Smrt a hniloba. Příchod jara si asociujeme se začátkem nového života. Avšak životy mnoha tvorů také končí. Kde je život, tam musí být i smrt. Na lesní půdě se objevilo nehybné tělo veverky obecné. Její rudá srst se mění v šedou, jak se postupně její tělo rozkládá a jeho chemická kompozice se tedy proměňuje. Zapáchající, rozkládající se mrtvola je jako sirénou, jež láká život z širokého okolí. Na scéně se náhle objevuje mršiny chtivý slimák, a se svou typickou šnečí rychlostí se k ní sune, připraven hodovat. Pouhé minuty po smrti veverky se začíná ozývat bzučení. Přilétají mouchy - dvoukřídlý hmyz z čeledí bzučivkovitých (Calliphoridae), anglicky známých jako "blow flies", a masařkovitých (Sarcophagidae), anglicky "flesh flies". Nejen, že se cpou hnijícím masem; bzučivky do něj také kladou svá vajíčka. Ze stovek podlouhlých bílých útvarů nakladených do husté veverčí srsti se má vylíhnout nová generace nenasytných mrchožroutů. Slimák doráží zrovna ve chvíli, kdy velká hostina much skončila. Během dvou dnů pak otevírá cestu do hlubin veverčích útrob. Tímto tunelem se na povrch dostávají larvy bzučivek, a ty tělo hlodavce mění na podivnou polotekutou směsici smradlavé masové omáčky a zčernalé srsti. Hniloba láká saprofágní brouky (Coleoptera). Z vegetace se vynořuje mrchožrout znamenaný (Oiceoptoma thoracicum), nevybíravý generalista uplatňující se i ve forenzní kriminalistice, který je takovým broučím sběratelem těl. Pochutná si na kterémkoli, bez reptání. Mršníci z čeledi Histeridae jsou specializovanější. K mrtvole je láká možnost nasytit se larvami jiných brouků a much. Než veverka zcela shnije, vystřídají se na ní stovky bezobratlých a vytěží z ní, co se dá. Živiny z hnijícího těla jsou však důležité také pro houby a rostliny, jež napomáhají dekompozici. Distribuce těchto živin po okolí je bází pro nový jarní život. Vypráví Chris Packham.
Klip ze šesté epizody naučného pořadu Springwatch 2024 od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného v květnu a červnu na BBC Two.
Žádné komentáře:
Okomentovat