Dva nové druhy křovinářů z kolumbijských And

Minulý týden v pátek, tedy 28. října 2022, byl ve vědeckém časopise Vertebrate Zoology vydán popis dvou nových druhů křovinářů z rodu Bothrocophias, kteří žijí v kolumbijských Andách. Studii provedli Teddy Angarita-Sierra z Instituto Nacional de Salud v Bogotě, Sergio Daniel Cubides-Cubillos z Instituto Sutantan v brazilském São Paulu a Juan Pablo Puablo Hurtado-Gómez z drážďanského zoologického muzea. Tito pánové pojmenovali ony nové specie Bothrocophias myrringae a Bothrocophias tulitoi, a popsali je na základě exemplářů, které získali od Kolumbijských environmentálních regionálních autonomních korporací. Dva exempláře B. myrringae a tři exempláře B. tulitoi jsou uloženy v Instituto Nacional de Salud (Institutu národního zdraví) ve sklenicích s 10 % formalínem a 70 % etanolem, a donedávna byly vedeny jako zástupci druhu Bothrocophias microphtalmus. Autoři studie získali genetický materiál z těchto pěti exemplářů, pomocí fenol-chloroformové metody provedli extrakci DNA (k tomu je této metody využíváno nejčastěji), a výsledky analýzy pak porovnali s informacemi o jiných exemplářích křovinářů z rodu Bothrocophias, uloženými v databázi genových sekvencí GenBank. Dále provedli morfologickou analýzu, přičemž porovnali meristické (spočetné) znaky holotypu B. microphtalmus a exemplářů z kolumbijských, brazilských, ekvádorských, peruánských a bolívijských populací tohoto hada. Detailní informace o tom, jak dvě nové specie identifikovali, si můžete přečíst v samotném článku Angarita-Sierry a jeho kolegů (viz níže). Co tedy můžeme o těchto dvou nových přírůstcích na seznam druhů hadů z čeledi zmijovitých (Viperidae) a podčeledi chřestýšovitých (Crotalinae) říci? Podívejme se nejprve na B. tulitoi. Samice mají 150 až 172 ventrálních (břišních) šupin, samci jich mají 153 až 162. To se nemusí zdát býti příliš zajímavým; na břicho hada se ostatně většina lidí nedívá (pokud ho tedy nechytí do rukou, což zrovna u křovinářů není radno dělat). Poněkud důležitější se již může zdát fakt, že záda tohoto hada jsou zdobena řadou sedmadvaceti tmavě hnědých pruhů. Zakončení ocasu (stejně jako bříško) je jasně červené až červenooranžové. Samčí exemplář je od špičky hlavy po kloaku dlouhý 51,7 centimetru, a ocas mu přidává ještě sedm centimetrů; je to tedy zhruba půlmetrový had, nemáte-li zájem o přesná čísla. Samci a samice tohoto druhu vykazují pohlavní dimorfismus, což už vychází z výše uvedených a nejprve možná nepříliš vzrušujících počtů jejich břišních šupin. Hemipenis samce jsou pochopitelně dvoulaločný a s rozdvojeným žlábkem (sulcus spermaticus), lalky mají kuželovitý tvar, a jsou zdobeny nemalým počtem trnitých výrůstků. Co se druhového přízviska týče, rozhodli se jím autoři studie poctít kolumbijského učitele Tulia Manuela Angarita Serranu, který loni ve věku 80 let odešel ze světa. Jeho přátelé, kolegové a rodinní příslušníci mu přezdívali "Tulito". Česky bychom tedy tomuto novému hadímu druhu mohli říkat jednoduše křovinář Tulitův. Serrano byl velkým advokátem svobodného myšlení a práva na vzdělání, kterého se v minulosti v této latinskoamerické zemi nedostávalo každému.

Samec (A, C) a samice (B, D) druhu Bothrocophias tulitoi z municipality Garagoa v kolumbijském departmentu Boyacá. Obrázek z článku Angarita-Sierry a jeho kolegů (pro odkaz viz níže)

Oba nově popsané druhy žijí ve východní části kolumbijských And, ale zatímco Tulitovi křovináři jsou zatím známi pouze z okolí municipality Garagoa, B. myrringiae je znám od městečka La Calera v departmentu Cundinamarca a také z okolí El Calvario v deparmentu Meta. Jeho druhové přízvisko má poněkud pohádkovější původ; je přímým odkazem na slovní spojení "Mirringa Mirronga", které zpopularizoval kolumbijský básník a spisovatel Rafael Pombo. Nicméně i ono je jaksi spojeno s významným kolumbijským učitelem - s Myriam Sierrou Guerrerou, která byla filozofickou poradkyní "Tulita", a pomohla vytvořit teoretický rámec pro implementaci institucionálních vzdělávacích projektů v kolumbijských školách. Stejně jako B. tulitoi, i B. myrringiae je doma ve vysoko položených horských lesích Cordillera Oriental. Zároveň je však schopen přežít i v disturbovaných habitatech - v zemědělské krajině. Exempláře pocházejí z oblastí v nadmořských výškách 1754 a 2761 metrů. Vypadá to, že v některých místech žije tento druh spolu s křovinářem sametovým (Bothrops atrox). Samčí exemplář je dlouhý 54,2 centimetru, jeho ocas má pak 9,5 centimetru, a odlišit jej od ostatních druhů můžeme mj. díky tomu, že na každé straně jeho hlavy dvě nadočnicové (supraokulární) šupiny přesahují šířkou svou délku. Záda těchto hadů jsou červeno-hnědá s tmavě hnědými skvrnkami. Břišní šupiny jsou spíše krémově žluté. Hemipenis samců tohoto druhu není třeba popisovat, do značné míry je totiž velmi podobný hemipenisu B. tulitoi. I tento druh vykazuje pohlavní dimorfismus; samci a samice se od sebe liší zbarvením.

Bothrocophias myrringae - samec (A, B, D) a samice (C). Obrázek z článku Angarita-Sierry a jeho kolegů (pro odkaz viz níže)

Některé čerstvě popsané druhy hadů, které disponují jedem, jsou takovým malým toxikologickým tajemstvím, neboť je toho o jejich jedu známo velmi málo nebo dokonce vůbec nic. Tyto dvě specie jsou však velkou výjimkou; víme, že B. tulitoi způsobil v posledním desetiletí alespoň 40 uštknutí, a B. myrringae nejméně 3. Jak se to tedy má s jejich jedem? Smrtící koktejl křovináře Tulitova způsobuje u lidí edém, velkou bolest, zvracení a oslabení svalů. Na uštknutí však zatím nikdo nezemřel. Jed B. myrringae - který naštěstí také nikoho nezabil - způsobuje v podstatě to samé, oběti uštknutí však ani v jednom ze tří případů nezvracely (a symptomů uštknutí B. tulitoi nevykazovali ještě více). Data o envenomaci lidí získali autoři studie z údajů uložených v Instituto Nacional de Salud.

Zdroj informací prezentovaných v tomto příspěvku:

Hidden in the highs: Two new species of the enigmatic toadheaded pitvipers of the genus Bothrocophias (Vertebrate Zoology)