Vřískot v džungli - Kapitola 6.

Z obyčejné herpetologické expedice se stal mystický zážitek, při kterém nechyběly řev, prýštící krev, bolestivá zranění a konfrontace s tajemnými obyvateli bornejské džungle. Russ v noci, když les ovládly divoké plameny, utekl z tábora do malé jeskyňky na břehu jednoho z přítoků řeky Kayan, a tam se setkal s bledě zeleným skřítkem, který mu řekl, že "sleduje všechno". Ukousl Russovi tři prsty na pravé ruce. Seto má za to, že Helgu a Landona napadly děti krajtí ženy, jež byla zřejmě nedávno zabita pytlákem. Věří tomu, že se les zlobí, protože si smrt krajtí ženy - bývalé obyvatelky vesnice Desa Hantu, jež byla znásilněna a proměněna jakýmsi plazím netvorem - nepřál. Nyní se podle něj tajemné přírodní síly hodlají lidem, jež do hlubin pralesa vkročili, pomstít. Helga setkání s příšerou přežila, a Jochi si z jejího oblečení odebral netvorovu krev. Landon je na tom špatně. Byl donucen spářit se s tvorem, kterého popsal jako slizovitého, a přitom utržil vážná zranění mezi nohama. Tým si nemohl dovolit nechat jej v táboře, a tak ho při hledání Russe vzal s sebou. Landon začal znovu krvácet, když uviděl mezi křovisky osobu, kterou oslovil jménem Zaylee. Měl pocit, že se s ní setkal i předešlé noci, ač si nebyl jist, co ta figura vystupující ze zlatého kříže byla doopravdy zač. Russe, mučeného skřítkem s klukovským obličejem, se nakonec výpravě podařilo najít v řece. V té době si on sám začal uvědomovat, proč se všechny ty zvláštní věci dějí. Jakým způsobem se chce les lidem pomstít? Proč si vybral jako oběti zrovna tyto cizince?

Vřískot v džungli

Kapitola 6. 

Helga naříkala. V černočerné tmě se vyrýsoval útočníkův obličej. Stále se usmíval, spokojen s tím, co provedl. Nadšeně svýma rukama, pokrytýma horkou krví, přejížděl po jejím břiše. Působil euforicky, nahlas se smál, občas přitom popotáhl, a pak jí k tělu přitiskl svou hlavu. Byla studená, mokrá od deště, který se za divokého hřmění snášel z prázdné nicoty tam nahoře. Helga se vyzvrátila. Kyselá chuť odporné kaše, která ve strašné bolesti projela jejími ústy a dopadla na zetlelé listy, se smísila se shnilým dechem funícího netvora, jenž ji rázem chytil za vlasy, a vysmíval se jí do tváře. Pokoušela se mu z posledních sil bránit, chytila ho za krk, a pokusila se ho odtáhnout, ale on jí čímsi, snad kolenem, přitlačil na břicho, a ona opět vykřikla. Jezdil jí po obličeji rukama, chichotal se, a oči, jejichž zorničky mizely pomalu za obočím, se mu radostně leskly. Škrabal ji do tváří, a ohavným, sliznatým jazykem přejížděl po jejích rtech. 

"Říkal jsem, že tě dostanu, ty hnusná děvko. Jsi moje. Jsi moje!"

Russ se řechtal. Seděl na kamenitém břehu na bobku, kolébal se, a se skloněnou hlavou se smál na bledé oblázky, které si na něj ukazovaly, posmívajíc se jeho hlouposti. Ale místo toho, aby jej vyprovokovaly, sám si z jejich dotěrných poznámek dělal legraci. 

"Nejsem hlupák, kamarádi! Ani náhodou! Všechno chápu!" 

Jejich vysoké, rozezlené hlásky působily směšně, a pokaždé, když na něj některý ukázal, Russ ho zadupl, odplivl si, a znovu propukl ve smích. 

"Nepůsobí, že by byl v pořádku," řekl nahlas Seto. 

Jochi, který před chvílí Russe vytáhl z řeky, si rukama přejel po obličeji. Nervózně vydechl, a pohlédl na studentovu pravou ruku. "Mohl by být mimo kvůli traumatu? Něco mu ukouslo prsty," řekl. 

"Bylo by dobré se ho zeptat, co. Co konkrétně ho o ně připravilo," odpověděl Seto. 

"Russi," oslovil Jochi svého studenta, a dotkl se jemně jeho ramena, "Russi, všechno je v pořádku, jsme tu. Nemusíte se ničeho bát. Co se stalo? Řekněte nám cokoliv. Nebojte se o tom mluvit." 

Russ se znovu zasmál. Vstal, otočil se na Jochiho, a přitiskl se k jeho tělu. 

"Všichni tu umřeme," smál se v záchvatu, "sežere nás. Všechny nás sežere!" 

"Russi, Russi, Russi," uslyšel skřítkův hlas, "bude z tebe pečínka! Oberu si tvoje kosti, mňam, mňam, mňam. Seškrábu ti prsíčka, a narvu jim je do huby!" 

Russ jako by náhle procitl. Pevněji Jochiho sevřel, a z očí mu vytekly slzy. "Pane doktore? Pane doktore, co to... je mi blbě, chci zvracet... Moje ruka..." 

"Co se vám stalo?!" vyhrkl znovu Jochi. 

Seto z batohu, který Jochi odhodil před skokem do řeky, vytáhl lékárničku. "Bude lepší, když se to ováže," poznamenal, "a buďte si jistý, starý příteli, že mu to udělal některý z vyslanců lesa." 

Russ vykulil oči, a zmrzačenou rukou ukázal na Seta. 

"Přesně tak! Je to vyslanec lesa! Je to nějaký skřítek... Říká, že je naservírováno pro všechny... Jsme v pasti! Zabijí nás!" řval. 

"Jaký skřítek?" zeptal se zmateně Jochi, a ruku Russovi postříkal desinfekcí. Ten vypískl bolestí. 

"Nevidíte ho? Sedí tu... Civí na mě," řekl Russ, a pak se znovu rozchechtal, vnořuje prsty levé ruky do svých očí, "ne, tak to není... Není to tak. Neciví na mě." 

"Russi, Russi, Russi... Ty víš, jak to je!" 

"Žádný skřítek tu není," řekl rázně Jochi, a rozbalil obvaz, "bože..." 

"To oko! Pořád na nás hledí! Prohlíží si nás!" křičela Helga. Velká žlutá oční bulva se pomalu přemisťovala k vodní hladině, až jí pronikla, a její zornička se náhle rozšířila. Helze se zastavilo srdce. Oko hledělo na ni, zornička jezdila nahoru a dolů, jako by si ji prohlížela. Nebylo to příjemné. 

"Pane doktore, pane Bayangkare! Vidíte to?!" vykřikla znovu Helga. 

"Já žádný oko nevidím," řekl Landon, "nejsi trošku cáklá?" 

"Landone, seš fakt idiot. Ty víš, jak člověka podpořit," řekla mu Helga. 

"Žádný oko tu není! Akorát tam na druhým břehu je kříž. Je úplně stejnej, jako ten, co jsem viděl v noci. Divný." 

Helga chtěla od velkého oka vystupujícího z řeky odtrhnout své zraky, ale nešlo to. "Russ má pravdu. Všichni tu zemřeme," řekla tiše. 

Landon k ní přistoupil. Ze strany jí pohlédl do tváře, a v tu chvíli, kdy se začala třást, se dotkl její ruky. Trhla sebou. Lekla se. 

"Co děláš, kreténe?!" zařvala. Okamžitě si všimla, že z ranek ve tvaru písmene X, jimiž měl ruce poseté, prýštila krev. "Proboha, Landone... Co se to s tebou děje?" zašeptala. 

"Pane doktore?!" vykřikl zděšeně Landon. "Zase mi praskly stehy! Bože, bože... Ta bolest!" 

Celý se shrbil, a s plačtivým křikem si přiložil prsty k tříslům. "Pomozte mi! Ježiši, to je strašný! Teď je to úplně strašný... Já to nevydržim!" 

Jochi poprosil Seta, aby ustřihl nůžkami obvaz namotaný kolem Russovy ruky, a s lékárničkou okamžitě přiběhl k Landonovi, který bolestně vyl. 

"Helgo, běžte napřed... Zpátky do lesa! Seto a Russ půjdou za vámi. Vy si, Landone, zkuste sundat kalhoty. A chci vás jen upozornit na to, že mi dochází niť, takže... buďte připravený na všechno." 

Seto pomalu odváděl Russe od břehu řeky. 

"Russi, Russi, Russi, chutný, mladý Russi. Ty víš, jak to je! Víš, co přijde!" rozloučil se s ním skřítek, a rozkousl mrskající se žábu, kterou předtím nejspíše vylovil z vody. 

Russ se otřásl, a zavřel oči. V tu chvíli se mu skřítkův obličej v hlavě smísil s tváří, jež mu byla celý život dobře známa. Přitížilo se mu na srdci.

"Hele, je tady! Russ Smeller Andru!" 

"To je ten debil s hadama?" 

"Jo, jednou se mu jeden vysral na ruce. Kecal vo něm celý třídě, a najednou pink, měl ruce vod hadích hoven." 

"Proto mu říkáme Russ Smeller, chápeš?" 

Russ předstíral, že poznámky tří spolužáků, opřených zády o zeď chodby, neslyšel. Vytáhl ze skříňky učebnice, které potřeboval na hodinu fyziky, pak skříňku uzamknul, a vydal se k učebně. Necítil se příliš dobře, neboť věděl, že kolem posměváčků bude muset projít. Dnes byly jeho 12. narozeniny, a chtěl si je užít. Něco mu však říkalo, že tento den klidný nebude. Jeden z těch vysokých kluků mu sáhl na rameno. 

"Kam jdeš, Smellere? Volízat nějakýho hada?" 

Další dva kluci propukli ve smích. 

"Hele, nemáš dobrou repku, vole. Teď už se o tobě věci šíří i do vyšších ročníků. Tady Dave a Don mi řekli, co se ti prý stalo! Nechtěl bych." 

"Jak na tebe čumí," rozchechtal se dlouhán nalevo od něj. 

"Neví, o čem mluvíš. Ono se mu toho před třídou stalo podstatně víc. Třeba jednou, když nám zas kecal o zvířatech, mu vletěla moucha do huby. Pak se tam před náma dávil, jak kdyby spolk kyanid, a učitelka ho mlátila do zad. Tos měl vidět, Lee." 

"A dostal z tý mouchy nějakou nemoc. Asi k němu přiletěla ze záchodů." 

"Nechte mě být," řekl posmutněle Russ. 

"Hele, slyšíš ho? Co to bylo za pípání? Budeš brečet, Smellere?" 

"Jaká holka se ti líbí, Smellere? Řekni nám to!" 

"Žádná, Done. Vsadím se, že erekce má maximálně z chlapských buchet. Jako že z břišáků." 

"Počkej, tak já mu svlíknu kalhoty, ty mu ukážeš svý absíky, a zkusíme odhadnout, jestli u něj nastala ňáká změna." 

Russ se chtěl bránit, chtěl něco vykřiknout. Cítil ten studený pot na rukou, a horkost na hrudi. Ale ti kluci byli nejméně o hlavu vyšší, jeden z nich byl dokonce o rok starší, a Russ se jich bál. Věděl, že Dave a Don už za školou jednou sbili brýlatého klučíka, který byl na autistickém spektru, a z jehož zájmu o videohry z 80. let a o design londýnského metra si dělali legraci. Ten kluk pak odešel ze školy, ale Dave a Don nedostali ani důtku, přestože se o tom před náhlou výměnou ředitele školy dosti hovořilo. Naštěstí však Russ nebyl bezbranný. Don najednou sletěl ke zdi, a bouchl se o ní temenem. Na scéně se objevil nepříliš vysoký kluk, jen o něco málo vyšší, než Russ, zato však velmi silný. 

"Volové, to jste přehnali," řekl posměváčkům, "takhle se normální lidi nechovají. Jaký zas máte problémy?" 

"Běž, víš kam, Charley." 

"Fakt doufám, že tu erekci, o který jsi mluvil, nemáš ty," odpověděl na to Charley, a kopnul Davea mezi nohy takovou silou, že při jeho řvu celá chodba ztichla. Zazvonilo na hodinu, a Russ a Charley, nejlepší přátelé, vnikli do učebny fyziky, a vyhnuli se tak dozoru, který hned naříkajícího Davea zpovídal. 

Po skončení vyučování si spolu Russ a Charley sedli na lavičku u školního hřiště. 

"Všechno nejlepší, mimochodem," řekl Charley, a na Russe se usmál, "měli bysme ty tvoje narozky nějak oslavit." 

"Hmm, to bych byl rád," odpověděl smutně Russ, "doma je se mnou nikdo slavit nebude. Máma má dneska dvě šichty, protože jde večer uklízet sem, a táta je v Glasgow na školení." 

"Jo, tos mi říkal, že je z toho celý roztřesený, protože tam můžou přijít na to, že se zapomněl podepsat na papír o účasti na tom posledním," řekl Charley, rozbalil si svačinu a zakousl se do sendviče. 

"Jestli na to přijdou, tak ho vyhodí, a zase bude nezaměstnaný," reagoval na to Russ, "jsem z toho nervózní. Táta nám před nedávnem říkal, že se budeme muset odstěhovat z bytu, když nebudou peníze. Renta je teď v našem domě moc drahá." 

"Sakra, to je zlý," řekl Charley s plnou pusou, "mě se teď stěhovala babička, ale to už jsem ti říkal. Byty jsou čím dál dražší, je to hnus." 

"Hele, jak jsi říkal, že bychom na vysoké žili v bytě spolu... to jsi myslel vážně?" usmál se konečně Russ. 

"Jasně. Jestli se teda na vysokou dostanu," rozchechtal se Charley, "jako je nám dvanáct, Russi. Máma mi říkala, že není zdravý přemýšlet o vysoký, když jsi ani nešel na tu střední." 

"No, já ale chci být zoolog." 

"Jo, jo... Taky že budeš. Ale co bude ze mě, to nevím. Nějak si začínám uvědomovat, že bych radši pracoval rukama. Keramika nebo něco takovýho." 

Když Charley snědl svačinu, odebrali se oba kluci ze školního hřiště, a došli před vchod do školy. Tam na Charleyho čekalo auto. 

"Clyde!" zvolal Russův kamarád na vysokého, štíhlého muže s nagelovanými vlasy, který z Hondy vystoupil. 

"To je přítel mojí mámy, Russi. Ten, co mi koupil to terárium..." 

"Terárium, se kterým to pak Charley vzdal. Rád tě poznávám, Russi," řekl Clyde, a podal klukovi s orlím nosem ruku, "Charley v jednom kuse mluví o tom, jak se o felzumy, které jsem mu koupil, dobře staráš." 

Russ nesměle pokýval hlavou. 

"Tak v šest zase před Makars Mash? Clyde mě tam přiveze," řekl Russovi Charley. Ten se usmál. 

"Díky, Charley. Bude to super oslava. Můžeme jít do kina." 

"Měli bysme zajít na to Toy Story 3. Už je v to kinech týden, a já to fakt chci vidět," smál se Charley. 

"Dík za všechno, kamaráde. Co bych bez tebe dělal?" 

"Víš, jak to je Russi. Víš, jak to je." 

Tehdy viděl Russ Charleyho naposledy. Dárek, který mu osud nadělil k 12. narozeninám, byla smrt jeho jediného kamaráda při autonehodě. 

"Se silami lesa není radno si zahrávat," řekl Seto při pochodu džunglí, "začíná mi docházet, o co se snaží. Slečno Wolff, vy jste křičela na pana Kaelbera, že jste viděla něco, co on zase neviděl. Vůbec mě to nepřekvapuje." 

"Proč ne?" zeptala se Helga, a rukou odhrnula dlouhou liánu z cesty. 

"Protože každý z vás vidí něco jiného. Když pan Kaelber mluvil o tom, že ho napadla slizovitá příšera, mohlo se snad jednat o něco jiného, než o dítě krajtí ženy. Anebo to bylo dítě krajtí ženy, ale vzalo na sebe jinou podobu." 

Helga zakroutila hlavou. "Pane Bayangkare, kdybyste se slyšel..." 

"Pořád mi nevěříte? Sama jste něco viděla, a já vám říkám, že ani já to neviděl! Ale je jasné, že každý z vás individuálně spatřil a zažil něco jiného. Je to, jako by si vás lákaly. Každého jiným způsobem," řekl Seto. 

"To by dávalo smysl," řekl znaveně Russ, táhnoucí se za Setem, "vy jste toho skřítka neviděli, co?" 

"Ne. Ani Jochi, ani já, a předpokládám, že studenti také ne." 

"Říkal, že je naservírováno pro všechny. Nevím, koho myslel 'všemi', ale..." zamumlal Russ. 

"Pak je to jasné! Je to přesně tak, jak to říkám!" vykřikl Seto. 

"Takže odsud musíme zmizet," řekla Helga. 

"Ano, a to jsem také říkal. Vraťme se k táboru, všechno zbalme, a vraťme se do výzkumné stanice. Tam bychom měli být v bezpečí," odpověděl Seto. 

"Vrtá mi hlavou... proč měl jeho tvář? Proč ten skřítek vypadal...?" zamýšlel se nahlas Russ. 

"Vypadal jak?" zeptala se ho Helga. 

"Já nevím," řekl Russ, a zakryl si obličej rukama, "připomínal mi někoho. A když jsme odcházeli, a on tam seděl a hihňal se, ten jeho hlas... jeho tvář... znal jsem je. Vím, kdo to byl! Jenom měl bledě zelenou kůži, měl čapku, špičaté uši... Ale znal jsem ho!" 

Helga se podívala na Seta. "Teď nám neříkejte, že ty vaše síly lesa mají telepatické schopnosti, a vytahují z našich hlav vzpomínky na naše známé, a dělají z nich monstra." 

"Ukousl mi prsty, ale..." řekl Russ, a pak zatřepal hlavou. "Ne, ne... to je hloupost." 

"Koho ti připomínal?" zeptala se ho Helga. 

"Mého jediného kamaráda ze základky," odpověděl Russ, "já vím, zní to příšerně. Je to směšný. Ale on... on měl jeho obličej! Mluvil jeho hlasem! A zároveň ke mě mluvil tak... bože, když říkal, že sleduje všechno. Co tím myslel?" 

"Podívej se, Russi, na mě i na Landona v noci taky něco zaútočilo," řekla Helga, "Landon říkal, že dokonce ve chvílích, kdy ho nějaká příšera znásilňovala, viděl křesťanský kříž, a přišel k němu nějaký muž, který připomínal Ježíše. A já zase předtím, než jsem byla napadena, živě vzpomínala na... na kněze, kterého jsem vídala při vánočních mších, na které mě brali rodiče, a on po mě moc pokukoval, když jsem byla malá... Dokážeš si asi představit, co byl zač, a co se o něm později lidi z vesnice dozvěděli... Měla jsem pocit, že se vrátil. A že se vrátily moje spolužačky... ze střední. Ale pak to skončilo, a najednou u mě byl nějaký netvor, a chtěl se na mě sápat..." 

"Je to přesně tak, jak tvrdím," řekl Seto, "každý z vás zažívá něco jiného. Síly lesa vám rozumí. A vědí, jak se vám pomstít. Vědí, jak každému z vás způsobit utrpení." 

"Tomu pořád nemůžu věřit," řekla Helga. 

"Ne, je to... je to divné..." zamumlal Russ, a přejel očima po krásně zeleném pralese, zaplaveném ranními slunečními paprsky. Prosvítaly skrze listy. Les voněl. Ptáci zpívali. Byl tu takový klid.

Náhle se Russ znovu otřásl. 

"Kde skončil ten požár? Vypadá to nějak moc... v pořádku," řekl nahlas. 

"Jaký požár?" zeptal se ho Seto. Russ na něj pár vteřin hleděl s otevřenými ústy, jako by zmrzl. 

"Kde je vůbec tábor?" 

"Tam, kde jsme si ho včera postavili?" reagoval na to Seto. 

"Jenže tam hořelo! Vy... vy jste neuhasil oheň!" 

"Uhasil." 

"Ne! Hořelo! Les byl zapálený!" 

"Nic nehořelo, pane Andru," odpověděl Seto. 

"Utíkal jsem z tábora lesem, který byl v plamenech! Oheň mi zapálil nohy! Koukněte se na ně!" zařval Russ, a ukázal Setovy svá lýtka. Byla popálená. "Měl jsem dokonce chuť na vlastní maso... na vlastní pečené maso." 

"Pořád vám to opakuji, Russi! Každý z vás zažil něco jiného, protože každého z vás chtějí síly lesa potrestat! Jistě, vám jsem to ještě neřekl... Zabití krajtí ženy spustilo tuto... tuto zlobu... Chápete to? Džungle se vám chce pomstít. A ne pouze vám, ale i mě! Nic nehořelo, to jen síly lesa chtěly, abyste utekl z tábora, a padl do pasti toho vašeho skřítka, který vám pak ukousl prsty, pokud to chápu správně! Je to tak? Ukousl vám je on?!" křičel Seto. 

"Ano... ano... ale... něco tu nesedí... nesedí... bože..." zamumlal Russ, a několikrát si přejel rukama po obličej, jako by měl snad nějaký tik. 

"Je pravda, že se tu dějí nadmíru zvláštní věci," ozval se zezadu Jochiho hlas. Konečně s Landonem dohnal zbytek skupiny. 

"Byl tam! Byl tam, na druhém břehu! Ten muž s dlouhými vlasy!" řekl Landon, opět kulhající, svým kolegům. "Stál u kříže, a čuměl na mě, když mi pan doktor zašíval piňďu." 

"Chápete, co vám říkám? Teď už jistě ano, že? A všichni," řekl na to Seto, "tak pojďme do toho tábora, udělejme, co jsem řekl, že je třeba, a pak... pak odsud možná vyklouzneme živí." 

Sám však Seto svým slovům nevěřil. A ostatní to vycítili. Znejistilo je to.

"Landone, jsi v pořádku?" zeptal se Russ starostlivě svého staršího kolegy. "Co se staráš?" reagoval na to podrážděně Landon. 

"Vidím, že máš zakrvácené kalhoty... Je mi moc líto, co se ti stalo." 

"Zklapni." 

"Opravdu..." řekl tiše Russ. 

"Běž si litovat sebe. Začínáš mi lízt na nervy." 

"Landone?" oslovila ho Helga. "Víš asi, že ty zase lezeš na nervy nám všem. Co měl znamenat ten tvůj dotyk u řeky?" 

"Co? Chtěl jsem tě ujistit, že bude všechno v pořádku," řekl na to Landon, a pokusil se o úsměv, "to bylo všechno." 

"Tak proč jsi se po tom tak shrbil? Jak kdyby se ti to postavilo? A začala ti téct krev?" 

"Říkal jsem to Helze, Landone," doplnil ji Russ, "to, že ses mě ptal na to, jestli někoho má." 

"Začíná mi to být nepříjemné. Hodně nepříjemné," řekla devětadvacetiletému doktorandovi Helga. 

"Hele, můžu já za to, že se mi líběj holky? Ne každej student v týhle výpravě je homosexuál," řekl Landon, a gestem naznačil, že mluvil o Russovi. 

Russ se pousmál. "Já jsem bisexuál, jestli to tedy chceš vědět." 

"To je úplně stejný. Bisexuálové neexistujou, ty ajnštajne. Možná seš zmatenej teplouš, nic jinýho. Je to všechno levičácká propaganda." 

"Ty máš fakt problémy, Landone," řekla mu Helga, "nevím, jestli tě těmhle názorům naučili tví rodiče, lidi na tvé skvělé univerzitě nebo jestli jsi k těmto závěrům došel sám, když si tě přitáhla ta tvoje krajně pravicová, ekofašistická ideologie..." 

"Ekofašistická? Cože?" 

"... ještě jednou někoho z nás urazíš, a po zbytek výpravy tě budeme ignorovat. Jasně, mluv si s panem doktorem a s panem Bayangkarem, když tě jakž takž tolerují. Ale ne s námi dvěma." 

Russ pokýval hlavou. "Celou dobu, co jsme spolu v terénu, nás jenom urážíš, provokuješ nás... Proč? Protože ti to dělá dobře? Podle mě seš sociopat." 

"A ty seš zmatenej teplouš," řekl s úsklebkem Landon. 

"Tak to můžeš říct i o mě," reagovala na to Helga, "akorát vypusť to slovo 'zmatenej', a zkus o queer lidech přemýšlet jako o lidech. Zkus povyrůst, Landone." 

V Landonově tváři se objevilo znechucení. "Ty seš lesba? Ježiši..." řekl skrze zuby. "Ježiši... to snad není možný... proto seš liberální svině, co?" 

Nikdo na jeho slova nereagoval. Ani Jochi, ani Seto už mu nevěnovali pozornost. Landon šel lesem sám, za ostatními, kulhal, a odfrkoval. 

"Děvka..." 

Teprve v tuto chvíli uslyšel Landon opět známý hlas. "Landone... Proč jsi tak zkroušený?" 

"Zaylee?!" zašeptal překvapeně Landon. 

"Copak to není jedno, Landone? Pořád se ti líbí. Pořád má dobrou prdel, ne?"

Jakmile tým dorazil do tábora, začal okamžitě balit závěsné sítě a veškeré vybavení, které si s sebou do lesa vzal. Sem tam Helga a Russ upozornili ostatní na to, že zahlédli žluté oko na kmeni některého stromů. Russ vždy poté viděl i rudou skvrnu, ta se však Helze nezobrazovala. I Jochi, jakkoliv byl dosud skeptický, začínal být nervózní. Seto své kolegy hnal, burcoval je k co nejrychlejšímu balení. Srdce mu bilo jako o závod. Russ byl sbalen jako první, přeskočil potůček, a ukázal na hustý porost. 

"Tudy jsme přišli, že ano?" zeptal se. A pak jeho oči přejely ze Seta Bayangkary na kufřík, který si zapomněl umístit do batohu. Jochi byl již s balením také hotov, a tak kufřík zvedl ze země. 

"To je vaše, pane Andru?" zeptal se svého studenta. Ten celý ztuhl. Uviděl na kufříku velké žluté oko, které rychle rostlo. Náhle z něj vyprskl gejzír krve. Předzvěst tragédie.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

Zdroje obrázků:

1. eHow

2. Freepik