Obrázek týdne 19. 7. 2024

Máme další pátek, a to tedy znamená, že s vámi musím - a velmi rád - sdílet další Obrázek týdne. Jeho hledání nebylo nikterak těžké. Umělec 燕鮗 (Yan Chuan), který kreslí akrylové obrazy ryb a dalších mořských tvorů současného světa, zveřejnil nedávno na svém twitterovém účtu toto výtečné dílo zobrazující dva tvory, kterým se někdy říká "živoucí fosilie" (což je označení pro vývojové větve s pomalým evolučním tempem blízko morfologického středu u příbuzných druhů). A já si řekl, že ho do obrázkové rubriky vložím. No řekněte, není to výtečná malba?

Popisek k obrázku: Latimérie celebeská (Latimeria menadoensis) se na svých toulkách mořskými hlubinami severně od indonéského ostrova Sulawesi střetává se dvěma loděnkami hlubinnými (Nautilus pompilius). Oba tyto druhy reprezentují skupiny živočichů, které ani po stovkách milionů let z naší planety nevymizely. Fosilní zástupci loděnek (Nautilus sp.) se objevují ve fosilním záznamu už v eocénu, a takový Cenoceras, nepříliš vzdálený bratranec z čeledi loděnkovitých (Nautilidae), žil ve svrchním triasu až střední juře. Latimérie (Latimeria sp.) žijí od středního pleistocénu, a jejich nejstarší příbuzní ze stejné čeledi (Latimeriidae) se ve fosilním záznamu objevují už ve středním triasu (konkrétně jde o rod Garnbergia). Oba tito živočichové jsou k nalezení v hlubších vodách; celebeské latimérie se vyskytují v hloubkách větších, než 150 metrů, a loděnky byly nejdále viděny v hloubce 703 metrů (při překročení hloubky 800 metrů by jejich vápenaté schránky popraskaly kvůli tlaku). Co se teploty vody týče, mají celebeské latimérie nejradši příjemných 14 až 18°C; loděnky se vyhýbají vodám o teplotě vyšší než 25°C, jinak jsou poměrně přizpůsobivé (tropické vody beztak nebývají nikterak příliš chladné). Toto setkání nebude zřejmě trvat dlouho. Latimérie a loděnky spolu nemají takřka nic co do činění, a tak si hráči této scény poplavou vlastním směrem. Jejich setkání skončí stejně záhy a bez jakéhokoli vzrušení, jako začalo. 

S termínem "živoucí fosilie" poprvé přišel Charles Darwin; ve 4. kapitole svého veledíla O původu druhů (On the Origin of Species) v závěru části s nadpisem "Okolnosti příznivé pro vznik nových forem přírodním výběrem" takto označuje bahníky americké a ptakopysky (viz strana 80 publikace Darwinův původ druhů v ilustracích, editované paleoantropologem Richardem E. Leakeym, kterou mám shodou okolností v době psaní tohoto příspěvku po ruce).

Na co bych vás mohl navnadit? Co dalšího vás na mém blogu čeká? Uvidíme, zda se v příštích dnech dostanu k dopsání 2. kapitoly načatého příběhu, každopádně zcela určitě se v příštím týdnu dočkáte dalšího úryvku ze Springwatch 2024 (tentokráte z jeho páté epizody) a možná konečně přibude další popisek hada.

V uplynulém týdnu jsem obnovil staré a zanedbané rubriky Zvířata vyhynulá v našem letopočtu a Různá naleziště, a velmi rád do nich budu nadále přispívat. Snad se tedy dočkáte i článků pod těmito štítky.