Vřískot v džungli - Kapitola 7.

Seto Bayangkara si myslí, že se les zlobí. Má za to, že síly džungle se chtějí herpetologické výpravě pomstít za to, že před několika dny pytlák zabil krajtí ženu, vyhnanou do divočiny před pětadvaceti roky. Nejprve mu tu pohádku nikdo nevěřil, ale pak se začaly dít prazvláštní věci. Ačkoliv Seto a Jochi dosud nezažili setkání s tajemnými, bizarními obyvateli bornejského pralesa, každý z trojky studentů už s nimi měl nepříjemný zážitek. Russ byl mučen bledě zeleným skřítkem, který měl obličej jeho starého kamaráda Charleyho, jenž zemřel při autonehodě v den Russových dvanáctých narozenin, před více než desetiletím. Potvůrka ukousla Russovi tři prsty. Helga byla v noci napadena jakýmsi netvorem, zřejmě dítětem krajtí ženy, ale v zápase jej přemohla. Landon, exkatolík proměněný v misantropa (a podle Helgy i ekofašistu), zase několikrát spatřil křesťanský kříž, a kromě jakéhosi bělocha s dlouhými vlasy zahlédl i mladou ženu, které říká Zaylee. Týmu se podařilo najít Russe v přítoku řeky Kayan. Následně bylo rozhodnuto, že co nejrychleji džungli opustí. Jsou ve velkém nebezpečí. Při pochodu zpět k táboru se ukázalo, co je vlastně Landon zač. Jeho queerfobní, antiliberální názory tým rozvracejí - a to ve chvílích, kdy je třeba držet spolu. Brzy dojde k tragédii. Bude téct krev. Nastanou nelidská, otřesná muka. Džunglí se bude ozývat vřískot.

Vřískot v džungli

Kapitola 7. 

"Odskočím si," řekla Helga, a opřela svůj batoh o kmen stromu, "hned se vrátím." Zmizela mezi křovisky. 

"Máte ještě ve svém batohu místo? Nebo tam máte moc vzorků?" usmál se Jochi na Russe, a zatřepal kufříkem. "Já už si ani nevzpomínám, zda jste nějaké žáby za ty dva dny nasbíral." 

"Vezmu si to," vyhrkl Russ, a sjel po příkrém břehu potůčku, až se špičky jeho zaprášených bot zanořily do vody. 

"Klidně to sbalím k sobě do batohu," usmíval se Jochi, "není třeba si s tím dělat starosti." 

"Ne, pane doktore, já... já si to vezmu! Je to přece... je to přece moje!" 

Russova tvář byla ztuhlá, oči měl vykulené, a na kufřík pohlížel, jako by to bylo to nejcennější, co si s sebou na výpravu vzal. V očích se mu objevily slzy, když uslyšel hihňání skřítka, vycházející z hlubin lesa. Posmíval se mu! 

"Ty víš, jak to je, Russi! Víš to moc dobře!" 

Jochi si sundal batoh, a když se pokusil Russovo malé zavazadlo vtlačit mezi narychlo sbalený spací pytel a moskytiéru, kufřík se otevřel, a vyletěly z něj dva papírky. 

"Ne! Pane doktore, prosím vás!" vykřikl hystericky Russ, přeskočil potůček, a kufřík sevřel v rukou. Přitiskl si ho k hrudi, jako by to bylo jeho vlastní dítě. 

Jochi se smál: "Tak si ho vezměte sám. Vím, že toho na vás bylo moc, pane Andru. Působíte strašně... vyděšeně. Ale to je v pořádku. Až budeme ve výzkumné stanici, odpočineme si, a... jo, vy se trochu vyspíte, a pak uvidíme, co bude dál." 

Russ zděšeně oddechoval, a na kufřík se znovu podíval. Velké žluté oko na něm pulzovalo, snad jako srdce pralesa. Prorůstaly ho rudé žíly. A praskaly. Russ zavřel oči, když z něj měl znovu vystříknout gejzír. Seto si ho starostlivě prohlížel. 

"Co vidíte, pane Andru? Co se vám síly lesa snaží říci?" zeptal se roztřeseným hlasem. 

"Já nevím," zašeptal Russ, "já vůbec nevím. Ale bojím se." 

"Všichni bychom se měli bát," řekl Seto. 

Jochi zvedl ze země dva papírky, které z kufříku vyletěly, a natáhl k Russovi ruku. Chtěl mu je vrátit. Student byl k němu však otočen zády, a chystal se znovu potůček přeskočit. Jochi tedy papírky vložil do kapsy svých kalhot. Nechtěl Russe dál zatěžovat.

Helga si mezi křovisky hledala vhodné místo, kde by si mohla dřepnout. Přeskočila několik spadlých větví, plesknutím rukou o vlastní tvář zabila několik dotěrných komárů, a z ramene si smetla velkého švába, jenž na něm bez dovolení přistál. Jakmile našla místo, kde by byly její ruce a hlava alespoň na chvíli v bezpečí před větvičkami pokrytými tunami klíšťat, vydechla, a protřela si oči. Netušila, že se jí žádného soukromí nedostalo. Cosi se za ní plazilo. Bylo to tiché, a kradlo se to za jejími zády, s vytřeštěnýma očima plnýma nedozírné vášně. Ze všech sil se ten tvor snažil potlačit vzrušené syčení, ke kterému ho pohled na ni doháněl. 

"Vidíš, Landone? Tady ji máš. Dokonce je i svlečená. Udělala to pro tebe, Landone. Jenom pro tebe." 

Devětadvacetiletému doktorandovi, ležícímu v křovinách na břiše, se třásly ruce. Padalo mu obočí. Usmíval se. Bylo mu krásně. Uviděl Zaylee, jež k němu stále promlouvala, jak vystoupila z křovin před Helginýma očima. Nebyla oblečená. 

"Podívej, obě jsme se svlékly, Landone. Jenom kvůli tobě. Tak pojď!" 

Landonovy rozradostnělé oči náhle jako by něco ovládlo. Ďábelsky se zaleskly. Zatnul zuby. 

"Tak pojď, Landone! Na co čekáš? Až si zas natáhne kalhoty? To už bude pozdě!" 

Landon vyskočil z křovisek, a zavřískal. Helga se příšerně polekala, otočila se k němu, a sama vykřikla. Landon spadl na zem, a kroutil se v bolestech. 

"Bože! Bože, ne! Já to nezvládnu! Já... já už to nechci!" 

"Landone, ty sráči! Cos tam dělal?! Cos tam dělal, ty debile?!" zařvala na něj Helga, a chvějící se hrůzou ho div neudeřila do obličeje. 

Landon brečel: "Strašně to bolí... Zase to prasklo... Bože... Bože! Bože, pomoc! Pomozte mi někdo!" 

"Ty prase... Tys mě šmíroval, co? Když jsem byla na záchodě!" vykřikla Helga. 

Kopla ho do hlavy. Landon zařval ještě víc, a zakrvavenýma rukama, jež vytáhl z rozkroku, si zakryl tvář. 

"Co seš zač?! Ty... ty seš úchyl!" křičela Helga. "Hej! Russi! Pane doktore! Pane Bayangkare! Slyšíte mě?! Pomoc!" 

"Zaylee... Zaylee!" naříkal Landon. "Proč jsi chtěla, abych to udělal? Proč mě takhle pokoušíš? Já za to přece nemůžu! Nemůžu za to!" 

Seto proskočil křovisky. Jochi a Russ utíkali za ním. 

"Co se děje?! Co mu je?" ptal se zmateně strážce parku. 

"Já už na tohle nemám... Tenhle fašoun na mě čuměl, když jsem byla na záchodě! Chtěl mě napadnout!" oddechovala Helga, a celá se třásla. Russ ji okamžitě objal, přátelsky, snad i jako ochránce. Se zděšením pohlížel na hystericky naříkajícího Landona. Tomu se z hrdla dral táhlý, bolestný řev. Působil jako dítě, které se zhroutilo. Z úst mu tekly sliny. 

"Pane Kaelbere," řekl opatrně Jochi, "budete nám muset něco vysvětlit."

Pochod lesem byl pomalý. Landon se sotva držel na nohou. Jochi mu otevřenou ránu mezi nohama nemohl sešít, neboť v lékárničce nezbyl ani centimetr nitě. Ve spodkách měl ručník, který měl krvácení zastavit. 

"Hnus," řekla Helga Russovi, "mám ho dost. Nemůžu už ho ani vidět." 

"Zašel jsi moc daleko, Landone," řekl doktorandovi Russ, "z tohohle budeš mít problémy. Jen tak z toho nevyklouzneš." 

"Chtěla... chtěla, abych na ni skočil," naříkal Landon, "říkala, že... že si to svlíkla kvůli mě." 

"Proč... proč ho s sebou vůbec táhnem? Proč, pane Bayangkare, nezavoláte na stanici, ať si pro něj přijdou vaši spolupracovníci? Měli jsme ho tam nechat," řekla Helga.

"Nemůžu ohrozit životy dalších lidí," odpověděl Seto, "džungle je moc nebezpečná." 

"Není nebezpečná hlavně kvůli němu? Ženská se v jeho blízkosti nemůže cítit bezpečně. Teď, když víme, co je zač..." 

"Ne... ne!" naříkal Landon. "Já si to nevybral... Ona to chtěla!" 

"Držte už tu svou zasranou hubu," řekl mu hořce Jochi, "nechápu, jak jsem vás mohl tolerovat... Všechny ty vaše poznámky, urážky... vůči Russovi a Helze. A teď tohle... Chvástal jste se tím, jak se vám líbí holky... opravdu to tak je? Nebo se vám na nich líbí jenom... jenom něco?" 

"Běžte do prdele!" zařval v breku Landon. "Zaylee... Ona to chtěla! Lákala mě k tomu... Nemohl jsem to udržet! Chápete to? Musíte to chápat!" 

"Kdo je Zaylee? Viděli jsme vás, jak jste si povídal s nějakým keřem... když jsme hledali Russe. Řekl jste slovo 'Zaylee', a já vám pak zase musel zašívat piňďu," řekl Jochi, "vysvětlete nám to. Chci vědět, jakého studenta tady vlastně mám." 

"Nebo spíše, co mu síly lesa ukazují," doplnil ho Seto. 

Landon si utřel oči od slz. "Zaylee byla moje přítelkyně," začal, "a já... já slyšel její hlas, když... když mě ta sliznatá příšera znásilňovala. Slyšel jsem, jak ke mě Zaylee promlouvala... než se mi ukázal Ježíš." 

Ostatní mlčeli. Čekali, až jim doktorand řekne víc. 

"Měl jsem Zaylee rád... Byla na mě tak hodná... Taková malá ženská, co se hodně modlila k Bohu... Chtěla si někoho vzít, a věřila, že to bude její první přítel... ale nikdo jí nechtěl. A tak, když jsme se seznámili, aby si mě udržela... oblíkala se hodně málo, protože asi věděla, že mě to vzrušovalo... Věděla, co jsem chtěl!" 

"Kretén," zašeptal Russ. 

"Studovala linguistiku... bože, měl jsem ji rád," naříkal Landon, "a pak... po čtyřech měsících musela jít do nem..." 

Rozbrečel se, a spadl na lesní půdu. 

"... do nemocnice... Poslal jsem jí do nemocnice... Nešlo to... Já to nechtěl, ale... musel jsem!" 

"Ty nejsi v pořádku, Landone, co?" zeptal se ho Russ. "Začíná mi to dávat smysl. Chápu, proč mluvíš tak, jak mluvíš. Ty jsi opravdu sociopat." 

"Drž hubu, teplouši." 

"Ty vůbec vztahům nerozumíš," pokračoval Russ, "jsi sociopat... a k tomu ještě, já nevím, nějaký fetišista?" 

Landon se v breku začal smát. "Ve čtrnácti mě rodiče vzali do kostela v Gate City... v Tennessee... nemoh jsem se přestat dívat na prdele těch jeptišek... a co na tom sejde? Zaylee jim byla strašně podobná. Byla submisivní. Jednou se převlíkala, a já na ni skočil..." 

Přestal se smát. Opět brečel. "Nejhorší je, že jsem musel jít do nemocnice i já, protože jsem si to... uh... poranil." 

"Mám toho dost," řekla Helga, "jdu dál bez něj. Tohle nemůžu poslouchat." 

"Vy jste svou přítelkyni znásilnil?" zeptal se Jochi. "Jak to, že o tom nikdo z nás neví? Nemáte být někde zavřený?" 

Landon na to neodpovídal. Pořád naříkal. 

"Končím tady," řekla Helga, vzdalujíc se od týmu, "končím s touhle výpravou. Zítra letím do Německa. Na tohle fakt nemám." 

"Já taky ne," přidal se k ní Russ, "seš bestie, Landone." 

"Nemůžu za to! Já nechtěl... Dva roky jsem to nedělal, a tahle děvka," vyhrkl, a ukázal na Helgu, "ona se mi zdála... perfektní!" 

"Je mi z tebe na zvracení, Landone," řekl mu Russ, "seš normálně kriminálník." 

"Počkejte... proto studujete na Edinburghské univerzitě, že? Proto jste odešel z Catholic University ve Washingtonu!" vyhrkl náhle Jochi. 

"Oni to tam... zahladili, jo... páter Williams... pomoh mi... asi věděl, jaký to je... jak těžký to je! Ale já musel odejít... všechny holky to věděly... Byla tam nějaká čubka z Británie, co mi přezdívala Bloody sod... nemoh jsem tam studovat na PhD! Musel jsem utýct z Ameriky, vzdát se svý víry, protože podle ní jsem byl hříšník... máte pravdu, pane doktore. Jedinej důvod, proč jsem váš student, je... ta věc se Zaylee." 

Zatímco Landon pořád naříkal, a vyprávěl ostatním svůj šokující příběh, Helga dorazila k poničené části lesa. Myslela si, že již nemohla být vyděšena více, když na ni zničehonic zpoza padlého kmene stromu vykoukla kulatá hlava se žhnoucíma, ďábelskýma očima. Helze divoce bilo srdce. Příšera si ji prohlížela, a nahlas syčela. Helze se začaly vybavovat události předchozí noci. Pohlížela na stejného netvora. To syčení bylo identické. Dosud však dítě krajtí ženy neviděla za bílého dne. Dostala velký strach.

"Landone, víte, co je parafilie?" zeptal se Jochi devětadvacetiletého doktoranda. Ten neodpovídal, jen hučel, a špinavýma rukama si utíral obličej. 

"Kradl jste se za slečnou Wolff, když si šla odskočit, měl jste nějaké zvláštní fantazie... ale kdyby to byly jen fantazie... vy jste chtěl, aby se staly realitou, chtěl jste ji znásilnit. Jste parafil, Landone," řekl mu Jochi. 

"Držte už tu hubu! Všichni držte ty vaše zasraný huby!" vykřikl Landon. Podíval se na Seta. "Stejně za to můžete vy... vy asijskej gobloku! Kdybyste nám nevyprávěl ten příběh..." 

"Co tím chcete říct?" zeptal se dotčeně Seto. 

"Chce tím říct, že ten příběh o znásilnění ženy z vesnice ho vzrušil, a že za to můžete vy, protože jste nám ho pověděl," řekl Russ. 

Jochi se nahlas nadechl. Zřejmě mu něco došlo. 

Seto se bránil: "Jak se opovažujete... Můžete být rádi, že jsem vám ten příběh povyprávěl, jinak byste něvěděli o nebezpečích lesa nic! S vaší touhou ubližovat ženám to vůbec nesouvisí!" 

"Přesně tak," řekl Russ. 

"Aspoň víte, s čím se tu potýkáme," pokračoval Seto, "tak se přestaňte chovat, jako blbec, zvedněte se, a jdeme! Stejně... stejně je už možná pozdě." 

Keř za Jochiho zády se náhle divoce zatřásl. Jochi se vylekal. 

"Teď už mi věříte, příteli?" zeptal se ho Seto. "Musíme jít!" 

Spolu s Jochim zvedl Landona, a táhnul ho lesem pryč. 

Russ utíkal napřed. Po chvíli usyšel Helgin křik. 

"Proboha... proboha, ne!" zašeptal si pro sebe. "Helgo?! Helgo, běžím za tebou!" vykřikl. 

Zatímco utíkal lesem, setmělo se. Pořád bylo ráno, ale slunce náhle zmizelo. Obloha zčernala. Russ sotva viděl před sebe. Jeho oči si na tmu nedokázaly rychle přivyknout, a tak se po chvíli zamotal v liáně. Mrskal sebou, snažil se osvobodit, ale nešlo to. Měl pocit, že mu liána pevně svázala ruce. Obtočila se mu kolem krku. Russ přicházel o dech. Kopl blízkou aglaiu do kmene, a z jejího listí náhle vystoupilo něco zvláštního, něco takřka nepochopitelného. Russovi se před očima střídal jeden obrazec za druhým. Velké žluté oko, rudá skvrna, jeden patvar, druhý patvar, pak se na něj křovisko usmálo, a poté se mu ukázal jakýsi vstup do jiného světa, jakési modré světlo s vibrujícími, slabě zelenými vlákny. Slyšel skřítkův smích. 

"Russi, Russi, Russi! Les se brzy nasytí! Nejde utéct, Russi! Les ochutnal tvé prsty, a má teď chuť na víc!" 

Helgin křik sílil. Russ zápasil s liánou, zatímco se mu k obličeji přibližovala něčí ruka. Pleskla ho do tváře. Russ se z liány vymanil, a spadl na zem. 

"Pane Andru!" řekla mu šupinatá příšera, jež se k němu sklonila. 

"Ne! Ne!!!" řval Russ, zvedl se, a udeřil ji do tváře. "Nechte mě být!" 

Všiml si, že se k němu přiblížily další dva netvoři. Vyšli z temnoty lesa, a manicky se na něj usmívali. Russ zvedl ze země kus dřeva, a máchl jím po jedné z nich. 

"Pane Andru... co to děláte?" 

Nezasáhl ji. Další z těch netvorů měl na sobě to stejné žluté oko, které už v tomto lese Russ mnohokrát viděl. 

"Russi, Russi, Russi! Nasytíme se!" 

Klackem se do oka trefil. Jako vždy, i nyní zmizelo, a na jeho místě vyprskl krvavý gejzír. 

"Ty debile jeden! Ty hnusnej, teplej debile!" 

Russ několikrát zamrkal, a uvědomil si, koho zasáhl. Landon se opět válel na zemi, a vřískal bolestí. 

"Viděl jste něco jiného... něco jiného, než realitu, že je to tak, pane Andru?" zeptal se ho Seto. Právě jeho se Russovi nepodařilo zasáhnout. Jochi si utíral z nosu krev. 

"Kruci... kruci, já... já se omlouvám! Myslel jsem, že po mě šli!" vyhrkl Russ. 

"Jdou po nás všech," řekl Seto, "děti krajtí ženy... Ale les očividně chce, abyste nás zdržel! A zase jsme tu spolu strávili pár minut... na místě! Takhle to dál nejde! Bude po nás!" 

Helgin křik byl naprosto příšerný. "Musím za ní... musím za ní!" zařval Russ, strhl liánu, jež ho před několika momenty držela zajatcem, a rozběhl se za svou kolegyní. 

"Nemáte pocit, že to slunce pálí nějak moc? Já vím, je půl jedenácté..." poznamenal Jochi. 

"Možná, že se nás les snaží usmažit," řekl na to Seto. 

"Tomu snad nevěříte, příteli." 

Mezi křovisky se opět něco pohnulo. Jochi, Seto i krvácející Landon se polekali, a dali to nahlas najevo. 

"Tohle je konec... Konec! Pryč!" zařval Seto, a své dva kolegy opustil. V nepopsatelném strachu o život je vydal příšerám džungle na milost a nemilost. 

"Je mi to líto, Landone," řekl Jochi, a nervózně vydechl, "já... já už vás dál táhnout nemůžu!" 

I on doktoranda opustil. 

"Debilové! Zradili jste mě!" řval Landon. "Řek jsem vám pravdu! Nic jsem vám neudělal! A vy jste mě zradili! Bando kreténů!" 

Pokusil se vstát, a zavřískal bolestí. Cítil, že přišel jeho konec. Takto si své poslední chvíle nikdy nepředstavoval. 

"Landone, proč? Proč jsi ji včas neobjal? Pamatuješ, jak jsi to udělal mně? Pěkně kolem těla, silně, abych neutekla... Proč jsi byl tak pomalý?" 

Landon, naslouchaje hlasu Zaylee, plakal - osamocen, zavržen, odsouzen.

Syčení ustalo. Helga vykoukla zpoza pahýlu dvojkřídláče. Netvor, který ji před chvílí pozoroval, se nechtěl ukázat. Měla pocit, že reagovala přehnaně. Hned, co se rozkřičela, a dala se před ním na útěk, zmizel. Možná přece jen neviděla to, co ji napadlo v noci. Pak ucítila dotyk na zádech. Zařvala, otočila se, a udeřila pěstí do obličeje Russe. 

"Sakra! Promiň... měl jsem ti dát vědět, že tu jsem!" 

"Tohle už nedělej, kámo," řekla mu, a zakryla si ústa, jako by se snažila udržet zvratky. 

"Pane Andru, slečno Wolff! Rychle!" hecoval je Seto, vybíhaje z lesa. Jochi ho doháněl.

Po Landonovi se ani jeden ze studentů neptal. Nebyl důvod, proč by se o něj měli zajímat. Utíkali, vystrašeni každým zašustěním, každým zapísknutím, každým zabzučením. Když jim do očí pronikly sluneční paprsky, řvali hrůzou. Když jim dopadla za krk kapka z vlhkého listu některého z pralesních velikánů, mohli se pomátnout. Ve stavu naprosté hysterie se nakonec ke konci dne vrátili k výzkumné stanici. Seto se zhroutil, a ostatní strážci parku ho museli na lehátku odnést do jeho pracovny, kde jej uložili na postel. Byl dehydratovaný, a pořád omílal ta stejná slova o silách lesa. Někteří strážci a strážkyně si při tom kroužili prsty u hlav. 

"Krajtí žena... les se nám všem pomstí... všichni za to zaplatíme..." 

Snad se tomu někdo i zasmál.

Po návratu do dřevěného domku s červenou střechou, který byl členům expedice propůjčen, se téměř zhroutil i Russ. Klekl si k posteli, z krku se mu ozývaly zvláštní zvuky, a naříkal. Helga byla zcela vyčerpaná, a nedokázala vyjít schody na půdu. Usadila se proto na Landonovu postel. 

"Russi, budeme v pohodě... určitě..." řekla tiše. 

"To byl tedy běh," ozval se Jochi, zavíraje dveře, "utíkat džunglí vůbec není lehké, zvlášť pro někoho s mou váhou... A všechno to bylo na nic, že?" 

"Proč by to bylo na nic? Tady jsme v bezpečí. Nic nám tu nehrozí. Seto přece říkal..." reagovala na to Helga. 

"Seto... Seto je pověrčivý. Zklamal mě," odpověděl Jochi, "víte, myslel jsem si, že ten příběh o krajtí ženě byl jen místní folklór. Opravdu. A on mě pak v noci stáhl do těch svých... no, šílených teorií o silách lesa... a když teď vidím, jak se mu za ně jeho kolegové venku smějí..." 

Jochi se kysele usmál, a vytáhl z kalhot ty dva papírky, jež vyletěly z Russova kufříku, když se ještě tým nacházel u potůčku za poničeným kusem pralesa. 

Russ na něj pohlédl, a vykřikl: "Ne! Prosím, ne!" 

Na jednom papírku se nacházelo žluté oko, a na druhém krvavá skvrna. 

"Začínám to chápat, pane Andru. Klíčem ke všemu, co se tu dělo, jste vy. To vy za všechno můžete!" 

"Ne, já... já..." 

"Co jste to udělal, pane Andru? Co jste to, sakra, provedl, Russi?!"

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

Zdroje obrázků:

1. Adobe Stock

2. CNN