Jedním z významných "dinosaurologických" objevů tohoto roku je Lokiceratops rangiformis, zatím nejnovější přírůstek na seznam zástupců kladu albertaceratopsinů, formálně popsaný v článku publikovaném 20. června 2024 v PeerJ. Exemplář, na základě něhož jej profesor Mark A. Loewen z Utažské univerzity se svými kolegy popsal, byl nalezen v severní Montaně, nedaleko kanadské hranice, v roce 2019. Lokalitou, ze které pochází, je lom Loki Quarry, ve kterém se nacházejí výchozy souvrství Judith River (toto souvrství je tvořeno horninami starými 79 až 75,3 milionu let, a vydalo světu například hesperornise, troodona, dromaeosaura, mercuriceratopse či edmontonii). Název lomu byl však pouze jedním ze dvou důvodů, proč tento ceratopsián skončil s rodovým názvem Lokiceratops. Rozhodně nejde o prvního rohatého dinosaura z pozdní křídy, jehož jméno odkazuje na jednoho z nejznámějších norských bohů a zároveň na postavu z Marvel Comics, která byla přinejmenších v letech 2011-23 tak brilantně ztvárněna ve filmové sérii Marvel Cinematic Universe charismatickým britským hercem Tomem Hiddlestonem (naposledy ve 2. řadě mnohovesmírného seriálu Loki). Již v roce 2010 byl popsán centrosaurin ze středního kampánu Montany, Medusaceratops lokii, jenž svým druhovým přízviskem odkazuje právě na uličnického boha (máte-li zájem, více se o něm dočtete na blogu Blogorgonopsid Diaries). Nyní jsou tedy ze souvrství Judith River známi dvě Lokiho rohaté tváře, přičemž oba tito rohatí býložravci byli zhruba stejně dlouzí - kolem 6 metrů. Druhové přízvisko lokiceratopse odkazuje na soby (rod Rangifer), takže celý druhový název zvířete je v překladu vlastně "Lokiho tvář, která vypadá jako sob karibu".
Umělecká rekonstrukce nově popsaného rohatého dinosaura druhu Lokiceratops rangiformis v interakci s krokodýlem. Obrázek Andreye Atuchina z webu Sci.News
Co lze o lokiceratopsovi říci? Byl to tedy zástupce čeledi Ceratopsidae, podčeledi Centrosaurinae a kladu Albertaceratopsini, a od ostatních centrosaurinů se lišil například ničím neozdobeným čenichem (žádné výrůstky na nosní kosti). Lebka lokiceratopse je asi o 20 % větší než lebka medusaceratopse, přičemž je dlouhá 192 až 199 centimetrů. Délka nalezeného exempláře byla odhadnuta na 6,7 metru s hmotností 5 tun. Zachován byl poměrně dobře a skládá se vlastně z disartikulované lebky (včetně části mozkovny) a neúplné kostry. Materiál byl preparován v průběhu roku 2021 poté, co byl přemístěn do Utahu, konkrétně do budovy preparátorské společnosti Fossilogic LLC. V současné době jej vlastní muzeum Evolutionsmuseet v zámku Knuthenborg na dánském ostrově Lolland, kam se zájemci mohou přijít podívat na lokiceratopsovu vystavenou lebku. Pozoruhodné je, že se tento exemplář lokiceratopse může pyšnit nejdelšími rohy, jaké kdy byly u rohatého dinosaura nalezeny. Je to další ukázka toho, jak rozmanití vlastně ceratopsiáni byli, a jaký "headgear" se jim v průběhu milionů a milionů let evoluce vyvinul. Kromě již několikrát zmíněného medusaceratopse koexistoval Lokiceratops před 78 miliony let na poměrně malém území ostrovního kontinentu Laramidie (ve svrchní křídě byla Severní Amerika rozdělena Velkým vnitrozemským mořem na tři samostatné ostrovy) ještě s dalšími velkými rohatými dinosaury; s dalšími dvěma centrosauriny druhů Wendiceratops pinhornensis a Albertaceratops nesmoi, a s chasmosaurinem Judiceratops tigris. Paleontolog Joseph Sertich z Coloradské státní univerzity přirovnal koexistenci těchto velkých rohatých herbivorů ke koexistenci velkých kopytníků na východoafrických pláních v současném světě. Tato zvířata si nekonkurovala, neboť v průběhu evoluce došlo k rozlišení jejich jednotlivých ekologických nik. Avšak kdo ví, zda se třeba několik druhů při nějakém větším putování nesemklo do velkého smíšeného stáda.
Čtyři centrosaurini, kteří koexistovali na Laramidii před zhruba 78 miliony let. Obrázek Sergeye Krasovskiyho z webu Discover Wildlife
Diverzita rohatých dinosaurů nikdy nepřestane udivovat. Za posledních několik desetiletí jí bylo porozuměno dosti lépe oproti minulému století, a to díky velkému počtu nálezů fosilního materiálu z kanadské Alberty i z americké Montany. Co se samotné podčeledi centrosaurinů týče, patří do ní nyní již 25 rodů, z nich jen tři s otazníčkem. Velká rozmanitost těchto zvířat odráží nejspíše omezenost jejich geografického výskytu; Lokiceratops a jeho výše uvedení příbuzní, se kterými žil na Laramidii, byli všichni endemity, a nevyskytovali se mimo tento velký ostrovní kontinent nikde jinde. Izolace na velkých či malých kusech pevniny očividně vedla rohaté dinosaury k velkému rozrůznění. Připomeňme si jen, že právě rohatí dinosauři jsou dobrým důkazem pro teorii přerušovaných rovnováh, kterou vědecké komunitě představili v roce 1972 američtí paleontologové Stephen Jay Gould a Niles Eldredge. Vypadá to, že tyto rozličné druhy rohatých herbivorů vznikly během krátkých speciačních událostí.
Zdroje informací pro tento článek:
Žádné komentáře:
Okomentovat