Ohlédnutí za výjimečným rokem 2020

Nový rok, nové perspektivy! Těmito slovy jsem začal úvod ke článku Pravěcí netopýři: Aegyptonycteris, který jsem napsal dopoledne 1. ledna 2020, na Nový rok. Tehdy jsem si nedovedl představit, jaký význam pro mě bude ta věta mít na samém konci roku. A vsadím se, že vy se mnou zasouhlasíte. Nikdo z nás nečekal, co svět tento rok potká. Postihla jej koronavirová pandemie, jež si vyžádala životy již 1,81 milionu lidí, a dočasně nebo trvale ovlivnila životy miliard a miliard dalších. Nejprve se to všechno zdálo, jako zápletka z nějakého vědecko-fantastického filmu, jako mezititulková scéna ze Zrození Planety opic. Čemu jsme však na začátku jara možná nedokázali úplně uvěřit, to se stalo tvrdou realitou. A teď s koncem roku jsme tady, v České republice, zaznamenali nejvyšší denní nárůst infikovaných od začátku pandemie. Někteří si možná v létě dopřáli dovolené, jiní zase ne. Ti, kteří pracují ve zdravotnictví nebo zkrátka s lidmi celkově, stejně jako jejich příbuzní moc dobře vědí, jak děsivě se pracovní podmínky změnily. A mnoho lidí zasáhla také ztráta příbuzných, rodinných příslušníků nebo přátel, kteří nemoci COVID-19 podlehli. Na rok 2020 se bude vždy vzpomínat jako na rok, který byl vskutku neobvyklý a překvapivý. 

Ale není to jen koronavirová pandemie, co nás tento rok překvapilo. Rozhodl jsem se napsat tento článek, abych krátce shrnul nejen negativní, ale i pozitivní stránky roku 2020. Pro každého z nás samozřejmě rok 2020 znamená něco jiného, nabízím Vám na něj však svůj pohled...

Co se tedy tento rok změnilo? Na jaře, na podzim i nyní, na začátku zimy, byly naše životy více či méně ovlivněny restrikcemi souvisejícími s koronavirovou pandemií. Někteří lidé museli být v karanténě, u jiných byl koronavirus přímo diagnostikován, a zatímco někteří byli asymptomatičtí, pro jiné bylo zotavit se z nemoci těžké. Je to velmi smutné - tento rok na tuto vysoce infekční nemoc zemřelo tolik lidí, a mnoha jiným COVID-19 zdraví podlomil. Vzpomínám si teď na výsledky výzkumu, které byly v srpnu publikovány v žurnále Nature, a podle nichž se SARS-CoV-2 přenesl na člověka z netopýrů. Je pravděpodobné, že za to může obchod s mrtvými netopýry, z jejichž masa se v některých zemích východní a jihovýchodní Asie vyrábí polévka (překvapivě v Číně, kde se tento koronavirus poprvé objevil, není netopýří polévka zrovna populární, to však nezastavuje jejich lov a import do jiných zemí). Možná, že kdybychom více respektovali svět přírody, kdybychom nelovili zvířata jen proto, že je jejich maso užíváno v tradiční kuchyni - ať už jde o netopýří maso nebo třeba o žraločí ploutve - nenastalo by to, s čím jsme se tento rok potýkali. Čistě teoreticky - co kdyby obchod s masem divokých zvířat neexistoval? V takovém ideálním světě by možná k přenosu SARS-CoV-2 na člověka nikdy nedošlo. A rok 2020 by nebyl takový, jakým byl. Možná se mýlím, je to jen můj názor, a plně beru na vědomí, že původ tohoto koronaviru stále není jistě znám. Ale zamysleme se nad tím. Ne že by to byla pomsta světa přírody vůči člověku, tak to vůbec nevidím. Viry vždy ovlivňovaly ostatní život na naší planetě, to je zkrátka fakt. Jen se asi lidský druh dopustil několika pořádných chyb. Teď za ně platí jedinci, kteří by takové chyby neučinili. Možná se mnou souhlasíte, možná ne. Je nicméně škoda, že se lidstvo jako celek ze svých chyb stále nepoučilo. To se týká i globálního oteplování, vždyť tento rok je opět jedním z nejteplejších v historii - jak už jsem uváděl v polovině prosince, průměrná teplota na Sibiři byla tento rok nejvyšší za desítky tisíc let. Musíme se ze svých chyb konečně poučit.

Postihla nás i řada dalších změn. Některé z nich se týkají světa internetového. Nejen, že rok 2020 je rokem posledním, kdy internetové prohlížeče podporují Adobe Flash Player, tudíž od zítřka už si nebudeme moci zahrát online flash hry, které jsme možná hráli na internetu jako děti (pokud jsme si je tedy nestáhli). Skončilo několik domén, mezi nimi Blog.cz a Galerie.cz, které byly mým druhým domovem od roku 2009. Blogorgonopsid tuto změnu přečkal, a jak vidíte, stále se mu daří dobře. Konec Blogu.cz a převedení Blogorgonopsidu na Blogspot jsem nakonec nebral jako nějakou obrovskou změnu; koneckonců k převedení mého blogu na tuto platformu došlo už půl roku před skončením Blogu.cz. Musím však říci, že mi velice chybí staré blogy zaměřené na přírodu a na paleontologii, které zanikly. I když se k nim vracím například na Web Archive, stále mi chybí. Zrušení blogů tedy bylo něčím, co budu mít s rokem 2020 navždy spojené. Na druhou stranu se mi na Blogspotu líbí, všechno tu funguje výborně, nedochází k žádným výpadkům systému, je to zkrátka skvělé prostředí, a já na něj byl zvyklý už od té doby, co jsem si ke sklonku roku 2018 založil Blogorgonopsid Diaries. Mé blogování zrušení Blogu.cz nepostihlo.

Ba naopak, rok 2020 je rokem, kdy jsem napsal rekordní počet článků. Tento příspěvek je 412. článkem, který jsem letos napsal. Nikdy jsem si nedokázal představit, že se k takovému číslu za jediný rok dostanu! Ani jsem to nijak neplánoval, zkrátka jsem psal příspěvek za příspěvkem, překonal jsem rekordní počty měsíčních příspěvků v lednu, únoru, červnu, srpnu (53 - nejvíc za jediný měsíc v historii tohoto blogu), dokonce i v listopadu. Možná za to může fakt, že k psaní příspěvků jsem měl jakožto mladý jedinec, který tento rok prostě strávil hlavně doma, dostatek času. K tomu jsem ještě letos napsal 9 příspěvků na Blogorgonopsid Diaries. Stříhal jsem videa, a věnoval se pozorování přírody. Na jaře i na podzim jsem měl dost času k tomu, abych sledoval, jak se příroda zotavuje po zimě a jak pak zase před začátkem zimy pomalu usíná. A troufám si říct, že díky množství času, které jsem měl, mi bylo umožněno strávit nejvíc času v lesích, co jsem kdy v životě strávil, díky čemuž jsem viděl za jediný rok asi více druhů ptáků než v letech minulých. Sám mám tedy z tohoto roku plno krásných zážitků.

S koronavirovou pandemií ostatně souviselo i založení Self-Isolating Bird Club britským moderátorem přírodovědných dokumentů Chrisem Packhamem a jeho nevlastní dcerou Megan McCubbin, které na tomto blogu poměrně často zmiňuji. Jejich "ranting about wildlife" bylo během lockdownu denní baštou nejen mě, ale i milionů dalších lidí. Let's just say that thanks to them, we stayed wild!

Co se paleontologických objevů týče, byl na ně rok 2020 opět bohatý. Vzpomeňme na ptakoještěry rodů Ordosipterus nebo Leptostomia, o kterých jsem psal. Vzpomeňme na první irské dinosaury, na prvního afrického hadrosaurida nebo třeba na nález mršiny dvou jeskynních medvědů v sibiřském permafrostu! V lednu byl popsán dromaeosaurid Wulong bohaiensis, v únoru zase mořský plaz Gunakadeit joseeae, a z Alberty na počátku února přišel nález (nebo přesněji popis) nového tyrannosaurida po 50 letech! Paleontologové z Univerzity v Bonnu publikovali v březnu výsledky výzkumu kusu dominikánského jantaru s končetinou miocénního anolise, ve stejném měsíci se pak mluvilo i o dinosauří lebce v jantaru! Měsíc na to byla popsána nejstarší dosud nalezená karibská žába, patřící k rodu Eleutherodactylus, v červnu zase vyšly výsledky výzkumu dinosauřích vajec a také výzkumu zvláštního fosilizovaného objektu z Antarktidy, který mohl být mosasauřím vajíčkem! V červenci byl ohlášen název spodní čelisti jakéhosi aljašského dromaeosaurida, došlo k popisu oligocénního vačnatce rodu Mukupirna, na konci srpna zase vyšly výsledky výzkumu zabývajícího se embryem titanosaura z Argentiny. Dále byl popsán nejstarší zástupce čeledi gibonovitých, Kapi ramnagarensis z indického naleziště Ramnagaru. Před Vánoci jsem zase psal o objevu paludirexe. Paleontologických objevů však bylo mnohem a mnohem více, a já na blogu zmínil jen některé z nich. 

Zoologických či botanických objevů bylo ještě více. Byly popsány nové druhy hadů, ještěrů, obojživelníků, korýšů, rostlin... Ať už se jednalo o nový druh australského gekona v prvních měsících roku, nebo o nový druh orchideje z guayanských stolových hor v minulém měsíci. Vědci po celém světě nadále publikovali výsledky zajímavých výzkumů, popisovali nové druhy živočichů, rostlin, hub, bakterií i virů, věnovali se studiu chování současných i prehistorických zvířat... Samotné rozepisování detailů jen o vybraných objevech by zkrátka zabralo příliš mnoho místa.

Co se týče fikce spojené s pravěkými živočichy, byla v září vydána první série animovaného seriálu Jurassic World Camp Cretaceous. A pokud jde o dokumenty, vyšel například snímek Dinosaurs of Antarctica, který byl však nedlouho po svém uvedení z amerických IMAX kin stažen kvůli koronavirové pandemii. Dokumentárních filmů o přírodě vyšla celá řada; BBC Studios Natural History Unit se skvěle činily. Vyšla řada hodinových dokumentů vyprávěných Sirem Davidem Attenboroughem; jeho nejvýznamnějším dílem z tohoto roku byl však snímek David Attenborough: A Life on Our Planet, vyrobený pro Netflix. Na Viasat Nature vyšly tři nové díly cyklu Divoká Střední Amerika s Nigelem Marvenem (Wild Central America with Nigel Marven) z dílny Nigel Marven Productions. Také byla vydána 4. série Deadly 60 se Stevem Backshallem. Dokumentů však vyšlo mnohem více!

Většina blockbusterů byla z tohoto roku odsunuta na příští, a stejně tak některé velkorozpočtové filmy, jež měly být uvedeny příští rok, byly odsunuty až na rok 2022. To platí i o snímku Jurassic World: Dominion. Nicméně velké filmy (nyní nehovořím jen o snímcích týkajících se přírody, ale o filmech celkově), jež tento rok vyšly, například Tenet nebo Wonder Woman 1984, se jistě řadí k těm nejlepším. 

S fikcí jsem nezahálel ani já na svém blogu. Tento rok jsem koneckonců napsal většinu kapitol 4. série Lovců kryptidů, která skončila v srpnu, a po ní následoval desetidílný příběh Cryptid Hunters Dark. Jde-li o příběhy (mimo Správce dinosauřího parku), pak byl rok 2020 zřejmě největším za celých 11 let existence Blogorgonopsidu.

Letošní rok byl nabitý událostmi. Stala se spousta věcí negativních, ale i pozitivních. A kdyby nic jiného, můžeme říci, že rok 2020 byl v mnoha ohledech neobyčejný.

Na co se můžeme těšit v roce 2021? Jak už jsem slíbil, budu Vás i nadále informovat o nových dokumentech o přírodě a o dinosaurech. V posledních dnech bylo oznámeno, že Nigel Marven bude vyprávět nezávislý dokument Forgotten Bloodlines: Agate, vyprávějící příběh dvou miocénních savců - máme tedy, na co se těšit! O tomto filmu se příští rok určitě ještě mnohokrát zmíním! Čeká nás i vydání hry Prehistoric Kingdom. Jistě se můžeme těšit na spoustu nových paleontologických, zoologických i botanických objevů. A k tomu ještě na mnoho velkých filmů i knih, které v následujícím roce vyjdou. Bude toho zkrátka hodně!

Chci Vám tedy popřát vše nejlepší do roku 2021! Užijte si Silvestr, a oslavte začátek Nového roku!