ameriky. Méně známým, ale též docela velkým pravěkým upírem z tohoto rodu je Desmodus stocki, který byl o 50 % těžší, než současný upír obecný (D. rotundus) ze Střední a Jižní Ameriky. Formálně byl tento letoun popsán v článku vydaném 19. prosince 1958 Univerzitou v Kansasu, a autorem tohoto článku byl J. Knox Jones, Jr. Článek se nezabýval pouze tímto druhem; Jones se v něm věnoval fosilnímu materiálu dalších fosilních letounů, jež však byli formálně popsáni dříve. Typový exemplář D. stocki sestával z lebky s chybějícím ozubením na levé straně horní čelisti, tvářovými (zygomatickými) oblouky a dutými sluchovými bullami; na pravé straně lebky nicméně tyto znaky zachovány byly. Kromě toho měl Jones k dispozici ještě dvanáct paratypů. Všechny tyto exempláře pocházely z pleistocénních sedimentů jeskyně San Joseeito poblíž obce Aramberri v mexickém státě Nuevo León; z blízkosti této obce je mimochodem známý nález "monstra z Aramberri", velkého pliosaura z pozdní jury. Jones si všiml, že byly o dost větší ve srovnání s lebkami upíra obecného, s širšími rostry a mozkovnami; dále byly jejich mozkovny také kulatější. Nosní kůstky nebyly u tohoto pravěkého upíra tolik vhloubené. Větší byly ve srovnání s upírem obecným také zuby tohoto druhu. Tvar špičáků D. stocki přirovnal Jones k tvaru špičáků upíra bělokřídlého (Diaemus youngi), vypsal však také řadu lebečních znaků, ve kterých se tito zástupci dvou odlišných rodů nikterak neshodují. Pro druhový název stocki se Jones rozhodl jednoduše proto, že chtěl poctít profesora Chestera Stocka, který byl zodpovědný za získání fosilií tohoto netopýra pro Los Angeles Country Museum, a jenž byl v době zhotovení popisu již po smrti. V pozdějších dekádách byly fosilní pozůstatky upíra druhu D. stocki nalezeny i v jihozápadní a jihovýchodní části USA; znám je třeba ze dvou okrsků na Floridě, konkrétně z Alachua County a Marion County. Velice zajímavé je, že floridské fosilie tohoto druhu byly původně vedeny pod názvem Desmodus magnus; popsal je H. James Gut, a jeho článek vyšel v listopadu 1959. Vtipné bylo, že Gut svůj článek odeslal vědeckému časopisu Journal of Mammalogy jen o 11 dní později, než Jones poslal svůj text Univerzitě v Kansasu. O práci s těmito fosiliemi vzájemně nevěděli. Protože popis mexických exemplářů vyšel dříve, a pozdější výzkum ukázal, že floridský D. magnus z Gutova článku publikovaného o rok později je s největší pravděpodobností tím stejným zvířetem, vyhrál název D. stocki. Již zmíněné špičáky tohoto zvířete byly uzpůsobeny k protrhnutí kůže hostitele; i tento upír byl samozřejmě vysoce specializovaný hematofág, tzn. že se živil pouze krví jiných zvířat. Krev doslova pil velkým savcům doby ledové, například americkým mamutům, velkým bizonům či vymřelým koňům druhu Equus scotti. Z Floridy jsou kromě lebečních kostí známy i kosti končetin; zajímavé je, že co do délek jsou kost stehenní a kost holenní srovnatelné s těmi u již zmíněného upíra obecného, byť hlava tohoto upíra byla zkrátka větší. Podstatný rozdíl mezi těmito dvěma upíry tkvěl také ve tvaru předních končetin; D. stocki měl například robustnější pažní kost. Mohlo jít o přizpůsobení na přichycení se těl větší kořisti. G. S. Morgan v letech 1988 a 1991 upozornil se svými kolegy na to, že D. stocki byl velikostně někde mezi vyhynulými upířími druhy D. archaeodaptes a D. draculae. Důležité je si uvědomit, že tento upír žil dále na sever, než kterýkoliv jiný druh upíra známý z fosilního záznamu nebo ze současného světa. A kdy tedy vlastně D. stocki žil? Jeho nejstarší fosilie z Floridy jsou staré 120 000 let, ty nejmladší pak 5000 let. Jde tedy o severoamerického savce rančolabreánského stáří až holocénního stáří. Proč došlo k vyhynutí tohoto druhu, to se přesně neví. Snad za to mohlo zmizení větších savců, jejichž krví se živil? D. stocki mizí z fosilního záznamu několik tisíc let po skončení poslední doby ledové (pinedalský glaciál v Severní Americe skončil před 10 000 roky). Je však možné, že se s ním setkali první Američané, kteří do vnitrozemí Severní Ameriky vkročili již před více než 20 000 lety. Jaké by to jen bylo, kdyby D. stocki nevymizel, a krvelační upíři by po severním Mexiku a jižní části USA létali dodnes?
Upíři druhu Desmodus stocki hodují na krvi amerických mastodontů. Obrázek paleoartisty Hodariho Nondu
Mozkovna upíra druhu Desmodus stocki z Floridy. Obrázek z webu Florida Museum
Zdroji informací pro napsání článku o tomto letounovi mi byly Jonesův popis holotypového a paratypového materiálu z Mexika, publikovaný v roce 1958, web Florida Museum (se značným množstvím primárních zdrojů uvedených na konci odkazovaného článku) a anglická Wikipedie. Jak jsem již napsal, projekt Pravěcí netopýři se tímto vrací, a doufám, že si od něj nedám další třináctiměsíční přestávku. Nejsou snad ti vyhynulí letouni fascinující?
Žádné komentáře:
Okomentovat