neděle 14. července 2024

Paleontologicky významná naleziště jantaru: Údolí Hukawng

Dnešním dnem začíná na blogu Blogorgonopsid nová série článků s názvem Paleontologicky významná naleziště jantaru. Napadlo mne obohatit jí svůj blog před takřka dvěma týdny, konkrétně 2. července, s tím, že bych jejím prostřednictvím mohl konečně oživit rubriku Různá naleziště. Ta byla založena před čtrnácti lety, v červenci 2010, tedy v době, kdy tento blog nejen že fungoval poněkud jinak, ale také existoval na jiné platformě. Za léto 2010 do rubriky Různá naleziště přibyly tři stručné článečky, a pak po čtrnáct roků nic. Doufám tedy, že touto sérií o významných nalezištích jantaru obsahujícího fosilie vám dlouhou neaktualizaci rubriky vynahradím. Přeji příjemné čtení a snad i získávání nových informací!

Jantar je subjektem lidské fascinace mnoho stovek let. Již od neolitu je považován za drahý kámen. Ve starověku se učenci, očarovaní jeho krásou, dohadovali, co je vlastně zač. Nicias z Athén měl za to, že jantar je kapalinou produkovanou slunečními paprsky ve večerních hodinách. Římský básník Ovid se zase domníval, že je tato drahocenná hmota složena z krystalizovaných slz nymfy Klymene a jejích dcer, proměněných v topoly. Pliniovi a některým jeho předchůdcům bylo jasné, že jantar pochází ze stromů; ve svých spisech ostatně zmiňuje, že zapálený jantar má vůni páleného borovicového dřeva. Dnes je se vznikem jantaru obeznámen prakticky každý; při tzv. sukcinóze se míza stromů, smíšená s všelijakými nečistotami, postupně mění v heterogenní, nerozpustný, organogenní minerál. Existují různé formy jantaru, některé jsou zlatavé či naoranžovělé, jiné namodralé díky přítomnosti pyritů, ale lze se setkat dokonce i s načernalým jantarem. 

V paleontologii může být jantar dosti hodnotný, neboť umožňuje prezervaci různých organismů, jež uvízly v míze stromu předtím, než byl proces sukcinózy zakončen. Idea, že by například v prehistorickém jantaru obsažený komár mohl obsahovat dinosauří krev, vedla ke vzniku série Jurský park. A ačkoliv je báze, na níž byl dlouhý příběh o ostrovech a klonovaných dinosaurech vybudován, zcela fikční, dodává jantaru obsahujícímu fosilie na jakési romantičnosti. Na naší planetě se nachází několik velkých, paleontologicky významných nalezišť jantaru, která již vydala celistvá těla žab, gekonů, různorodých bezobratlých a dokonce i opeřený ocas dinosaura! V této sérii se blíže seznámíme s jednotlivými nalezišti, a povíme si něco o výtečně zachovalých pokladech z dob dávno minulých, která jantar zachoval do dnešních dnů.

PALEONTOLOGICKY VÝZNAMNÁ NALEZIŠTĚ JANTARU


ÚDOLÍ HUKAWNG



Údolí Hukawng v severním Myanmaru je známé ze dvou důvodů. Jednak je v něm lokalizována největší tygří rezervace na světě, vytvořená v roce 2004, jež je domovem velice vzácného muntžaka listového (Muntiacus putaoensis), ale zároveň je též jedním z největších nalezišť jantaru na Zemi. Hukawngský jantar se datuje do doby před asi 99 miliony let, tedy do samého začátku svrchní křídy. Jeho stáří odpovídá konkrétně křídovým stupňům alb až cenoman. Pánev, jejíž součást údolí tvoří, je pravděpodobně součástí Barmského teránu (nebo též Západobarmského bloku), který byl na počátku prvohor součástí velkého jižního kontinentu Gondwany, a pak se někdy v době od devonu do spodní křídy přesunul více či méně do oblasti, kde se nachází dodnes.

Na začátku svrchní křídy se v oblasti Barmského teránu hojně vyskytovaly tropické lesy, zřejmě nepříliš vzdáleně se podobající dnešním tropickým lesům jihovýchodní Asie, v nichž právě tygři, muntžaci a další současní zvířecí obyvatelé Myanmaru žijí. Dobře známý barmský jantar (též barmit), který vznikl sukcinózou a fosilizací mízy tropických dřevin, pochází z pobřežních lesů. Díky tomu jsou v něm zahrnuty nejen fosilizované pozůstatky suchozemských, lesních organismů, ale také fosilie organismů mořských. Naprostá většina dosud identifikovaných fosilií obsažených v barmitu náleží členovcům (Arthropoda) - ti jsou zastoupeni více než 2500 druhy z celkových asi 2770 druhů (identifikovaných do roku 2023). Celkově paleobiota z údolí Hukawng patří do 50 tříd a 133 řádů.


O paleontologickém významu hukawngského jantaru by se dalo básnit. Třeba v roce 2022 byl ve vědeckém časopise Parasitology vydán článek s popisy čtyř druhů klíšťat (Ixodida), které patří k nejstarším vůbec. Jedním z těchto druhů je Ixodes antiquorum, nejstarší a v podstatě i první druhohorní zástupce mimořádně úspěšného rodu, do kterého patří i klíště obecné (I. ricinus), jež si rádo nasaje trochu naší krve, zatímco se motáme po lesích či loukách. Jeho svrchnokřídový bratránek obdobně sál krev neptačím dinosaurům, chytaje se na jejich peří či na jejich šupinaté kůži. Exempláře tří z těchto čtyř druhů klíšťat byly výzkumníky získány ze soukromých sbírek barmského jantaru. Není to vůbec ojedinělé, neboť jantar z údolí Hukawng běžně končí v rukou soukromých sběratelů nebo překupníků.


Na sto čeledí a pět stovek druhů brouků (Coleoptera), padesát čeledí a dvě stě padesát druhů dvoukřídlých (Diptera), osmadvacet čeledí a přes sto druhů zástupců hmyzího řádu Dictyoptera, zahrnujícího šváby, kudlanky a všekazy, sto čeledí a pět stovek druhů řádu Hymenoptera, do něhož jsou řazeni mravenci, vosy a včely... tolik a mnohem více druhů hmyzu je v barmitu zastoupeno! Vydal světu podivného křídového švába rodu Raphidiomimula; předchůdce dnešních cvrčkovců, rod Aristovia; v roce 2015 vyšel popis dokonce nejstarší stínky (tedy suchozemského korýše z řádu Oniscidea, kterého dobře zná každý z nás - stačí obrátit na zahradě kámen), a to sice maloočkatého druhu Myanmariscus deboiseae. Nejstarší z drobnělek (Zoraptera), hmyzu žijícího v koloniích a živícího se detritem, například druhů Zorotypus cenomanianus nebo Z. dentriculatus, jsou známy též z barmského jantaru! Diverzita hmyzu zachovaného v barmitu samozřejmě odráží jeho diverzitu v samotném pobřežním tropickém lese, v němž se nachytal do sukcinující mízy. O významu obrovských počtů nálezů druhů z různorodých hmyzích skupin pro paleoentomology a paleoekology nelze pochybovat. 

Podívejme se konkrétně na jeden hmyzí druh, který zcela určitě - podobně jako klíšťata ze skupiny pavoukovců - sál myanmarským dinosaurům krev. Řeč je o nepříjemném malém darebákovi jménem Archimenopon myanmarensis, který byl nalezen v asociaci s peřím jakéhosi spodnokřídového opeřence. Jeho jediný exemplář, na základě něhož byl druh popsán v únoru 2024, byl ve více či méně oválném kusu jantaru nalezen spolu se sedmi pery, z nichž nejdelší bylo 2,3 centimetru dlouhé. Rod Archimenopon patří do řádu Amblycera, kterému se česky říká luptouši. Je to parazitický hmyz, který v současném světě pije krev ptákům i savcům. Pití krve hostitele je důležitou aktivitou spojenou s tvorbou vajíček, nicméně luptouši si rádi pochutnají i na samotných perech a chlupech. Vzhledem k tomu, že početnější jsou coby paraziti ptáků (postihují každý v současnosti existující ptačí řád), a vzhledem k tomu, že na ptáky či dinosaury měli zálusk již před stovkou milionů let, dá se čekat, že jsou takovým výsledkem koevoluce s nejúspěšnější a zároveň z velké části opeřenou skupinou obratlovců, jež v juře a křídě ovládla svět.


Byť si hmyz a pavoukovci z hukawngského jantaru zaslouží jistě mnohem více pozornosti, byli bychom zde kvůli pouhému krátkému představování jednotlivých významných zástupců příliš dlouho. Přesuňme se tedy k původcům oněch per, kterých se darebácký luptouš Archimenopon myanmarensis i za smrti držel. Neví se samozřejmě přesně, jakému konkrétnímu zástupci mocného kladu Dinosauria ta pera patřila, ale několik opeřenců přece jen bylo z barmitu identifikováno.

Elektorornis chenguangi, tak zní druhový název ptáka z kladu Enanthiornithes, jenž byl formálně popsán v roce 2019 na základě neúplné zadní končetiny. Tento ochmýřený teror, dorůstající za života menší velikosti než dnešní vrabec, paleontologům doslova ukázal prostředníček, jako by se jim vysmíval, že více než kus nohy z něj nikdy neprostudují; měl ho prodloužený, a zřejmě jej používal při hledání potravy. Zachovaná končetina patřila ptáčeti. Rodové jméno tohoto tvora znamená v překladu z řečtiny "pták z jantaru". V roce 2021 byl pak popsán další "enanthiornithán" z barmského jantaru, Fortipesavis prehendens. I z něj zbyl jen kus zadní končetiny, ale i tak je to dosti významný příspěvek k celkovým znalostem myanmarského pobřežního pralesa před 99 miliony let. 


Zmíněn rozhodně musí být i Oculudentavis khaungraae. Z typového exempláře se v jantaru zachovala celá hlava! Když byl v roce 2020 popsán, byl identifikován nejprve jako zástupce kladu Avialae (v podstatě tedy jako pták), nicméně dnes se ví, že šlo o ještěra (tedy plaza z řádu šupinatých, Squamata). Původní článek známého čínského paleontologa Xu Xinga byl časopisem Nature odvolán kvůli skeptickému přijetí závěrů jeho výzkumu. Oculudentavis se neukázal být takovou komerční senzací, za kterou byl prve vydáván, a z jaksi opěvované hlavy dinosaura se vyklubala pro mnohé "nudná", prodloužená hlava ještěrky. Nemálo odborníků na neptačí dinosaury poukázalo na více znaků oculudentavise shodných s ještěry než s ptáky a dinosaury. V roce 2021 byla zavedena druhá specie, O. naga, a fylogenetická analýza poukázala na jeho příbuznost s mexickým šupinatým druhu Huehuecuetzpalli mixtecus, který žil asi před 105 miliony let. Rodové jméno, jež se dá přeložit jako "pták s očima a zuby", už ale zvířeti zůstalo.


Neméně významným nálezem fosilie v barmském jantaru je ocas jakéhosi dinosaura - přesněji řečeno, blíže neidentifikovaného teropoda ze skupiny Coelurosauria. Článek o něm vyšel v prosinci 2016 v Current Biology. Jednalo se vlastně o první kdy nalezené zbytky neptačího dinosaura v jantaru. Ocas je, nepříliš překvapivě, pokryt pery, a je dlouhý asi 3,7 centimetru. Kromě per se na něm zachovaly i svaly, úpony a kůže, viditelné mezi jednotlivými pery. Samotná morfologie per byla bohužel pro výzkumníky neinterpretovatelná, a to kvůli stavu vzorku kvůli kompresi sedimentárními horninami. Zajímavé je každopádně i to, že spolu s ocasem se v kusu jantaru zachoval mravenec, a nepříliš překvapivě pak i rozličné rostlinné zbytky.


Jaké další fosilie obratlovců ještě jantar z údolí Hukawng vydal? Stojí za to zmínit zřejmě nejstaršího gekona (Gekkota), pojmenovaného Cretaceogekko burmae; dost možná nejstaršího agamovitého, Protodraco monocoli, známého na základě levé zadní končetiny; nejstaršího scinka, Electroscincus zedi, popsaného v roce 2024; žábu druhu Electrorana limoae; ocasatého obojživelníka Yaksha perettii; a v neposlední řadě hada druhu Xiaophis myanmarensis. Několik exemplářů tohoto blíže neklasifikovaného "serpentiána" sestávají jak z kostí, tak z kusů kůže zachovaných v kusech jantaru. Spolu s nimi jsou v nich uchovány i trus hmyzu a fragmenty rostlin. Zda tito hadi žili na zemi či na stromech, nebo v obou typech prostředí, to se neví.


Ohromná diverzita živočichů v hukawngském jantaru je jedna věc. Druhou jsou problémy, jež jsou s ní a s materiálem, ve kterém jsou fosilie obsaženy, spojeny. Jedním z nich je pašování, ke kterému hojně dochází už desítky let. Předpokládá se, že v roce 2015 bylo z Myanmaru do Číny propašováno na 100 tun barmského jantaru, primárně pocházejícího z údolí Hukawng. Otázkou je, kolik tohoto jantaru obsahuje fosilie, a kolik je ho vlastně v soukromých sbírkách. Mnohé z nich nejspíše ani nikdy nebudou prozkoumány.

V době zhruba od poloviny 90. let do roku 2000 byly výchozy hukawngského jantarového naleziště vlastněny kanadskou firmou Leeward Capital Corp, v minulém desetiletí se pak dostaly pod kontrolu rebelské armády Kachin Independence Army náležící etnické koalici Kačjinů, původních obyvatel severního Myanmaru, a hlásící se ke kačjinskému nacionalismu. Pod kontrolou této armády se v oblasti těžby pracuje, byť podmínky k práci byly nebezpečné, a jsou nebezpečné dodnes. O kontroverzích spojených s těžbou barmského jantaru se hovoří zvláště od roku 2019; jelikož výtěžky z těžby jdou přímo do kačjinského konfliktu, dá se tento jantar přirovnat k tzv. krvavým diamantům (tedy diamantům těženým v oblastech válek). 

V dubnu 2020, po kontroverzích spojených s výzkumem oculudentavise, prohlásila Společnost paleontologie obratlovců (Society for Vertebrate Palaeontology), že by její členové neměli zkoumat barmský jantar. Důvodem je, jak již bylo uvedeno výše, role tohoto jantaru v krvavém konfliktu v severním Myanmaru, kvůli kterému tamní lidé trpí. 

Zdroje informací:
Amber (Wikipedia)
Amber in Antiquity (World History Encyclopedia)
Tectonic evolution of Sundaland (Bulletin of the Geological Society of Malaysia)
Burmese amber (Wikipedia)

Zdroje obrázků:
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější