5000. článek na blogu Blogorgonopsid a dvacet zajímavostí ze světa přírody

3. únor 2024 je skutečně výjimečným dnem pro blog Blogorgonopsid. Dnes totiž počet příspěvků na tomto takřka patnáct let existujícím webu nabyl čísla 5000! Ačkoliv jsem měl již nějakou dobu odhadnuto, že právě dnes dosáhne celkový počet příspěvků tohoto neuvěřitelného čísla, a speciální 5000. příspěvek jsem připravoval po několik týdnů, stejně tomu nedokáži uvěřit. Vždyť jako by to bylo teprve včera, když jsem onehdy po poledni jednoho březnového úterý zveřejnil na svém blogu 4000. článek s patnácti zajímavostmi ze světa přírody! A pak jako bych proskočil časovým portálem o tři roky dál, a zveřejnil tento 5000. článek. Samozřejmě to však nebylo tak jednoduché. K tomuto velmi potěšujícímu číslu jsem se totiž dopracoval postupně během těch více než čtrnácti a půl let, kdy Blogorgonopsid prozkoumával bohatý svět fauny a sem tam i flóry minulosti a současnosti. A přiznám se vám k jednomu - ani po těch 5000 článcích pořád nemám dost. Kolik zajímavých živočichů obývalo naši planetu v dávné i nedávné minulosti, a já je stále ještě nezmínil? Kolik zvířat, typů chování nebo environmentálních problémů, jimž je třeba věnovat náležitou pozornost, jsem dosud na tomto blogu ani jednou větou nepopsal? Svět přírody je obrovský, a za patnáct let psaní o něm na blog člověk opravdu jen trochu seškrábne povrch. Vše, o čem jste na tomto blogu četli od roku 2009 po rok 2024 je jen nepatrný ždibec skutečné diverzity světa, jenž nás obklopuje - světa, o němž ani nikdy nebudeme vědět úplně všechno. A to mě nutí pokračovat! Nemohu však zapomenout na to, že jsem se k 5000. článku na blogu Blogorgonopsid dostal i díky vaší přízni. Nebýt vaší podpory, vážení čtenáři, v průběhu všech těch let, nikdy bychom neslavili tuto výjimečnou událost. Doufám, že mé příspěvky splnily svůj účel, a přinejmenším vás inspirovaly dohledat si o nějakém tématu více informací, popřípadě že vám přinesly inspiraci či radost. Vězte, že každý z nich jsem pro vás psal velice rád!

Připomeňme si předchozí tisícové milníky v historii tohoto blogu, jenž snad bude mým celoživotním projektem! 1000. příspěvek na Blogorgonopsidovi byl článek Cryolophosauří život 6/30 z 12. října 2012; jednalo se o šestou část dlouhého příběhu o jednom zástupci pravděpodobně nejznámějšího antarktického dinosauřího rodu. O méně než tři roky později, 23. září 2015, jsem na tomto blogu publikoval 2000. článek, Westlothiana; byl to popisek skotského čtyřnožce, trochu podobného plazům, z doby před 338 miliony roky. S 30. červencem 2018 pak vyšel 3000. článek na blogu Blogorgonopsid + Zajímavosti ze světa přírody; v tomto článku jsem uvedl deset vybraných zajímavostí týkajících se třeba největšího plže světa nebo dinosaurů pojmenovaných po známých postavách z pop kultury. V úterý 16. března 2021, uprostřed tehdejšího Žabího měsíce, nastal čas vydat 4000. článek na blogu Blogorgonopsid a patnáct zajímavostí ze světa přírody; ve výčtu zajímavých faktů jsem se pověnoval třeba skokanu hnědému, největšímu pavoukovi všech dob Mongolorachne jurassica či dominikánskému jantaru z eocénu.

Řekl jsem si, že s každým z těchto článků oslavujících tisícové milníky na tomto blogu uvedu vždy o pět více zajímavostí. A tak mám pro vás v 5000. článku celkem 20 zajímavých faktů, které vám snad rozšíří vaše znalosti bohatého světa přírody!

Dvacet zajímavostí ze světa přírody:

1. Podobně jako dnešní turovití (Bovinae), i rohatí dinosauři ze skupiny Ceratopsia používali své rohy k různým účelům. Paleontologové Rob J. Knell a Scott Sampson ve svém článku z roku 2011 napsali, že neexistence pohlavního dimorfismu (tedy jasně viditelných rozdílů mezi pohlavími) u rohatých dinosaurů neznamenala, že by samci své rohy nepoužívali při soubojích o partnery a partnerky. Samice turovitých mají rohy též, a zrovna tak je měly samice ceratopsiánů. Jednoduše by se dalo říct, že rohatí dinosauři své rohy využívali k různým účelům bez závislosti na tom, jakého pohlaví byli. Rohy jim rozhodně nesloužily jen k předvádění, byť u některých taxonů jako byl Kosmoceratops se to zdá být pravděpodobnější.

2. Charles Darwin, jeden z největších a nejvýznamnějších přírodovědců všech dob, objevil po doplutí do Jižní Ameriky při své cestě kolem světa na lodi Beagle fosilie čtyř druhů pozemních lenochodů. Asi nejznámějším z nich je Mylodon darwinii, jehož pozůstatky Darwin nalezl roku 1832. Jeho nálezce správně rozpoznal, že se jednalo o zkamenělé kosti savce příbuzného dnešním stromovým lenochodům. Zvíře nicméně na základě Darwinem nasbíraných fosilií popsal až Richard Owen, proslavený vytvořením slova "dinosaurus", a samozřejmě ho po otci evoluční teorie pojmenoval. Mylodon darwinii vážil 1 až 2 tuny, byl to vegetarián, nelezl po stromech ani nehrabal nory, a žil na území od dnešní Bolívie po severní Argentinu před 1,8 miliony až 12 000 lety.

3. Thomas Henry Huxley, samooznačený "Darwinův buldok", nebyl jediným významným přírodovědcem 19. století, který přišel s hypotézou, že ptáci se vyvinuli z (neptačích) dinosaurů. Napadlo to také Alfreda Russella Wallace, který dlouhá léta studoval faunu Malajsie, a došel v podstatě ke stejným zjištěním o přírodním výběru, jako jeho současník Charles Darwin. Wallace byl učarován fosilií "praptáka" Archaeopteryx lithographica z německého Solnhofenu. Proto i on se za svého života nechal znát názorem, že předky moderních ptáků byli druhohorní dinosauři, o kterých se toho nicméně v 19. století nevědělo ani zdaleka tolik, co dnes. Je však pozoruhodné, že lidé jako Wallace i Huxley smýšleli o dinosaurech-ptácích podobně, jako slavná jména dinosaurologické renesance druhé poloviny 20. století.

4. Na území Ruska žije asi 33 druhů hadů, a jedním z těch více ohrožených je zmije kavkazská (Vipera kaznakovi). Tento had se sklápěcími jedovými zuby umístěnými v přední části horní čelisti je doma na východním pobřeží Černého moře, a dále je k nalezení v Gruzii a Turecku. Červený seznam IUCN jej od roku 2008 vede jako ohrožený druh. Zmije kavkazská preferuje horské lesy, ale i místa uměle zbavená vegetace. Největším nebezpečím je proto zvíře ztráta přirozeného prostředí, nelegální sběr a vybíjení, ať už cílené nebo náhodné (na silnicích). Mezi lety 1886 a 1996 ubylo 50 % těchto zmijí.

5. Největším motýlem na světě je ptakokřídlec Alexandřin (Ornithoptera alexandrae). Jeho rozpětí křídel se může rovnat až 27 centimetrům! Pro srovnání, vrabec domácí (Passer domesticus) má rozpětí křídel 19 až 25 centimetrů. Ptakokřídlec Alexandřin je mezi motýly bezpochyby obr. Je to ohrožený druh žijící v deštných lesích severní části Papui-Nové Guineje. Díky svému zbarvení bývá občas považován i za nejkrásnější druh motýla.

Ptakokřídlec Alexandřin (Ornithoptera alexandrae) na fotorafii Francoise Gilsona z již nefunkčního webu ARKive. Staženo z Fauna and flora Wiki

6. Nejmenším žijícím zástupcem našeho řádu savců, primátů, je maki malý (Microcebus mioxinus). Do roku 1993 byl považován za vyhynulého, než byl znovuobjeven v lese Kirindy na Madagaskaru. Tento drobný druh lemura váží jen 43 až 55 gramů, tedy méně, než dvě dospělé myši domácí (Mus musculus) dohromady. Je klasifikován jako zranitelný, a o jeho ekologii se toho dodnes příliš mnoho neví. Žije jen v suchých opadavých lesích na západě Madagaskaru.

7. Pravděpodobně nejstarším známým chameleonem je Anqingosaurus brevicephalus, ještěr ze středního paleocénu Číny. Žil zhruba před 61 až 58 miliony lety. Ne všichni odborníci nicméně souhlasí s jeho zařazením mezi chameleonidy. Ví se toho o něm poměrně málo, ale nejspíše to byl hmyzožravec. Pokud se nejedná o nejstaršího chameleonovitého, pak tento titul náleží druhu Chamaeleo caroliquarti ze spodního miocénu České republiky.

8. Koprolity, tedy zkamenělé dinosauří výkaly, se používají i ve šperkařském průmyslu jako módní doplňky. Některé mají překvapivě zajímavý tvar, mohou být ručně upraveny, a mají na dotyk příjemnou texturu. Z koprolitů se vyrábějí i náušnice; obarvené kuličky z dinosauřího trusu si můžete za 19 amerických dolarů zakoupit přes web CindyLouWho2. 

9. Možná nejmenším zástupcem dinosauří čeledi Oviraptoridae je Yulong mini ze souvrství Qiupa v čínské provincii Che-nan. Je znám na základě juvenilních exemplářů; jeho formální popis byl učiněn pomocí syntypu (více exemplářů dohromady) pěti z nich. Dospělý Yulong mini dosahoval asi velikosti slepice; na délku měl i s opeřeným ocasem méně než 50 centimetrů. Bylo nalezeno také šestadvacet vajec tohoto dinosaura; z jednoho z nich pochází velice dobře zachovalé embryo.

10. V současné době se toho ví poměrně hodně o homosexualitě u různých živočišných druhů. Jedna čtvrtina zpárovaných labutí černých (Cygnus atratus) z Austrálie sestává výhradně ze samčích párů; jde o ptáky monogamní, a tyto samčí páry spolu často zůstávají celý život. Může se však stát, že samčí pár se dá dohromady i se samicí, se kterou se oba spáří, ona pak naklade vejce, a následně ji vyženou. Mláďata homosexuálních párů labutí černých mají vyšší míru přežití, než páry sestávající ze samce a samice. Ve svém díle Biological Exuberance: Animal Homosexuality and Natural Diversity z roku 1999 to zmiňuje kanadský biolog Bruce Bagemihl. Homosexuální chování a adopce mláďat vlastního druhu homosexuálními páry jsou prostudovány také u tučňáků oslích (Pygoscelis antarcticus). 

Pár labutí černých (Cygnus atratus) z Austrálie. Fotografie z webu Australian Museum

11. Přestože krajta kobercová (Morelia spilota) není jedovatým druhem a pro člověka nepředstavuje absolutně žádné bezprostřední nebezpečí, v roce 2022 název tohoto hada několikrát zazněl s nepříjemností, jež postihla ženu z Nového Jižního Walesu. Té byla totiž v mozku nalezena osmicentimetrová hlístice Ophidascaris robertsi, kterou bývají krajty kobercové postihovány, a kterou jsou tedy nejspíše i schopné přenášet. Zároveň je přenášejí i jiní nejedovatí australští hadi. Když byla hlístice ženě operativně vyjmuta z mozku, stále byla naživu a hýbala se i mimo hostitelskou tkáň. Hlístice se do jejího těla dostala nejspíše, když žena sbírala rostliny čtyřboče rozložité (Tetragonia tetragonioides) poblíž jezera, u kterého žila - v místech, kde prý žije nemálo krajt kobercových.

12. Studie významného antropologa a geografa Petra Kropotkina posloužily jako výzva k závěrům Thomase Henryho Huxleyho o "boji o přežití" a sociálních darwinistů 19. století a počátku 20. století. Kropotkinovy darwiniánské spekulace o možné roli kooperace v evoluci živočišných druhů byly v podstatě prekurzorem vzniku vědeckého oboru sociobiologie, který byl však ve druhé polovině 20. století mnohdy zneužíván pro ospravedlnění kompetice v rámci volného trhu a kapitalismu celkově, a který byl například kritizován i levicově orientovaným biologem Stephenem Jayem Gouldem. Kropotkin, který ve svém význačném díle Mutual Aid: A Factor of Evolution z roku 1902 (jednalo se o sbírku esejí z 90. let 19. století vydávaných v časopise Nineteenth Century) popisoval vzájemnou pomoc u různých živočišných druhů a také v lidských společnostech, byl teoretikem anarchokomunismu, a pomohl také položit základy pro sociální ekologii.

13. Hlístice háďátko obecné (Caenorhabditis elegans) vykazuje stadia neaktivity, jež jsou velice podobná spánku pozorovaného u mnoha nám blíže příbuzných živočichů. Během letargického stavu, který u háďátek nastává, pokud jsou unavena, je pozměněno jejich homeostatické chování. Rovněž tak mohou vyvstat změny v jejich pozici. Tato období jsou většinou krátká, trvají asi dvě a půl hodiny, a háďátka při nich redukují množství přijaté potravy (živí se hlavně různými druhy bakterií, třeba z rodu Comomonas). Přechod do období "spánku" je spontánní. Letargie má zjevně vliv i na jejich schopnost pamatovat si. Tomuto chování již bylo věnováno několik výzkumů, v roce 2021 se jím zabývala třeba doktorka Komudi Singh.

14. Nositelem nejkratšího rodového jména neptačího dinosaura je Yi, jehož jediným zástupcem je druh Yi qi. Jednalo se o malého jurského teropoda z čeledi Scansoriopterygidae, s největší pravděpodobností vybaveného kožní membránou na předních končetinách, jež mu umožňovala plachtit ze stromu na strom. Pozůstatky tohoto asi 380 gramů vážícího opeřence byly nalezeny v čínském souvrství Tiaojishan, a jsou staré 164 až 159 milionů let. Nejkratší rodové jméno z druhů žijících v současnosti má největší zástupce savčí čeledi netopýrovitých (Vespertiolinidae), a to Ia, zahrnující jediný žijící druh Ia io (a mimo něj ještě vyhynulý Ia lanna). Tento netopýr je shodou okolností též k nalezení v Číně, kromě ní se ale vyskytuje i v Laosu, Vietnamu, Thajsku, Nepálu a Indii. Váží asi 6,5krát méně, než Yi.

15. Největšími dinosauřími vejci jsou podle Guinessovy knihy rekordů vejce titanosaura druhu Hypselosaurus priscus, jenž byl nicméně v roce 1993 několika odborníky prohlášen za nomen dubium. Tento 12 až 15 metrů dlouhý a 7,3 až 14,5 tun vážící dlouhokrký býložravec je znám z fosilií nalezených v jižní Francii v horninách datovaných do doby před 70 miliony roky. Jeho rekordní vejce, nalezená v říjnu 1961 v údolí Durance, měla na délku 30 centimetrů a v průměru dosahovala 25,5 centimetrů. První vejce tohoto dinosaura byla odkryta už roku 1846.

Yi qi, nositel nejkratšího rodového a druhového jména mezi všemi neptačími dinosaury, na ilustraci Julia Lacerdy. Obrázek z webu Earth Archives

16. Klad Avialae může být definován jako skupina zahrnující všechny žijící ptáky, fosilní zástupce moderních ptačích řádů a všechny teropodní dinosaury více příbuzné ptákům (Aves) než paraviánímu kladu Deinonychosauria, jenž zahrnoval třeba slavného velociraptora. Nejstaršími známými avialány jsou Anchiornis huxleyi a Aurornis xui. Oba jsou známi z Číny, z hornin starých 160 milionů let, tedy z pozdní jury. Jednalo se o malé opeřené teropody, žijící asi 10 milionů let před proslulým archaeopteryxem z Německa, a na rozdíl od dnešního ptactva neuměli létat; pouze plachtili ze stromu na strom, přičemž samozřejmě ztráceli výšku. Podle studie z roku 2017 je Aurornis mladším synonymem anchiornise.

17. První z "velké pětky" masových vymírání v historii naší planety se odehrálo na přelomu ordoviku a siluru, a vymřelo při něm 85 % mořských druhů a 49 % jejich rodů. Postihlo asi třetinu ramenonožců a mechovců, a mělo také neblahý vliv na diverzitu trilobitů, korálů, mlžů, graptolitů, konodontů a ostnokožců. Asi stovka čeledí těchto a dalších skupin mořské fauny nadobro vymizela. Vymírání spustily velké zalednění ve druhé polovině ordoviku, anoxické události zbavující mořskou vodu rozpuštěného kyslíku (takové události jsou spolu s ordovickým vymíráním identifikovány celkem tři), vulkanismus a rozpuštění toxických kovů z mořského dna ve vodě. Další hypotéza pracuje s gamma zářením z hypernovy (hvězdy s kolabujícím jádrem), a v roce 2023 vyšel v časopise Gondwana Research článek zabývající se i možným přičiněním dopadu asteroidu na území jihovýchodní Austrálie.

18. Jednou z nejznámějších rybích skupin, u jejichž zástupců byla mnohokrát pozorována změna pohlaví, jsou klauni (podčeleď Amphiprioninae). Tato změna je u nich řízena sociálně; jsou to ryby vytvářející monogamní vztahy, a v případě, že samice zahyne, samec projde změnou v samici, přičemž získá samičí pohlavní znaky. Jak uvedla ve svém článku z roku 2008 Yvonne Sadovy de Mitcheson a její kolegové, tento sekvenční hermafroditismus u kostnatých ryb zlepšuje adaptaci, zvyšuje míru přežití potomstva a celkově napomáhá reprodukci ryb. Klauni žijí v tropických mělkých mořích, od břehů Rudého moře přes Indický až po Tichý oceán.

19. Pravděpodobně největší mravenci všech dob patřili do již vyhynulé podčeledi Formiciinae, jež je spolu s dalšími dvaceti podčeledi součástí rodiny mravencovitých (Formicidae). Jedinými dvěma rody formiciinů jsou Titanomyrma a Formicium. Oba zahrnovaly po třech druzích, a oba jsou známy pouze ze druhé epochy starších třetihor, z eocénu. Formicium berryi je známo jen na základě 2,6 centimetru dlouhého fosilizovaného křídla; mravenec měl zřejmě celkově na délku úctyhodných 5,7 centimetru. Titanomyrma, která si zahrála v první epizodě známého cyklu BBC Putování s pravěkými zvířaty (Walking with Beasts) měla v případě královen délku až 7 centimetrů!

20. Rekordním rokem v tvorbě britského televizního přírodovědce, producenta, moderátora a ochránce přírody Nigela Marvena byl rok 2007, kdy bylo na televizních obrazovkách uvedeno celkem sedm titulů, v nichž vystupoval. Šlo o dokumentární pořady Killer Whale Islands with Nigel Marven (Na Falklandy s Nigelem Marvenem), Shark Island with Nigel Marven (Žraločí ostrov Nigela Marvena), Arctic Exposure with Nigel Marven (Objevování Arktidy s Nigelem Marvenem), jeho hodinový souhrn Polar Bear Adventure with Nigel Marven (Nigel Marven a polární medvěd), Penguin Adventure with Nigel Marven (Nigel Marven a dobrodružství s tučňáky) a ambiciózní snímek Micro Safari: Journey to the Bugs. Kromě toho se ve stejném roce Nigel Marven objevil i v epizodě Hider in the House na dětské televizní stanici CBBC. 

Bíle zbarvení supermravenci rodu Titanomyrma ve hře ARK: Survival Evolved. Obrázek z ARK: Survival Evolved Wiki

V psaní blogu budu i nadále pokračovat! Za tři měsíce a dva dny nás čeká oslava Blogorgonopsidových 15. narozenin, a do té doby jistě pár článků vyjde! Nadále budu přispívat do rozpracovaných sérií, čekají vás další články o nově zavedených taxonech dinosaurů, hadů a všelijakých dalších zvířat, a živá bude samozřejmě i rubrika Obrázky týdne. Ještě jednou velký dík za vaši přízeň, moc si jí vážím!