V úterý nám začal předposlední měsíc roku, a tak je tu dnes, čtyři dny poté, první listopadový Obrázek týdne v roce 2022! Poslední tři příspěvky do této rubriky jsem věnoval malbám či kresbám s podzimní tématikou, jistě však se mnou zasouhlasíte, že je již na čase změna. Původně jsem chtěl tento Obrázek týdne věnovat jinému dílu, než které jsem nakonec vybral. Co se tedy stalo? Důvod pro to je poněkud zdrcující - zapomněl jsem, kde jsem onen obraz před pár týdny viděl, a v malém časovém okně, které dnes večer k napsání tohoto příspěvku mám, jsem ho již prostě nenalezl. Zvolil jsem tedy toto překrásné dílo, jehož autorem je mladý paleontologický nadšenec Ansh Saxena. Nevrací vás taky spíše do letního období (pochopitelně ne toho, jež je za námi, ale jakéhosi letního období před miliony a miliony roků?).
Popisek k obrázku: Slunko v pravěké Číně zapadá, a za zvuků probouzejících se nočních zvířat vysílá své slábnoucí paprsky k zemskému povrchu. Rudá obloha, pokrytá úzkými, táhnoucími se oblaky, brzy zcela ztmavne. Denní tvorové se chystají ke spánku. Tapejaridní ptakoještěři druhu Sinopterus dongi směřují od sopečného jezera, kde po většinu dne chňapali po rybách a ovocných plodech, ke svému nočnímu hřadu ve vyšších polohách. Tito všežraví létající plazi nejsou žádnými obry; mají sotva dvoumetrové rozpětí křídel. Ze suché, listů zbavené větve trčící z hustého lesního porostu je pozoruje další okřídlenec, patřící však do docela jiné skupiny plazů. Microraptor gui, jeden z nejhojnějších dromaeosauridů žijících v této části světa, roztahuje svá křídla, a je připraven odplachtit do temných hlubin lesa, v nichž přečká do začátku nového dne. Zda bude spát nebo lovit, o tom se můžeme jen dohadovat. V roce 2011 někteří paleontologové na základě velikosti microraptorova sklerického prstence předpokládali, že byl nokturnálním živočichem. Když se však zjistilo, že jeho tělo bylo pokryto kovově lesklými pery, které podobně jako šupiny užovky indigové při vystavení slunečnímu světlu hýřily všemi barvami, tato hypotéza byla trošičku zpochybněna. Je tedy pravděpodobnější, že tento zástupce obdivuhodného čtykřídlého dinosauřího druhu, známého dnes na základě více než tří stovek jednotlivých fosilií, se skutečně připravuje na noční spánek po dni stráveném hledání larev a hmyzu ve společnosti svých laškujících bratrů, sester a dalších společníků. Scéna se odehrává na území pozdějšího souvrství Jiufotang v čínské provincii Liao-ning.
Ansh byl při tvorbě obrazu inspirován touto fotografií anhingy indomalajské (Anhinga melanogaster), pořízené v Národním parku Keoladeo v indickém Radžastánu. Scénu se mu podařilo napodobit výtečně, že? Tak co, vidíte to na nové pozadí pracovní plochy svého počítače?
Opět za sebou máme zajímavý týden. Brazílie má snad ještě budoucnost, když prezidentské volby vyhrál Lula, který je dle mého přes některé své nedostatky miliardakrát lepší volbou, než nesnášenlivý populista, jemuž nikdy nezáleželo na původních obyvatelích Amazonie, na přírodním bohatství Brazílie a na menšinách (snad už jeho jméno ani nemusím zmiňovat). Z jiného soudku zase přišlo odhalení nového dokumentu o dinosaurech, kterého se příští rok dočkáme na Netflixu; nebojte, budu mu ještě věnovat krátký příspěvek, a ten můžete očekávat příští týden.
Takže co dalšího vás čeká na tomto blogu? V současné době pracuji na projektu 6 vybraných druhů střevíčníkovce, a jeho další část vyjde zítra. Neděle bude patřit 4. kapitole Vřískotu v džungli! A kromě krátkého příspěvku o novém paleodokumentu pro vás chystám i další Šupinaté z Jihoafrické republiky!
Žádné komentáře:
Okomentovat