Kaloň guamský

Kaloň guamský (Pteropus tokudae) byl druh kaloně, jenž se endemicky vyskytoval na pacifickém ostrově Guam v souostroví Mariany. Vymizel necelých čtyřicet let poté, co byl formálně popsán. Guamští kaloni jsou dodnes tajemní; příliš mnoho se toho o nich neví, a protože je dosti nepravděpodobné, že by tito velcí netopýři někde v lesích Guamu přežívali dodnes, nedozvíme se toho o nich více ani v budoucnu. Šance porozumět těmto zvířatům byly promarněny. Kaloň guamský patřil do rodu Pteropus, jenž zahrnuje alespoň 60 druhů kaloňů z východní Afriky, jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie a ostrovů Indického a Tichého oceánu. Tito generalističtí herbivoři, pojídající v Austrálii listy eukalyptů a v jižní Asii papáje, jakož i obrovské množství dalších rostlin a jejich plodů, vytvářejí v některých případech až patnáctitisícové kolonie, byť zástupci pár taxonů v rámci tohoto rodu žijí samotářsky. V ekosystémech, jejichž součástí jsou, slouží jako opylovači a roznašeči semen; kaloní guáno pak semenům v něm obsaženým poskytuje cosi, co bychom mohli přirovnat k hnojivu. Náš vyhynulý guamský kaloň se vzhledem a velikostí dosti podobal kaloni mikronéskému (Pteropus pelagicus), se kterým byl evolučně spjat. Kaloň mikronéský se vyskytuje na třech oddělených lokalitách v rámci Federativních států Mikronésie; na souostroví Nomoi a na atolech Truk a Weito. S krémově bílou až hnědou hlavou, načervenalým hrdlem, krátkou (maximálně asi půldruhého centimetru měřící) srstí a až 1,4 metru dlouhým rozpětím křídel jde o nezaměnitelného letouna, často se za denního světla pohybujícího po obloze ve skupinách okolo deseti zvířat (na rozdíl od mnoha svých příbuzných nejsou tito kaloni aktivní v noci). Guamští kaloni byli oproti svým šíře rozšířeným mikronéským bratránkům asi poloviční velikosti; podle brilantních (a mnou jako zdroj informací již po deset let užívaných) stránek Animal Diversity Web, spravovaných Michiganskou univerzitou, se jejich rozpětí křídel pohybovalo v dospělosti okolo 70 centimetrů. 

Rekonstrukce vyhynulého kaloně guamského. Zdroj: Animals Wiki

Jak to tedy bylo s vyhynutím tohoto letouna, se kterým jsme se my, lidé, bohužel neměli příležitost dostatečně seznámit? Pro začátek si musíme povědět něco o tom, jak byl vlastně objeven. V roce 1931 dorazila na Guam expedice, jíž se v rukou ocitl minimálně jeden exemplář tohoto druhu. Na základě něj byl pak o tři roky později guamský kaloň popsán a pojmenován zoologem G. H. H. Tatem, který se hojně zabýval savci Pacifiku a východní Asie. Pouhých 152 gramů vážící exemplář měl hnědé až tmavě hnědé bříško s občasnými bílými chlupy, záda a strany krku byly zlatavé a hlava, vyzbrojená docela velkýma, vystupujícíma ušima, byla zbarvena šedě až světle hnědě. Lesy, ve kterých tito tvorové žili, byly tvořeny cykasy, fíkovníky či stromy rodu Guamia. Jak již bylo zmíněno výše, o biologii tohoto druhu se vlastně nic moc nevědělo, a dříve, než se svět naděl a vzpamatoval z přidání bratránka mikronéských kaloňů na nepříliš krátký seznam žijících druhů letounů, byl guamský kaloň nadobro pryč. Naposledy se s ním člověk setkal nejspíše na konci 60. let minulého století. V roce 1968 v jednom lese na severu ostrova několik lovců zastřelilo samici doprovázenou mládětem; to kulkám z pušek uniklo a ztratilo se kdesi mezi patnáctimetrovými stromy. Toto setkání bylo posledním potvrzeným spatřením kaloně guamského; jen v 70. letech pak ještě kdosi zahlédl na Guamu velkou "létající lišku" (kaloňům se anglicky přezdívá "flying foxes"), ale neměl pro to materiální důkaz. Snad se mohlo jednat o poetické rozloučení onoho přeživšího mláděte? Kdo ví. Od té doby kaloni z Guamu zmizeli. Proč tato zvířata vymřela? Lov hrál zřejmě svou roli, ale nebyl jediným faktorem. Kaloň guamský byl i lovci létajících savců z oblasti po celou dobu, co byl znám, považován za vzácnost. O to více si ho cenili lidé z marianské kultury Chamorro, jež jeho maso považovali za delikatesu. Odborníci T. H. Fritts, G. H. Rodda a Gary Wiles se domnívali, že za vymizení kaloně guamského byla zodpovědná také introdukce nepůvodních druhů na Guamu. Jedním z nich je bojga hnědá (Boiga irregularis), nádherný stromový užovkovitý z Austrálie, vybavený zadními jedovými zuby, který byl na Guam zavlečen lidmi po roce 1945, a způsobil na něm vskutku velké škody - zvláště pak na tamních ptačích populacích. Wiles dále zdůrazňoval i roli degradace guamských lesů. V roce 1987 začala U.S. Fish and Wildlife Service rozvíjet plán, jak tyto kaloně zachránit, ale bylo již pozdě. Červený seznam Mezinárodního svazu ochrany přírody jej od roku 2020 konečně (ach, kéž by sem to slovo vůbec nepatřilo) vede jako druh vyhynulý.

Příbuzný a dodnes žijící kaloň mikronéský (Pteropus pelagicus) na fotografii Thibauda Aronsona z webu iNaturalist

Zdroji informací pro napsání tohoto článku mi byly weby Animal Diversity Web a anglická Wikipedie. Příspěvky do nedávno obnovené rubriky o zvířatech vyhynulých v našem letopočtu budou přibývat.